Aya Watanabe: Cítím se mladě, jak jinak!

Ayu Watanabe jistě není potřeba dlouho představovat. Již čtvrtou sezónu stojí v čele kolejního famfrpálového týmu, který se pod jejím vedením dokázal zbavit dlouholeté nálepky outsidera. I když je famfrpál takřka samostatná část hradu a jeho života, je Aya zapsaná také mezi hradními snaživci. Tento rok dovršila svých sedm let studia, které úspěšně zakončila zkouškou OVCE. Nejen o famfrpálu, studiu a sbírání bodů jsem se s ní bavil během našeho rozhovoru.

Je slunečný den koncem ledna. Už je dobojováno na všech frontách. Eseje odevzdány, zkoušky složeny a havraspárský kolejní tým uzavřel sezónu Zima 2019 posledním tréninkem teprve včera. To ale Aye nezabránilo tomu, aby na naši schůzku přišla s koštětem přes rameno, poněkud rozcuchaná a prochladlá, zkrátka přímo z individuálního tréninku. Což omlouvalo i její malé zpoždění.

Já osobně si Ayu vybavím jako malou prvačku, která přišla na kolejní trénink v sezóně, kdy bylo otevřeno nové famfrpálové hřiště a bylo možné trénovat i samostatně na individuálním tréninku. O dva roky mladší spolužačce se pak stal famfrpál osudným. V Havraspáru ji snad nikdo během jejích čtyř sezón v čele týmu nepřehlédl, protože to by byla ostuda i v případě kohokoliv jiného na hradě! Protože nedávno skládala OVCE, byl v redakci Corvina požadavek na rozhovor s Ayou, kterého jsem se rád ujal.

Bylo opravdu o čem mluvit a jistě by toho bylo i víc, ale necháme si něco i do příštích let, abychom neunavili čtenáře a nevzbuzovali podezření v zástupkyni Ayi, která nás během rozhovoru pozorovala od protějšího stolu a dokonce dala i najevo, že bychom měli rozhovor raději zkrátit. Tak prosím, tady je a pokud jste se nedozvěděli něco, co vás zajímalo, své stížnosti nesměřujte do redakce, ale do famfrpálové šatny!

*

Corvinus Declaratio: Ayo, nejprve bych Ti rád pogratuloval ke složené zkoušce OVCE i pěknému umístění famfrpálového týmu v tomto roce. Jaký pro tebe byl školní rok Zima 2019?

Aya Watanabe: Děkuji. *usměje se* Tento rok byl pro mě jeden z nejlepších tady. Vše šlo hladce, bez problémů a výuka měla jen šest termínů. *zasměje se* Ve famfrpálu se mému týmu dařilo skvěle, což tomuto dojmu také přispívá. Nakonec jsem i složila OVCE se třemi V, za což jsem také velmi ráda.

*

Corvinus Declaratio: Vraťme se teď ale ještě do minulosti, vžij se do kůže nedočkavých nováčků, kteří čekají před hradní bránou. Jak ses cítila ty? Nemohla ses dočkat a navázala jsi nějaké kamarádství již v parku v Godrikově dole?

Aya Watanabe: V parku jsem vůbec nebyla. Popravdě jsem tu dobu ani nevěděla, že poblíž hradu takový krásný park máme. Kdybych měla alespoň sebemenší ponětí, jistě bych tam zašla. Avšak jsem neměla, a tak jsem první vztahy navázala až přímo na hradě. Přitom ale čekání na otevření jeho brány mi nijak moc nevadilo a uteklo mi překvapivě rychle. Možná to bylo z důvodu, že jsem se tak moc těšila.

*

Corvinus Declaratio: *přikývne* Pak Tě Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru, byla to Tvá vysněná kolej?

Aya Watanabe: Byla. *usměje se* Už před vstupem do hradu jsem měla jasno, kam chci, a Moudrý klobouk k mému přání očividně přihlédl, za což jsem velice ráda. Lepší kolej jsem si opravdu přát nemohla.

*

Corvinus Declaratio: To je skvělé, že se podařilo koleji najít Tebe a naopak i Tobě kolej, Moudrý klobouk rozhodl naprosto správně! Dovolím si osobní vzpomínku na Tebe a snad mi odpustíš, když řeknu, že jsi mezi svými spolužáky v prváku na první pohled až tak nevyčnívala, ale teď jsi nechala v mnoha ohledech za zády velkou část koleje a to včetně starších spolužáků! Co se magíků týče, jsi třetí v jejich sbírání v koleji, v bodech jsi pak za celou dobu studia čtvrtá. Jak vzpomínáš na svoje začátky ty?

Aya Watanabe: To máš úplnou pravdu, nijak zvlášť jsem vidět tehdy nebyla, ale jak šel čas, i já jsem měla možnost se dostat do popředí. *usměje se* Právě jsi mě velice mile překvapil těmito statistikami, neměla jsem nejmenší tušení, že si v právě magících vedu tak dobře. Každopádně já na své začátky vzpomínám ráda, především na svůj první ročník. Byla tu pro mne moje Patronka Nicole Landin, které vděčím za mnohé, kolej měla své kouzlo a vše mi připadalo takové velké. Čím jsem byla starší, svět kolem mě se zmenšoval, Patronka opustila hrad a kouzlo zmizelo i z koleje. Je to tím, že jsem pochopila, že kolej řídí lidé, že to nefunguje jen tak samo, jak jsem si v prváku myslela. Nakonec jsem se do částečného řízení koleje dostala i já a svoji aktuální pozici v koleji bych za ten prvák již nevyměnila. Možná bych o tom uvažovala jen v případě, že bych pak mohla déle hrát famfrpál. *zasměje se*

*

*

Corvinus Declaratio: Ano, famfrpál. Myslím, že bychom v koleji těžko hledali někoho vhodnějšího na pozici kapitána. Přirostl ti k srdci hned od začátku, nebo sis k němu musela najít cestu?

Aya Watanabe: Cestu nebylo třeba hledat, famfrpál byla láska na první pohled. *zasměje se* A dokonce i můj hlavní post. K obručím jsem vzlétla hned na začátku prvního tréninku a nechtělo se mi pryč. Pak jsem samozřejmě dala šanci i ostatním postům, ale dohromady jsem na nich seděla tak deset minut a vrátila se zpět k obručím, které jsem už pak neopustila. Ač jsem v prváku tolik nevyčnívala, možná si mě ze svých kapitánských let jako tu malou budoucí brankářku pamatuješ. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ano, pamatuji. *přikývne* Jako kapitánka jdeš svou vytrvalostí ostatním hráčům vynikajícím příkladem. Ty jsi se ale zapsala do historie školy a koleje také jako sběrač bodů. Někdo si vybere jen jedno z toho, buď body nebo famfrpál, ty jsi to sice dokázala skloubit, ale co kdyby... Vybrala by sis sbírání bodů, nebo famfrpál?

Aya Watanabe: Famfrpál. Je to to jediné, co mě zde nějak silněji drží. V bodech jsem byla hvězda jen jeden rok, ale famfrpál hraji celé své studium. Nedám na něj dopustit.

*

Corvinus Declaratio: Chápu. Famfrpál sis možná překvapivě nevybrala jako předmět ke zkoušce OVCE, ale i tak se ti podařilo "propašovat" ho do předmětu, který s famfrpálem na první pohled moc nesouvisí, Magie slova. Tvoje práce by mohla být příručkou komunikace pro začínající kapitány. Myslíš, že tě působení v čele týmu nějak změnilo?

Aya Watanabe:  Samozřejmě, taková povinnost Tě vždycky změní. Dalo mi to spoustu zkušeností a jsem velmi ráda, že mohu náš tým vést již čtvrtým rokem.

*

Corvinus Declaratio:  Za tu dobu jsi musela určitě použít i slova "už dost", nebo "ne". Lze si zachovat stále kamarádský přístup ke všem, i když musíš někdy udělat zásadní rozhodnutí?

Aya Watanabe: Já bych řekla, že ano. Za předpokladu, že si druhá strana uvědomí, z jakého důvodu jsem taková rozhodnutí učinila, a pochopí, že kapitán je autorita, která takové věci sem tam dělat musí, se dle mě takový přístup udržet dá. *usměje se*

*

*

Corvinus Declaratio: Jistě... Složila jsi tedy zkoušku, brzo dostaneš svůj diplom a nastoupíš do rozšiřujícího ročníku. Nemálo studentům se stává, že jejich aktivita na hradě začne upadat. Jak vidíš svou budoucnost ty?

Aya Watanabe: Dokud budu moci hrát famfrpál za kolej, pokusím se svou aktivitu udržet minimálně na takové úrovni, jako byla letos. Jak to se mnou bude, až budu profesionální hráč, to nevím, ale můj tým si je jistý minimálně tím, že budu stará, což mi neustále předhazují už teď. *zasměje se* Jelikož ale staří lidé už nebývají tolik aktivní, tak možná i já pak zamávám své aktivitě a s otevřenou náručí přivítám odpočinek. Ale na to je ještě brzy.

*

Corvinus Declaratio: Jak se cítíš ty? Staře, nebo mladě? A jak by ten odpočinek pak vypadal?

Aya Watanabe: Mladě, jak jinak! *zasměje se* Pravděpodobně budu odpočívat ve svém oblíbeném křesle u okna kolejní místnosti a sledovat zimní kolejní tréninky mladých hráčů. Samozřejmě budu mít při ruce vždy hrnek s horkou čokoládou či čajem a pár těch výborných havraspárských sušenek, co vždy tak rychle zmizí ze stolu.

*

Corvinus Declaratio: Takže se nechystáš obléct si fialový hábit?

Aya Watanabe: Rozhodně ne. A dlouho o tom nebudu ještě ani přemýšlet. Jsem zatím spokojená s modrou.

*

Corvinus Declaratio: Dobrá tedy, ale co kdyby bylo možné po dosažení tvých 21. hog-narozenin hrát v profesionální lize. Pořád bys tak pilně trénovala, nebo jsi oddaná jen kolejnímu týmu?

Aya Watanabe: Famfrpál je srdcová záležitost a touto otázkou jsi mi nasadil brouka do hlavy. Je velice pravděpodobné, že bych za profesionální hráče hrála, ale pokud by došlo na zápasy proti neprofesionálním kolejním týmům, nevím, zda bych byla vnitřně schopna chytat proti Havraspáru. U ostatních kolejí by to nebyl problém, ale pokoušet se porazit tým, který jsem takovou dobu vedla, by bylo asi nad moje síly a nenápadně bych předala post jinému profesionálnímu brankáři.

*

Corvinus Declaratio: Když tedy víme, že s námi v koleji budeš ještě alespoň tři roky, co bys říkala například účasti v Sedmiboji. Lákalo by tě to?

Aya Watanabe: Kdysi jsem si říkala, že bych do toho i šla, ale to jsem sotva věděla, co Sedmiboj je. Pak jsem měla dvakrát možnost si jeho praktické i kreativní úkoly vyzkoušet. Z kreativních úkolů jsem nesáhla ani na jeden a praktické mi trvaly strašně dlouho s tím, že některé jsem ani nedokončila. Takové klání ráda přenechám mnohem lepším studentům, kteří by naši kolej reprezentovali daleko lépe než já. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Ještě než skončí náš rozhovor, musím se zeptat na dvě věci: tou první je změna, na které jste se dohodly s kapitánkami. Asi není úplně dobrý pocit po 48 hodinách kolejních tréninku a nespočtu hodin na individuálním, když je chycena zlatonka po třech minutách a celá práce kapitána tak téměř přijde vniveč, protože tým se nemohl ani pořádně ukázat. Kdo přišel s nápadem o pozdějším nástupu chytačů a jak probíhalo jednání mezi kapitánkami a následně pak s vedením školy?

Aya Watanabe: S nápadem přišla zmijozelská kapitánka Andra Tigers, ale v hlavě to leželo dle mě nám všem, mně tedy určitě. Ona však učinila ten první krok a dostrkala nás ke Třem košťatům, abychom se k tomu vyjádřily. Debata netrvala vůbec dlouho, všechny jsem se ihend shodly. Jediné, co ji mírně zdrželo, bylo provedení Andřina nápadu po technické stránce, ale to nakonec pan ředitel zvládl skvěle, a nebylo tedy potřeba toto řešit po pouhé domluvě mezi týmy, kdy by se na post chytače dalo normálně nastoupit.

*

Corvinus Declaratio: A ta druhá otázka: jaké je to naopak získat famfrpálový pohár?

Aya Watanabe: Něco takového ani slovy popsat nelze. Je to sen každého hráče a především famfrpálového kapitána. Já osobně velmi ráda vzpomínám na rok Léto 2016, kdy se to Havraspáru po dlouhé době podařilo. Tehdy měla celá kolej obrovskou radost. Nikdo však po porážce Zmijozelem v následující sezóně nečekal, že si o sezónu později sáhneme na pohár ještě jednou. Já to čekala asi nejméně, protože v onom vítězném roce Léto 2017 jsem tým vedla úplně poprvé. Byl to krásný pocit, na který ráda vzpomínám. *usměje se* Bylo by hezké, si to zase někdy zopakovat. Ať už s odznakem kapitána nebo bez něj.

*

Corvinus Declaratio: A poslední otázka. Je něco, na co jsem se Tě nezeptal a Ty bys naopak chtěla, abych se zeptal? *usměje se*

Aya Watanabe: Myslím, že ne. Otázek bylo opravdu požehnaně a měl jsi to perfektně připravené. Děkuji za tak pěkný rozhovor. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: I já děkuji a přeji ještě mnoho příjemně strávených let v koleji a na hradě!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář