Kterak havraspárští bojovali o pohár

V našem hradě snad není tak nepozorné duše, která by dosud nezjistila, že tento rok si cenu za nejvíce získaných bodů odnáší kolej havraspárská. O tom, že šlo věru o strastiplnou cestu, se můžete přesvědčit v této skromné zpovědi jednoho nenápadného studenta.

Jsem duše vskutku lenivá, ale poslední školní rok se mne jalo jakési podivuhodné (a také jistě obdivuhodné) puzení, které se mne snažilo donutit být také pro jednou užitečným. Poněvadž jsem také duše tvrdohlavá a cílevědomá, nezůstalo toto puzení bez odezvy; a já si poněkud naivně zapsal poněkud více předmětů než pouhý jeden, který mi doposud k úspěšnému dokončení ročníku stačil. Samozřejmě jsem tak zavařil nejen sobě, ale také učitelům, kterým přibyla k opravě má ne vždy kvalitní vypracování jejich domácích úkolů, kolejnímu kontu, z kterého jsem odčerpal peníze a posléze byl nejspíše udeřen něčím tupým do hlavy, jelikož jsem drobátko pozapomněl na splácení, a rovněž některým z kantorů, kteří zadávají soutěže, neboť jsem u nich ony peníze na splacení zoufale sháněl.

Školní rok je však konečně za námi a díky všem, kteří pilně plnili své úkoly a soutěže a získávali tak drahocenné safíry (mezi ně se počítám i já, muhahaha), si školní pohár letos odnáší havraspárská kolej. Když jsem se tuto novinu doslechl, málem jsem plakal dojetím a pocitem nově nabyté svobody. Tedy, ne tak docela, ale byl jsem šťastný, že můžu konečně pustit z hlavy všechny ty pošahané úkoly typu "vyhledej v lese obra, dej mu jméno, nakrm ho, postav mu dům, napusť mu vanu, nauč ho francouzsky a pak mi ho nakresli, jak plave v Mrtvém moři na zádech". A samozřejmě jsem měl také radost, že všechno to úsilí nakonec nepřišlo vniveč. A věřte mi, že jsem rozhodně nebyl jediný, kdo tyto pocity zažíval.

*

Uplynulý školní rok byl věru pekelný. Alespoň tedy pro mou milovanou havraspárskou kolej. Pod tíhou úkolů se nejeden ubohý studentík sypal v kolejní místnosti na podlahu a dokonce mám dojem, že jsem někde někoho zahlédl, jak si píchá horkou čokoládu do žíly, aby se vůbec udržel při vědomí (to se však rozhodně nesmí dovědět ředitel!). Rozbouřené emoce cloumaly téměř každým; u některých jsem měl obavy, že z nich co nevidět začnou stříkat v tekuté podobě. Než abych jim navrhoval, aby si je napustili do lahviček a pak prodávali za těžké peníze, jsem se obvykle raději klidil do soukromých komnat a jal se hudrovat a naříkat na vlastní těžký život plný domácích úkolů a podobných nesmyslů. A to jsem prosím ani neměl zapsaných tolik předmětů jako někteří jiní hrdinové, případně blázni.

Byly však i pozitivní dny. Občas bylo možno pozorovat, že se modří studenti cítí býti náramně motivovaní a energičtí. Žel, tento stav obvykle vydržel maximálně den či dva (při vší úctě všem výjimkám, mezi které se já rozhodně neřadím). Jak však dokázal zacloumat kolejní atmosférou! V dusné kolejce, kde se občas málem psychicky hroutily i obrazy na stěnách, bylo rázem živo a veselo. Není nutno dodávat, že čokoláda, onen lahodný mok a oblíbený doping každého správného havraspárského studenta, tekla přímo proudem. Ó, kolik úkolů a soutěží bylo vypracováno za takových večerů! Kéž by se to dělo častěji.

Není žádná ostuda přiznat, že to rozhodně nebyla legrace. Tedy, aspoň já se nestydím, neboť jak jsem již řekl, jsem duše lenivá a na to není žádný lék. I přesto, že za vlast padlo mnoho litrů čokolády, se nám však nakonec podařilo dosáhnout toho některými tolik vytouženého cíle a získat tu proklatou zlatavou vázu, která jasně ukazuje, kteráže kolej se letos rozhodla přijít o nervy.

*

Ti, kteří pozorně sledovali bodovací žebříček, si jistě povšimnuli, že tam někteří studenti prováděli vyložené zázraky a zasloužili by si nejméně svatořečení a Brumbálův podpis na epitaf. Pochopitelně ne všichni byli z Havraspáru a je mi trochu líto těch, kteří toto šílenství absolvovali vlastně zbytečně (ale ne zase tak, abych se kvůli nim vzdal poháru. Na to zapomeňte, moulové!). Přesto cítím, že šlo o mimořádně plodný a úspěšný rok pro spoustu lidí, nejen havraspárských studentů. Nicméně, takový plodný a úspěšný rok se přece jen nemůže konat každý rok a já si od něj moc rád minimálně na ten další rok oddechnu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář