Jak vychovat zlobidlo?

V každé koleji se najde zlobidlo, které trošku čeří vody a oživuje tím atmosféru hradu. Ale kde se taková zlobidla berou? A jak si je můžeme vychovat k obrazu svému?

„Dělání,dělání, všechny smutky zahání. Dělání, dělání je lék.“ Ale co takové zlobení? Takovou písničku ještě nikdo nevymyslel. A to je veliká škoda. Díky zlobení jsme totiž udržováni v bdělém stavu a v neustálém pozoru. Čekáme, kde se co může zvrtnout. Někdo více, někdo méně. Záleží, jestli se staneme obětí zlobidla, nebo ne. A jak potom s nastalou situací pracovat? Můžete se smát, čertit, mračit, vlastně cokoliv. Někdy to pomůže, jindy zase ne. Ale ono to zlobení není zlé. Přináší nám oživení všedního ponurého dne a dává hradu jiskru smíchu. A my vám přánášíme pár zajímavých odtsavců právě na toto téma.

**

Každý, kdo nežije pod kamenem, jistě zná jména Any a Dawsonka. Někteří si také pamatují třeba Angelu QuickBow, Annyu Liddle, Aphrielle Dacotu Stately nebo Lérii Moreille. To všechno jsou jména několika významných zlobidel, která se naším hradem prohnala.

Oblíbenou kratochvílí těchto zlobidel je samozřejmě zlobení, ale jak takové zlobení vypadá v praxi? Nejčastěji jde o vtípky, kterými si střílí z bezbranných spolužáků či dokonce zaměstnanců, a pak se jim za rohem smějí. Většina z vás určitě byla terčem aspoň jednoho takového vtípku. O svou zkušenost se zlobidlem se s námi podělila bývalá kapitánka Aya Watanabe a popsala nám, jak ji její tehdejší zástupkyně napálila před důležitým famfrpálovým utkáním. Zástupkyně Angela takové vtípky prováděla kapitánce často, ale z tohoto se prý naše Aya vzpamatovávala déle, než bylo obvyklé. Není se čemu divit, to, co níže budete číst, je snad nejhorší noční můra každého kapitána. A teď si představte, že se na tom váš nejbližší kolega baví a ještě to celé vymyslel.

„Když jsem ještě byla kapitánkou havraspárského famfrpálového týmu a Angela byla mojí zástupkyní, byla jsem pravidelně terčem jejích vtípků. Nejhorší z nich ale byl v jednom zimním semestru krátce před zápasem se Zmijozelem. Tohoto zápasu jsem se kvůli povinnostem v mudlovském světě nemohla zůčastnit, a tak jsem vedením týmu pověřila Angelu. Vysvětlila jsem jí veškeré věci, co potřebovala vědět a vše jsem jí přichystala tak, že stačilo přijít, potvrdit zápas a vést ho dle mých instrukcí. To by ale nebyla Angela, aby mi den před zápasem neřekla, že jede se svým mudlou na chatu. Prý se to rozhodlo narychlo a nejde s tím nic udělat. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Já na zápas totiž nemohla, měla jsem povinnosti u mudlů, teď na něj ale nemohla ani Angela. Už jsem měla v hlavě, že napíšu Edmundovi, našemu chytači, který v Zimě 2016 byl dokonce i kapitánem, aby zápas vedl za nás. Skoro jsem i začala sepisovat vše, co by k tomu potřeboval, když tu najednou mi Angela píše, že neodolala a musela si ze mě udělat srandu. Nikdy se mi neulevilo tak, jako v tu chvíli, co mi řekla, že na ten zápas přijde a žádná chata se nekoná. A nikdy jsem z ní také nebyla tak vystresovaná. *zasměje se* Naštěstí to tedy dobře dopadlo, Angela zápas vedla skvěle a i když jsem na něm nebyla, budu si ho snad navždycky pamatovat. *zasměje se*
Angela se celkově v takových situacích vyžívala a ráda mi ničila mé kapitánské nervy. Poslední rok, co jsem byla kapitán, dokonce naverbovala svou spoluodrážečku Evanlyn, že přijdou do šatny až pět minut před začátkem zápasu, i když tam všichni měli být nejpozději půlhodinu předem. Byla jsem tak nervózní, že nedojdou, že jsem ještě o půlnci před zápasem psala náhradnici Grace, že asi bude muset hrát, neboť mě v tu dobu Angela informovala, že nemůže dojít. O Evanlyn jsem ale nic nevěděla, to bylo ještě horší. Nakonec se Evanlyn zželelo mé malčkosti a došla s Angelou deset minut před začátkem, sice s obrovských smíchem, že mě nachytaly, ale alespoň došly. *zasměje se*“

Mít takové zlobidlo jako svého zástupce muselo být opravdu náročné, ale očividně byly holky i přesto sehraný tým, když spolu fmafrpál vedly tak dlouho. Angela ale není jediným zlobidlem, které se dostalo do kolejního vedení. Chvíli v něm působila i madam Any, vrchní zlobidlo všech zlobidel, která byla šéfredaktorem Corvina Declaratio.

*

Teď už ale k hlavímu tématu článku. Otázka zní jasně: Jak vychovat správné kolejní zlobidlo? Optali jsme se na to lepší verze Dawsonky madam Any, která má bohaté zkušenosti se zlobením, jak se ostatně píše výše a jak určitě všichni víte, neboť je tím docela vyhlášená.

Corvinus Declaratio: Všem je známo, že jste kolejní legendou, co se zlobení týče. Připomenete nám, kolik máte na svém kontě školních trestů? *usměje se*

Any Dawson: Legendou? *přemýšlí* No to nevím, jestli zrovna takto, ale dejme tomu, že moje jméno si lidé pamatují... Dvacet! Ale ráda bych pro srovnání uvedla, že jsem až třetí nejtrestanější osoba na hradě. *poupraví si svatozář*

*

Corvinus Declaratio: Tomu se mi ani nechce věřit! *počítá, kolik trestů ještě musí dostat, aby madam předehnala* Co by podle Vás mělo umět správné kolejní zlobidlo? A předala jste někomu tento „post“, když jste z koleje odcházela?

Any Dawson: *píše si poznámku, aby hlídala stav, protože si bronzové pozice celkem váží* Já a zlobidlo? Občas Dawsonka zlobí, to je pravda, ale ve většině případů jsem v tom byla úplně omylem. Třeba tady *ukazuje záznam* 1. 2. 2016 „Vychlastala mi kafe a následně ty zbytky vyměnila za bezkofeinové! Zaslouží potrestání!“ No ale to bylo tak, že paní profesorka byla tak předávkovaná kávou, že lezla po stropě a já jsem se ji snažila jenom zachránit! Nebo tady *vytáhne další papír* 7. 7. 2015 „Vyjádřila svůj názor ve Velké síni!“ No, to je ale zlobení, že? *prohrabuje dál* joo, vybuchující kávové želé, to asi nevymyslím *zamumlá* no, to by jako příklady stačilo, tak!

*

Corvinus Declaratio: *tváří se hrozně vážně a přikyvuje* Ah, jaká nespravedlnost! A Vy jako profesorka jste už udělila kolik trestů? *nadzvedne obočí*

Any Dawson: *prochází záznamy* Tohle se dohledává trochu hůř, ale čtyři od té doby, co jsem profesorka. Jako zaměstnankyně školy jsem nemohla trestat, ale mohla jsem navrhnout potrestání kolegovi profesorovi, což se párkrát stalo, ale to už nedohledám. Já se snažím šetřit. Navíc není trest jako trest. Máte trest za trest nebo trest za odměnu a to je velký rozdíl!

*

Corvinus Declaratio: Jen čtyři? Tak to jsem teda šťastlivec, že se mi ho podařilo dostat zrovna od Vás! Ještě nám prosím vysvětlete rodíl mezi trestem za trest a trestem za odměnu a už Vás propustím. *směje se*

Any Dawson: Ano, jste vyvolená! *na chvíli se zasekne a už teď lituje toho, že slečnu označila za vyvolenou* No, u trestu za odměnu můžete být poctěna, že jsem si vybrala zrovna Vás a rozhodla se věnovat čas a energii vymýšlením Vašeho trestu. Obvykle se snažím vymyslet kreativní zadání, aby se trestanec poučil, ale do určité míry si vypracování i užil. No a pak máte trest za trest. To je už situace, kdy mě prostě nakrknete a spíš přemýšlím, jak Vám trest opravdu osladit. Třeba psaní rukou. Školní řád nebo jedna věta padesátkrát. Jednoho dne možná dojde i na kaligrafické zpracování přebásněné části školního řádu. *poupraví si svatozář a nasadí americký úsměv*

*

Corvinus Declaratio: *zčervená* Sladké! Každopádně teď už víme, na co si u Vás dát pozor. Děkuji ze Váš čas. Je ještě něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům tohoto článku?

Any Dawson: Přečtěte si školní řád! Najít kličku nebo nejasnou formulací? To mě oslní, ale neznalost je špatný... velmi špatný argument.

***

Madam má pravdu, neznalost školního řádu neomlouvá. Takže pokud jste dočetli článek až sem, přečtěte si i školní řád, ať nemusíte vypracovávat trest za trest od madam Any, moc lákavě totiž to psaní rukou nezní. Pokud ale ve Školním řádu najdete skulinku a využijete ji při svém zlobení, je to sice působivé, ale i přesto buďte opatrní, ani se zlobením se to nesmí přehánět.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář