Jak hrad stárn... zraje!

Občas sebe samu překvapím rokem registrace. Zdá se to jako včera, když mi první registrace nevyšla a dodnes netuším, proč mi tehdy nepřišel e-mail. Od té doby uplynulo „pár“ let a člověku tak nějak dojde, že tu straším už docela dlouho. Co dalšího mi ještě došlo a na co jsem zavzpomínala?

Když jsem byla malé škvrně, slavnostně jsem byla zařazena do havraspárské koleje. O Havru jsem tehdá vlastně nic moc netušila, ale byla tam moje kamarádka, první kolejní duch, takže to byl samozřejmě ten nejpádnější důvod. Na slavnosti jsem nemohla být osobně, dozvěděla jsem se to díky SMS zprávě od kamarádky, podotýkám na tlačítkovém telefonu. Takže žádné online zprávy zadarmo, žádné gif, poctivě vyťukaná zpráva na numerické klávesnici za pěkně drahou cenu za 160 znaků.

Měla jsem nutnou potřebu si na toto téma nějak zauvažovat, zabilancovat a vy máte tu smůlu, že mám své vyděračské složky na všechny včetně šéfedaktorky, takže to musíte číst. A ne že to odložíte, protože na vás taky něco mám. Možná si to ani neuvědomujete, ale hrad fungoval dřív trošku jinak. Chytré telefony byly hudbou budoucnosti a z Nokie 3310 jste se opravdu na hrad nepřipojili. Od toho byly hodiny informatiky a když jste měli to štěstí, že zrovna na jiné škole také měli informatiku ve stejný čas jako kamarádi, občas jste pokecali ve VS.

Těžko říci, jestli si pamatuju věci tak, jak byly, nebo si pamatuju ty výběrové části, které se mě týkaly a zbytek jsem zapomněla, i to je možné. Byly roky, kdy tu byly silné maturitní ročníky a to jsme se velmi kolegiálně podporovali, co to šlo. Samozřejmě ne pořád, on ten internet vážně nebyl všude a existovala taková věc jako rodinný počítač, kam jste museli dle rozpisu pouštět svoje otravné sourozence. Ano, jednu kolejní výpravu do lesa jsem částečně prožila v RPG bezvědomí, protože měl bratr slíbenou půl hodinu závodění aut.

Ono totiž na hradě nebylo moc všemožných aktivit a prostor, kam by člověk mohl zmizet. Pokud tedy nepadal hrad a v ten moment jsme všichni neutíkali na xchat do místnosti Za okny Bradavic. A pokud mi moje paměť úplně nekecá, bývaly tam i slavnosti. Jak čas šel, začalo se objevovat více dospělých témat, přišly první svatby a děti. Víte, že Hog je zodpovědný za několik párů? Na jednu takovou svatební hostinu jsem byla pozvaná. Jen se teda zas tak moc nerozhlašovalo, že se novomanželé seznámili díky Havr srazům, mudlové by to stejně nepochopili.

Zajímavé je, že (a zase jsme u mých nepodložených domněnek) dříve byl věk registrovaných lidí nižší, než je teď, ve větší míře se nám tu z různých důvodů registrují i starší ročníky. Dřívější registrace po vydání nového dílu či filmu byly legendární. Mnoho z nás se tu nějak zaháčkovalo a s Hogem jsme vyrostli a teď stárnem. Nedovedu si představit, jak by se před deseti lety ujaly třeba vařící semináře. Nedovedla bych si představit, že já budu jedna z nich, kdo je bude vypisovat.

Hog je taková úžasná věc, která funguje jako klasická ekonomická teorie o nabídce a poptávce. A v tom je to krásno. Hog nedělá hromada kódů, které jsem nikdy nepochopila, ale lidé a ti přicházejí, odcházejí a někteří zůstanou. A doufám, že to tak ještě dlouho bude. Nedávno jsem vysvětlovala teorii existence Dawsonky mudlům a úplně jsem se nesetkala s pochopením, i když třeba po novém filmu Cruella by to mohli pochopit. Doufám, že tu jednoho dne budeme řešit, kde mají teď máslo v akci a jaké jsou nejpopulárnější vzory pletených ponožek.

Na závěr jsem si tady dovolila vytáhnout z archivu vypracování odevzdané ještě na hliněné tabulce aneb vzpomínka na moje začátky a na to, jak se jisté věci merlinžel i naštěstí změnily. Jedna z prvních soutěží, kterou jsem zde vypracovala, bylo Vlastenectví od Letitie te Tiba.

Eeh, ano, nejdůležitější je to, že modrá je moje oblíbená barvička a na super lidičky také nelze zapomínat. Každý jsme někde začínali, žjo. Ale všimněte si, že jsem si za celé dva palce odnesla odměnu deseti bodů! Přesmyčky dříve bývaly po čtyřech jednotkách, což je dle mého názoru zajímavější než výkon hoden Pulitzera jedenáctileté Any. Chtěla jsem vám ukázat i nějaké obrázky, přísahám! Ale v prvopočátcích hradu se obrázky posílaly na e-maily a e-mail, který jsem používala v době dinosaurů, už je (naštěstí) v hlubinách zapomnění. Možná příště.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář