Trnitou cestou ke vzniku vysněného týmu

Když byla vyhlášena letní vnitrokolejní soutěž Po stopách Roweny,okamžitě jsem zbystřila. Na takovou cestu je ovšem potřeba schopný tým. Vytvořit ten náš nebylo snadné, ale snaha se přeci jen vyplatila!

Být primuskou koleje přináší spoustu výhod, ale zároveň také nevýhod. Přestože mě má funkce velmi baví a ráda pořádám vnitrokolejní soutěže pro modré duše, občas mi chybí ta možnost zapojit se aktivně do havraspárské soutěže podobného typu jako je Po stopách Roweny.

Není tedy divu, že když se objevila vývěska se všemi pravidly a náležitostmi, skutečně jsem zbystřila. V dobrodružné výpravě jsem objevila skvělou příležitost vyzkoušet si soutěž z pohledu účastníka a především sestavit ten nejlepší vítězný tým, který se nenechá ničím zastrašit a dokáže překonat veškeré nástrahy.

Jakmile jsem vývěsku dočetla, okamžitě jsem začala zvažovat možnosti. Bylo potřeba jednat rychle, protože každou minutou se snižovala šance na to, že se mi podaří uprosit k účasti ty správné modré duše. Víte, ono vybrat z celého Havraspáru dva ideální spolubojovníky, díky kterým se vyváží naše síly ve všech potřebných ohledech, a zároveň si budeme rozumět a se kterými navíc dojdu  až na konec cesty, to nebylo vůbec jednoduché!

Když jsem tak v hlavě procházela všechny havraspárské, došlo mi, že první odpověď na ideální spolusoutěžící mám doslova přímo před nosem. V modrém křesílku u krbu totiž seděla Lessien, spokojeně se ládovala čokoládou a vůbec netušila, jaké na ni kuji pikle. Lessien byla naprosto nejlepší a logická volba. Spolupráce přes rok nám jako primusce a prefekce šla jako po másle, je zodpovědná a umí krásně kreslit. To byl ten nejzásadnější důvod, protože já sama neumím nakreslit ani hezké kolečko. Kromě toho má u sebe vždy dostatek čokolády, dobrého humoru a lze ji kutálet jako sud. Zkrátka ideální vlastnosti, aby se stala součástí tohoto elitního týmu.

Protože nebyl čas ztrácet čas, po minutové úvaze o tom, proč by byla v soutěži dokonalým parťákem, jsem se za ní vydala s prosbou. Nenechala se dlouho přemlouvat a účast mi odkývala. Do dnes si nejsem úplně jistá, jestli tehdy věděla, k čemu mi dává svůj souhlas, neboť byla tak zaneprázdněna vylizováním prázdného obalu od čokolády, že mě dost možná nemohla pořádně vnímat.

Přišla ovšem chvíle dalšího rozhodování. Poslední člen týmu musel být někdo, kdo nás s Lessien dokáže doplnit. Někdo, kdo umí ideálně úplně všechno, kdo bude v důležitých situacích rozhodovat a především muselo jít o člověka s tím pravým básnickým střevem, které jsme já i Lessien dlouhodobě postrádaly.

Přiznám se, že jsem určitou chvíli měla pochybnosti o tom, jestli někoho takového vůbec dokážeme najít. Třetí člen elitní jednotky ovšem musel být kvalitní, jinak by nemělo smysl se na cestu vydat. Po několika ztracených minutách usilovného přemýšlení, kdy už jsem měla dojem, že účast v soutěži můžeme vzdát, mě ale něco osvítilo. Samozřejmě, že šlo o Saphiřiny výrazné šperky, od kterých se odrážel lesk přímo do mých očí. Když totiž procházela kolem mě kolejní místností, tak mi došlo, že právě ona je naším perfektním třetím členem!

Utíkala jsem za ní, seč mi síly stačily, abych ji stihla včas pro náš tým zabrat. Saphira se jevila jako skutečně dokonalá volba. Nejen, že umí dobře psát i hezky kreslit, ale zároveň dokáže básnit a rozhodovat! Bylo prostě jasné, že ji musíme mít. Chvíli dělala drahoty a nechala se prosit, ale nakonec na účast kývla a já si tak mohla oddechnout, že první a nejdůležitější část celé výpravy už máme v podstatě za sebou. Sestavily jsme elitní jednotku!

Bylo mi ovšem jasné, že nesmíme usnout na vavřínech. Během následujících dní jsem nám ještě před začátkem soutěže sestavila dokonalý tréninkový plán. V průběhu června se navíc ukázalo, že jsem si vybrala spoluvýletnice správně, neboť si pár lidí postesklo, že jsem si ty nejtalentovanější havraspárské “usyslila” do svého týmu! Nebylo zkrátka pochyb, že The Dream Team je vysněným triem.

Během přípravných dní jsme toho zkusily hodně. Ať už šlo o pojídání čokolády, abychom měly tukové zásoby na cestu, či lekci čtení mapy, ve které se pořádně vyznala jen Saph, snažily jsme se, abychom se připravily na co největší množství nejrůznějších situací. Tím nejzajímavějším bylo rozhodně kutálení Lessien napranou čokoládou na čas, což si poté Lessi v rámci tréninku malování také zvěčnila do následujícího obrázku:

***

Jestli jsme se na výpravu připravily dostatečně, tím si nejsem stále zcela jistá. Co vím však naprosto určitě, je fakt, že jsem moc ráda za obě své spolubojovnice. Věřím, že se nám nakonec přes veškeré nástrahy podaří dosáhnout vší slávy a bohatství, které je Rowenou pečlivě skryto!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář