Testrálologové na výpravě

Jak dopadla výprava za testrály? Přežili všichni, nebo se vrátilo jen pár jedinců? Pojďte se se mnou ohlédnout za nejkrásnějším zážitkem posledního století!

Jednoho dne mi přistál v sovinci dopis od pana profesora Tadäuse Trotteticklera s otázkou, zda bychom se chtěli zúčastnit výpravy v Zapovězeném lese v rámci předmětu Testrálologie. Ihned jsem nadšeně odpověděla, že rozhodně ano, a připojila datum, které se mi nejvíce hodilo.

Za pár dní mi přišla odpověď, že se výprava bude konat 30.4., tedy na Čarodějnice. Jako správný sklerotik jsem na výpravu zapomněla, ale naštěstí jsem byla ve Velké síni ve chvíli, kdy nás měla madam Barbara Arianne Lecter vyzvednout a do lesa dopravit.

*

Připravila jsem si tedy rychle párátko a novou smrkovou lucernu, kterou jsem dostala od další účastnice výpravy a skvělé studentky Hekatey Centaurix.

Madam Barb si nás po sdělení, kdo všechno se zúčastní, spočítala a do lesa jsem se tak vydala já, Hannabell Cavanaugh, Hekatea Centaurix, Isabell Tenebris a samozřejmě nesměl chybět pan Tadäus Trottetickler.

*

Nejprve jsme se dozvěděli, že madam Barbara musela pana Tada přesvědčovat (doufejme, že nepoužila nepovolené způsoby) a také, že se v lese usídlilo stádo testrálů a my jsme tam proto, abychom pomohli slečně určit plemeno.

*

Když jsme procházeli lesem, zeptala se nás slečna, zda víme, jak přišla na výskyt testrálů. Padly odpovědi jako podle trusu, nevysvětlitelné zmizení dravého ptáka za letu, nebo někdo vám to řekl. A nakonec také správná odpověď od pana profesora podle stop.

Jestli vás napadá stejná otázka jako Heky, tedy je-li rozdíl mezi stopami koně, jednorožce a testrála, odpověď zní – snad jen minimální a to ve vykrojení zadní části stopy.

*

Po prozkoumání stop jsme se vydali směrem určeným slečnou Barb. Náhle jsme si všimli nějakých oděrek na stromě a zjistili, že se na tom místě testrálové pravděpodobně podrbali, protože tam zůstalo několik chlupů. Následovala další Hekyina otázka: "Když testrálovi upadne žíně, zůstane neviditelná?" Pan Tad odpověděl, že žíně padají jen velice vzácně a jsou tak tmavé, že je skoro nepravděpodobné nalézt je na zemi. Heky se však nevzdala a dál se snažila nějakou objevit.

Ještě chvíli jsme o neviditelnosti odpadlých částí testrálů polemizovali, když se kousek od nás začaly hýbat bylinky. Nejenže se o květiny otíral pan Tad (že by jaro?), ale vedle něj bylo ještě něco. Asi není překvapením, že se jednalo o testrály.

*

Všichni jsme zatajili dech a madam Barb pohotově začala všem rozdávat kusy masa. Všichni jsme začali maso nenásilně natahovat před sebe a kousek po kousku mizel někde ve vzduchu. Byl to neskutečný zážitek, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká.

*

*

Madam Barb vytáhla nějaký pofidérní předražený prášek, který koupila v nejmenovaném obchůdku na nezveřejnitelné ulici. Měl ukázat vše, co je neviditelné. Nikdo s ním zatím neměl zkušenost, ale jak jsme zjistili, madam se ničeho nebojí a tak prášek odvážně na testrály foukla z dlaně. Pár smítek však padlo i na nás a profesorům se na tváři objevily hluboké vrásky, mně vyskočil na čele obrovský pupínek a Isabell se ukázaly obrovské tmavé kruhy pod očima z nedostatku spánku.

Nejprve jsme se všichni lekli sami sebe, pak jsme to však uviděli – před námi stálo stádo nádherných černých, kůží pokrytých testrálů. Heky se okamžitě do jednoho zamilovala. A my ostatní vlastně také.

*

Po chvíli hlazení a mazlení se začal jeden nabízet, abychom na něj nasedli. Když nám to profesoři dovolili, začali jsme nadšeně nasedat, jeden po druhém, pomalu, abychom ani jednoho nepolekali.

Mezi první pocity patřilo "au, to bolí," protože jsme cítili jen kosti, ale i přesto jsou testrálové tak nádherní, až se vám zatají dech.

*

Když jsme byli všichni připraveni, začali pomalu vzlétat a my znova zalapali po dechu. Tohle byl teprve ten nejkrásnější zážitek ze všech. Vyletěli jsme z lesa, proletěli kolem hradu a zamávali do Velké síně, kde sedělo pár spolužáků a nevěřilo svým očím.

*

Testrálové se začali uprostřed letu zase ztrácet před očima, proto jsme museli vypadat trochu jako blázni zralí k převozu do nemocnice u sv. Munga. My jsme však věděli, že letíme na testrálech a náležitě si to užívali. Letěli pomalu, abychom si stihli prohlédnout okolí hradu. Byli jsme hodně vysoko a tak jsme viděli dál než z koštěte na trénincích famfrpálu. Byl to nepopsatelně skvělý pocit. Po chvíli se však některým z nás začalo dělat nevolno, protože pod sebou měli vlastně prázdno. Vydali jsme se tedy zpátky na palouček do lesa, kde se s námi kopytníci rozloučili a vrátili se na kraj lesa. Pár z nás zůstalo ještě na oslavu Čarodějnic a se zapálenou vatrou tancovali do noci.

***

Myslím, že pro spoustu z nás to byl splněný sen. A my děkujeme za příležitost jak madam Barbaře, tak panu Tadäusovi. Nakonec jsme se dozvěděli, že pan Tad je lehce přesvědčitelný a madam Barb nás potřebovala za jiným účelem. O tom však nesmím mluvit, abych něco neprozradila! Tak se nechte překvapit.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář