Bylo nebylo: profesionální famfrpálová liga

Deset let hradního života se zdá jako dlouhá doba. Studenta během nich, pokud si náležitě plní své povinnosti, čekají zkoušky NKÚ, pak OVCE, diplom a rozšiřující ročník. V prvním ročníku se všechno tohle zdá neuvěřitelně daleko. Hráče famfrpálu teoreticky čeká 480 hodin kolejních tréninků, nespočet hodin tréninku individuálního a pak… přestup do profesionální ligy. Těch deset let uteklo i mě a v létě mě čeká přeřazení k profesionálům, což je důvod, který mě přivedl k následujícímu zamyšlení.

Profesionální liga je, nebo spíše bylo, hodně skloňované a diskutované téma. Dá se k ní říct mnoho, na to, že nebyla nikdy realizovaná. Než se však dostaneme k fantazírování, jak mohla vypadat, podívejme se nejprve na fakta.

První famfrpálové utkání bylo odehráno 22. října 2005 a tuto památnou událost si připomínáme Dnem zlatonky. Novější verze se dočkal o osm let později, v roce 2013. Ta byla již více podobná současnému stavu. O prázdninách v létě 2015 bylo otevřeno hřiště tak, jak ho známe dnes. Ale nešlo zdaleka jen o hřiště, novinek bylo více. A tou nejzásadnější bylo i zavedení profesionální ligy, zatím šlo ale přestup hráčů starších 21 let s 18 000 zkušenostmi v součtu na všech postech.

*

Nyní by mohl následovat rozbor důsledků přechodu hráčů do profesionální ligy, kterému týmu a jak to nejvíce prospělo, kdo přišel o nejlepší hráče, kdo dokázal z nového systému individuálních tréninků vytěžit nejvíce a kdo naopak tak trošku zaspal. I když by to byla určitě zajímavá témata, smysl tohoto článku je jinde.

*

Famfrpál spadá pod Odbor kouzelnických her a sportů, který vede Ronald Holms Williams. Znát ho můžeme také jako zástupce ředitele školy a pak jako samotného ředitele. Toho času, v létě 2015, seděl na ředitelském křesle, když bylo otevřeno nové famfrpálové hřiště. Na ono nové hřiště se hrad mohl těšit už dlouho. Na Odboru kouzelnických her a sportů se v září 2014 objevilo potvrzení objednávky nového hřiště, které už mělo splňovat podmínky pro provoz profesionální ligy. Například to měly být nové šatny, týmový kumbál a trezor.

Při debatě o profesionální lize a vším co k ní patří, mnohým obyvatelům hradu cuknou koutky v ironickém úsměvu, jiní zase protáčí oči. Co se při zavádění profesionální ligy, potažmo systému famfrpálu a hřiště opravdu nedařilo, bylo plnění termínů. Zde přichází jeden veledůležitý argument a to sice, že jsme všichni taky jen lidé a máme své životy i za zdmi hradu. Na což by se dalo odpovědět tím, že co bylo slíbeno, by mělo být přece také dodrženo.

V tom asi nakonec také spočívá jádro problému. Profesionální famfrpálová liga s sebou měla přinést spoustu věcí, rozproudila se kolem ní diskuze, velká očekávání, a to vše bylo podporováno právě OKHS a jeho vyhláškami. Celé to vypadalo na skvělou událost, propracovanou podobně jako Sedmiboj, který si užívali nejen účastníci, ale i diváci. Nenaplněná očekávání pak způsobila zklamání, někdy možná i pobouření. Názorně to bylo vidět u reklamní kampaně na nová košťata. V kolejních časopisech se objevila reklama na tuto novinku se sloganem „Budoucnost přichází letos“, když už pak reklama poněkud zestárla, ptali se někteří, které že „letos“ to je.

*

Když se již hrad smířil s tím, že se nové profesionální ligy asi nedočká, spokojil se alespoň se zápasy kolejních týmů. Radost jsme mohli mít také z nových famfrpálových magíků, ale ani zde nešlo vše hladce. Magík Odrážení s muškou byl pozastaven a dodnes ho není možné získat, takže se jím může chlubit jen malý okruh hráčů, kteří magíka získali v době zhruba před třemi lety. Pak přišel menší zádrhel s nevyzpytatelnými zlatonkami, které někdy nebyly k polapení dříve než za dvě hodiny a jindy samy létaly chytačům do rukou po třech minutách hry. I to, že zlatonky chytali chytači o několik úrovní slabší než zkušenější hráči, pak budilo dojem, že největší roli nakonec hraje náhoda a štěstí. Naději na změnu přinesl článek v Denním věštci, který sliboval nové zlatonky, ale merlinužel vyšuměl do prázdna.  Zato se projevila týmová práce kapitánek kolejních mužstev, které se shodly na nástupu chytačů po uplynutí třiceti minut hracího času.

Tak jako tak bychom měli být určitě vděční za možnost vůbec famfrpál hrát, za jeho zlepšení od roku 2005 a možná se můžeme zamyslet i nad tím, jestli je opravdu tak stěžejní pro hradní život, že bychom se bez něj neuměli bavit. Případně zda bychom se my dnes uměli bavit u původní verze famfrpálu a pokud je odpověď „ne“, jak se u něj tedy bavili naši předchůdci v "pravěku"?

**

A teď tedy, coby kdyby. Profesionální famfrpálová liga především měla umožnit hrát starším hráčům ve své kategorii. Merlinužel i definice hráče profesionální ligy je v pravidlech stále označovaná (od roku 2015) jako předběžná definice. Těšit jsme se zřejmě mohli na vícero zápasů navíc v atraktivní formě smíšených družstev, která mohli vytvořit profesionální hráči.

Zde je ale potřeba pátrat po motivaci hráčů. Konkrétně, zda trénují a hrají, zejména protože reprezentují svojí kolej. Dá se totiž předpokládat, že nově vzniklé týmy by mohly být složeny jednobarevně a jednalo by se o nástupce kolejních mužstev, i když ne oficiální. Trávili by profesionální hráči desítky hodin u tréninků, které jsou, pravda, interaktivnější než před čtrnácti lety, ale stále jde pouze o klikání na hřišti, kdyby už nebojovali o pohár pro svou kolej? Toto je samozřejmě jen hypotéza a krajní situace. Opačný případ by mohl vypadat tak, že by hráči složili jeden výrazně silný tým a ostatní týmy by pak neměly mnoho šancí na výhru. Ani to by zřejmě nebylo dobře.

*

Někteří z obyvatel hradu si možná vzpomenou na dotazník, který se profesionální ligy týkal. V něm bylo mimo jiné také naznačeno, že by část hradu byla čistě famfrpálová a nesouvisela s výukou a hradním životem. To by sice mohlo přinést profesionální lize větší počet hráčů, kteří by se registrovali pouze za účelem hraní famfrpálu právě do "famfrpálové části", ale je otázkou, zda by byl pro hráče takový přístup dostatečně zábavný. Představte si, že byste teď přišli o veškerý přístup na hrad a měli možnost pouze individuálního a kolejního tréninku. Navíc skupinový trénink v profesionální lize, která by byla otevřená širší veřejnosti, by byl dost možná s lidmi, které vůbec neznáte, respektive byste se s nimi seznámili až v týmu. Nyní hrají hráči především pro svou kolej. Ostatně i 48 hodin kolejního tréninku ročně a mnoha dalších hodin individuálního tréninku proti dvěma až šesti hodinám strávených na hřišti při skutečných zápasech (uvažováno při třech zápasech každého týmu, při větším počtu týmů v profesionální lize by byl celkový čas zápasu úsměrně delší), je poměrně velký nepoměr a je otázkou, zda by hráče „z venku“ toto opravdu bavilo.

Na druhou stranu by mohl famfrpál přilákat zájemce o studium, kteří by ale vstupem do hradu museli logicky přijít o své famfrpálové zkušenosti. Případně by se mohli hráči nastěhovat do Godrikova dolu, který žádným bujarým životem nežije, což by mohli právě hráči změnit. Třeba by se vrátili někteří starší studenti, kteří již až tak po studiu neprahnou, ale rádi by nasáli trošku hradní atmosféry. Pokud by ji nepřebili hráči „z venku“, kteří by neměli o životě na hradě žádné poněti. Další teorie je hra proti umělé inteligenci, která je kapitolou sama pro sebe. Nicméně famfrpálové týmy podle knižních předloh JKR by mohly být opravdu zajímavé v kombinaci s těmi co by vznikly nově při otevření ligy.

Po vzoru Sedmiboje ale mohla být profesionální liga pěkným oživením hradního života. Měli jsme se dočkat nových famfrpálových dresů a košťat. Dále by snad bylo možné navštěvovat zápasy, kupovat si ve fanouškovských obchodech vlajky, nebo dresy oblíbených týmů. Vzniknout by mohly i sběratelské kartičky, či vsázení na zápasy skutečných srpců, nebo speciálních žetonů a z brusu nové sportovní noviny.

Otázkou také zůstává, jaký vliv by mělo takovéto rozšíření na chod a stabilitu hradu. V první sezóně současné podoby famfrpálu nebylo možné plánovat tréninky současně a kapitáni se na jejich časové poloze museli domlouvat. Následně se tréninky krýt mohly, ale dnešní stav je takový, že tréninky neprobíhají současně a je dokonce uzavřeno i hřiště pro individuální tréninky.

***

Tento článek nemá být kritikou čarostavitelů ani vedení, pouze jde o shrnutí situace a zamyšlení nad tématem profesionální famfrpálové ligy. Naopak je na místě poděkování všem, kdo se jakoukoliv měrou podíleli, nebo podílejí na výstavbě hradu, jeho provozu i na každodenních náležitých maličkostech, bez kterých by Hogwarts nebyly Hogwarts. Cílem článku je seznámit mladší spolužáky s vývojem famfrpálu a pohrát si s myšlenkou, jak nová famfrpálová liga mohla vypadat.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář