Nicolette Marique Leroy: „Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu primuska, tak bych se mu vysmála.“

Nicolette je na našem hradě už od roku 2007 a teprve tento rok se dostala k úspěšnému složení zkoušky OVCE. Dovršila tak své povinné studium, které si o několik let prodloužila, a má otevřené dveře do světa kouzelnické dospělosti. Nejen o její hradní budoucnosti a samotných zkouškách jsem si s ní povídala v našem rozhovoru.

Jak bylo zmíněno již výše, Nicolette na naši školu přišla již v roce 2007. Jako jedenáctiletou ji Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru, kterému byla dlouho oporou ve vedení i ve famfrpálu. Od Léta 2011 do Léta 2012 zastávala post prefektky a od Léta 2014 do Zimy 2015 hlídala naše kolejní konto jako pokladnice. Hned na to získala odznak primusky, který jí vydržel od Zimy 2015 do Zimy 2016. Jako primusku si ji pamatuji dokonce i já, neboť jsem v jejím posledním primusovském roce byla v prvním ročníku.

Každý mi hned po příchodu do koleje povídal, jak je naše primuska milá, přátelská a vůbec se jí nemusím bát. To byla samozřejmě pravda, neboť Nicolette měla vždy úsměv na tváři a pro každého havrana našla pěkné slovo. Pomáhala, kde se dalo, což nás dostává zase zpátky v čase, tentokrát ale k famfrpálu. I v něm se Nicolette angažovala a kolejnímu týmu výrazně pomohla na postu chytače. V tehdejší době neměl náš kolejní tým nikoho, kdo by tento psot trénoval, a tak bylo zcela běžné, že jsme zápas odehráli bez chytače. V Létě 2014, kdy také Nicolette obdržela Řád Roweny z Havraspáru, na tento neoblíbený post během zápasu nastoupila a do Léta 2015 jej pak hrála pravidelně. Její snaha ve famfrpálu jí dokonce při jejím odchodu do profesionální ligy vysloužila Odznak orlích letců udělený natrvalo. Je to velká pocta, neboť tento odznak dostávají havraspárští hráči jen na omezenou dobu a pokud jej neobhájí, vracejí ho.

Jak sami vidíte, témat k probrání během našeho rozhovoru bylo požehnaně a já mám radost, že Vám ten rozhovor mohu prostřenictvím Corvina předat a vy s tak můžete podívat na Nicolettinu cestu hradním životem s podtitulem „od propadlíka až k primusovi,“ jak sama řekla, „a pozdějšímu složení OVCÍ“.

**

Corvinus Declaratio: Ahoj NiC, jsem ráda, že sis udělala čas a přišla. Nejprve bych se tě chtěla zeptat, jak se ti daří a jaký byl pro tebe letošní školní rok Léto 2020?

Nicolette Marique Leroy: Ahoj Ayuš, není zač, já děkuji moc za pozvání. *usměje se* Daří se mi dobře, prázdniny začínají, takže už nemusím hlídat konec termínu a volný čas trávím u soutěží, které jsou aktuálně podle mého gusta.
Letošní školní rok jsem se spíše flákala. Sem tam nějaký seminář, dostudovaný jeden předmět a pak soutěže, abych mohla utrácet za nové kolekce. Kdoví, jestli někdy pořídím tu bubu hůlku, kterou chci už léta, abych se ve sklepení pohla někam dál. *směje se*
Jediné, co bych zmínila jako letošní větší aktivitu, kterou jsem nechala na poslední chvíli (jak jinak), byly OVCE.

*

Corvinus Declaratio: I přesto jsi je zvládla, ale vraťme se ještě na úplný začátek tvého studia. Vzpomínáš si ještě na to, jak tě Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru? Jaké to bylo a jaký byl celkově tvůj první ročník?

Nicolette Marique Leroy:  Za chvíli už to asi přestanu počítat. Je to vážně doba, kdy jsem se na hradě poprvé objevila. *zkouší se vrátit zpět do minulosti a nastartovat mozkové závity* Vzpomínám si velmi matně. Do Havraspáru jsem chtěla být zařazena, takže za kladné rohodnutí Moudrého klobouku jsem byla ráda. Po zařazení do koleje jsem hradem jen proplouvala, udělala občas nějakou soutěž, zapsala si jeden předmět, který jsem ani nedostudovala a nějakou dobu jsem zůstávala v prvním ročníku. Tehdy jsem nechytla aktivního patrona, takže mě neměl ani kdo postrkovat určitým směrem, nebo motivovat ke sběru safírů a trochu mi tu cestičku prošlapat. Takže roky plynuly, já jsem byla pořád propadající prvňák a střídala jsem pobyt na hradě s pobytem v mrazáku. *pokrčí se studem ve tváři ramena* Pak se mě za pár let ujala Madidess, která mi pomohla začlenit se do koleje a obecně chodu hradu. Takže v roce 2010 jsem konečně pokořila prvák a začala nějakým způsobem na hradě fungovat. *zakryje si dlaněmi obličej, aby skryla rozpaky* Ve zkratce... můj první ročník byl tuze dlouhý. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: Je dobře, že ses do koleje i přes prvotní komplikace tak skvěle začlenila, neboť ses za pár let stala její nedílnou a důležitou součástí. Za chvíli totiž přišlo Léto 2011 a tvůj prefektský odznak. Vybavíš si, jak ses k němu dostala a jaké byly tvé prefektské roky? Bavila tě tato práce?

Nicolette Marique Leroy: Ty jo, tak to jsem očividně zůstala na hradě aktivní. *zasměje se* Upřímně vůbec netuším, jak se tehdy stalo, že jsem se na prefektský post dostala. Už si ani nepamatuji, jakou práci jsem měla na starost a čím jsem si tehdy zasloužila předvolání na kobereček od pana Johna a -teď už- madam Larrie. Tam mi byl post nabídnut a já nevěřila svým očím. Nějakou dobu jsem byla určitě v rozpacích, protože jsem nevěřila, že bych na to měla. Pak jsem chtěla jen dokázat, že vedení neudělalo chybu a já budu odvádět dobrou práci. Nechtěla jsem nikoho z nich zklamat, když mi dali takovou příležitost. Takže jsem začala více sbírat body, starala se o nějakou tu vnitrokolejní soutěž a takové ty jiné zasedačkové povinnosti. Snažila jsem se být vždy přítomna pro ty, kteří potřebovali radu nebo si chtěli jen popovídat. *usměje se* Post prefekta mě moc bavil. Spoustu jsem toho získala, ať už špetku sebevědomí, tak i jiné dovednosti, za které jsem ráda dodnes. A na co nesmím zapomenout, tak jsem byla v úzkém kontaktu se skvělými, inspirativními lidmi.

*

*

Nicolette Marique Leroy: *nakoukne do nápojového lístku a přemýšlí, zda si objednat něco na kuráž, aby jí ty odpovědi šly lépe*

*

Corvinus Declaratio: Uplynulo pár let od tvého prefektského období a ty ses v Zimě 2015 stala na tři roky primuskou. Jaký byl naopak ten zlatý plíšek? Který post ti vyhovoval více?

Nicolette Marique Leroy: V mezidobí se konal taky tuším nějaký ten mrazák. Nějak se stalo, že jsem na hogu nechtěla být a musela jsem asi chytit druhý dech, abych se mohla vrátit a znovu nějak fungovat. Tehdy jsem se v kolejce seznámila, díky menšímu bodohrocení, se slečnou Any, se kterou jsme se tehdy motivovaly do soutěží. Nějaký rok jsme udělaly snad velkou většinu, které byly vypsány.
A tak mě opět život na hradě začal bavit a já se odhodlala k tomu, abych napsala na funkci pokladníka, která mě do dění v koleji dostala zase tak, jak jsem byla zvyklá z dob prefekta.
Takže jsem byla motivovaná, funkce mě bavila, sbírala jsem vesele body, starala se o nějakou vnitrokolejku tuším a po roce přišlo předvolání na kobereček od madam kolejní... A nabídka na post primuse.
Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu primuska, tak bych se mu vysmála. Opravdu. Byla jsem na vážkách, zda funkci přijmout. Nemyslela jsem si, že bych na to měla. Historie se opakovala... Bylo to stejné jako tehdy s prefektem.
S primusem samozřejmě přišly trochu jiné povinnosti, do kterých jsem se ale postupem času víceméně dostala. A moc mě bavily. Vážně. V Havru měl určité věci na starost právě jen primus, aby měl přehled, což pro mě bylo nové a zajímavé. Třeba patronát, kdy jsem tím získala přehled o nových členech koleje. Aby to nebylo jen růžové, tak byla spousta věcí, co jsem chtěla dělat, abych měla přehled. Ať už maličkosti, tak větší, takže jsem si toho nějaký rok vzala pod sebe asi příliš. Ono pro mě totiž bylo hrozně těžké na postu primuse rozdělovat práci a někoho třeba uhánět na termíny a takovéhle, pro mě, nepříjemnost. *zasměje se* To bylo něco, s čím jsem se sžívala hrozně těžko. Ale bylo to super. V zasedačce byli super havrani, takže jsem měla kolem sebe úžasný kolektiv, a tak i ta zodpovědnost a vědomí, že se mám na koho obrátit, byla hned příjemnější. *usměje se*
Abych to uzavřela, tak pro mě byl nakonec asi lepší ten primus. *začervená se* Od propadlíka k primusovi... *zamumlá potichu a neví zda se smát, nebo stydět*

*

Nicolette Marique Leroy: *konečně skončí svůj monolog a omluvně se na Ayuš usměje* Ehm. *mávne na madam Rosmertu a objedná si to, co obvykle* Prosím, ten můj „ledový čaj“.

*

Corvinus Declaratio: Nicolette se očividně potřebovala posilnit, Merlin ví, co to ten její ledový čaj je, ale pokud si po něm lépe vzpomene na famfrpál, proč ne, neboť ten byl právě na řadě. *zasměje se*
Když jsme tak krásně probraly tvé kolejní já, podívejme se ještě v rychlosti na to famfprálové. Jelikož jsem byla pět let kapitánkou a vedu si statistiky o Odznaku orlích letců, vím, že jej máš udělený natrvalo. Jistě jsi tedy týmu byla velkým přínosem. Jak jsi ale vnímala famfrpál a samu sebe jako hráčku ty? Bavil tě famfrpál a především post chytače? Jistě to nebylo nic lehkého, všechny ty zápasy, kde se Havraspáru tolik nedařilo a k tomu ještě tvůj nesnadný post, kde jsme sotva sehnali náhradníka, že?

Nicolette Marique Leroy: Teď jsi píchla do vosího hnízda. *směje se* Famfrpál a chytač... To je pořád něco, s čím se nedokážu úplně smířit. *řekne odlehčeně*
V době, kdy už se schylovalo k tomu, že bych mohla tu zlatonku chytit, tak jsme musela opustit tým kvůli profi lize. To byla jedna z věcí, které jsem chtěla za svou působnost na hradě dosáhnout. Řeknu to přímo... Sobecky jsem chtěla mít tu zlatonku u postavičky na památku, aby to za ten čas stálo. *zasměje se*
V době, kdy jsem byla opravdu aktivní, tak jsem se snažila být prospěšná, kde to jen šlo. Ať už to byly body, sem tam nějaký příspěvek na konto, práce pro zasedačku, tak právě i famfrpál. V době starého famfrpálu byl trénink na chytače šílený. Ono obecně všechny pošty. Prostě jen klikání, že jo. To tehdy musely být ještě tréninky v kuse 24 hodin, ne? *nějak si nemůže vzpomenout* A zkušenosti šly hrozně pomalu. A zápasy s Mrzimorem trvaly hrooozně dlouho. Pamatuji si, že jsem snad s panem Nichem seděla v noci na postu chytače a lovili jsme zlatonku a získávali zkušenosti. *směje se*
Teda je hrozný, jak všichni, které jmenuju a byli to studenti, tak jsou fialoví. *směje se*
No a v té době nám snad všichni ti aktivní chytači odcházeli, nebo fialověli. Už si to přesně nepamatuji, tak jsem ze střelce přešla na chytače. Čas na tréninky jsem měla, chuť zůstat na hradě a věnovat se různým oblastem též, tak jsem chtěla koleji konečně pomoci k výhře i tohoto poháru. *usměje se* A jak to dopadlo, obě víme. *zatlačí slzu, že tu zlatonku nechytila, protože byla už tehdy dinosaurus*

*

Corvinus Declaratio: To mě opravdu mrzí, zlatonka u postavičky je totiž krásnou vzpomínkou a zrovna tobě bych ji moc přála. *mrkne* Od famfrpálu se ale nyní přeusneme k výuce. Za tvé studium se ti podařilo nasbírat skoro 30 000 bodů. Je to zajisté i tím, jak dlouho na hradě jsi. A díky tomu jsi jistě vyzkoušela spoustu předmětů. Vzpomeneš si, který tě bavil nejvíce? Případně, mi pověz jen typově, jaké předměty tě tady na hradě baví? A máš i nějaké oblíbení profesory, ke kterým se vracíš do učeben?

Nicolette Marique Leroy:  Určitě to bude tím, jak dlouho tu jsem. Na tu dobu je to ale málo. *zašklebí se* Určitě jsem je nezískala první tři roky, kdy jsem propadala z Kouzelnické němčiny. Tu jsem třeba nedostudovala dodnes. *směje se* A pak mrazákový zkrat mezi zmíněnými funkcemi. Podařilo se je nasbírat hodně díky rokům, kdy se usilovalo o pohár a motivovali jsme se hodně s ostatními v koleji. To se pak úkoly hned dělaly lépe. *usměje se* U mě ale nikdy nebyla zrovna výuka to, kde bych získávala body nejvíc. Byly pro mě lepší soutěže, které nebyly nijak závazné. Když jsem je nespnila, nic se nestalo. Ale výuka a termíny... Nic pro mě. Takže vždy u mě vítězil nižší počet předmětů, které jsem doháněla soutěžemi a semináři. Ale za ty aktivnější roky jsem pár dostudovaných předmětů získala. Vím, která oblast je moje nejméně oblíbená podle profesní dráhy... Cestovní magie. Takže třeba jazyky... Asi nějaká kletba, která se mě drží od toho prváku s tou němčinou. *směje se* Mezi moje oblíbené patřilo třeba Domácí kouzlení, Prefektování a primusování, Drobnohled, Nauka o fobiích, Strašidlologie, Studium mudlů, Taje mudlovské kuchyně a další. Letos nový předmět madam Any byl také super. Doufám, že v něm budu moci pokračovat příští rok. *usměje se* Samozřejmě mám nejradši ty předměty, jejichž úkoly nezaberou tolik času. A také ty, kde je na výběr z více zadání, takže se zvyšuje šance, že nějaké zadání vypracuji. *směje se* A většina oblíbených profesorek není aktivní, takže CKÚ se budou asi plnit hůř, než jsem čekala, když jsem si své vystudované předměty prošla. Co mě mrzí, je, že jsem před lety nevystudovala třeba Soví orákulum a další předměty, které už několik let nebyly vypsány. Ale profesorský sbor se rozšířil za tu dobu o spoustu mladších profesorů z řad studentů, u kterých jsem zatím nic nestudovala, takže určitě bude i v příštích letech z čeho vybírat. Jejich soutěže mě baví, tak věřím, že přijdu na chuť i nějakému předmětu, kterému jsem se třeba letos vyhnula. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To je ta nevýhoda vás dinosaurů. *zasměje se* Ale věřím, že najdeš oblíbence i v novějších předmětech. Tímto se tedy pomalu, ale jistě dostávám k tvým zkouškám. Vybrala sis Dějiny čar a kouzel a tvá práce byla zaměřena na život a Čarogram Šarloty Pinkstoneové. Jak se ti toto téma zpracovávalo a jsi se svou prací spokojena?

Nicolette Marique Leroy: Vybrala jsem si tento předmět z toho důvodu, že jsem z něj plnila i zkoušky NKÚ a hrozně mě zadané téma bavilo. Byl to také jeden z mála předmětů, kde jsem mohla doufat, že dostanu nějaké kreativní zadání a zvýší se pravděpodobnost, že zkoušky OVCE udělám. *směje se*
U ostatních předmětů, nad kterými jsem uvažovala, tak bohužel chyběly profesorky, u kterých jsem ho studovala, proto jsem zvolila DČaK. První ročník jsem studovala u madam Larrie a druhý u madam NaSaŠí. Než by mi tedy třeba stihla utéct i madam Suši, tak jsem ji oslovila a ona souhlasila. A tak jsem po tolika letech zažádala o zadání zkoušky OVCE.
A pak se spustil odpočet dní, během kterých jsem měla zkoušku napsat a odevzdat. Zprvu mi přišlo téma naprosto dokonalé. Volné, kreativní, uchopitelné. Až do chvíle, než jsem se snažila udělat osnovu a něco doopravdy napsat. Tam nastal kámen úrazu. Tak jsem pergamen zase srolovala a nechala práci být. Tak jsem si říkala, jak to zase nedopadlo a já si tedy dám jeden rok s tím, že jsem už byla krok od toho, abych OVCE udělala, když jsem měla zadání.
Nakonec jsem k tomu přeci jen usedla, asi týden před odevzdáním a začala něco psát. Hrubá osnova, hrubý text, hrubé přílohy. A v tu chvíli jsem si řekla, že něco prostě odevzdám a je mi jedno, jak ten výsledek bude vypadat. Prostě se kousnu, zavřu oči a práci odešlu. *směje se* Ve chvíli, kdy jsem práci odeslala, jsem ji už neotevřela, protože nechci najít chyby, věty nedávající smysl a takové ty věci. Už takhle těžko snáším, že je práce veřejná. *směje se*
Na práci mě nejvíce bavila oblast Čarogramu a samozřejmě informace ze života Šarloty. To byly totiž takové zajímavější Dějiny čar a kouzel. *usměje se*

*

*

Corvinus Declaratio: Co ústní část zkoušky, bylo to v pořádku? Nebyla jsi nervózní? A byla jsi spokojena se zkoušející komisí?

Nicolette Marique Leroy: Byla jsem šíleně nervózní. Vůbec se mi do téhle části nechtělo. Ale říkala jsem si, že když už jsem udělala tu psanou část, tak to přeci nezabalím v tuhle chvíli. Ale to by mě ani madam Suši nenechala. *zazubí se*
V den, kdy jsem ústní zkoušku měla plnit, tak se rozhodly dělat neplechu schody, tak jsem byla ráda, že jsem učebnu vůbec našla.
A spokojená jsem určitě byla. Madam Suši mě nijak nedusila. Připravila pro mě super otázky. A madam Lilien a Barbara byly také moc milé.
Takže ve výsledku byla moc fajn i ústní část, které jsem se obávala snad ještě víc, než té písemné. Na zkoušku budu i díky výše zmíněným profesorkám moc ráda vzpomínat. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Nakonec jsi OVCE zvládla a to s krásnými třemi V. Gratuluji! Ale co teď? Jak vidíš svou hradní budoucnost dál? Nechystáš se náhodou obléct fialový hábit? Plno lidí, co jsi dnes zmínila a byli tvoji vrstevníci, již fialoví jsou, nepřidáš se k nim?

Nicolette Marique Leroy: Uf, ano, to je pěkná odměna. *usmívá se jako měsíček na hnoji* To je dobrá otázka. Po tolika letech docela aktuální, když už jsou ty OVCE za mnou. *směje se* Je fakt, že je hrozně divný vidět fialovět i mladší studenty, než jsem já, nejen ty vrstevníky, a říkám si, že už bych se taky měla někam posunout, ale ten můj krok byly aktuálně asi ty zkoušky a rozšiřující studium. Fialový hábit se tedy nechystám oblékat. Ještě nějakou dobu budu strašit v koleji a užívat si důchod. *usměje se* Neříkám, že by mě nebavilo být profesorkou. To asi ano. Ale není nikdo, kdo by za mě napsal nějaký předmět, který bych mohla učit. *směje se*

*

Corvinus Declaratio: Jen s námi v Havraspáru klidně dál zůstaň, máme tě tam rádi. *usměje se* Možná pak v rozšiřujícím studiu najdeš inspiraci a čas k sepsání nějakého předmětu  a nebudeš muset podplácet nikoho jiného. *zasměje se* S těmito pozoruhodnými vyhlídkami tvé budoucnosti bych si již dovolila rozhovor ukončit. Na závěr mi ještě řekni, zda tě náš hrad za ta léta něčemu naučil? Jsi mu za něco vděčná?

Nicolette Marique Leroy: Naučil mě toho spoustu. Zmínila bych hlavně působnost v zasedačce a na zmíněných postech. To byla největší studnice zkušeností, dovedností a formování osobnosti. *usměje se*
A také samozřejmě psaní úkolů mi dalo velkou výhodu v mudlovském světě. Některé předměty mě pak donutily se zamyslet nad spoustou věcí a své myšlenky sepsat.
A nakonec mi do života přivedl spoustu skvělých lidí. I když s většinou už nějsem ani v psaném kontaktu, natož osobním, což mě mrzí, tak jsem se toho od nich mohla spoustu naučit a získat. Každý z nich měl v konkrétním období své místo a já na ty časy budu vždy ráda vzpomínat. *usměje se* Třeba někoho z nich znovu potkám.

*

Corvinus Declaratio: Souhlasím, v zasedačce a hlavně v té naší se člověk vždy hodně naučí. *usměje se přikývne* Tímto ti tedy děkuji za rozhovor, bylo to příjemné posezení a jsem ráda, že jsem se o tobě zas dozvěděla něco nového. Přeji ti mnoho úspěchů do budoucího hradního i mudlovské života. *usměje se*

Nicolette Marique Leroy: Já moc děkuji za pozvání, možnost se vypovídat a také za tvůj čas. Snad jsem tě nezdržela příliš dlouho a nebude tak moc narcismu, tak to totiž není. *směje se* Děkuji a nápodobně. *usměje se a dopije zbytek svého čaje* Krásné prázdniny!

***

Doufám, že jste se o naší čerstvé absolventce něco dozvěděli, neboť je kupodivu zajímavou osobností s ještě zajímavější hradní historií, ač celé ty roky příliš nevystrkovala nos z koleje a hrad o ní v současné době moc neví. Možná ale časem vědět bude, to je ve hvězdách.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář