Pojďme se naučit psát – část I.

Máme za sebou další rok studia. Rok profesorského luštění esejů a domácích úkolů. Ruku na srdce, kdo z nás píše krasopisem? V sérii článků "Pojďme se naučit psát" zabrousíme do dob minulých. Podívám se na historická písma, abychom to luštění profesorům v příštím školním roce trochu usnadnili.

První článek o kaligrafii bude trochu obsáhlejší, doufám, že vás to neodradí. Je potřeba spláchnout základy hned na začátku a v příštích dílech se jimi už nebudu zaobírat. Vy se k nim ale můžete kdykoli vrátit.
Připravte si kávu nebo čaj, nějakou dobrotu na zakousnutí a pusťte se do čtení.

**

Kaligrafie

Pro někoho sprosté slovo, pro jiného druh umění. A mnoho mudlů i kouzelníků si myslí, že na něco takového prostě „nemají“. Mnozí řeknou, že by chtěli umět hezky psát, ale mají k tomu velké ALE. Ono ALE spočívá v omezování sama sebe. Takový kouzelník prohlásí třeba: „Tohle bych se nikdy nenaučil/a!“ nebo „Já strašně škrábu, takhle psát bych nikdy nedokázal/a,“ a podobně. A víte co? Není to pravda. Každý se dokáže naučit nějaký druh kaligrafie. Pro začátek si ujasněme, že škrabopis neznamená, že byste nedokázali krásně psát.

*

Škrabopis, prasopis. Ano, to je váš rukopis!

Nemyslím to nijak zle, takže jestli jste se právě urazili, můžete se odurazit a číst dál. Rukopis je text napsaný vaší "vypsanou" rukou, takový text, který píšete normálně v rychlosti, když si zapisujete poznámky ve škole nebo informace při rozhovoru pro váš nový článek.

Rukopis obvykle bývá jedinečný, má různý sklon, velikost písma, tlak na pero atd. Někdo píše rovná písmena, jiný se sklonem vlevo, další zas ležatá písmena nakloněná vpravo. Někdo píše hnidy, jinému zas nestačí řádek pro minuskule (minuskula, mínuska - malé písmeno abecedy, v kaligrafii se s takovým označením můžete setkat poměrně často, opakem je majuskule - velké písmeno abecedy). Obvykle se při takovém psaní prostě nesnažíte. Rukopisem se také u mudlů zabývá věda zvaná grafologie a dá se z toho vyčíst hodně zajímavostí o autorovi textu. Ale dost už o našem škrabopisu. O něm tato série článků rozhodně nebude.

*

Kaligrafie jako umění

Někdo by namítl, že kaligrafie je vlastně taky jen obyčejné psaní. Ale i psaní se dá povýšit na umění! Ovšem nic není jako mávnutím kouzelné hůlky. Zvládnout byť jen základy kaligrafie vyžaduje poctivý trénink.

Pod kaligrafií si můžete představit například ručně psané dopisy z předminulého století. Historické manuskripty, které byly psané ručně, brkem, inkoustem a písmem, které běžný smrtelník přečte jen s obtížemi. Kaligrafií jsou ale i různé moderní nápisy či dokonce malby, ve kterých se nachází text, jenž malbu defacto upozaďuje.

V dnešní době je velmi populární tzv. moderní kaligrafie, či lettering, jedná se o písmo, které vychází z tradičního psacího písma, které známe, jen je vyumělkované, hravé. Ještě zvážím, jestli i moderní kaligrafii zařadím do tohoto seriálu, neboť tento druh psaní za mě není přílišnou výzvou. Takže se můžete nechat překvapit!

Poslední termín, který bych ráda zmínila, je tzv. falešná kaligrafie. To je vůbec odnož psaní, kde není potřeba se příliš učit, neboť při psaní není třeba dbát silných a tenkých tahů, které jsou pro mnohá písma základním kamenem. Silné tahy se totiž u falešné kaligrafie dodatečně přimalují (ano, hádáte správně, tento druh písma v seriálu nebude, přece se chceme naučit psát!).

Ruční psaní je zkrátka jedinečné dílo, které dokáže vytvořit každý z vás!

Jdete do toho?

**

Co budeme potřebovat?

Tento koníček nemusí být příliš nákladný (moc ráda bych této větě přitakala, ale při pohledu do mých několika kaligrafických šuplíků s tímto výrokem souhlasit nemohu).

Pokud byste se rozhodli s kaligrafií začít a brát tuto sérii článků jako odrazový můstek, pak bych vám doporučila navštívit papírnictví a podívat se po věcech, které nesou tyto názvy:

• rovná násadka,
• perko - široké nebo zkosené (fajn velikost je s označením 2, odpovídá 2 mm, záleží na výrobci, můžete hledat i pod pojmem kaligrafický hrot či špička),
• inkoust (doporučuji začínat s obyčejným černým od výrobce Manuscript),
• a blok/papír, který nepropíjí - na trénink jsou nejlepší školní sešity značky Oxford.

Pokud si nejste jisti a nechcete investovat, pak si sežeňte dvě řádně ořezané tužky, nejlépe stejně nebo podobně dlouhé a dvě či tři gumičky. Dále v obou případech budeme potřebovat ještě:

• pravítko,
• úhloměr,
• ostře ořezanou tužku (budeme si kreslit pomocné linky).

Máte? Prima, takže jsme připraveni na naše první kaligrafické počínání.

*

Co s naším novým náčiním...

Nejprve dáme dohromady psací náčiní. Jestliže jste investovali své zlato do kaligrafické výbavy a leží před vámi perko a násadka, udělejte následující. Perko je potřeba opláchnout ve vlažné vodě. Alternativou je píchnout hrotem jednou, dvakrát do brambory.

Proč? Je to z důvodu, že perka jsou natřena ochranným olejem kvůli skladování. Omytím nebo píchnutím do brambory jej tohoto ochranného prostředku zbavíte.

Perko pak vsunete do široké části násadky (širokým zaobleným koncem) až co to jde. Tadá! Možná jste si pořídili perko, ke kterému je připevněný plíšek, který lze sundat. Tomu se říká zásobník inkoustu (ten před píchnutím do brambory nejlépe sundejte). Pokud jej chcete používat, nasuňte jej na perko tak, aby zobáček zásobníku byl cca 1 - 2 mm od hrotu perka. Tak zajistíte správný průtok inkoustu.

Zvolili-li jste si variantu s tužkami, dejte je k sobě tak, aby ořezané špičky byly na stejné úrovni (postavte je kolmo špičkou na stůl) a svažte pevně gumičkami k sobě - nad hroty, uprostřed a na konci. Tadá! Tím jste získali náhradu za perko. Nevýhodou bude, že se budete muset potrápit s většími písmeny než majitelé perek o menší velikosti.

A teď už nezbývá než se pustit do díla. Jak už jsem zmiňovala výše, kaligrafie je hlavně o tréninku. Pořád vás to neděsí? To je moc dobře!

*

Začínáme!

Jedním z nejjednodušších písem na naučení a hlavně zapamatování si jednotlivých liter je písmo zvané unciála. O historii unciály se můžete dočíst na pavoučí síti, je to rozhodně zajímavé čtení o jejím vývoji. V krátkosti vám prozradím, že jde o písmo majuskulní, což znamená, že se nerozlišují malá a velká písmena v abecedě, ale obsahuje pouze písmena velká.

Nejprve je vhodné se rozepsat. Vezměte své psací náčiní a vyzkoušejte alespoň řádek širokých tahů shora dolů. Tenkých tahů zleva do prava. Pro potřeby našeho písma je nejlepší držet hrot širokého perka (dva hroty tužek) v úhlu 30°, tento sklon je potřeba udržet.

*

Řádky na míru

Po rozepsání se můžeme vrhnout na přípravu řádků. Každé písmo má jakýsi standard výšky liter. Ty jsou u každého písma jiné. Odvozují se od šířky použitého hrotu. Můžete se setkat se zápisem 1.5/4/1.5, což znamená 1.5 šířky hrotu pro horní ocásky pismen (d, l, k, h), 4 šířky hrotu pro základ písmena (a, b, c, e, atd.) a 1.5 šířky hrotu pro spodní ocásky písmen (f, p, q, y, atd.). Říkám tomu ocásky, protože si nikdy nemůžu zapamatovat ten správný název.

Pro naši unciálu volíme velikost 1.5/4/1.5 šířek hrotu.

Vezmeme pravítko, nakreslíme podle něj čáru. Od ní uděláme čtyři zuby na plnou šířku hrotu pera směrem nahoru (nejlépe se to dělá cik cak) a 1.5 plné šířky hrotu dolů. Stačí jen kostička, netřeba dlouhá čára. Nad čtyřmi šířkami hrotu uděláme rovnoběžnou linku a od ní opět odpočítáme 1.5 šířky hrotu a vytvoříme rovnoběžnou linku. Taktéž dokreslíme linku pro spodní ocásky písmen. (Snad to rozluštíte z obrázku níže.)

Nyní jsme si připravili řádek na míru, víme, kde budou končit tahy se "spodními ocásky", "horními ocásky" a jak vysoká by písmena měla být. Písmena nám díky tomu nebudou skákat jak plaňky na starém plotě.

Začněte s písmenem A, ono má poměrně dost variant, takže vybírám jedno z mnoha. Pamatujte vždy na to, že silné tahy jsou směrem dolů, tenké nahoru (platí to všude). Písmeno A se skládá ze dvou tahů - svislý tah (označován jako dřík) a oblý tah (oblouk). Začínáme vždy svislým tahem.

Hlídejte si sklon hrotu vůči rovnoběžným linkám, snažte se držet úhel. Pokud si nejste jisti, pomocí úhloměru si někam vedle ten úhel zakreslete a můžete si sklon perka v průběhu psaní hlídat. Písmena unciály jsou kolmá (nemají sklon), takže si k linkám můžete udělat několik kolmých čar, které vám pomůžou udržet rovné tahy tam, kde jsou potřeba.

Při psaní s tužkami nezapomeňte, že špičky tvoří pomyslný hrot. Pište proto podle stejného návodu jako pro perka.

**

Abeceda není žádná věda

Na mudlnetu existuje mnoho předloh různých písem. Nebude-li se vám líbit tato varianta unciály, nebojte se zapátrat v knihovnách Špendlíkozájmů a najděte si "tu unciálu", která se vám líbí. Pro účely článku jsem vybrala jednu takovou klasickou předlohu.

U písmen jsou naznačeny jednotlivé tahy, tím je pro začátečníka psaní jednodušší. Vyzkoušejte si přepsat celou abecedu, třeba i několikrát. Za krátko uvidíte, že už si některé litery pamatujete. Některé vám třeba půjdou lépe, jiné obtížněji.

*

Pro zapálené kaligrafy!

Nadšenci, kteří dočetli až na závěr článku a dokonce i vyzkoušeli svá první písmena si mohou na papír napsat nějaké slovní spojení, nebo obyčejné slovo svým vlastním škrabopisem a pod ním napsat stejné slovo unciálou. Pak sami uvidíte, jaký je rozdíl mezi vaším rukopisem a kaligrafií.

***

Ještě pořád si myslíte, že byste nedokázali psát? Vyzkoušejte, věnujte tomu chvilku času. Sami uvidíte, že to dokážete!

V příštím díle se můžete těšit na mezery. Nikoli mezery ve vzdělání, ale mezi jednotlivými literami a slovy. Zjistíme, jak jednoduše psát diakritiku a zabrousíme do gotického období. Určitě se máte na co těšit!

_{Obrázky jsou zapůjčené z internetu...}

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář