Odvážní lovci bobříků

Hradní čítárnou Sub Salix se jako uragán prohnala skupina bobříků. Ovšem ne jen tak ledajakých, jednalo se totiž o bobříky literární. Jaké byly zkušenosti odvážných lovců, kteří se vydali po stopách těchto chlupáčů? Odhalení vám nabízí tento článek.

Jaro již zvolna klepe na dveře, a tak je nejvyšší čas poohlédnout se za tím, co nám zima přinesla. Jedním ze skvělých překvapení byla soutěž čítárny Sub Salix Bobříci od vrbového jezera, která si dala za cíl prověřit účastníky v jejich zacházení s brkem, pergamenem a samozřejmě i s vlastní fantazií.

Ačkoli o této soutěži bylo napsáno již několik článků, rozhodla jsem se přispět svou troškou do mlýna pohledem z trochu jiné strany. Zamysleli jste se totiž někdy nad tím, jaké toto klání bylo pro samotné spisovatele?

**

K psaní tohoto článku mě inspirovala má osobní účast v tomto klání, proto bych ráda začala svým pohledem na celou soutěž. Má to koneckonců mnoho výhod – ušetřila jsem na odměně pro dalšího respondenta (Přeci se o tu skvělou čokoládu nebudu dělit!) a také jsem ušetřila let jedné sovy i s jejím krmením.

Ale k věci. Já osobně jsem byla z celé soutěže naprosto nadšená. Moc se mi líbil už samotný koncept, kdy máte dopředu dané jednotlivé literární útvary, které musíte napsat, ale je jen na vás, kdy který napíšete. To je prostě úžasné. Protože,  ruku na srdce, ne každý den má autor náladu na psaní konkrétního literárního útvaru. Jak také psát humornou povídku, když se s vámi zrovna rozešel přítel. Nebo naopak. Venku je 30 stupňů, oliheň se vyhřívá na sluníčku a všude zpívají ptáci. A nyní si zkuste psát horor. To opravdu není jen tak.

Kdo tedy chtěl ulovit všechny literární bobříky, musel nakonec sepsat všech 12 útvarů plus jedno dílo libovolného útvaru z těch 12 předchozích. Já osobně jsem byla z konceptu této soutěže nadšená, protože jsem byla tak trochu „postrčena“ vyzkoušet si i útvary, které jsem nikdy nepsala, třeba horor. Někdy to totži není na škodu, vykročit ze své komfortní zóny.

(Grafika: Aya Watanabe)

*

Ale abych pořád nemluvila jen o sobě, tak jsem se rozhodla obrátit se na své přátele s několika otázkami, jak vnímají svou účast v bobříkové soutěži oni.

Corvinus Declaratio: Co tě motivovalo k účasti v této soutěži?

Beteramis Athenodoros: Kvůli covidu jsem musela přestat chodit do sboru a měla jsem tak najednou volné úterní večery. Trochu mě to mrzelo, tak jsem se rozhlížela po jiné aktivitě a v tu chvíli se akorát objevili bobříci. Takže hned bylo jasné, čím si čas vyplním. Těšila jsem se na (pro mě) úplně novou výzvu, obavy jsem neměla z ničeho.

Mia Whitebear: Líbilo se mi, že je to dlouhodobá akce, která jen tak neskončí. Brala jsem ji jako výzvu překonat sama sebe a také vyzkoušet si literární útvary, které jsem ještě nikdy nepsala.

Marisa Missy Moon: Ráda píšu, takže toto klání bylo pro mě jako dělané. Moc se mi líbilo, že bobříci byli různorodí a já si mohla vybrat, kteří jsou mi nejbližší a ty se pokusit ulovit. *usměje se*

Bibi Anne: Ráda se účastním hradních soutěží – beru je jako výzvu něco nového vyzkoušet. A zároveň tím smekám pomyslný klobouček před těmi, kteří si se soutěží dali práci ji vymyslet a zrealizovat. K bobříkům jsem přistupovala s radostí z tvoření a zároveň s obavou, že ne každá kategorie je můj šálek máslového ležáku.

*

Corvinus Declaratio: Který bobřík byl tvůj nejoblíbenější a proč?

Beteramis Athenodoros: Nejlepší byl bobřík budoucích dnů, protože sci-fi je můj nejoblíbenější žánr. Navíc jsem vymyslela (pro mě) fakt hezký příběh, ke kterému jsem se vrátila ještě jednou v bobříkovi toulavých bot. Tohle mě prostě opravdu moc bavilo.

Mia Whitebear: Já miluju drabble, takže bobřík sta chvil byl pro mě nejlákavější. Jeho psaní jsem si užívala.

Marisa Missy Moon: Nejvíce mě bavil bobřík spánku. Miluji pohádky. *usměje se*

Bibi Anne: Každý bobřík byl pro mne výzvou – asi nejvíce jsem si užila bobříka tajemných dálek. Haiku mám moc ráda – ve třech verších je třeba vyjádřit nějaký pocit. Miluju stručnost, ve které je řečeno vše.

*

Corvinus Declaratio: Byl pro tebe nějaký z úkolů opravdovým oříškem? Pokud ano, který?

Beteramis Athenodoros: Nejtěžší? Ten, kterého jsem radši ani nelovila – bobřík velkých citů. Na tohle nejsem. Určitě bych to nezvládla sepsat na nějaké rozumné délce pergamenu.

Mia Whitebear: Myslela jsem si, že nejtěžší bude horor a haiku. Ale nakonec se největším oříškem ukázala pohádka a městská legenda, kterou jsem si nechávala na konec a odkládala jsem ji opravdu dlouho.

Marisa Missy Moon: Bobřík tajemných dálek. Haiku není moje parketa, vlastně básně všeobecně. Na to jsem fakt levá. *směje se* Takže jsem od lovu tohoto bobříka upustila

Bibi Anne: Nejtěžší byl pro mne bobřík městských legend – napoprvé jsem z něj „propadla“ a znovu jsem si ho zkusila až v bonusovém kole. No, vyšlo to, ale prý jen o fousek.

*

Corvinus Declaratio: Přečetla sis i nějaká díla z tvorby ostatních soutěžících? Pokud ano, je nějaké, které se ti hodně líbilo a chtěla by ses o něm zmínit?

Beteramis Athenodoros: No, přiznám se, že těch děl bylo tolik, že jsem na pročítání čas opravdu neměla. Pár příspěvků jsem tedy samozřejmě četla, pár z těch několika dokonce i dočetla, ale určitě radši píšu, než čtu, no. *usměje se*

Mia Whitebear: Od ostatních autorů jsem nic nečetla.

Marisa Missy Moon: Nejvíce se mi líbilo Manželské rozhodování od Nebíka.

Bibi Anne: Bohužel jsem neměla čas ponořit se do děl ostatních bobříko-lovců, ale pamatuji si na Manželské rozhodování od nebelvírského studenta Nebelbracha Mechachy. To byl neskutečně vtipný příběh a tak pravdivý!

***

Jak můžete vidět, ulovit všechny bobříky nebyl úkol vůbec snadný. Přesto se všichni zúčastnění shodli na tom, že si ho moc užili. Na závěr bych chtěla moc poděkovat respondentům za jejich trpělivost s mými dotazy, ale také všem organizátorům, kteří pro nás tuto úžasnou soutěž vytvořili.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář