Rozhovor s výtiskem speciálu Nevermore

Lidské vzpomínky blednou, ale inkoust je věčný. Nahlédněme společně do mysli toho, kdo je přímo ztělesněním neopakovatelnosti a zopakujme si časy dávno minulé.

Jak je u nás zvykem a pěknou, i když místy poměrně krušnou tradicí, neobracíme svůj zájem pouze k myslím kouzelníků. Vždyť svět času je mnohem pestřejší a bylo by věčnou chybou nepřinést svědectví o (alespoň většinou) němých svědcích doby. Bylo by čirým nerozumem nepopíchnout magické síly a neuvést v život to, co nabízí tak neotřelý pohled na svět, že se nám, prostým kouzelníkům, kolikrát tají dech. I tentokrát jsme využili příležitosti a získali pro vás unikátní, jedinečný a doufejme že neopakovatelný rozhovor s nejpovolanějším kouskem hradní historie – s originálním výtiskem kolejního časopisu, se samotným svitkem Nevermore, toho času spokojeně dlícím v redakčním archivu. Ponořte se s námi pod nános prachu a probuďme společně vzpomínky, které neměl nikdo odvahu probouzet celá léta.

**

Corvinus Declaratio: Jak jistě víte, patříte mezi nejlegendárnější počiny modré redakce. Abychom vás, coby výjimečný a zcela unikátní výtisk důstojně připomněli čtenářům, rozhodli jsme se fenoménu Nevermore věnovat nové, unikátní vydání, kterým…

Nevermore: Nové vydání, říkáte?

*

Corvinus Declaratio: Ano, pro veliký úspěch jsme se rozhodli…

Nevermore: A dovolil se mě někdo?! Co je to za drzost, tohleto! Kdo to vymyslel?! Dochází vám, co znamená nevermore?! Podejte mi slovník! Já to tak nenechám, já nejsem žádný plátek na pokračování. Pomoc – pište to kapitálkami, když křičím! SLYŠÍ MĚ NĚKDO ZODPOVĚDNÝ? Zavolejte mi profesora Werewolfa, tomuhle je třeba učinit přítrž!

*

Corvinus Declaratio: Obávám se, že profesor Werewolf už není mezi námi…

Nevermore: Vy jste se ho zbavili?!

*

Corvinus Declaratio: Dovolte! Odešel ze své vlastní vůle.

Nevermore: Ach tak. To je ovšem smutné. Kde leží?

Corvinus Declaratio: Odešel z hradu, ne na věčnost.

Nevermore: Aha. To mě mrzí. V tom případě, k té naší záležitosti, koho bych tak ještě… slečno Larstonovááá! Oni vám mě přepisují!

*

Corvinus Declaratio: Té už se taky nedovoláte.

Nevermore: Ne? Chrm. Zvážil bych instalovat do redakce trvanlivější kouzelníky! To se pořád říká drzé mládí vpřed a starý výtisk se pak nedovolá spravedlnosti. Co vám na mě vadí?!

*

Corvinus Declaratio: Tak dost! Nikdo vás přepisovat nebude a nový výtisk je pocta legendárnímu vydání, abyste věděl. Vědělo. Nebo jak se vlastně skloňujete.

Nevermore: Legendárnímu, říkáte? Jako, že si mě všichni pamatují?

*

Corvinus Declaratio: Všichni bych zrovna netvr… totiž, samozřejmě, už léta se nemluví o ničem jiném.
Nevermore: Ale to je pěkné, i po takové době! Inu, kvalitní literatura nezastará, že ano, to je známá věc. Nu dobrá, když teda říkáte, že je to ta pocta. Copak by vás zajímalo?

*

Corvinus Declaratio: Nejprve by mě zajímalo, jak se vám žije s tak, řekněme, nepříliš veselým jménem.

Nevermore: Inu. *povzdechl si výtisk* Utěšuji se tím, že je znělé a hlubokomyslné. Oni mě vymysleli, protože byli ujetí na jednu básničku, víte? Počkejte, jak jen to bylo, já si vzpomenu, uměl jsem to i v originále… ano. Tak:

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary…

pak nějaká hromada nepodstatného děje… a konečně:

Ghastly grim and ancient Raven wandering from the Nightly shore—Tell me what thy lordly name is on the Night’s Plutonian shore!”
Quoth the Raven „Já.”Much I marv…

*

Corvinus Declaratio: Moment, cože?

Nevermore: Jaké cože? Nemístně rušíte chvilku světové poezie!

*

Corvinus Declaratio: Já jen, že se vám ta světová poezie nerýmuje.

Nevermore: Nerozumíte tomu. Abych to shrnul, na své jméno jsem pyšný. Další otázka?

*

Corvinus Declaratio: Vzhledem k vašemu tématu, jste prý velmi uznávaným odborníkem na apokalyptické vize.

Nevermore: Hlavně postapokalyptické. Apokalypsa, totiž samotný průběh, abych tak řekl, je období spíš dynamické, překotné, plné nervozity. Leccos se při něm ještě může zvrtnout a pokazit. Najde se nějaký aktivní ňouma a pěkně rozjetá apokalypsa je v háji. No považte, jak málo stačí jen v naší situaci. Pan ředitel konečně ztratí klíče od hradu, zapomene potřebné kouzlo…

*

Corvinus Declaratio: Accio klíče by tak zkušený čaroděj nezapomněl…

Nevermore: A nějaký aktivní ňouma mu to připomene! Vždyť to říkám. Kdepak apokalypsa. Můj čas přichází, až když je pusto, prázdno, vymalováno.

*

Corvinus Declaratio: Já se vás chtěl zeptat, jak takovému konci předejít, víte?

Nevermore: Předejít?! Pro Merlina, proč? Konec je nutný, konec je smyslem bytí! Svět se řítí do záhuby, nebude nic, jen ticho a tma. Uvědomte si neúprosný spěch času a nemilosrdnou konečnost. Nemá smysl se vzpírat, konec se blíží.

*

Corvinus Declaratio: Neděste mě. Snad to nebude tak horké.

Nevermore: Cha cha. *spiklenecky mrká tiráží* Chcete vědět kdy přijde? Trochu jsem za ta léta přemýšlel a počítal.

*

Corvinus Declaratio: Nechci! *odvrací tvář* Kdy?

Nevermore: *šeptá*

*

Corvinus Declaratio: To myslíte vážně?!

Nevermore: Nemilé, že? Co se dá dělat.

*

Corvinus Declaratio: Přejděme radši na příjemnější téma. Katastrofické vize z vašich řádků se naštěstí nevyplnily a hrad je i po letech ve slušné kondici. Čekal jste, že vydrží tak dlouho?

Nevermore: Ne. Vždyť vám to od mého vydání několikrát málem spadlo na hlavu, i pan ředitel měl s ředitelováním na kahánku, co jsem slyšel. Ale musím uznat, že má výdrž, potvora.

*

Corvinus Declaratio: Jak to mluvíte o panu řediteli?!

Nevermore: Hrad má výdrž! Ne pan ředitel.

*

Corvinus Declaratio: Jak můžete říct, že pan ředitel nemá výdrž?!

Nevermore: *povzdechne si* S vámi, koukám, svatou. Zajímá vás ještě něco?

*

Corvinus Declaratio: Ano. V jednom z vašich článků se obyvatelé hradu svěřovali s tím, co pro ně hrad znamená. Co znamená pro vás?

Nevermore: Hrad je pro mě nesmírně důležitý, protože se v něm nachází modrá redakce a v ní se nachází archiv a v něm se nacházím já. Taky jsem byl na hradě vytištěn, je tedy mým tisktištěm. To je jako rodiště, ale pro časopisy. To jsem vymyslel sám.

*

Corvinus Declaratio: Gratuluji, třeba se to chytí. V tom případě by vás ale muselo mrzet, kdyby hrad zanikl.

Nevermore: Já jsem s koncem smířen. Jaksi z podstaty sebe samého. Jen bych nerad zanikl předčasně, takže mě koukejte neztratit a včas sfoukávat svíčky. Možná si radši na práci vůbec nesviťte.

*

Corvinus Declaratio: Chápu. Co byste ale doporučil těm, kteří s koncem smíření nejsou?

Nevermore: Ať se s ním hodně rychle smíří. 

Corvinus Declaratio: Aha. Jak se nejlépe zachovat, když takovému konci čelíme tváří v tvář?

Nevermore: Nejvhodnější strategií je útěk. Ostatně, studenti ji trénují s koncem každé vyučovací hodiny. Zvlášť u některých profesorů. A profesoři zrovna tak. Zvlášť před některými studenty. Ono to sice nepomůže, protože vás konec vždycky dožene, ale nic jiného se v podstatě dělat nedá.

*

Corvinus Declaratio: To ovšem nejsou zrovna povzbudivá slova, takto na závěr.

Nevermore: Ale, my už končíme? Vidíte, říkal jsem to. Je to blíž, než by kdo čekal.

*

Corvinus Declaratio: Máte i nějaké pozitivní poselství našim čtenářům?

Nevermore: Jistě. Konec se blíží! Jednou přijde čas, kdy už nic dalšího nepřijde. Myslete na to, nic nemá cenu, všechno je marné, zánik je jediným východiskem všeho. Ale jinak přeji příjemný den.

***

Tak to bylo krátké nahlédnutí do stále svěží mysli věhlasného kolejního speciálu. Jak vidíte, není vždy radno neuposlechnout intuici a všechna více či méně nápadná varování – kupříkladu už samo jméno nám mohlo mnohé naznačit – a vrhat se bezhlavě do plamenných diskusí s kde čím. Přesto doufáme, že si v názorech a vzpomínkách onoho originálního plátku najdete jistou jiskřičku naděje… lépe řečeno, že jste při čtení včas udusili plamen beznaděje, a že si z předešlých řádků odnášíte i cosi pozitivního. Je-li v nich něco takového.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář