Den hůlky

Jak si užila hradní svátek havraspárská kolej?

Jedním z hradních svátků je Den hůlky, který obyvatelé Bradavic slaví 26.5. Jedná se o vzpomínku na otevření do té doby tajemného soubojového klubu, který odhalil svá kouzla 26. května roku 2007.

Tehdy se mohli soubojů zúčastnit nejprve studenti 6. ročníků, o týden později žáci 5. ročníků, 14 dní poté čtvrťáci, za tři týdny studenti 3. ročníků a nakonec se dočkali i druháci, kteří měli vstoupit o měsíc později. Dnes mohou do soubojového klubu studenti až od 3. ročníku. Vše bylo podmíněno bezúrazovostí ve zkušební době.

*

Hůlky ještě nebyly takové, jaké je známe dnes. Na trhu byla jen kouzelnická párátka a snad jen z nostalgie jsou k dostání na Příčné ulici ještě dnes. Pan ředitel však všechny uklidnil a slíbil nové silnější a promyšlenější hůlky, které budou v klubu nápomocny. Hradní soubojáři si museli vystačit s obyčejnými hůlkami skoro rok, protože ty s magickými a silnějšími jádry byly naskladněny až 25. května 2008.

**

Letos pan Nimrandir Elénére vyhlásil na hradní zdi skvělou zprávu, která potěšila všechny studenty a také zaměstnance školy. Soubojový klub byl očarován, tudíž měli soubojáři možnost získat až do neděle 2.6. do 19. hodin dvojnásobné zkušenosti.

*

V rámci tohoto svátku jsem se rozhodla podílet na kolejním večírku uspořádáném pro naše Havrany, na kterém měla obrovský podíl Lessien Posie, bez které by se večírek snad ani neuskutečnil a rozhodně by neměl tak skvělou atmosféru.

Společně jsem zařídily prhlídku továrny na hůlky, kterou má na statost pan Gwylim Ollivander, syn slavného pana Ollivandera, který založil i náš obchůdek na Příčné.

Pan Ollivander mladší působil maličko nervózně, i přesto nás však provedl po továrně vyzdobené masivním dřevem, které krásně ladilo s jeho výrobky, tedy s hůlkami. Vysvětlil nám, jak probíhá výroba hůlek a popsal nám individuální přístup skřítků ke každé hůlce.

Dozvěděli jsme se, že se jádra získavají od již zesnulých kouzelných tvorů, nebo se souhlasem konkrétního živého zvířete. Se dřevem je to jednodušší, dá se použít vlastně jakékoliv.

Horší je to se spojením dřeva a jádra, občas se stane, že se navzájem nepřijmou a reakce přihodí skřítkům pracovní úraz. (Jak je to s vyplácením výplaty při pracovním úraze nám nebylo vyzrazeno.) Viděli jsme také výzkumné centum, kde se takové pokusy provádí.

Nakonec jsme si prošli nádherné muzeum hůlek, ve kterém byli slavní čarodějové a jejich hůlky. Každý zde měl svůj portrét, před kterým levitovala jeho vlastní hůlka s popisem.

*

Nejkrásnější částí však byla tvorba hůlky, která by byla nejvhodnější pro naši modrou kolej. S Aimée Leavittovou jsme se shodly na jádru v podobě pírka z havrana, které snad ani nemusím komentovat. Ale přeci jen dodám, že se nám zdálo spolehlivé a všeříkající.

Dřevo na hůlku jsme se rozhodly spojit mahagonové s vrbou, díky kterému jsme získali spojení moudrosti, elegantnce a krásy.

Nakonec se Lessien podařilo takovou hůlku vyobrazit:

***

Panu průvodci jsme jako díky věnovaly čokoládu a Aimí dokonce slíbila, že se za ním ještě přijde podívat s novou várkou tohoto lahodného nápoje. Že by jarní lásky čas?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář