Aimée Leavittová: „Vždy jsem se snažila koleji dát kus sebe, ona mi to zas vracela jinou cestou.“
Představovat Aimée Leavittovou je docela zbytečné, ale pro jistotu vám o ní povím pár slov na začátek. Na hrad přišla v roce Zima 2018. V letech Léto 2019 a Zima 2020 zastávala post prefektky a v Létě 2020 převzala odznak primusky po Lessien Posie, jenž letos, na konci Léta 2021, zase pošle dál. Po celou dobu se aktivně angažovala v Zasedačce i kolejním časopise, pořádala nespočet večírků i modrých večerů a neopomněla ani famfrpál, kde je již pár sezón střelkyní základní sestavy. Byla aktivní, kde se dalo, a těžko najdete na hradě někoho, kdo by neznal její jméno i přesto, že nerada vystrkuje nos mimo kolejku. Pojďme se teď společně s touto věčně usměvavou milovnicí čokolády ohlédnout za její kariérou nejen na postu primusky.
**
Corvinus Declaratio: Než se vrhneme na rozhovor plný otázek, kde budeš muset vzpomínat a přemýšlet, položím Ti jednoduchou otázku na rozjezd. Jak se máš, respektive jak se máš nyní bez odznaku? Jaký je to pocit? Je to úleva, nebo Ti přijde, že Ti něco chybí?
Aimée Leavittová: *napije se z hrnku ledové čokolády, aby se zklidnila před rozhovorem* Představ si, ona to není zas tak jednoduchá otázka! Absence odznaku je pro mě v prvé řadě nezvyk. Určitě se mi po něm trochu stýská, na druhou stranu mám radost. Pro kolej můžu pracovat i nadále, ale osobně si připadám „volněji“, navíc vím, že je kolej v dobrých rukou, těším se tedy, čím mě další školní rok překvapí. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Teď to vezmeme trochu retrospektivně. Primuskou ses stala v roce Léto 2020, jak na toto období a zvlášť na své první chvíle ve funkci teď zpětně vzpomínáš? Co bylo nejtěžší?
Aimée Leavittová: Bylo to hektické, hodně hektické. Alespoň pro mě. To, že po Lessí převezmu zlatý odznak, jsem sice už nějakou dobu věděla a mohla jsem se v klidu psychicky připravit a ucelit si své představy... Ale nejvíce se muselo zařídit stejně až s převzetím odznaku a týden zdejších zimních prázdnin mi na rozkoukání a plánování s ostatními moc nestačil, zvláště s dalšími akcemi u mudlů. Takže právě to pro mě bylo bez debat nejtěžší, i když se to nakonec nějak zvládlo, zvláště díky dalším členům zasedačky. *usměje se* Zároveň jsem byla naprosto nadšená a do funkce jsem vstupovala sice s obrovskou nejistotou, ale zároveň úsměvem a odhodláním. Byla to pro mě čest a velká radost, zároveň mě nabudilo vřelé přijetí od koleje. To, že mi modří věřili, se pro mě stalo asi největší motivací.
*
Corvinus Declaratio: Takže takové ambivalentní emoce. *pokýve hlavou* Nakonec jsi to i přes tu počáteční jistotu skvěle zvládla a já si jí ani nevšimla. *mrkne* Měla jsi nějaký primusovský vzor, někoho z havraspárských primusů, komu ses chtěla vyrovnat nebo kým ses inspirovala na své cestě vedením?
Aimée Leavittová: Asi nelze jmenovat jednu osobu. Snažila jsem si vzít něco celkově z práce, co odvedli předchozí členové vedení, ani ne nutně primusové. Ráda jsem se trochu pohrabala v havraspárské historii a vrátila se například k spároctám. Modrá kolej má skvělé a tvůrčí prostředí, je obestřena úžasnými legendami a na tom má zásluhu mnoho a mnoho osobností. Celkově takovou atmosférou jsem se snažila inspirovat, i když je otázkou, nakolik se mi to ve výsledku povedlo. *nejistě se usměje* Konkrétněji jsem si nějakou představu o primusovi ale asi utvořila, když jsem jako prefektka spolupracovala s Ari a Lessí, protože jsem je viděla přímo při práci.
*
Corvinus Declaratio: To je fakt, havraspárská historie, to je tvoje. *zasměje se* Hezky ses jí inspirovala a vliv Arietty a Lessien, které jsi při práci měla šanci blíže pozorovat, byl určitě také trochu znát. *usměje se* Za tvého primusování se vystřídalo ve vedení i v Zasedačce nemálo lidí – proběhla změna na kolejním řediteli a vystřídaly se celkem tři prefektky. Jak se Ti se všemi spolupracovalo a nebylo náročné zvykat si neustále na nové kolegy, zvlášť na nového kolejního ředitele a prefektky?
Aimée Leavittová: Změny zkrátka patří k životu, i když jsem z nich často byla nervózní. Na druhou stranu, z čeho já nervózní nejsem? *zasměje se* Nebyla jsem si jistá, co pokaždé očekávat, jaké můžu mít nároky, aby to zároveň nemělo negativní dopady tady ani u mudlů – toho jsem se vždy chtěla vyvarovat. Každý člověk pracuje jinak, čemuž jsem se snažila přizpůsobit. Proto byla každá spolupráce v něčem jiná. Zároveň si obecně myslím, že každá něco přinesla, ať už to bylo více či méně viditelné.
*
Corvinus Declaratio: Ve finále tedy ty časté změny nebyly jen negativní, ale i sis z nich něco odnesla a to je skvělé. *usměje se* Sice jsme za tvého vedení vyhráli i školní pohár, ale větší senzací byla výhra toho famfrpálového, neboť jsme ho získali poprvé od Léta 2017 a to už je pěkná řádka let. V té době jsi ještě nebyla na hradě, takže toto byl tvůj první famfrpálový pohár a nechala jsi na něm také svůj velký podíl. Jak jsi reagovala na to, že je pohár a celé ŠFM naše?
Aimée Leavittová: Samozřejmě jsem reagovala nadšeně,
jak jinak! Mám z poháru, ale zejména z týmu, velkou radost. Sice svou roli sehrálo štěstí, jako to ve famfrpálu bývá, ale můžu s hrdostí říct, že havrani se také pilně připravovali. A to nejen tréninkem individuálním i kolejním, ale zároveň pěkně po havraspársku. Když se netrénovalo, připravovaly se geniální taktiky, jak správně na soupeře a na zlatonku. Celkově jsem si samotnou přípravu týmu jako každoročně užila a pohár je krásná přidaná hodnota, ráda si ho jednou také prohlédnu zblízka z vlastních rukou, když jsem k němu teď měla možnost přispět. *usměje se* A třeba se nám zase podaří ukořistit, i když si nejvíce vážím společné radosti ze hry!
*
Corvinus Declaratio: Jsem si jistá, že právě ty geniální taktiky nám to vyhrál! *zasměje se* Famfrpál hrál ve tvém hrandím životě také důležitou roli, tak když už jsme ho nakously v předchozí otázce, pověz nám, co pro tebe znamená? Baví Tě i po těch letech?
Aimée Leavittová: Baví – tedy hlavně kolejní tréninky, kde famfrpálem můžu trávit čas s ostatními modrými. Nebo zápasy, kde je výraznější povzbuzování a hraje se s větším napětím... A přestože se zdržuji mezi zdmi koleje, baví mě i setkání se s dalšími lidmi z jiných kolejí. Na famfrpálu si tedy užívám hlavně atmosféru. Pokud ale budu upřímná, už do něj nejsem tolik zapálená jako ze začátku, to je asi vidět. Dříve jsem daleko více dbala na prázdnou výdrž, teď se zkrátka snažím trénovat, když je čas – nejčastěji zkrátka jako bezmyšlenkovou činnost k něčemu dalšímu. Neznamená to však, že ho stále nevnímám jako důležitou součást hradu a oživení zdejší atmosféry, i když je pro mě větší motivací kolej než samotný famfrpál. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Tak to bývá vždycky, to prvotní nadšení nevydrží věčně, ale i tak si člověk na tom najde něco, kvůli čemu ho to baví, třeba právě tu atmosféru, která je ve famfrpálu naprosto kouzelná. Kromě famfrpálu se také ale angažuješ v kolejním časopise a zvládala jsi to s přehledem i během primusování. Dlouhé roky jsi zástupkyní šéfredaktora a já si několikrát položila otázku, kde bereš tolik energie? Jsi aktivní, kde to jde a i když máš práce až nad hlavu, neztrácíš dobrou náladu a úsměv na tváři. Jak to děláš, jaké je tvé tajemství?
Aimée Leavittová: No, je otázkou, jestli pak něco třeba nestrádalo a nezasloužilo si té energie víc... Ale vždycky jsem se snažila jít koleji příkladem. Nejen je do aktivity motivovat, ale sama ji vykazovat, abych věděla, jaké to je a abych netoužila po nemožném. Je samozřejmě otázkou, kdo chce hradu a koleji kolik věnovat – a já se vždy snažila koleji dát kus sebe, ona mi to zas vracela jinou cestou. Snažila jsem se vždy držet na paměti, že hrad je zábavou a únikem od reality a podle toho jsem se pak i chovala, alespoň doufám. Všechno, co dělám, mě však baví – to je podle mě klíčem. Když v tom vidím smysl, najdu si cestu. Ale co říkám... mé "tajemství" znají minimálně všichni havraspárští, protože jim ho s radostí podsouvám. Čokoláda. *uculí se*
*
Corvinus Declaratio: Čokoláda je asi ten nejlepší zdroj energie, máš pravdu. *zasměje se* S tvou dobrou náladou s milým slůvkem, které máš pro každého, jistě souvisí i tvá bronzová příčka v Osobnosti Hogwarts. Jak jsi na samotnou nominaci do TOP 10 a následný překvapivý výsledek reagovala? Jak ses cítila? Připadáš si jako Osobnost Hogwarts?
Aimée Leavittová: *zakryje si obličej dlaněmi* Slečno redaktorko, vy to všechno víte. Nominaci do TOP 10 jsem ani v nejmenším nečekala. Říkala jsem si, že bych se mohla umístit někde pod tou hranicí, nikdy jsem se ale neviděla nad ní. Už na to samotné jsem zkrátka nevěděla, jak reagovat, protože jsem z toho byla rozpačitá – a stále vlastně jsem, jen už to na mě nekouká na hradní bráně a já se nad tím pak nepozastavuji. Jako Osobnost Hogwarts se rozhodně necítím a ty hlasy bych viděla u jiných, i když si vážím toho, že mě tak někdo vnímá, jen mě to skutečně překvapuje. A o 3. místu už vůbec nemluvím, ze srandy jsem řekla, že když už jsem tak nereálně v TOP 10, tak si budu nereálně přát havraspárskou 7 – nepochybuji, že hlasy přišly z modrých řad. A najednou mi přišla sova od Bet, že gratuluje k bronzu... Nevstřebala jsem to, nikdy se tak asi vnímat nebudu, ale gratuluji všem Osobnostem, přestože se zpožděním. A naprosto souhlasím se slovy Saiph, kterými reagovala na představení finálové desítky před druhým kolem. *pokyvuje hlavou*
*
Corvinus Declaratio: Jasně, že já to vím, ale přece to musíme vše říct i čtenářům. *mrkne* Mírně jsme odbočily, tak se ychle zase vrátíme k tomu primusování. Pověz nám, na co jsi ze svého primusování nejvíce hrdá, co se Ti povedlo a na co nejraději vzpomínáš?
Aimée Leavittová: To je pro mě strašně těžké hodnotit, protože přemýšlím spíš nad tím, co jsem mohla udělat lépe, na čem se dá zapracovat, čeho se vyvarovat a z jakých chyb se poučit. Ale pokud bych teda měla jmenovat, tak mám radost, že jsme si více připomínali spárocty a více se inspirovali například v Havraspárské knize poselství. Ale kolej nejdále posouváme společně, ne jen jedním člověkem, nejradši tedy vzpomínám třeba na večírky, kdy jsme společně s havrany tvořili. Třeba při oslavě Spárenu Corvina. A jsem ráda za každou duši, která se uchytila do mo(u)dré atmosféry, protože to je to, co kolej tvoří, i když si to mnozí sami neuvědomují.
*
Corvinus Declaratio: Připomínání spároct bylo moc fajn, to musím souhlasit. A ještě větší radost mám z toho Spárenu Corvina, když jsi ho tak krásně připomněla. *usměje se* Když jsi od Lessien převzala zlatý odznak, se slzami v očích a úsměvem na tváři jsi pronesla: „Budu se snažit vás nezklamat a být vám dobrou primuskou“. Myslíš, že se Ti podařilo to naplnit? Byla jsi podle sebe dobrou primuskou? Jak hodnotíš své působení na tomto postu, jsi sama se sebou spokojená, nebo bys něco udělala jinak?
Aimée Leavittová: Vezmu to spíš z druhé strany – nemyslím si, že bych byla špatnou primuskou. Ale že bych byla sama se sebou úplně spokojená, to merlinužel také říct nemůžu. Podle mého názoru se kolej tak jako udržovala – nepropadala se, ale ani se výrazně neposouvala dál. Ráda bych svedla vinu na nefunkční havrweb, což je oblast, ke které jsem měla nejvíce nápadů a ke které jsem vždy velmi vzhlížela, také je ale na obnovení kvůli vícero aspektům obtížnější. Pravdou ale je, že jsem s větší iniciativou mohla chodit jinde, když jsem neměla dostatek znalostí zde. Vždy jsem se tedy snažila hlavně o to, aby se v koleji každý cítil dobře a jako doma. Asi proto by mě většina hodnotila lépe, já ale cítím, že jsem koleji mohla dát více.
*
Corvinus Declaratio: Ten havrweb je velká škoda, merlinužel za to nijak nemůžeš ty. Doufám ale, že bude brzy připravený, abys mohla realizovat ty své nápady, i když už bez odznaku. *mrkne* S tím odložením odznaku se nabízí jednoduchá otázka, na kterou se ale odpověď hledá trochu hůře – co teď? Jak to vidíš dál se svým působením v koleji a na hradě? Už pár let jsi v 7. ročníku, neplánuješ třeba složit OVCE a obléct fialový hábit?
Aimée Leavittová: Momentálně se budu snažit být nové primusce k ruce, pokud bude potřebovat, aby se ve funkci brzy cítila jistá v kramflecích, protože tak se pracuje nejlépe. Doufám, že ještě přispěji dalšími nápady a pomůžu koleji jako student bez funkce, zároveň si ale dopřeji trochu oddechu a budu se více věnovat mudlům. OVCE ani fialovění neplánuji, asi budu věčný sedmák těsně před důchodem a počkám, co mi hrad přinese... A jestli já něco přinesu jemu. *usměje se*
*
Corvinus Declaratio: Odpočinek si více než zasloužíš. A jsem ráda, že neplánuješ fialovou a ještě nám nějakou chvíli v koleji zůstaneš. *usměje se* Na závěr nemohu položit jinou otázku než – co Ti prefektování a primusování dalo, za co jsi této příležitosti vděčná a co Ti bude chybět?
Aimée Leavittová: Prefektování a primusování mi toho dalo hodně a jsem za tu příležitost nesmírně vděčná. Měla jsem možnost si toho spoustu vyzkoušet, prověřit své schopnosti a načerpat nespočet zkušeností, které určitě využiji u mudlů. Objevila jsem toho dost o sobě i o dalších lidech a z každé situace jsem se snažila alespoň něco naučit. Je samozřejmě otázkou, nakolik to budu vše schopná aplikovat, ale věřím, že jsem si odnesla hodně. Jsem vděčná za modré, které jsem měla kolem sebe a kteří mi svým povzbuzením vždy vlévali energii do žil, doufám, že si uvědomí svou sílu. Měla jsem jako primuska více šancí navázat užší spolupráci a poznat spoustu skvělých osobností, které mě svým přístupem inspirovaly. Takovou možnost ale budu mít i nadále, nejvíce mi tedy asi bude chybět přehled nad vším děním v koleji. A klíče od kumbálu byly také krásným módním doplňkem! *zasměje se*
*
Corvinus Declaratio: Ráda slyším, kolik Ti toho tvé působení ve vedení s odznakem dalo. To, že se spousta z toho dá využít i u mudlů, je jedno z nejhezčích kouzel našeho hradu. *usměje se* A naprosto souhlasím, klíče od kumbálu mi po odchodu z kapitána k mnoha outfitům také chyběly! *zasměje se* Co říkáš na svou nástupkyni? Vím, že jsi o ní mluvila jen pozitivně, ale stojí před ní přece jen nelehké úkoly, myslíš, že je zvládne? Pár let dělala prefektku, nějaké zkušenosti jistě má, ale primus je přece jen úplně nová úroveň, má podle tebe Ewenlia na to být skvělou primuskou? Proč?
Aimée Leavittová: Ano, v Ewenku mám plnou důvěru. Doufám, že ji to moc nevyděsí nebo to na ni nevytvoří tlak. Myslím si ale, že když se s funkcí sžije a získá jistotu, bude skvělá. Sama je pracovitá a kolej jí leží na srdci, má spoustu nápadů, jak to tady havranům zvelebit, je šikovná. Líbí se mi její přístup k věcem, které tvoří, a k lidem, s nimiž tvoří. Roky mi byla oporou a dost jsem se od ní naučila. Sice to pro ni pravděpodobně bude větší změna, ale sama v jednom rozhovoru řekla, že má ráda výzvy, které může překonávat. Věřím, že nám ještě má co ukázat a těším se, s čím společně s novými prefektkami přijde!
*
Corvinus Declaratio: Vypadá to, že dle Tvých slov má Ewenka všechny předpoklady pro to, být dobrá primuska, tak nezbývá nic jiného, než jí držet palce. *uculí se* Ve své závěrečné řeči na kolejním večírku jsi děkovala nám, koleji, proto bych nyní za kolej ráda poděkovala já Tobě, neboť práce, kterou jsi za ty roky, cos působila ve vedení ať už se zlatým, nebo stříbrným odznakem, zajisté nebylo málo. Nechávám Ti nyní prostor, abys mohla vzkázat něco ať už koleji, nebo hradu a čtenářům. *usměje se*
Aimée Leavittová: *zasměje se* Zase jsem si mohla něco připravit a zase jsem to neudělala. Chci tedy jen všem popřát, aby pro ně pobyt na Hradě byl příjemným odpočinkem, kde můžou popustit uzdu fantazii a setkat se s množstvím zajímavých osobností. Nebojte se zapojit a přicházet s vlastními nápady, nebojte se zkoušet nové věci, nebojte se bavit. Můžete být pro někoho nevědomky inspirací. Ale hlavně všem přeji spokojenost a sílu mezi hradními zdmi i u mudlů. *usměje se*
***
S posledními slovy naší bývalé primusky nejde jinak než souhlasit. Krásně vystihla, o čem pobyt zde na hradě je. Ona si jej, jak jste si jistě přečetli, v posledních letech velmi užívala. Sice měla někdy práce až nad hlavu, ale všechna ta práce jí něco dala a ona tou prací dala mnoho koleji. Kolej je jí moc vděčná a i když se to Aimée možná nemusí zdát, považuje ji za opravdu dobrou primusku. Děkujeme, Aimée, že jsi ty tři roky stála v našem čele!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: 