Rozhovor s Valentýnem

Máme za sebou jeden ze svátků zamilovaných, den, kterému nikdo neřekne jinak, než Valentýn. Ať už jsme jej prožili jakkoli, podívejme se, jak na něj hledí člověk, který s ním má na první pohled mnoho společného.

Čtrnáctý únor patří tradičně lásce a zamilovaným dvojicím. Světem létají sovy s obzvlášť citlivými vzkazy, okolo obíhají balíčky s osobními dárky, všude poletují vyumělkované valentýnky a po chodbách se míhají nezadaní s kyselými obličeji. Někdo den zasvěcení vzájemné náklonnosti vyhlíží s nadšením, někdo s ostychem a někomu by mohl být ukradený. V každém případě je to den nevšední. A právě k příležitosti tohoto nevšedního dne náš časopis vyzpovídal neméně nevšední osobnost. Člověka, který je s tímto dnem celoživotně velmi výrazně spojen – pana Valentýna. Příjmení nositele netradičního jména redakce zná, ale na jeho vlastní žádost jej nebude sdělovat.

Corvinus Declaratio: Dobrý den, pane Valentýne. Máte ohromné štěstí nosit jméno, které je symbolem lásky, něhy, svátku všech zakoukaných a okouzlených…

Valentýn: Jděte mi s tím k šípku! Štěstí, štěstí… prokletí je to! Moji drazí rodiče, dej jim Merlin věčný klid, si to jednou ještě šeredně odskáčou! Chtěl jsem je proklít do třetího kolena, ale pak mi došlo, že bych proklel i sám sebe.

*

Corvinus Declaratio: To mě ovšem mrzí, že své jméno nemáte rád.

Valentýn: Jméno za to nemůže. To lidi se zbláznili. Proč zrovna Valentýn? Proč?! Co je to za romantický den, uprostřed února? Zima, sníh, led, mráz, kalamita, hnus! Jen si zkuste se svou drahou vyrazit na romantickou procházku.

*

Corvinus Declaratio: No, proč ne. Zasněženou krajinou, to může být fajn.

Valentýn: Děsně. Láskyplně přebrodíte závěje, sednete zmožení a zmrzlí pod holou břízku, s drkotáním zubů odrecitujete pppár mmilossstných vvveršíků a je hotovo. Nastuzení, těžký zápal plic, horečka, smrtelná postel, vdova a příště slavíte na Tobiáše.

*

Corvinus Declaratio: Když to řeknete takhle… Takže vám ono spojení se svátkem lásky spíše vadí?

Valentýn: Neřekl bych, že vadí. Ono mě přímo… ono mě úplně… ono mě doslova… nemám ho rád! Víte, jaké to je, když nemáte svátek jen pro sebe? Když ho s vámi slaví každý pučmeloud, co jenom padl někomu do oka?! A když nikomu do oka nepadl, je to ještě horší. To potom váš svátek přímo nesnáší. Hůř jsou na tom snad jen kolegové Adam, Eva a Silvestr. Chudáci.

*

Corvinus Declaratio: Jak se to v praxi projevuje, takový neobvykle umístěný svátek?

Valentýn: Hrozně špatně se to slaví. Není s kým. Každý je s někým a kdo nikoho nemá, je zalezlý doma a brečí, že nikoho nemá. Takže na vás buď nemají náladu, nebo na vás nemají náladu. Když mám někoho já, tak chci být s ní a nemám na oslavu náladu a když nikoho nemám, jsem zalezlý doma a brečím, že nikoho nemám. A oslavujte bez oslavence, že ano. Je to začarovaný kruh.

*

Corvinus Declaratio: Moment, prosím. *kreslí si drobnou mapku k poslední odpovědi a chvíli ji studuje* Ha! Tady! Mě z toho vychází, že můžete svátek oslavit s tou lepší polovičkou, když ji zrovna máte.

Valentýn: V tom je ovšem potíž. Zjistil jsem totiž, že když má rok 365 dní, je šance jen jedna ku tři sta šedesáti čtyřem, že zrovna na ten zpropadený den, budete do někoho zahleděn. Totéž naopak. Takže je to tak, že se šance krátí na jedna ku sedmi stům třiceti. Při jediném valentýnu ročně se vám to může povést jen jednou za tři čtvrtě tisíciletí. A to ještě jen teoreticky. Takže mám předurčeno být nešťastný prakticky vždycky.

*

Corvinus Declaratio: Mám pocit, že jste spíš básník, než matematik. Takový vztah, to je přece delší záležitost. To se můžete mít rádi třeba rok a pak je to na beton.

Valentýn: Ale vy vůbec neberete v úvahu riziko rozchodu! V každém z těch dnů se může jeden z páru rozhodnout, že je konec. To je sedm set třicet příležitostí a konec vztahu tedy hrozí každý den hned dvakrát.

*

Corvinus Declaratio: Ach tak. Že jsem tak smělý, vy jste v současnosti sám?

Valentýn: No jistě. Copak jsem cvok, abych se s tak příšernou statistikou pouštěl do románků? Člověk se snaží, usiluje, investuje cit i peníze, dobere se výsledku a rozejde se ještě před polednem. To jsou přímo lákavé vyhlídky…

*

Corvinus Declaratio: No dobrá. Vaše povolání, jak jsem vyrozuměl, se svátkem zamilovaných tak trochu souvisí.

Valentýn: Ano ano, je to ironie osudu. Víte, já se celý život živím jako střihač. Působil jsem v krejčovské dílně, krátce v holičství, jeden čas jsem slavnostně otevíral mosty a nevedl jsem si špatně ani jako profesionální hráč populární hry Kámen, nůžky, papír. Řeklo by se, že budu romantiky ušetřen, že ano. Ale skončil jsem v zahradnictví, oddělení keřovitých rostlin, specializace růže.

*

Corvinus Declaratio: Tedy v této době převelice aktuální obor!

Valentýn: Jo, kupují to jako diví. Říkám, že se zbláznili. Lidi, vždyť je to v podstatě roští! Invazivní rostlina! Kdysi to zaplavilo nějaký zámek, sto let se s tím piplali. Vůbec to nevydrží, hned to opadá. A taky nechápu, jak může mít dívka z tak nebezpečné pozornosti radost. Já to kolikrát vidím, jak se ten chudák podrápaný vytasí s růží, slečna vypískne – teď nevíte, je to nadšením, nebo se píchla? Vždyť to je skoro jako darovat kaktus. Napadlo by vás darovat dívce kaktus?

*

Corvinus Declaratio: Asi ne.

Valentýn: Vidíte, některé pány to napadlo. A jeden z nebožtíků stačil ještě přivolaným lékouzelníkům potvrdit, že to nebyl dobrý nápad. Přitom trn jako trn.

*

Corvinus Declaratio: Máte pravdu, je to nepochopitelné. Ale ještě, než na vás pomýlení lidé dají, řekněte nám, jaké růže jdou nejvíc na odbyt.

Valentýn: Lambertky.

*

Corvinus Declaratio: Tak se snad říká pistoli…

Valentýn: To jsou flobertky. Já mluvím o mimořádně působivém druhu růže. Skutečná krása, až se tají dech. Ta křehkost, ta vůně… zkrátka nevýslovná nádhera. A tak to urvem. A rovnou tucet, ať to stojí za to. *kroutí hlavou*

*

Corvinus Declaratio: Aha. Nejpopulárnější je předpokládám červená.

Valentýn: Samozřejmě, taky bílá a růžová. Zamilovaní jsou velmi originální…

*

Corvinus Declaratio: Hlavně, že udělají tržbu, ne?

Valentýn: *povzdechne si* Ale ano, vždyť já jsem nakonec rád, že tolik lidí nechce mít prů… že tolik lidí dbá na romantiku a nebojí se projevit nejniternější city. Jenom kdyby na to dbali tak trochu jindy. Já bych to přesunul na Luboše.

*

Corvinus Declaratio: Proč zrovna tam?

Valentýn: Protože je to v létě a protože je mi to jméno ukradené.

*

Corvinus Declaratio: Vidím, že vám stačí ke štěstí málo. Chtěl byste našim čtenářům vzkázat něco na závěr?

Valentýn: Mějte se rádi po celý rok. Slavte lásku každý den!

*

Corvinus Declaratio: Správně, každý den je pro zamilované vzácný a měli by si to dokazovat průběžně.

Valentýn: *přikyvuje* Říkám, každý den. Ať mají svátky zkažené i ostatní. Jenom na toho Silvestra a Vánoce se prosím vás aspoň trochu pohádejte a jděte na chvíli od sebe. Vždyť ti chudáci, co na ně vyšel svátek, jsou na tom už tak dost hrozně. Ještě tuhle tu romantiku do toho.

*

Corvinus Declaratio: Touto svéráznou prosbou bychom se s panem Valentýnem rozloučili. Děkuji za rozhovor, byl vskutku podnětný.

***

Mohli jsme nahlédnout na oblíbený svátek lásky očima někoho, koho se bezprostředně týká způsobem, který si uvědomuje málokdo z nás. A co vy? Držíte tradici romantických gest, nebo je pro vás 14. únor den, jako každý jiný, protože vám není lhostejné trápení lidí, pro které je svátek lásky spíše prokletím?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář