Kterak tým málem zabil kapitánku

V neděli v odpoledních hodinách jsem vyrazila s mudly na šestidenní výlet do Anglie a neměla jsem žádnou možnost regulovat dění v koleji, spíše tedy uvnitř svého famfrpálového týmu. Když jsem se v pátek opět v odpoledních hodinách vrátila, myslela jsem, že omdlím. Možná, že jsem opravdu i omdlela, moc si toho nepamatuji a možná je to i dobře. Tento článek jsem totiž psala se slzami v očích a s obličejem bledým jako stěna. Ještě teď jsem v šoku a to se vše událo dávno někdy v první polovině května.

Jakmile se za mnou zavřely dveře kolejní místnosti a vyrazila jsem směr Velká Británie, Aimée natáhla ruku před LiNeerLay a hlasité tlesknutí odstartovalo maraton pití horké čokolády. Nezůstaly ovšem jen u pití, čokoládou nahradily i normální jídlo. Dle očitého svědka snědly minimálně tři bonboniéry a já jen doufám, že to svědek myslel tak, že bonboniéry snědly dohromady a ne každá tři. Jak to tak bývá, po čokoládě samozřejmě člověk přibere a ani tyto dvě nebyly výjimkou. Hráčky se pořádně zakulatily a den ode dne se čím dál tím více podobaly Augustovi z mudlovského filmu Karlík a továrna na čokoládu. Za jejich provinění je ovšem nečekal stejný trest jako jeho, to bych jim spíš přilepšila; byly na tom mnohem hůř.

„Tak když jsme toho tolik snědly, nepůjdeme to shodit tréninkem famfrpálu?“ zeptala se najednou Aimée s pocitem viny ze čtyřdenního cpaní se čokoládou. „Skvělý nápad, patronová!“ překvapivě nadšeně souhlasila LiNeerLay. Ovšem já po výsledku jejich tréninku nadšená nebyla. Zlomily dvě kolejní košťata! Forcery! Moje milované Forcery! Jak jsem již řekla, tyto dvě kuličky koule umazané od čokolády jsem nehodila do čokoládové řeky, ale do špinavé famfrpálové šatny, kde musely zamést a vytřít podlahu a vyprat dresy. Chtěla jsem je také nechat vyleštit zbylá košťata, ale mimo zápasy je na ně nenechám ani sáhnout! To bychom pak na zápasech létali na Zefyrech nebo smetácích ze sovince. U uklízení ovšem zakulacené hráčky nezůstaly. Určitě je ještě teď uvidíte běhat po hradních pozemcích, na Příčné ulici nebo v Prasinkách, jelikož byly donuceny zbavit se svých čokoládových kil co nejdříve. Inspiraci si vzaly z mudlovského filmového hrdiny Forresta Gumpa, který by se měl začít bát o svůj rekord uběhnutých kilometrů.

*

Merlinužel pro mé nervy Aimée a LiNeerLay nebyly jediné hříšnice během mé nepřítomnosti. Vrásky na obličeji mi přibyly i díky činění mé zodpovědné zástupkyně Angely, jež celou dobu strašila prvačky mými karikaturami z pera drzé střelkyně Lessien, kde vypadám jako ježibaba (nebo ježidědek? Posuďte sami!), mám minimálně pět bradavic na obličeji a vrásky všude, kam se člověk podívá i nepodívá. Z výpovědi jedné z vylekaných prvaček jsem se dozvěděla, že jim nakukávala, že takto vypadám ráno, než se namaluji a udělám základní hygienu. Tyto prvačky byly tak vystrašené, že zalezly za křesla, závěsy a některé i madam kolejní za sukni, když jsem po výletu vešla opět do kolejní místnosti. O jejich strachu z kolejních tréninků ani nemluvě, budu mít opět co dělat, abych je dotáhla na hřiště a Angelu odtáhla hodně daleko mimo něj i je.

Pozn.: Byla vybrána ta nejlepší karikatura, z ostatních by se ježily vlasy i vám! Fakt!

*

Nakonec je tu ještě trio Betria, Isabell a Indris, ze kterého se mi přímo zatmělo před očima. Tyto tři nezbedné dívky využily mé nepřítomnosti, splašily někde nafukovací bazének a nalily do něj veškeré zásoby lektvarů rozvahy. Bazének měl krásně modrou „vodu“, určitě se v něm i příjemně plavalo a pomohlo to holkám v jejich famfrpálové kariéře, o to nic, ale kolej je teď bez zásob a ještě nás jiná kolej nařkne z podvádění a nesportovního chování, které je staví do neférové pozice vůči nám, jelikož moji hráči mají vyšší úrovně. Poté, co jsem tuto katastrofu rozdýchala a byla schopná alespoň mluvit, byly holky samozřejmě potrestány. Nejednalo se ovšem o vaření náhradních lektvarů, na to jsou ještě malé, ale musí mi nakoupit všechny suroviny na nové lektvary a z Ďáblovy jámy se také nějaký ten týden nehnou, protože bez osidla lektvar rozvahy neumíchá ani pan ředitel.

***

Výlet do Anglie byl nádherný, moc jsem si jej užila, často také říkám, že bych tam ráda strávila více času nebo se tam znovu vrátila, ale když jsem to tu po příjezdu viděla, tak dost dlouho nevytáhnu paty ani z kolejky natož ze země. To bych taky mohla přijít chvíli před zápasy, vše by bylo vzhůru nohama, tým by nebyl a já bych šla hrát sama. Žádné takové, mě se jen tak nezbavíte!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář