Any Dawson: „Budu tady tomu všemu šéfovat!“

Je málo obyvatel hradu, kteří nevědí, kdo je to Any Dawson… naopak valná většina ji zná, vědí kdo je Any a kdo je Dawsonka. Ví, co si před ní mohou dovolit a kdy je stihne krutý trest. Vyzpovídali jsme tuto dámu a už teď víme, jaký byl její první rok v roli profesorky, kolik má krásných šatů a především nám prozradila skutečnost, kterou se hrad zabývá už léta… kdo tu byl dřív, Any nebo Dawsonka? Jestli vás nejen tato odpověď zajímá, čtěte dál!

Život Any Dawson na hradě byl a je velmi pestrý. Ale pokud se chcete dozvědět, jakých úspěchů Any dosáhla, případně poodhalit její osobnost, navštivte její status a info… Tam se toho dozvíte, že vám z toho půjde hlava kolem… Anebo se s ní dejte do řeči, ve Velké síni bývá často, zajisté vám věnuje pár minutek… Jen dejte pozor, abyste nebyli na jejím black listu, to by se na vás ani nepodívala!

Abyste neřekli, že jsem vás ochudila o kvalitní úvod, odchytila jsem dvě studentky z její domovské koleje, které mi odpověděly na otázku „Kdo je to Any Dawson?“ a zde jsou jejich odpovědi…

Aya Watanabe: Na hradě snad není nikdo, kdo by Any neznal nebo o ní nevěděl. Je zkrátka všude. A když ji zrovna nevidíte, zaručeně ji slyšíte. Chvíle, kdy nemluví a nebaví lidi kolem sebe, jsou spíše vzácné a nastávají jen v době, kdy slečna nemá po ruce delší dobu kafe. Na tom je závislá. A také na čokoládě. Ale kdo z Havraspáru není, že?

Aimée Leavittová: Myslím, že nemůžu říct, že slečnu Any znám, ale už jsem ji zahlédla ve Velké síni a setkala se s ní při jejích soutěžích a seminářích. Neabsolvovala jsem sice všechny, soutěže se mi dařilo pravidelně propásnout, vždycky jsem se však alespoň stihla pobavit zadáním. Seminář mi asi taky ještě nějaký chybí, ale ty, které mám vystudované, patří k mým nejoblíbenějším vůbec! Slečna Any je osoba se skvělým smyslem pro humor, milým a pozitivním přístupem, a když může, poradí. Určitě patří k nejvýraznějším tvářím na hradě.

**

To je tedy naše Any Dawson. Nyní už se můžete začíst do samotného rozhovoru. S Any jsme se sešly a vlastně nesešly na knize tváří, kde rozhovor probíhal několik dní a nocí… Inu, snad jsme na nic nezapomněly, přejeme příjemné počtení!

Corvinus Declaratio: Právě jsi úspěšně dokončila svůj první školní rok jako profesorka, ale než se tě zeptám na dojmy z uplynulého roku, zeptám se tě, s jakými ambicemi jsi do nového roku vstupovala. Měla jsi nějaké plány?

Any Dawson: *přemýšlí* No, já jsem se vlastně jenom bála, aby byl vůbec o předmět zájem. Abych tam náhodou v den zápisu neseděla a nekoukala, jak se studenti zapisují do všech sousedních tříd a já tam do půlnoci neseděla sama.

*

Corvinus Declaratio: Rozumím, to je často zlý sen nových profesorů, ale mnohdy vysněný stav profesorů dlouhodobě učících. *zasměje se* Co tě jen napadne, když se řekne „školní rok Léto 2020? Co tě nejvíce překvapilo a co naopak vůbec?

Any Dawson: Léto 2020 je školní rok, kdy jsem se asi zbláznila. Byla to jedna velká jízda. Využila jsem divnodoby u mudlů a nečekaného nadbytku času. Takže jsem si napsala několik nových seminářů a hromadila peníze. A hromadila, ještě víc hromadila a nakonec jsem si koupila vysněnou kadibudku v GD.

*

Corvinus Declaratio: Toho si nešlo nevšimnout. *usměje se* Když tak na ten tvůj domeček koukám, nepřipadá mi jako kadibudka… *tváří se zmateně* Každopádně mi dovol se zeptat, jak se ti v domečku U Dvou bydlí? Splnil domeček tvá očekávání, nebo se v noci budíš hrůzou po té, co sis spočítala, kolik za tu nehoráznou sumu mohlo být krásných šatů?

Any Dawson: Původně jsem si myslela, že na víc než kadibudku si nevydělám, ale stal se zázrak a tak nějak už to zůstalo jako vtip. *usměje se* Bydlí se mi tam hezky, domek mám jednoduše zařízený, takže se mi tam spí hezky, nemám moc ráda moc strakaté rušivé vybavení. Stálo to hodně peněz, to ano. Ale šaty všechny najednou neunosím a navíc by taky musely být někde k sehnání, žjo, mám takový dojem, že většinu těch, které jsem chtěla, už mám. Navíc jedny šaty se mi teď šijí za zaměstnanecké poukázky… *poupraví si svatozář a vzpomíná na poslední návrh šatů*

**

(Pozn. redakce: Any odpovídala ještě před otevřením butiku Madam Malkinové s letní kolekcí… Hádejte, kdo byl spatřen, jak se přehrabuje naskladněnými věcmi, a z obchodu táhne několikero tašek, které byly plné letních šatiček a svršků?)

**

Corvinus Declaratio: Šaty jsou rozhodně velkým tématem na našem hradě. Ty jsi známa tím, že jich hodně vlastníš a často je také půjčuješ těm, kteří nemají takové štěstí je vlastnit. Které jsou tvé nejoblíbenější, na které nedáš dopustit? Odhadneš, kolik šatů cca máš? A když už jsi nakousla šití speciálních šatů, nechceš říct, jaké budou?

Any Dawson: Já jich mám sice hodně, ale určitě je na hradě mnoho lidí, kteří jich mají více než já! *směje se* A ano, nosit můžu jenom jedny, hlavně na slavnosti, tak proč neudělat radost jiným, když můžu. Stále si pamatuju, jaké je to být student nižšího ročníku bez krásných šatů na závěrečné slavnosti! Je to sice už dlouho, ale vzpomínky zůstaly! *občas noční děsy, zamumlá* Navíc obdivuji studenty i vyšších ročníků, kteří se stále neúnavně věnují studiu a na sbírání srpců už není čas. To se musí podporovat! Odhadem mám šatů asi dvacet pět, z toho přibližně patnáct těch slavnostnějších. Oblíbené jsem popisovala jiné redaktorce z Havrplátku, takže odpověď včetně fotodokumentace bude tam. *směje se* A moje speciální šaty? Jednoduché, elegantní a krásné, navrhuje mi je slečna Isabell.

**

Zde si můžete přečíst a prohlédnout povídání s Any Dawson o jejích outfitech a oblíbených krásných šatech.

*

A vzhledem k tomu, že Any už své krásné speciální šaty převzala a hned oblékla, můžeme vám zprostředkovat fotografii těsně po tom, co Any v šatech a s mapou v ruce zdolala rozdováděné schodiště. Na rozdíl od ostatních byla svěží, učesaná a voněla… Díky mapě totiž nemusela běhat po hradě jako šílená, ale šla přímo…

**

Corvinus Declaratio: Prázdniny jsou v plném proudu a mohlo by se zdát, že je tak spoustu času sepsání nových výkladů a seminářů, případně vymyslet nové soutěže… Jak to vidíš ty? Budeš v tomhle ohledu aktivní, nebo máš v plánu odpočívat a v září se uvidí?

Any Dawson: Já bych chtěla! Dostala jsem hodně výtek v hodnocení předmětu… Že nemá druhý ročník, tak bych to ráda napravila. Ale potřebovala bych se k tomu nějak… Dokopat. Mám v hlavě nápad i na další předmět, ale od nápadu k osmi (nebo dokonce šestnácti!!) ucházejícím výkladům je dost dlouhá cesta, uvidíme.

*

Corvinus Declaratio: Myslím, že když řekneš svým studentům, že tě k tomu psaní rádi dokopou. *směje se* Letos jsi v osobnosti Hogwarts obsadila krásné 3. místo. Co pro tebe tento úspěch znamená? Máš ambice být příští rok první, nebo jsi takto spokojená? Čím myslíš, že si Any či Dawsonka (nebo obě dohromady) zasloužily byť jediný hlas? Co hradu dáváš? *pátravě se na kolegyni podívá, usměje a je zvědavá, jak se s touto otázkou popere*

Any Dawson: Nebudu lhát, že mě třetí místo v OH netěší. Ono mě těší a moc! Jakože bych si dala první místo příští rok za kariérní cíl? *naoko se zamysli* Ne, já to beru jako hezkej doplněk, ale snažím se to nebrat vážně. 
Co hradu dávám? Za co mám hlasy? Těžko říct! Já bych třeba hrozně ráda řekla, že za můj předmět nebo semináře, kdy na Zločin a trest jsem nesmírně hrdá, ale i Housky jsou super! Obávám se, že je to spíš za to, že jim zajišťuji přísun čerstvého jídla, vzpomínek na studentské zlobení a hlavně kafe v síni, ale třeba se mýlím! *směje se* Ale vždyť je to fuk! Hlas je hlas a počítá se každej!

*

Corvinus Declaratio: To máš rozhodně pravdu, každý hlas je hlas a má velkou váhu. *mrkne* Určitě znáš takovou tu otázku, co bylo dřív, jestli drak nebo vejce… Jak je to s tebou, co bylo dřív… Any nebo Dawsonka?

Any Dawson: To je velmi zapeklité, jedno by nebylo bez druhého, že. Ale na hradě byla nejdřív určitě Any, která pak objevila Dawsonku. Nebo ji hrad v Any vyvolal? Třeba to byl nějaký zvrácený kolejní rituál, který si nepamatuju. Jo, tak to určitě bylo! Takže za Dawsonku může Havr a já jsem v tom naprosto nevinně! *upraví si svatozář*

*

Corvinus Declaratio: Nevinně, jak jinak. *směje se* Any a Dawsonka jsou každá jiná, ač mají společné jádro, probíhá mezi nimi souboj… zálib… koníčků?

Any Dawson: Já myslím, že ony se navzájem ovlivňují, vychovávají a kazí, že jsou si dost podobné i zájmy. Kafe mají obě rády, ale třeba Any si o něj slušně řekne, Dawsonka má spíš tendenci si jej někde nenápadně přivlastnit. *směje se* Akorát Dawsonku nebaví moc opravovat úkoly, má ráda jenom když se snižují známky… *krčí rameny* Ale tak nikdo není dokonalý.

*

Corvinus Declaratio: A do třetice ještě jedna otázka souvisící s Any a Dawsonkou. Jak vypadá ideální den podle Any a jak podle Dawsonky?

Any Dawson: To se mění, každá máme jiné nálady a záleží na mnoha faktorech, důležité je, aby ten den byl společný.

*

Corvinus Declaratio: Kde se vidíš za pár let? Vezmeme-li to v rámci Hogwarts, máš ještě nějaké cíle?

Any Dawson: Budu tady tomu všemu šéfovat! *směje se* I když… To už si vlastně zabrala slečna Nina. Já vlastně ani nevím, kde se vidím… Chci dělat něco, co mě baví, kde nevyhořím, a jen čas ukáže, co to bude. Třeba napíšu nové předměty nebo vyšší ročníky nebo budu okopávat zahrádku vedle mé kadibudky. Nebo prodám kadibudku a nakoupím si za to hromadu šatů a budu bydlet ve skříni…

*

Corvinus Declaratio: *pečlivě zapisuje odpověď* Jsi registrace 2005, což je… Jestli dobře počítám 15 let na hradě… *uznale pískne* Jak moc tě hradní svět ovlivnil? Jaký myslíš, že by byl tvůj život bez Hogwarts? Napadá tě něco tak významného, že by tě mrzelo, kdyby to mávnutím kouzelného proutku zmizelo?

Any Dawson: Merline! Tolik? *ucpává si uši* Nene, mně je furt sedmnáct! Ale ne, je to velmi zajímavý pohled. Víc let jsem na Hogu nějakým způsobem byla než nebyla ve svém životě. Díky Hogu jsem našla mnoho úžasných lidí, díky těmto lidem jsem zažila mnoho dobrodružství (pec!!!) a s několika udržuji pravidelné kávové sešn i když na Hogu už nejsou. Samozřejmě jsem tu zažila i mnoho srážek s blbci a s lidmi, kteří hrad akorát kazí, ale to je jak u mudlů. Na některé věci jsou i kouzla krátká. Určitě by mě chyběla ta tvorba, kreativní vyžití, sem tam si napsat nějaké to drabble… Když bych měla vypíchnout jednu konkrétní věc… Havrsraz v Oxfordu byl epický!

*

Corvinus Declaratio: Když už mluvíš o té tvorbě, vrátíme se k tvému prvnímu odučenému školnímu roku. Nový profesor je vždy jako na trní, jaké mu budou chodit domácí úkoly… Zavzpomínej… Našla jsi mezi úkoly některé, co ti doslova vyrazily dech? Ať už v kladném slova smyslu, či negativně.

Any Dawson: Těch v kladném slova smyslu to bylo několik, ale jména už si opravdu nechci vybavovat, určitě bych na někoho zapomněla. Několikrát mě překvapilo, jak kreativně si dokázali poradit se zadáním, a projekty v závěrečné eseji byly krásné.

*

Corvinus Declaratio: Vyber vždy jednu možnost a krátce napiš, proč… *zákeřně se usměje*

Káva nebo kofola?
Dawsonka nebo Any?
Havraspárská studentka, zaměstnankyně nebo profesorka?
Šaty nebo dům?
Kůň nebo šnek?

Any Dawson: *zakucká se kafem* Na toto odmítám odpovídat! *zoufale se směje* Jedno by nebylo bez druhého to, čím to je. Kofola se pije s kávou, Any a Dawsonka jsou tým a kdyby nebylo Havru, tak teď neučím. A tak dále…

*

Corvinus Declaratio: *směje se* Inu, trošku jsi to obešla, ale já ti to teda z dobroty srdce uznám. Taková klasika na konec… Je ještě něco, co bys ráda řekla a já se tě na to nezeptala?

Any Dawson: Asi nic, bylo to docela vyčerpávající! *směje se a ukazuje prázdný kýbl kafe*

***

S poděkováním za rozhovor jsem se s Any rozloučila. Any s Dawsonkou šly shánět nový kýbl kafe a já se vydala do redakce s právě nasbíraným materiálem. Co říct na závěr? Snad jen… Vivat Any, Vivat Dawsonka… Vivat obě.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář