Hogwarts a jeho kouzlo kouzel

Hogwarts jsou tu s námi již 17 let, jejich druhá dekáda je v plném proudu. Za ta léta se toho semlelo tolik, že bychom potřebovali nespočet pamětí, lahviček se stříbrnými vzpomínkami do myslánek či jednoduchých mudlovských zápisníčků, abychom zmapovali život na Hogwarts od jeho počátku. A i tak by nám určitě něco chybělo. Hogwarts žije z čar a kouzel, ale co je vlastně to „hlavní“ kouzlo, kterým se náš hrad stává jedinečným, to kouzlo které drží hrad po hromadě?

O kouzlech našeho hradu byla i nedávná soutěž, kterou jsem vypsala: „Hogwarts a jeho kouzlo kouzel“. Do soutěže přišlo celkem 11 vypracování od obyvatel našeho hradu. Možná by se mohlo zdát, že je to málo, ale to není tak úplná pravda. Každé vypracování v této soutěži bychom se mohli pokusit vyvážit zlatem z celého světa a i tak bychom neuspěli.

Každá vzpomínka, každé hradní kouzlo, které se ve vypracováních objevilo, málokdy vystihuje jen jedenáct obyvatel hradu. Když nebudeme přemýšlet jmenovitě, ale obecně, zjistíme, že to všichni, nebo alespoň většina vnímáme podobně jako 11 lidí z této soutěže.

Náš hrad je…
… o lidech, o těch, kteří společně tvoří jeho historii. 
… o společně strávených chvílích ve virtuálním světě, ale i v reálném, kde trávíme kouzelné okamžiky pospolu.
… o dobrých, ale i o špatných zážitcích a vzpomínkách, protože i na našem hradě vládne prostý život a nic není jen bílé nebo černé, nýbrž různobarevné.
… o těch, kteří přicházejí, nějakou dobu setrvají v našich hradních životech a zanechají stopu v našich srdcích. Když přijde jejich čas, odejdou, ale my už nejsme stejní, jsme zase o něco bohatší.
… o kreativitě, tvořivosti a posouvání se dál, mnohdy až za hranice toho, čeho jsme doufali.
… o naslouchání a o sdílení radosti, ale i starosti.
... o fantazii a snění.
... o nás

***

Addie Hazel: Asi jako první kouzlo Hradu bych zmínila "funkci" patrona, i když tady záleží více na jednotlivých kolejích.  Ať je to čistě z objektivního hlediska, kdy vztah mezi patrončetem a jeho patronem je pro začátky důležitý, tak i ze subjektivního hlediska. Během té doby, co jsem na hradě, jsme zjistily, že máme s Indriskou hodně věcí společných – od Ďáblovy jámy, přes oblíbený post ve famfrpálu až po nemoc zvanou mírné vyčerpání. *směje se* I když v koleji jsou další fajn studenti, tak patronka je pro mě nejdůležitější a vím, že za ní vždy můžu jít.

*

Drabble: Kouzlo Hogwarts vidím v samotných lidech, kteří na hradě jsou. Všichni tu něco tvoříme, ať to je zábava ve Velké síni, motivace pro jiné studenty prací v archivu či soutěživost napříč kolejemi. Každý jedinec je pro náš "svět" velmi důležitý. Sama to nejlépe vidím ve chvílích, kdy se sejdeme třeba i na kolejním tréninku. I když některé studentky z kolejky téměř nevylezou, tak pro naši kolej jsou velkou oporou a to v jakémkoliv směru. Kdykoliv potřebuji s něčím pomoc, tak nemám obavu, že by se nenašel někdo, kdo by mi pomohl. Jsem moc ráda, že jsem mohla tyto lidi poznat!

*

Nejdříve bych řekla, že je nutné podotknout, že tento obrázek jsem nekreslila kvůli téhle soutěži. Pochází z projektu, který byl vyhlášen za zdmi havraspárské kolejní místnosti. A proč je tento obrázek pro mě důležitý? No v době, kdy tato havraspárská soutěž probíhala, tak jsem u mudlů řešila velmi nepříjemné záležitosti. Ale vždy jsem mohla díky Hogwarts alespoň na chvíli vypadnout z reality a přijít na jiné myšlenky.

**

Aimée Leavittová: Kouzlo Hogwarts vnímám hlavně ve zdejší atmosféře a v lidech, kteří mezi našimi zdmi pobývají. Když jsem se sem registrovala, čekala jsem, že délka mého pobytu se protáhne maximálně na tři měsíce, pokud mě to vážně bude bavit. A kde jsem teď? Hrad a kolej mi od začátku nabízely takové množství vyžití a ve výsledku pro mě měly velký osobní přínos. Nejcennější však je, že jsem měla tu čest poznat spoustu inspirativních lidí, ať už z dálky, nebo přímo spoluprací, přípravou jakékoliv akce. Máme hrad plný báječných osob a talentů všeho druhu a já jsem za to všechno skutečně vděčná.

**

Andrew Uroboros: Začnu tím úplně nejzákladnějším. Mým vstupem na Hog. To je přeci ten největší střípek, ne? Tenkrát mě na Hog dotáhla tahle dívka. Bivakovali jsme za hradem a já byl (ne)rozhodný. Pak jsem se nechal ukecat a nelituji toho. *usměje se* Moje image byla taková šedá a nenápadná. Stejně jako jsem byl i já v té době. Chodil jsem po chodbách a přemýšlel, co tam vlastně dělám.

*

Pak  přišla druhá osudová žena  Hogu... Ellka byla živel. Popadla mě za flígr a zatáhla do toho absolutně nejlepšího, co mě na Hogu potkalo. Mezi úžasné jezevce. Mezi nimi jsem prožil spoustu hezkého. Například pověstného žabáka v hlavní roli s Vendulkou Asio Otusovou. A taky pár lumpáren, za které jsem ale nikdy žádný trest nedostal. *usměje se*

*

Inahe byla démon. Když tak vzpomínám, neexistovalo asi nic, co by tahle nevymyslela a vzápětí nevyzkoušela. Nejoblíbenější činností byl mejdan v apatyce a následné léčení z předávkování se lektvary. 

*

Pak přišla moje velká Hogláska...


Počkej, to je Olík. To jsem nemyslel – honem hledá ten správný obrázek – Famfrpál! Nikdy jsem netušil, že by pro mě mohly ty mnohahodinové tréninky mít takové kouzlo. Ale měly. Bylo to úžasné, úžasné, úžasné a ještě jednou úžasné. Ta atmosféra... to už se dnes nezažije.

*

A Olík? S tímhle klukem jsem na Hogu začínal a naše společné cesty pokračovaly za vzájemného pošťuchování, legrácek a bolení břicha od smíchu až do dnešních dob. Skvělý kamarád, který podrží, pochopí a nezlobí se pro blbosti. Vždyť je to přece halloweenský Štír! Navíc narozený ve stejný den jako já. *usměje se*

*

Tenhle obrázek jsem nemohl nevytáhnout. Je na něm další osudová žena mého Hogživota. Grapiška! Naše dušinka se už na žádné další fotce neukázala, protože umřela a pan Paštička, zcela diskriminačně, odmítá fotit duchy! No, schválně se koukej!



Vidíš ji tam? Nevidíš! Potvorák Pašťa! Ale jdeme dál...

*

Fotku, kterou teď vybírám, obracím v dlaních a je mi při pohledu na ni smutno. Je to jedna z mála fotek, které mám s Albínkou. S dívkou, kterou jsem si na Hog přitáhl z reálu a která byla mou životní oporou dlouhá léta. Vlastně až do její smrti... A dodnes mi neuvěřitelně chybí. Ale ona to ví. *usměje se*

*

Přestal jsem počítat obrázky, u Merlina! Kolik jich ještě mohu vložit? Za ta léta, co jsem na Hogu se těch střípků nastřádalo mraky...

Například... Když naše tehdejší vedení koleje šlo na výpravu hledat mrkve pro osamělé sněhuláky. Nevěřila bys, co se u toho všechno dělo. A já o tom raději mlčím. *směje se*

*

Poslední střípek věnuji lidem, kteří mě provázejí životem na Hogu i v reálu už mnoho let. Společně s Grapiškou jsme přátelé v dobrém i ve zlém a na tyhle lidi nedám nikdy dopustit.

Nich je takový vesmír. Na první pohled tichá tma, ale uvnitř obrovský, fantastický, plný hvězd a překvapení. 
Pati je tajfun upoutaný na lůžko. Bez ní by se náš život stal velkou nudou. A nesmí chybět Grapi. Tahle dušinka je alfou a omegou všech ptákovin, volovin, kravin a konin. Ale člověk je v její společnosti strašně rád.

*

A jedno moudro na konec...

„Život bez Hogu je prostě život. Ale s Hogem je to život na druhou.“

**

Aya Watanabe: Nejdůležitějšími fotografiemi, které mi připomínají, čím pro mě Hogwarts je, jsou tyto tři.

Na první jsem se svou kamarádkou Angelou, která se za neuvěřitelných 5 let, co mi dělala tu nejlepší zástupkyni při vedení famfrpálového týmu, stala mou dobrou přítelkyní.

*

S famfrpálem souvisí i zbylé dvě fotografie. Na druhé jsem s Edmundem, člověkem, který mi byl ve famfrpálu i kolejním životě dlouhé roky vzorem i oporou a uvedl mě jak do světa famfrpálu v prvním ročníku, tak do světa Zasedačky a kolejního vedení v ročníku čtvrtém. Také svým způsobem symbolizuje ten "starý" Havraspár, který si pamatuji ze svých mladých let (1. – 3. ročník) a na který jsem koukala očima nadšeného prváka a tolik mě toho naučil.

*

Třetí fotografie zobrazuje celý famfrpálový tým, se kterým se mi podařilo v Létě 2017 vyhrát famfrpálový pohár. Byla to jednoznačně nezapomenutelná situace, kterou si ráda touto fotografií připomínám. V tu dobu (a celé následující čtyři roky) jsem byla na hradě i v koleji nejšťastnější. Měla jsem kolem sebe skvělé lidi a život na hradě mě šíleně bavil. I nyní mě stále baví, ale tehdy to bylo přeci jen o něčem trochu jiném. Fotografie ale nezobrazují jen šťastné momenty, jsou také připomínkou toho, že mě Hogwarts a hlavně působení ve vedení (nejen) famfrpálu hodně naučilo. Dalo mi to spoustu nových zkušeností, které neustále využívám v mudlovském světě. Také jsem si začala být více jistá sama sebou a v neposlední řadě jsem se naučila stát si za svým a v každém případě hájit své činy nebo úmysly, když už jsem se zde či u mudlů setkala s někým, kdo mou práci či mě osobně kritizoval, ať už právem nebo neprávem.

**

Calla Torová: To, že patronka umí skvěle fotit, vím už dlouho. Tohle je památka na loňský srpnový výlet do Čertovy kaple, kam se se mnou a ještě jednou osobou chtěla podívat. Bydlíme od sebe daleko a o to více si naše výlety chci pamatovat.

*

Toto je fotka ze slavnosti, kde Bete dostala cenu GN. Tak moc jsem jí to přála už pár let, že jsem u mudlů skoro skákala radostí až ke stropu. Teď se těším, až to spolu za měsíc oslavíme. 

*

Double drabble: Hogwarts: Když jsem sem nastoupila, netušila jsem, co všechno tu najdu a objevím. O tak dobrých přátelích jsem si mohla nechat zdát, ale asi ani to ne. Tak ráda jsem ještě za nikoho nikdy nebyla, jako když se mi představila patronka. Pomohla mi pochopit všechno dění kolem a navíc to byla ta nejlepší osoba, jakou jsem tady potkala. Poté přišlo na řadu ještě pár dalších lidí a několik neskutečných předmětů (nevím, který bych měla vybrat, bylo jich úžasných tolik!) a k tomu všemu ta hradní atmosféra...K tomu se zanedlouho přidalo setkání naživo a ani jsem netušila, že to není hradem, ale jen těmi skvělými lidmi tady. Opravdu netuším, čím jsem si vysloužila tyto lidi kolem sebe, jsem za ně ovšem neskutečně vděčná. A za hrad ještě mnohem více, protože právě díky němu jsem mohla tyto lidi potkat! Bez hradu už si svůj život neumím představit a i kdyby náhodou mě tohle někdy přešlo, tak na to budu pořád vzpomínat. Samozřejmě pouze v dobrém, to by jinak nešlo, ale zatím se nikam nechystám. Předpokládám, že tu na hradě budu oxidovat ještě velmi dlouho a poznám ještě pár lidí, se kterými si budu rozumět. Děkuju hradu a těm nahoře za všechno!

**

Cassiopea Zmlklá: První obrázek vyjadřuje únik před realitou, upuštění fantazie i kus dalšího mého já. Je to další místo, kde se můžu rozvíjet, tvořit, pracovat s dalšími lidmi,… Občas je potřeba se nesoustředit jen na mudly. 

*

Druhý je takové trochu porovnání doby, kdy jsem o hradě ještě ani nevěděla, a současnosti. Hrad mi toho strašně moc dal a spoustu věcí naučil. Naučila jsem se pořádně komunikovat úplně s cizími lidmi, spoustu jsem si toho vzala z úžasných předmětů našich profesorů. Kdyby nebylo hradu, objevila bych grafiku za mnohem delší dobu, nebo možná vůbec. Našla jsem si nové koníčky, pomohl mi mnohem rychleji vyspět. Já jsem za to Hogu a lidem na něm moc vděčná. 

*

A třetí obrázek je hodně jednoduchý, ale velice důležitý. Ve žluté koleji jsem našla kopu úžasných lidí, kteří mě inspirují, motivují a i podporují. Jsem strašně moc ráda, že můžu být její součástí a všichni mi strašně přirostli k srdci.

**

Eillen McFir Elat: Drabble: Po tolika letech jsou pro mě Hogwarts domovem, rodinou a životem. Symbolizují dospělost i mládí. Povinnost i zábavu. Starosti i radosti.
Na hradě mohu projevovat svoji fascinaci draky a nikdo se neptá: „Proč?“ Naopak mě v mé vášni podpoří.
Není nic krásnějšího, než když přiletí sova do sovince a v ní je vzkaz: „Tohle na mě vyskočilo a já si na vás hned vzpomněl/a.“
Kouzlo Hogwarts už od doby czechzone.net je v neviděných úsměvech za monitory. V probdělých a prokecaných nocích ve Velké Síni. V článcích napsaných pro Věštce, kolejní časopisy. V povídkách a básních uložených v čítárně. V nás všech.

*

Kouzlo ve vzpomínkách vepsaných i v mudlovském světě. Fotka z výletu v Brdech a zapsání se do vrcholové knihy. A samozřejmě reklama nesměla chybět.

*

Kouzlo tkví v překonávání sama sebe a učení se nových věcí (Aneb Eillen a její první seznámení se Šperkotvorbou)

*

Kouzlo vzpomínky na společné chvíle strávené v čajovnách

*

Kouzelné, jak jeden příběh a dva sourozenci překladatelé dokázali spojit tolik lidí.

**

Eli Sparrow: Double drabble: Hogwarts je neuvěřitelná skupina lidí. Jsem tu teprve druhý mudlorok v kuse, ale byla jsem tu i dříve. Pořád jsem si říkala, že mi tahle skupina lidí dává něco, co jinde ve virtuálním světě jaksi není. Kouzlo vnímám v tom, že tu lidi drží při sobě nejen v kolejích, ale jako celek, celý hrad. Vzájemná podpora, nezištná pomoc, legrace a když už dojde na výměnu názorů nebo dokonce hádku, zatím jsem nezažila, že by se to rychle neuklidnilo. V tomhle je pro mne kouzlo Hogwarts. Lidi jsou tu k sobě milí, což se na jiných místech virtuálna příliš nevidí. A že tady je velké věkové rozpětí z mudlosvěta, každý má možnost si poklábosit, pobrečet si, postěžovat si. Je to až k neuvěření, že to může takto fungovat. Jako druhé kouzlo bych vypíchla to, že se tu schází skupina kouzelníků, kteří jsou každý nějakým způsobem zvláštní. Což rozhodně není špatně. V mudlosvětě člověk raději některé záliby a to, co mu činí radost raději ani neříká, aby nebyl označen za divnočlověka. Ale tady se to bere jako něco, co je normální nebo zajímavé. Funguje tu inspirace mezi lidmi navzájem. Taková kouzla, která děláme každý z nás a každý den a možná nevědomky.

*

Christina Elizabeth Stark: Hrad je pro mě druhým domovem a už jen to, že jsem pojala povinnosti na hradě mezi mé běžné jako vlastní a plním je se stejnou důležitostí, jako zkoušky u mudlů, je co říci. Není to totiž vůbec jenom hra – opravdu mi na tom mém hradním životě záleží.

Hrad mi dal nejvíce hlavně v oblasti rozvoje malování a kreslení, dal mi důvod proč začít, pokračovat a jak pokračovat. Ale hlavně mě inspiroval v tom, abych zkoušela nové věci. Sice se to může zdát divné, že pouhými soutěžemi a úkoly bych to mohla takto pozvednout, ale ještě před šesti lety, když jsem na hradě začínala, tak jsem nezvládla malovat téměř nic.

Vyhrabala jsem své staré pomalované Hog sešity (mám samozřejmě všechno schované) a zkusila vám je porovnat podle let, kdy jsem do nich tvořila. Mé období tvorby by se dalo rozdělit na tři historická období.

Doba grafitová
Hned na první pohled si lze všimnout, že jsem na začátku kreslila pouze tužkou. Ráda se k ní vracím, ale začátky jsou prostě poznat.

Portál do doby grafitové

Doba rozkvětu (osvícení)
Období roku cca 2017/2018 – 2020 přinesl mánii olejových pastelů, tehdy jsem s nimi dělala vše. Do toho jsem přidala akvarelové pastelky a zkusila jsem dokonce jednotlivé kusy kombinovat. A občas jsem se vrátila k tužce. V těchto letech jsem zkusila airbrush, olej, akvarel, akryl... Prostě jsem se rozvíjela ze všech let nejvíce a na hradě se začala zapojovat do všeho možnýho (LT, kolejka, Sub Salix, B4,...). V těchto letech jsem zaznamenala největší osobnostní růst malování.

Portál do doby rozkvětu

Doba moderní (grafická)
Tato doba mě zaplavila loni v březnu, zkusila jsem grafický tablet a už jsem nechtěla jináč. Štětec je štětec, to stejné pastel, ale v některých ohledech je to k nezaplacení.

Portál do doby moderní

UPOZORNĚNÍ – toto zdaleka nejsou všechny mé obrázky a tvorba, vyfotila jsem jen, co mě zaujalo ve starých sešitech (aktuálně mám sešit číslo 3 s tím, že jsem ho naposledy použila v lednu).

Všechny hog soubory mám v pc na jedné složce – obsahuje 6,5GB dat! A to včetně všech obrázků jak malovaných, tak luštících logických a omalovánek na tisk.

Tímto příspěvkem do vaší soutěže jsem se tedy nechtěla jen chlubit už dávno zapomenutou tvorbou, ale poukázat na to, jak zdánlivě „hloupé“ úkoly a soutěže na Hogu mohou mít z dlouhodobého hlediska vliv na rozvíjení koníčku jako takového. Minimálně jsem si více jistá, mám větší sebevědomí, ale hlavně (hlavně!) mám důvod, proč ty obrázky dělat, mám platformu, kde to někdo ocení. 

To bylo totiž to kouzlo, co mi náš Hog dal... *usměje se*

**

Oliver McCollin: Tohle je fotka z mého pasování v Nebelvíru. Je pro mě hodně důležitá a ukazuje kouzlo, protože s většinou z těchto lidí se víc bavím do dnešního dne. Jsou tam osobnosti Hogwarts, kterých si do dneška tuze vážím a prostě... Zlatá vzpomínka! *usměje se*

*

Zde máme, když jsem byl svěřen prefektský odznak od kolegyně Betelgeuse. Co víc, je to po boku Nerys s Emily, které byly od mých prvních dní jedny z nejlepších lidí na našem hradě, být s nimi ve vedení? Splněný sen! Naprosto úžasná vzpomínka na celý ten rok.

*

No tohle snad zrovna Tobě nemusím vysvětlovat! První fotka nás dvou a třetí části schizofrenní Lili! Večery, co jsem strávil s tou dvojicí na fotce? K nezaplacení! Jedni z nejoblíbenějších lidí, co jsem tu kdy poznal!

*

Můj spoluoslavenec a jeden z nejúžasnějších lidí. Andy je pro mě důkazem, že člověka nemusíte nikdy osobně poznat, abyste si k němu vytvořili velmi vřelý vztah. No prostě úžasná vzpomínka! To jsme se tehdy nafotili hodněkrát. *směje se*

*

Tohle jsem sem musel zakomponovat z více důvodů. Prvním je, že s Ní nemám tolik fotek a jí zakomponovat jsem chtěl. Druhá je skutečnost, že je tam Lilča. A třetí? Pamatuješ si tu Osobnost? Když jsme byli všichni tři v TOP10? Když jsem tohle otevřel, zalily se mi oči slzami. 

*

Tak k tomuhle snad také není co dodat. Splnění zkoušek OVCE pod taktovkou oblíbené profesorky z předmětu, který byl jak pro mě stvořený? A ta porota byla exkluzivní! 

*

Můj první den jako fialový, moje první fotka jako fialový... A s kým jiným než s člověkem, který mě k té fialové dostal? S člověkem, který byl po celé studium mým skvělým přítelem i fanouškem? S nikým jiným to nešlo!

*

Ach... dovést Kim k úspěšnému završení studia? Do dnešního dne je to jediná KOZA, kterou jsem vedl a vedl jsem jí dobré kamarádce a excelentní studentce. Kim nezklamala vypracování a já jí mohl pogratulovat s obrovskou hrdostí a radostí.

*

Příklad jednoho ze srazů a to poměrně nedávného. S lidmi, se kterými jsem nasrazoval asi nejvíc ze všech, však si určitě pamatuješ, závorko? *směje se* Sice je to špatná fotka, ale vyjadřuje to, co na Hogu miluji nejvíc ze všeho – lidi.

*

Tyhle tři fotky jsou v rámci jednoho Letního semináře. Letňák je pro mě vždy magických pár dní. Tady to bylo o to úžasnější, protože jsme ho připravovali s Kim (a Darthem. *směje se*) a vymýšleli šílenosti, dělali věci úplně od začátku a byla to úchvatná radost. Tedy tyto tři fotky jsou všechny úzce spjaté s Letňákem, ale každá jinak. Jedna je příprava a tmelení s člověkem, se kterým takto něco děláte. Druhá je to, kolik práce vlastně do toho přijde. A třetí je fotka z toho, jaká sranda je tam s lidmi být!

*

Ňuf ňuf! Malý mazlík s manželkou. No k tomu snad také nemusím nic dodávat! 

*

Tohle je další věc, za kterou jsem vděčný a která je pro mě nejlepším kouzlem. Člověka odsud znám dlouhá léta, pomohl mi v mudlovském světě a s láskou se vídáme. No a ona ještě ta osoba naprosto skvostně vaří! No jen se podívej na tu dobrotu!

*

Tohle je věc, která mě dostala asi nejvíc! To jsem dostal k Vánocům v době, kdy jsem byl kolejním ředitelem, od svých prefektek a primusky. Byla to dárková krabička s papírky pro radost, ať již holek názor na mou osobu, citáty pro zlepšení dne a podobné věci. Vždy, když jsem měl těžký den, vytáhl jsem si pár papírků a začetl se. Do teď je to jedna z mých nejcennějších věcí, i když vlastně není cenná.

*

No a tohle jsou poklady, co jsem si odnesl jako dárky od všech různých osob, na kterých mi neuvěřitelně moc záleží. Případně to jsou odměny z Letňáku a to ať za organizaci (lama-diář) nebo výhry z tomboly (dvoje omalovánky po stranách). No prostě... jedny z největších pokladů, které vůbec doma mám, jsem dostával od lidí, které díky Hogu mám. Mám je raději než všechny ostatní a moc si všech vážím.

*

A nakonec jedno kreslení: A myslím, že to nemusím vysvětlovat. 3 hrušky znázorňují 3 mé nejbližší lidi na celém světě. Všechny tři jsem poznal díky našemu hradu, oni se mezi sebou poznali díky našemu hradu a to, že nás hrad přinesl dohromady? Největší kouzlo! Co jenom kouzlo... to je to kouzlo kouzel! Ano, mnozí nadhodí, že takové lidi nemusí člověk najít jen díky našemu hradu. Ovšem hrad nás dokáže sblížit mnohem lépe než cokoliv jiného!

**

Vilja Carrie Dechant: Double drabble: Kdyby mi někdo před rokem řekl, že v sobě najdu kouzelnický talent a vrhnu se na studium ve škole čar a kouzel, nejspíš bych si klepala na čelo.

Tak trochu jsem na začátku na přihlášku po odeslání zapomněla a moje patronka si dala tu práci mě najít a zkontaktovat mezi mudly. Jen proto, že je tak hodná. Takovou obětavost jsem snad od školy nezažila a bylo to nádherné připomenutí těch časů.

Pak začala výuka, úkoly a já se znovu cítila jako ve škole, kdy člověk bojuje s termíny a div ne i s infarkty, když si na něco vzpomene na poslední chvíli, aby vše stihl. A ten klid a pokoj na duši, náhlý mír a blaženost, když je vše odevzdáno? Ten je opojnější než cokoliv na světě. Stejný pocit jsem zažívala na škole mezi mudly a je nádherné cítit ho znovu mezi kouzelníky.

Když se opravdu povede všechno dotáhnout do konce, tak čím těžší to bylo zvládnout a hlavně stihnout včas, tím příjemnější pocit po odeslání sovy nastane. A takhle nějak si představuji ten stav mysli, kterého se mnozí mudlové snaží dosáhnout meditací. Je kouzelné, jak mi pro mě nová škola čar a kouzel umožňuje cestovat do minulosti a cítit to, co kdysi.

***

Kouzlo našeho hradu je především v jeho obyvatelích, v nás všech. Hrad je naším útočištěm, učí nás všemožné umění světa, ale především nám dodává možnost poznávat nové lidi, a z vlastní zkušenosti vím, že tu můžeme potkat nejen přátele na celý život, ale třeba i životního partnera… Hrad jako by nám říkal, že dokud tu bude třebas jen jediný obyvatel, který v něm bude nacházet útočiště, bude tu pro něj a ukáže mu, že čáry a kouzla existují.

Kouzlo Hogwarts jsme my.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář