Saiph Lacaille: Hadí král má skvělou redakci plnou lidí, se kterými si rozumím a mám je ráda

Saiph znám krátce, ona i na hradě je krátce, když si to tak vezmeme. Je tedy mnohem mladší než já, ale přesto se v novinařině vyzná minimálně dvakrát tolik, co já. Ale to je to jediné, co o ní vím a dost možná i to jediné, co o ní víte vy. Ponořte se tedy do následujících řádků a poznejte Saiph blíže.

Saiph Lacaille je čerstvou studentkou druhého ročníku zmijozelské koleje. Na hradě tedy nepůsobí převratně dlouho, ale za tu dobu zvládla prokázat, že je velice schopnou a nadanou studentkou, neboť už v prvním ročníku usedla do šéfredaktorského křesla Hadího krále. Svou práci dělá velice dobře a nedávno se mi svěřila, že ji velmi baví, což je jen dobře a osobně z toho mám radost. Co jiného ale ještě Saiph baví? Čemu se na hradě věnuje a čemu by se chtěla začít věnovat?

**

Corvinus Declaratio: Ahoj Saiph, jsem ráda, žes přijala pozvání k rozhovoru. *usměje se* Začneme zlehka. Pověz mi, jak ses dnes měla?

Saiph Lacaille: Zdravím i tebe! Doufám, že se ti daří dobře. *usměje se na novinářskou kolegyni* Dnes jsem měla klidný den. Je neděle, trochu si čtu, trochu pracuju, odpočívám, dávám si dohromady věci, na které jsem neměla dlouho čas a poslouchám u toho podcasty, soundtrack z jednoho amerického muzikálu a vrnění kocoura. *uculí se*

*

Corvinus Declaratio: To je asi ta nejlepší kombinace. *usměje se* Jelikož o tobě moc nevím, začneme tam, kde jsem si jistá. Už nějakou dobu jsi šéfredaktorkou Hadího krále. Říkala jsi mi, že tě tato práce hodně baví. Co tě na ní baví nejvíc?

Saiph Lacaille: Hadí král má skvělou redakci plnou lidí, se kterými si rozumím a mám je ráda, znám se s mnohými navíc už nějakou dobu v realitě, a tak je pro mě neuvěřitelně relaxační se potkávat i ve volném čase a něco společně tvořit, navíc když nám to dává smysl. Dále se mi líbí fakt, že časopisy přímo i nepřímo ovlivňují a reflektují dění na Hogwarts – člověk tak do něj může zasahovat jednoduše tím, že a jak v novinařině působí. Já ji mám v našem světě ráda, je mi blízká – pochopitelně mě také baví se na ní podílet a snažit se ji někam posouvat a udržovat ji v chodu, jinak bych nebyla její součástí. A upřímně… je tu ještě jedna věc, která mi přijde podstatná – noviny v našem světě jsou trochu mimo Hogwarts, kde často funkcionáři musí čekat delší dobu na vyšší moc, aby se něco změnilo nebo předělalo. Noviny mohou fungovat samy o sobě, i když hrad trochu stagnuje, pomyslně mu tak svou aktivitou pomáhají stát na pevných pilířích.

*

Corvinus Declaratio: Moc hezky řečeno, nemohu jinak, než souhlasit. *pokýve hlavou* Myslíš, že je ve vedení ještě nějaká jiná pozice, kterou bys chtěla někdy zastávat, nebo jsi spokojená na postu šéfredaktora a neměnila bys?

Saiph Lacaille: Nemyslím, že je nutné mít post, aby člověk byl aktivní, aby koleji pomáhal a aby pro ni byl přínosem. Zároveň si myslím, že jakýkoliv závazek ve vedení s sebou nese neuvěřitelnou zodpovědnost a často i překvapivou zátěž, zvlášť když se člověk snaží vybalancovat svůj život a nedaří se mu to. Být ve vedení je úžasné a často inspirující, ale zároveň vyčerpávající. Já sama jsem v zasedačce, ale má aktivita rozhodně nepatří k těm nejvýraznějším. Pokud bych o větší zapojení ve vedení stála, budu se angažovat skrze ni, nepotřebuju na to jiný post. Navíc si nedovedu představit, že bych byla třeba kapitánka nebo prefektka. Na něco takového bych rozhodně ani neměla kapacitu. Šéfredaktor je pro mě osobně skvělý – je kreativní, naplňuje mě, ale dovoluje mi na týden odjet na místo, kde nemám připojení k internetu, a nikoho to nemusí omezit. Navrch není nutné, abych se mu věnovala 24/7, dávám mu přesně tolik, kolik chci a kolik ten post potřebuje – poměr aktivit na hradě a v realitě je pro mě v tuhle chvíli naprosto vyvážený tak, jak si to představuju. *usměje se* Pokud to bude dost pro mě, časopis i kolej, ráda šéfredaktorkou zůstanu. Pokud však ne, s radostí své křeslo předám někomu jinému. Na funkcích nelpím – i kdybych šéfredaktorka nebyla, mohu se na Hadím králi podílet, což je zásadní.

*

Corvinus Declaratio: Teď se podívejme na tvé zájmy. Co tě na hradě kromě novinařiny baví? Co třeba famfrpál, jak ti to jde tam?

Saiph Lacaille: Letos mě hodně bavily soutěže, protože jsem nebyla nucená odevzdat všechny, ale mohla jsem si vybírat ty, co mě zaujaly zadáním nebo náplní. V tomto směru jsem
trochu bojovala s úkoly, protože má kreativní Múza nefunguje na povel. *zasměje se* Na Hogu mě baví komunikace s lidmi! *zamyslí se* Mám radost také z mého kocoura Koniáše a jeho zlepšování v tréninku síly, letos jsem si užila účast v Maškvorkovém turnaji, sledovala jsem taky Bradavickou čtyřku. Famfrpál je složitější, klikám ho, když mám chuť, ale nikdy nebudu patřit k těm, co ho budou hrotit – na to si svého času příliš vážím. Neřeším tolik ani kolejní tréninky – když mám jiné plány nebo na to nemám náladu, prostě netrénuju. *pokrčí rameny* Kdybych to měla jinak, rychle bych vyhořela a na koště už by mě nikdo nikdy nedostal. A taky mě baví sbírat magíky! *zazubí se* Mám jich už něco přes 80.

*

Corvinus Declaratio: To jsou krásné zájmy, využíváš hradních aktivit naplno. A co tvé mudlovské zájmy? Z tvého infa jsem vyčetla, že máš ráda psy a kočky. Máš doma nějaké mazlíčky? Pověz mi o nich něco. *se zájmem se na ni podívá*

Saiph Lacaille: Moje mudlovské zájmy jsou všelijaké.Dokážu se nadchnout úplně pro všechno, což ale bohužel znamená, že nemám čas skoro na nic. *protočí oči* V poslední době hodně čtu, sleduju seriály, muzikály, chodím do divadla, pořádám dýchánky se svými dvěma kocoury, beru svého psa na delší procházky mimo město, cestuju, vybarvuju podle čísel, píšu na psacím stroji, trávím čas se svými blízkými, vařím, studuju… dělám vlastně totéž co všichni ostatní. *pokrčí rameny* Zvířata mám tři. Psisko je moje spřízněná duše, jsme si dost podobní, a protože nemluví, vycházíme spolu perfektně. *zasměje se* A kocourci jsou bráchové, co našli jako koťata kdesi u popelnic. Vzít si je, a navíc oba, bylo určitě jedno z nejlepších rozhodnutí. Jsou to každodenní radosti.

*

Corvinus Declaratio: Mám to podobně, zájmů by bylo až až, ale čas nikde. *pokrčí rameny* Kromě psů a koček v infu píšeš i o liškách. Jsou to tvá oblíbená zvířata, že? Proč zrovna lišky?  A myslíš, že kdybys měla patrona, byla by to právě liška?

Saiph Lacaille: Lišky jsou mi hodně blízké. Cítím k nim určitou spřízněnost, obdiv… Liška ale není jediné zvíře, ke kterému tíhnu, jen u ní vnímám nejsilnější spojení. Je průvodcem i mým patronem, je zásadní, je asi i něčím, s čím si mě lidé spojují. Upřímně ale nevím, jestli by byla mým patronem v tom kouzelnickém smyslu. V testu na Pottermore mi kdysi vyšla černá labuť. *usměje se* Třeba by to ale byl můj pes. *zamyslí se a pak se napije čaje*

*

Corvinus Declaratio: Černá labuť, to je opravdu zajímavé, já bych tipla právě tu lišku. *zasměje se* O něco více mě ve tvém infu ale zaujala zmínka o hvězdách. Zajímáš se o ně nějak víc nebo se na ně jen v noci ráda díváš?

Saiph Lacaille: Hvězdy ve mně nevzbuzují touhu zjišťovat, jak přesně funguje Vesmír, ačkoliv samozřejmě nějaké základy znám. *usměje se* Ono… líbí se mi myšlenka, že když na noční nebe koukám, vnímám světla z milionů vzdálených sluncí – a ta už mohou být vyhaslá. Takže když se na oblohu dívám, vidím něco, co už třeba dávno není. Líbí se mi v souvislosti s tím metafora o lidské pomíjivosti. Každopádně, i tak mám oblíbence – trojhvězdu Alphu Centauri v souhvězdí Kentaura. Může za to démon Crowley. *zazubí se*

*

Corvinus Declaratio: Nikdy mě nenapadlo se na to tímhle pozoruhodným pohledem podívat.*zamyslí se* Když odbočíme od tvých zájmů a vrátíme se na chvíli opět ke škole, pověz mi, jak ses o naší škole dozvěděla?

Saiph Lacaille: Od lidí, se kterými jsem se přátelila ještě předtím, než jsem vůbec tušila, že nastoupím do prvního ročníku v Bradavicích. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: A co říkáš na místní výuku? Vyhovuje ti, líbí se ti? Máš nějaké oblíbené předměty či dokonce profesory, u kterých ráda studuješ?

Saiph Lacaille: Koncept výuky jako takové je vymyšlen tak, že odpovídá realitě, jak jen to jde, což oceňuji, jen já mám problém s pravidelností termínů, protože má aktivita je nárazovější. *protočí oči* Ale to neznamená, že je na výuce něco špatně. Letos jsem dostudovala jen dva předměty – Kouzla všedních dnů u Any Dawson a Právní minimum kouzelníka u Tadäuse Trotterticklera. S obojím jsem byla spokojená a rozhodně studium u těchto profesorů můžu doporučit, především kvůli zpětné vazbě. V soutěžích jsem se setkávala ještě s dalšími příjemnými fialovými – ráda bych veřejně ocenila třeba Marylin Cuthbert, Kim Sarah Reevesovou nebo Selenu Enail Smithovou.

*

Corvinus Declaratio: Tyto předměty jsem nestudovala, takže děkuji za zajímavé tipy. *usměje se* Na závěr, který se nám pomalu blíží, by se nabídla i otázka, zda se ti líbí v koleji, ale ta je, myslím, zbytečná, neboť ty mi přijdeš, že do Zmijozelu patříš jako nikdo tady. Přijde ti to tak taky? Zařadila bys tam samu sebe i momo náš kouzelnický svět?

Saiph Lacaille: Těžko říct. Teď jsem tuhle debatu vedla s přáteli a každý by mě zařadil jinam. *zasměje se* Já osobně ráda tvrdím, že jsem něco mezi Havraspárem a Zmijozelem. Pokud by Moudrý klobouk řadil dle toho, jakých vlastností si cením nejvíce, skončila bych u modrých, pokud však podle toho, jaká jsem, mohla bych asi tam i tam. Anebo jinam. *pokrčí rameny* Každá kolej má něco a každý z nás je mix, někdo více a někdo méně. Na hradě si ovšem nedovedu představit být jinde než ve Zmijozelu.

*

Corvinus Declaratio: Já také, ty jsi takovou nedílnou součástí Zmijozelu. *mrkne* Čas se nám nachýlil a já bych takto netradčiní otázkou rozhovor ukončila. Možná se někomu může zdát, že byl krátký, ale i za tak krátký čas jsme toho o tobě zjistili mnoho, což byl koneckonců účel. *mrkne* Ještě mi na závěr pověz, jakým mottem/citátem se v životě řídíš a co bys chtěla vzkázat čtenářům toho článku?

Saiph Lacaille: Zdánlivě nejjednodušší otázka, která je však nejtěžší! *zamračí se* Je těžké se snažit něco sdělit tak, aby se nad tím lidé zastavili a opravdu se zamysleli – a je toho často tolik, co člověk může předat! Tak snad mi odpustíš, když si z toho udělám soukromé citátové okénko. *mrkne* A třeba se někomu bude některá myšlenka líbit.

Matthew Whitecrow: „Nikdy nedovolte virtuální realitě, aby vám nahrazovala tu skutečnou.“

Allainila: „Ve světě, kde denně někde válčí o život – ať už na frontě, nebo na nemocničním lůžku – pubes-adolescenti hrozně trpí tím, že si v teple s hrnkem kafe a bábovkou od maminky sednou ke knize a věnují čas něčemu, co je osobně rozvíjí.“

Charles Bukowski: „Život je někdy dobrej, ale občas pro to musíte něco udělat.“

Antoine de Saint-Exupéry: „Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.“

Michael Cunningham: „Máš to v sobě, tak se to opovaž někde nechat ležet, protože jestli to najdu vyhozené v popelnici, tak tě k ní vlastnoručně dotáhnu a budeš to muset zase vyhrabat; a věř mi, že najít ztracený ideál dá zatraceně moc práce...“

Oscar Wilde: „Lidé dnes znají cenu všeho, ale hodnotu ničeho.“
Charles Bukowski: „Can you remember who you were, before the world told you who you should be?“(Buďte-sami-sebou! A ne představami ostatních lidí. To, že budete plnit něčí očekávání, ještě neznamená, že budete šťastní.)

Jonas Jonasson: „Život přece funguje tak, že správné nemusí být nutně to, co správné je, ale to, co za správné prohlásí ten, kdo rozhoduje.“

Nepamatuju-si-autora: „Nikdy se neptej, pokud doopravdy nechceš slyšet odpověď. Může totiž znít jakkoliv.“

Theo Addair: „To byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem hodnoty člověka.“

Oscar Wilde: „Krása je v očích toho, kdo se dívá.“

Je toho tolik, co se dá říct! *zazubí se* Já sama se řídím vším možným, především ale vlastním (s)vědomím. A tak bych to dneska ukončila. *usměje se* Přeji ti a také čtenářům, krásný zbytek dne!

***

Jak jste si sami přečetli, Saiph je sice na první pohled tichá a nevýrazná, ale byla by škoda, nepoznat ji blíž. Vy jste dnes měli tu šanci a blíž jste ji poznali. Je to poměrně vzácné, neboť v Corvinovi se zabýváme především Havraspárem a našimi studenty, ale vzhledem k tomu, že se Zmijozelem si je naše kolej poměrně dost blízká, nemohla jsem náš časopis ochudit o rozhovor  s hlavou redakce tamního plátku. Ten ze srdce doporučuji, dávka zmijozelského humoru i nápaditosti je zaručena v každém článku.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář