Zkouška odvahy nových havránků

Každý rok nováčci podstupují zkoušku odvahy nejen v podobě složení slibu Roweně a Sedmeru, ale musí také projít výpravou v lese. Pojďme se tedy podívat, jak se jim dařilo.

Letos byla domluvená výprava pro nováčky na 19. hodinu. Už deset minut předem jsem před branou lesa stepovala já a samozřejmě naše skvělá pořadatelka kolejních výprav Lessien Posie. Také průvodkyně madam Monny Whitecrow se na chvíli ukázala, ale jelikož nás bylo málo, oznámila, že se ještě počká na zbytek a začneme v domluvený čas.

**

Když nastala sedmá hodina večerní, před branou se objevila ještě Grace Annabeth Reatcher. Jelikož se ani jedna z nás nechtěla vzdát výpravy, hlasovaly jsme všechny pro komornější a intimnější verzi. Madam Monny tedy zavelela a vydaly jsme se na cestu.

Bylo nám oznámeno, že se na Ostrově Perel ztrácí lovci těchto krásných šperků, a tak se je vydáme najít. Kmen lovců perel má již opravdu dlouhou historii, proto bylo zvláštní, že se lovci ztrácí až teď. Hned na začátku výpravy nám slečna Monny dala za úkol trénovat zadržování dechu, abychom vydržely dlouho pod vodou. A tak jsme se vydaly na Ostrov, jedna za druhou a každá chvíli střídala barvy v obličeji z červené, přes fialovou až na modrou.

Když jsme pokračovaly v cestě, přidala se k nám ještě Raven Aileen Black, která si naštěstí vzpomněla, že měla také dorazit. Než se k nám připojila, našla Grace první bylinku. Jelikož jsme tímto nabraly menší zpoždění, rozhodla slečna, že se bude pokračovat klusem. I když jsme se stále snažily zadržovat dech, při běhu se nám to moc nedařilo.

Začal vát menší větřík a najednou jsme utíkaly z kopce, ven z lesa. Madam nás upozornila, že se nacházíme v Pavoučí kotlině. Na všech tvářích se objevil strach a zděšení, jen Raven měla radost. Když se najednou ozval z pravé strany šramot, čapla jsem Less za ruku a cítila, jak se pod námi chvěje země z Graceiných třesoucích se kolenou.

Cestu nám zatarasilo obrovské pavoučí tělo! A nebylo samo... Když jsme zaostřily, všimly jsme si malých pavoučich tělíček, která velkou pavoučici obklopovala. Mohlo jich být stovky, ne-li tisíce...

Madam Monny pohotově zareagovala a všechny nás před matkou připravenou na lov ukryla kouzlem. Pavoučice prošla přímo nad námi, a tak jsme ji mohly vidět v celé její kráse. Tedy její spodní část. Jeden z malých pavoučků spadl Raven na rameno a ta z něj měla ohromnou radost! Naštěstí si ho jako domácího mazlíčka nenechala a poslala jej zpátky k matce. Myslím, že v koleji budou rádi.

Ještě chvíli jsme klusaly a nakonec jsme doběhly do krásné vesnice nacházející se u jezera. Čekalo nás zde asi dvacet malých chatrčí. Před nimi stál náčelník starého kmene lovců perel jménem Papa Nameh. Na sobě měl jen jednoduchou látkovou roušku. Jelikož jej madam Monny pozdravila týkaním, předpokládaly jsme, že se znají už delší dobu. Jen doufáme, že o tom pan Matthew ví!

Když jsme všechny slušně pozdravily, vyslechly jsme si od Papa, že se mu ztratil syn. Pobídl nás, abychom se podívaly, kde se Chuan nacházel naposledy. Na zemi u břehu ležela jen zlomená dýka a potrhaná rouška. Vyděsilo nás to, ale nikdo z nás nedal najevo strach. Pohotová Lessien se vydala předměty prozkoumat a my ostatní se radily, co se asi mohlo stát.

Jelikož Chuan rád lovil asi 50 metrů od skaliska, rozhodla slečna, že se tam vydáme loďkou.Vypůjčily jsme si tedy jednu od Papa Nameha a vydaly se napříč dobrodružstvím.

Když jsme dorazily ke skalisku, slečna nám vyčarovala kolem hlav vzduchové bubliny, abychom mohly prozkoumat okolní vody, jestli nenajdeme Chuana, nebo alespoň jeho tělo.

Všude kolem nás se pyšnily svou krásou mušle perlorodky.

Najednou se nalevo mihl stín a do mě něco vrazilo. Než jsem se stihla vzpamatovat, pomohla mi Grace na pevninu a ostatní dívky už pronásledovaly mladého muže. Ten se schoval do stanu, který na něj čekal na břehu. Slušně jsme zaklepaly a Chuan nás milým hlasem pozval dovnitř. Měl zde krásnou velikou knihovnu, kuchyň a ložnici bylo to velmi útulné.

Chvíli jsme čekaly, co se bude dít, než jsme ho začaly zpovídat. Pověděl nám, že by rád studoval, ale jeho otec Papa Nameh mu to nechce dovolit. Podle něj by měl pokračovat v linii a stát se právoplatným lovcem perel a náčelníkem kmene. Rozhodly jsme se tedy, že Chuanovi pomůžeme a Papa Nameha přemluvíme. Některé z nás pluly se slečnou a Chuanem ve člunu zpátky do vesnice, zbytek posádky se chtěl ještě okoupat a tak plavaly za člunem.

Když jsme dopluly na břeh, Papa byl štěstím bez sebe. Nechaly jsme Chuana vysvětlit, co ho trápí a Papa nápad se studiem ihned zatrhnul.

Nezbývalo, než abychom všechny na Papa Nameha vyhrkly své pečlivě promyšlené argumenty, proč by měl Chuanovi studia dovolit. Myslím, že jsme ho trochu vyděsily a nakonec mu došla slova. Přeci mu musí dalších 16 dětí, které má, stačit jako nástupci!

***

Jen velmi nerad se s Chuanem loučil, ale nakonec to zvládl a dovolil nám vzít ho s sebou. Mladý hoch se rozloučil i se svou rodinou a madam Monny nás přenesla zpátky do hradu. Nechala si Chuana u sebe, aby mu ukázala okolí hradu.

A my opět doufáme, že o tom pan Matthew ví!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář