Pětkrát sbohem, famfrpálový týme

Odchod do profesionální ligy čeká každého hráče a každý druhý se svých 20. narozenin děsí jako čert kříže. Merlinužel ale čas nezastavíme, a tak i loni náš kolejní tým opouštěl nejeden hráč. Bylo jich dokonce pět a to určitě zahýbe se stabilitou a úspěšností našeho týmu v budoucích letech. Jak na to nahlížíme my, kteří jsme svůj tým opustili, a jak se na to dívá kapitánka, která ztrácí tak cennou oporu? Pojďme se na to v rámci zahájení nové sezóny podívat.

Odchod hráčů do profesionální ligy není nic neobvyklého, ale ne každý rok vám jich z týmu odejde rovnou pět, z čehož tři vám tvoří základní sestavu a čtvrtý hlavního náhradníka, který je v podstatě potřeba stejně tak jako člen základní sestavy. Loňský rok byl tedy pro náš tým víceméně hořkosladký. Dosáhli jsme krásného druhého místa v ŠFM, ale zároveň jsme se rozloučili s těmi, kteří nám k vysněnému umístění pomohli a dlouhá léta za tým hráli.

**

Do profesionální ligy se loni, ať už chtěla nebo ne (a my všichni víme, že zoufale a za žádnou cenu nechtěla), odebrala nepostradatelná členka týmu Angela QuickBow. My v Havraspáru ji známe coby Bubáka a bývalou zástupkyni kapitána, která tomuto postu kralovala nejdéle ze všech našich zástupců a to celých pět let. Vy zvenku si ji jistě pamatujete jako ráznou odrážečku s pořádnou ránou a když si zrovna nemnete naražené ruce či modřiny na nohou, jistě si pamatujete, jak vám shodila vašeho kamaráda přímo před očima a ještě se tomu škodolibě zasmála. To ona ráda. Smích a dobrá nálada je v podstatě její druhé jméno, zvlášť když jde o famfrpál. Do našeho týmu vnesla spoustu dobré nálady a příjemné energie a nejeden hráč se nakazil jejím nadšením pro hru, se kterým shazovala protivníky, v jejím slovníku takzvané palačinky, z košťat.

Angela se k famfrpálu dostala již v prvním ročníku a postupně se u ní vystřídalo období aktivního, ale i pasivního trénování a hraní. Možná jí jen trvalo trochu déle, než si k famfrpálu našla cestu a začal ji bavit. A my můžeme být rádi, že se tomu tak stalo, neboť na zápasech nás podržela na odrážeči už v Zimě 2017 coby členka základní sestavy. Její zápasová premiéra se odehrála ale o rok dříve, kdy nasedla na koště jako odrážečský náhradník ve vítězném famfrpálovém roce. Pak už pokračovala jako člen základní sestavy a to až do jejího posledního roku.

Corvinus Declaratio: Co nebo kdo ti bude po odchodu ze studentské ligy nejvíce chybět? A chceš něco našemu týmu vzkázat?

Angela QuickBow: Co mi bude chybět? Nepochybně se mi bude nejvíc stýskat po zápasech jako neprofi. Atmosféra před zápasy, kdy přemýšlíte, jak si rozdělit atributy, zda máte všechno na sobě tak, jak má být, nezapomněli na ošetřovnu a naše týmová hymna v uších, bez které by to nebylo ono. Samotný zápas, kde jsem maximálně soustředěná, fanoušci skandují na tribunách, potlouky lítají sem a tam, adrenalin v krvi. Pocity po zápasech, kdy jsem buď velice šťastná, nebo smutná, nebo naštvaná na sebe, protože můj výkon nebyl takový, jaký bych chtěla, aby byl. A lidi kolem. To vše mi bude chybět. Také mi budou chybět moje puntíky, které jsem s láskou (a ďábelským úsměvem) zapisovala celé ty roky do bonzbločku, abych za ně následně mohla uštedřit hříšníkovi ránu. Asi už opravdu nestihnu splnit ten milion puntíků pro Aimée, to mě na tom mrzí asi nejvíc. Ale všechno dobré musí jednou skončit a já musím doufat, že i bez puntíků budeme mít tak skvělý a úžasný tým, jako máme teď. A další věc; kdo že mi to bude chybět po odchodu? Bezpochyby můj zbytek těla Aya. I když tady je to diskutabilní, protože ona si možná myslí, že se mě zbaví, ale to se plete (ale neříkejte jí to). Stejně mi bude chybět. Polovinu našich zápasových let jsme spolu strávily jako kapitán a zástupce a za tu dobu mi hodně přirostla k srdci a tak nějak si nedovedu představit, že bych sedla na koště bez ní. Ty hezké a špatné chvilky, co jsme spolu zažily, z ní udělaly mou nejmilejší přítelkyni a všechno to čtení myšlenek a zlobení a konverzace, kterou už jako profi vést nebudeme, budu postrádat snad nejvíc. Snad si najdeme něco, o čem budeme v důchodu tlachat. Dále mi bude chybět má nejúžasnější spoluvražedkyně Evanka. Vím, že s největší pravděpodobností už ji na trénincích moc neuvidím, a tak se naše cesty nejspíš rozdělí. Všechna ta léta jsme spolu prolétly spolu jako jedna osoba a nepochybně si ze mě do profi část vezme ona. Navždy jí budou patřit mé palačinky a marmelády. Zázračná Hazel, kterou už pár let moc nevídám, ale stejně je to osůbka, která má v mém životě místo. Bez ní si ani zápasy neumím představit a popravdě jsem ráda, že už nebudu hrát, když ona nebude na chytači, nebo alespoň v šatně čekat na svůj čas. Snad se ještě někdy na hřišti spolu shledáme. A naše okouzlující střelkyně Lessien, od které bych gól opravdu dostat nechtěla (ještě, že nejsem brankář). Několikrát jsem ji před potloukama na zápase zachránila a na trénincích několik potlouků ode mě zase dostala. A čokolády taky! Budeš mi chybět, Lessi. V neposlední řadě mi budou chybět všichni a všechno, ale to už tak nějak k tomu patří. S ostatními se neloučím, protože je ještě hodněkrát na trénincích a zápasech uvidím. Budou zářit za nás!
A co bych vzkázala týmu? Jak jsem řekla, já se s nima neloučím, jen budu profi, ale v týmu snad pořád budu (pokud mě nevyhodí), takže nemám co vzkazovat. Až jednou budu chtít s famfrpálem skončit, pak jim vzkážu něco moc moc strašidelnýho, po čem nebudou ještě měsíc spát!

*

Nebezpečné, ba přímo vražedné duo s Angelou tvořila její parťačka a spoluvraždekyně, jak bývá kamarádkou označována, Evanlyn Cooper. V posledních letech bychom ji mohli označit za nejdrsnější odrážečku Havraspáru a to zvlášť po posledním odehraném zápase s Nebelvírem, kde nemilosrdně shazovala jednoho hráče za druhým. I ona si v tom stejně jako její parťačka libuje. Několikrát se na kolejních trénincích nechala slyšet, že shazování hráčů z košťat je na tréninku odrážeče ta nejlepší část.

Také Evanlyn objevila famfrpál již v prvním ročníku, neboť její Patronka v té době byla zkušenou náhradnicí hlavního chytače a později i kapitánkou týmu. Evanlyn se dala do trénování velice potřebného postu, a tak již ve svém prvním ročníku nasedla na koště během famfrpálových zápasů v Zimě 2016 coby členka základní sestavy, kterou byla až do letošního roku. Ač byl ale famfrpál u naší odrážečky sebevíc oblíbený, její prvotní nadšení a pilný trénink, který trval pěknou řádku let, v posledních letech upadal. Mohli za to, jak jinak, mudlové. Evanlyn neměla příliš času nazbyt, a tak jsme ji na famfrpálovém hřišti vídali jen o zápasech. A bylo to na jejích výkonech v zápasech poznat? Její obvyklé terče typu Magdarlene, Mary či Amanda vám dosvědčí, že ne.

Corvinus Declaratio: Co ti famfrpál dal a co vzal? A chceš něco našemu týmu vzkázat?

Evanlyn Cooper: Myslím si, že mě famfrpál udržel na Hogu, protože i když mám Havraspár moc ráda, tak mě k smrti děsí interakce s lidmi. Navíc mi časem odešla kamarádka z Mrzimoru, která mě sem vůbec dovedla, a patronka Saph taky... Nevím, famfr mě bavil, protože v týmu jsou vždy moc hodní spoluhráči a pošťuchovat se na zápasech mě baví. Vůbec toho nelituji a mé předsevzetí je začít být v koleji aktivnější a najít si spoustu kamarádů i tam, abych mohla fandit havráňátkům i příští rok a trochu je znala. *usměje se*
Nakonec bych týmu chtěla vzkázat, že jsem ráda, že jsem tu s nimi byla a ať rozplácnou spoustu zelených, protože je zábava sledovat létající hady. (lvy a jezevce taky, ale hadi jsou hadi) *usměje se*

*

Nyní se přesuneme k úplně opačnému postu, který bývá často terčem výše zmíněných odrážečů. Náš tým loni opustila věčná náhradnice chytače Hazel Jane Morion. V našem týmu byste si jí stova všimli, protože ji uvidíte maximálně třikrát v roce na oficiálních zápasech, ale zato je překvapivě dobrá. Tréninku sice už pár let nic moc nedala a doslova došla hrát jen na zápasy, opět stejný důvod jako výše - mudlové, ale i tak zvládla ukořištit několik zlatonek, z čehož hned tři v jedné sezóně, kdy se nám díky tomu podařilo vyhrát náš zatím poslední famfrpálový pohár.
Pozn. autora: Ještě jednou díky!

Hazel také přišla k famfrpálu jako jedenáctiletá studentka, která si nemyslela, že by někdy mohla hrát na zápasech, a dokonce jsme spolu v té době žertovaly, že jsme tak nepotřebné náhradnice, že můžeme dojít klidně dvě hodiny po zápase. To jsme ale ještě netušily, že jedna z nás bude kapitánka a druhá nám chycením tří zlatonek vyhraje pohár a polapením té čtvrté letošní druhé místo. Merlinužel ale pro Hazel, jen ona z naší dvojice zůstala až na jednu sezónu v pozici náhradníka. Premiéru měla už v Zimě 2017 jakožto náhradnice hned na třech rozdílných postech. Jak šel čas, zůstal jí jen chytač a šel jí dobře. Náhradnice byla spolehlivá a ač famfrpálu poslední roky moc nedala, bavilo jí to stejně jako nás, co jsme trénovali až do poslední chvíle.

Corvinus Declaratio: Bude se ti po famfrpálu stýskat? Po čem ano a po čem ne? A chceš něco našemu týmu vzkázat?

Hazel Jane Morion: Určitě se mi bude stýkat. Byly to dlouhé roky strávené na zápasech a všemožných trénincích plné zábavy, radosti i smutku a zklamání, ale především pak přátelství a tvrdého tréninku. Určitě mi bude chybět nervozita před zápasem a napětí během něj, ale alespoň už se nebudu muset nervovat, že zaspím. *směje se*
Týmu bych ráda vzkázala, aby se držel a vedl si nadále stejně tak dobře jako doposud. Je plný spousty skvělých hráčů a doufám, že předvedou to nejlepší a jednoho dne se možná i zapíší do famfrpálové historie. *usměje se*

*

Předposlední famfrpálovou důchodkyní je nevýrazný a tichý člen našeho týmu, náhradnice střeleckých pozic Lessien Posie. Do famfrpálu nikdy nebyla tolik zabraná jako předchozí hráčky, přesto si v týmu vydobyla určitou pozici. Nikdy to sice nedotáhla na hráče základní sestavy, ale i tak byla důležitým hráčem, i když jste ji na koštěti během zápasu neviděli do Zimy 2018. Záda nám kryla ze střídačky i roky předtím, ale její čas zazářit na koštěti přišel jen zřídkakdy. Přesto náš tým vždy podporovala a pro každého hráče měla milé slovo stejně tak jako v dobách, kdy v naší koleji dělala prefektku a později i primusku.

První ročník se stal osudným i naší střelkyni a stejně jako předchozí hráčky už v tom nejmladším věku objevila kouzlo famfrpálu. Její kariéru famfrpálové hráčky i studentky naší školy ale provázelo delší období klidové, období, kdy nám na nějaký čas zmizela do ledových krajin. Po návratu ale nastal úplný obrat a Lessien začala žít ještě více kolejním životem. Ten jí byl vždy bližší než ten famfrpálový a to je naprosto v pořádku, neboť v něm opravdu vynikala a nejeden havran byl rád za její milý přístup a nekonečnou dávku pozitivní energie. A když už se zastavila na hřišti, nebylo to o moc jiné a v její přítomnosti se zkrátka nedalo neusmívat. Zda-li za to mohla obrovská zásoba čokolády, kterou s sebou vždy tahala, to není jisté, neboť Lessien umí společnost rozzářit jak úsměvem, tak čokoládou.

Corvinus Declaratio: Víme, že ti famfrpál nebyl příliš blízký, ale přesto jsi skrz něj kolej podporovala. Bude ti to chybět?

Lessien Posie: Ač se může zdát, že famfrpál pro mě nebyl příliš významný, určitě hrál v mém hradnín životě důležitou roli. Moc dobře si pamatuji, jak jsem z něj byla po svém příchodu na hrad nadšená a jak jsem kdysi poctivě trénovala. Ale čím jsem starší, tím méně na něj mám času. Ale i přesto na něj určitě budu vzpomínat a rozhodně mi občas zachybí. (až na to ranní vstávání na zápasy teda *zasměje se*) Chvíle, které jsem strávila na hřišti, jsem si rozhodně užila a jsem moc ráda, že jsem měla možnost občas týmu vypomoct a zažít spoustu krásných momentů. Takže ano, tohle mi určitě chybět bude.
A taky bych ještě moc poděkovala tobě, Ayuš, za vše, co jsi pro náš famfrpál udělala. *usměje se*

*

Na úplný závěr článku jsem si nechala svou maličkost, tak se tedy pojďme ve zkratce podívat, kdo to byla ta Aya Watanabe, kerá společně se svými kolegyněmi loni opustila famfrpálový tým. K famfrpálu se dostala také v prvním ročníku a i její Patronka ho aktivně hrála, i když o tom samotná Aya neměla pár týdnů ani ponětí (trapas trapas). Dokonce po ní zdědila i post a hned na prvním tréninku vzlétla k brankářským obručím, které jí zůstaly až do úplného konce. Merlinužel pro ni ale byla dlouhá léta ve stínu proslulého havraspárského brankáře Wayny a na zápasy se pořádně dostala až v Létě 2017, kdy shodou okolností převzala i vedení týmu. To jí také zůstalo až do úplného konce, jelikož po pětiletém působení na postu kapitánky pokračovala ve vedení ještě dva roky na postu zástupce.

Na zápasech u obručí zářila, i když si to sama sotva přizná, ale jako kapitánka si včas uvědomila, že u nich nemůže zůstat navždy, chce-li funkční tým do budoucích let. A tak se dala i do tréninku chytačského postu, což nebylo příliš jednoduché a i přes roky trénování si na zápasech zachytala pouze dvakrát, z čehož jí ale vzešla jedna zlatonka, což je celkem působivé vzhledem k její nízké úrovni na chytači. Ta ji sice občas trápila, ale pouze z hlediska týmu, neboť nikdy nebyla tak úplně chytač, jak sama vždy říkala. Byla to brankářka srdcem i duší, která byla jen přeučená na chytače a byla do famfrpálu tak zapálená jako nikdo v koleji a k jejímu jménu byste jako synonymum mohli právě slovo famfrpál použít.

Už jen skutečnost, že o sobě píši ve 3. osobě výše, je zvláštní, a proto se nebudu sama sebe ptát na otázku jménem našeho časopisu. Svému týmu chci vzkázat jen jedno velké „Děkuji“ a to největší pak Angele, Edmundovi, Hazel a Andře, které mi famfrpál do (hogového) života přivedl a jsem za to ráda. V neposlední řadě také doufám, že jsem týmu byla dobrým kapitánem a takovým malým havraspárským Oliverem Woodem (Máme spolu spoustu společného! *zasměje se*), protože oni mi byli bez pochyby tím nejlepším týmem.

**

Vyrovnat se se ztrátou brankářky s 29. a chytačky s 22. úrovní v jednom, odrážeček s 27. úrovní a náhradní chytačky s 21. a střelkyně s 18. úrovní nebude do budoucích let snadné, ale věřím, že Betria si s tím poradí, neboť oba první zmíněné posty již nahradí nově vytrénovaní hráči, kteří pilně makají už pár sezón. Odrážeči jsou též pokrytí dobrými nástupci a jak jsme vždy s Angelou v dobách našeho vedení týmu říkaly, „Na střelce se někdo najde.“ A on se najde, ale nejen na střelce, na každý post. Lidé budou odcházet, ale i přicházet a tým bude stále růst a měnit své obsazení, tak to ve famfrpálu zkrátka chodí.

Corvinus Declaratio: Jsi z odchodu holek do profesionální ligy nervózní? Když přihlédneš ke skutečnosti, že spolu s nimi odchází i některá esa jiných kolejí, věříš svému týmu opět na tak dobré umístění jako letos i běz těchto pěti podpor?

Betria Carson: Samozřejmě, že jsem z jejich odchodu nervózní, v týmu byly dlouho, vše znaly a kdekdo k nim zašel pro radu. Většinou to byly naše nejlepší hráčky a bez těch to jde na zápase vždy těžko, to už jsme si párkrát vyzkoušeli, dokonce i tuto sezónu. Budou nám tu určitě chybět, ale už se nám za ně připravují nové posily a věřím, že to zvládnou, protože trénují pilně a dělají, co mohou. Navíc naštěstí nejsme jediná kolej, které odejdou tak dobří hráči, ostatní také o někoho přijdou, a tak si myslím, že bychom takhle dobře mohli dopadnout i příští rok, určitě se o to budeme snažit a nejen o druhé místo, rovnou o pohár. *usměje se*

***

Kapitánčino vyjádření necháme jako to nejlepší na konec a článek s ním uzavřeme. Spolu s ním uzavírám i svou famfrpálovou kariéru, která se nyní bude skládat z dobrovolného pózování odrážečům coby cvičný terč (Už mám za sebou první kolejní trénink! *mne si modřiny*), psaní věšteckých reportáží ze zápasů a snad i nějakých dalších famfrpálových článků k nám do Corvina. Na závěr chci ještě říci, že jsem si vědoma toho, že každý rok někdo do profesionální ligy odejde a taková skutečnost by možná dle některých nemusela mít až tak přehnanou pozornost, ale podívejte se na ty hráčky, to jsou (většinou) Jména v našem kolejním famfrpálu s velkým J. A také, jak už jsem řekla hned na začátku, jak často se vám stane, že vám z týmu odejde 5 hráčů najednou a ještě k tomu tak důležitých?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář