Oslava Velikonoc po havraspársku

Letos byly Velikonoce zpestřeny nádherným kolejním velikonočním večírkem. Ať už si toužíte připomenout jeho atmosféru, nebo se dozvědět něco více, tato reportáž je zde jen pro vás.

Rok se s rokem sešel a na náš nádherný hrad plný kouzel zavítaly opět druhé nejdůležitější svátky v roce. Ano, nemýlíte se, jedná se o Velikonoce. Celý hrad se ponořil do jarní nálady a naše modrá kolej samozřejmě nemohla zůstat stranou.

A jak oslavit Velikonoce co nejlépe? Přeci skvělým večírkem. Datum bylo tentokrát stanoveno na 22. duben v 19. hodin. Patronát nad večírkem převzaly dvě úžasné modré slečny, Aimée Leavittová a Lessien Posie.

*

Večírek začal poněkud netradičně, zpožděním. První hosté se začali trousit až v 19.30. To ale vůbec nevadilo, protože si všichni čekající zatím mohli zpestřit čas tancem a hudbou, o které v kolejní místnosti nebyla nouze.  Nakonec osazenstvo večírku rozšířili pouze 3 další osůbky, Beth Vane, Mary Anne Vulpes a má maličkost. To však vůbec nebránilo v dobrodružství, které na nás mělo záhy čekat.

*

Hned jak jsme se všechny navzájem přivítaly, upoutala můj zrak malá dřevěná ohrádka, která se nacházela v jednom z rohů společenské místnosti. Byl v ní krásný zajíček. Myslím, že vám snad nemusím připomínat, jak vypadá velikonoční zajíček. Kdo to neví, ten se stydí a rychle si to dostuduje z vybrané literatury. Ostatní se spokojí s tím, že tento zajíček byl prostě nádherný.

Prefektka Lessí byla jeho krásou natolik unešená, že pocítila touhu si ho pohladit. Ovšem ouha, zajíček využil příležitosti a z ohrádky pláchl. A kdyby jenom z ohrádky, dokonce i z celé společenky.

Naštěstí Lessí neztratila duchapřítomnost a pomocí pomlázky – přenášedla všechny přítomné transportovala do lesa.

*

Přistání proběhlo poněkud drsně, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Po chvíli se však ozval křupavý zvuk a volání o pomoc. Chudák Aimée si nepovšimla vyhloubené zaječí nory a doslova do ní zahučela. Naštěstí se jí nic nestalo, a tak po drobném dotazovaní mohla být započata záchranná výprava. Všechny jsme opatrně následovali Aimée do nory a jaké bylo naše překvapení, když se nora ukázala být mnohem hlubší a prostornější, než vypadala z povrchu.

Po chvíli nora vyústila v jeskyni a ta se otevírala do nádherného velikonočního údolí. Bylo zde mnoho různých zvířátek a všichni měli plné ruce práce s velikonočními přípravami.

Než jsme se stačily pořádně rozkoukat, stanul před námi Zajíc. Byl to již zkušený, dospělý zajíc a také zpočátku velmi nedůvěřivý. Nejprve se nás zeptal, jak jsme se dostaly až na toto místo a poté nám dal velmi jasně najevo, že na nás nemá čas.

My jsme se však nenechaly odradit, a když jsme viděly, jak je zaneprázdněný, nabídly jsme mu nezištně svou pomoc.  Zajíc souhlasil, a tak následoval kvíz o různých otázkách o Velikonocích. Naštěstí jsme všechny spojily své znalosti a tak se nám podařilo na všechny otázky správně odpovědět. I když některé byly opravdu zapeklité.

*

Zajíc byl evidentně potěšen, a když jsme mu nakonec pomohly najít cestu k jeho zatoulaným vajíčkům a pomohly mu s jejich ozdobením, dokonce se na nás začal usmívat a potěšeně nám mávat.

Čas však pokročil a bylo potřeba se zvolna vrátit zpět domů, do modré věže. Zbývala však otázka, jak to udělat? Okraje nory byly velmi strmé a šplhat jsme se neodvážily. Fénixe jsme po ruce také neměly, a tak nám nakonec musel přijít na pomoc sám Zajíc. Každé daroval krásné vajíčko. Když jsme jej rozkleply, ocitly jsme se zpět v naší společenské místnosti.

A jaké bylo naše překvapení, když jsme v ohrádce nalezly i našeho zajíce. Vypadal, jako by ani nikam neodešel. Skoro jsem až měla pocit, jako by se mi vše jen zdálo. Inu, mezi skutečností a snem je někdy velmi obtížné najít rozdíl. Byl to však nádherný večer a já moc děkuji, že jsem mohla být jeho součástí.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář