Klobouk a šáteček I.

Zajímá vás móda? Chcete se zlepšit ve výběru oblečení? Tato série vás jistě zaujme! V každém vydání se zaměříme na jednoho z hradních obyvatel a pomůžeme jim s jejich šatníkem. Dnes se budeme věnovat Petromile Nivalis!

Hradní móda mi byla blízká vždy. Už od mých hradních začátků jsem byla fascinovaná vším tím oblečením, jemnými stehy našich návrhářů a jedinečnými návrhy. Časem se ze mě stala patrolářka a také jsem se přidala do návrhářského spolku. Oblečení mě tedy provádí celým pobytem na hradě.

**

Před nějakým časem jsem s mou drahou přítelkyní Petromilou psala článek o oblíbenosti hradního oblečení. Při zpracovávání našich materiálů od spoluhradních obyvatel mne to donutilo se zamyslet nad některými odpověďmi.

Několik následujcích dní jsem bloumala po hradě a všímala si ještě více, jak moji kamarádi chodí oblečení. Ještě více jsem se zamýšlela nad oblečením samotným, nad tím, jaký kdo je, nad tím, co a proč nosí a co pro nás oblečení vlastně znamená. Byť se to může zdát jednoduché a obyčejné, pro mne je radost z oblečení, kombinování barev či proplétání modelů mezi sebou příjemná relaxace a svým způsobem určité naplnění. A rozhodla jsem se, že si tuto myšlenku nenechám pro sebe. Napadlo mne, že bych se mohla s hradem podělit a dokonce i pomoci. Ne, nechlubím se, že snad vím o něco více než ostatní. Kdepak! Jen bych se ráda podělila o své zkušenosti, využila svůj cit pro módu, předala pár informací dál a případně někomu poradila či pomohla. Nejdůležitější je, aby se kouzelník cítil opravdu dobře a zůstal sám sebou.

*

Napadlo mne tedy, co takhle vytvořit módní poradnu? Ve zmíněném článku se nám dostalo několik omluvných odpovědí s tím, že dotyčná osoba přes oblečení prostě není. A některým to bylo dokonce i líto, že nám nemohou pomoci. Stojím si za tím, že pěkné oblečení si zaslouží nosit všichni a jelikož je mi móda tak blízká, doufala jsem, že bych mohla svým spolužákům aspoň trošku pomoct.

Rozhodla jsem se tedy, že se v každém vydání ujmu jednoho dobrovolníka a tomu pomohu s nalezením jeho stylu, naučím ho, jak sladit oblečení a případně spolu protřídíme skříň a krapet ji obnovíme. Pokusíme se společně proniknout do světa módy, udělám to pro dotyčného trošku snesitelnějším. Kdo ví, třeba v někom najdu skrytou lásku k módě. Mým cílem však není vnutit jim svůj styl, ale být dobrým rádcem, ať už se dotyčnému líbí cokoliv a podpořit ho. A co za to budu chtít? Ne, žádné dárky ani peníze. Stačí mi úsměv každého z vás, kdo se bude chtít poradit, pobavit o módě nebo u kávy.

Cílem není vnutit lidem svůj styl, ale pomoci jim najít to, v čem se budou cítit  dobře, případně jim pomoct s nakoupením nových kousků a podobně.

Coco Chanel kdysi řekla: „Módu si můžete koupit, ale styl, ten musíte mít. Oblékejte se ošuntěle a lidé si budou pamatovat šaty. Oblékejte se bezchybně a lidé si budou pamatovat vás.“ Pamatujte na to!

*

Jako první jsem oslovila již výše zmíněnou Petromilku, která k módě moc blízko neměla. Avšak musím ji pochválit – začíná to být lepší a lepší, a dokonce kolem nás občas proběhne v šatech. (I když by to určitě sneslo větší četnost, ale tak daleko ještě nejsme a na zázraky nevěřím). Petromila se ale během dopsání článku smazala. Zůstaly tedy mé vzpomínky na ni, i přesto jsem článek nesmazala a vydávám jej. Snad jako vzpomínku…

Musím se přiznat, že tady nebylo to probírání šatníku tak drastické. Za dobu našeho přátelství už jsem zvládla u spousty kousků taktně naznačit, že by bylo na čase najít jim nový domov. Takže jsme hlavně doplňovaly must have kousky. Okamžitě ale do koše letěly nevkusné hnědé kalhoty a některé halenky a vytahané svetry.

Největší problém nám dělalo domluvit se, co z nabídky na PU, která je aktuálně poměrně malá, překousneme obě. Nakonec jsme to ale zvládly a troufám si říct, že spokojené jsme obě. Ve skříni zůstaly dokonce nějaké šaty, které jsem doporučila. Petromila byla silně proti, ale uznala, že na nějaké slavnostní akce se prostě šaty nosí. Boty jsme příliš třídit nemusely. Kozačky, sportovní obuv i školní boty se dají dobře kombinovat. Trička Petromila zbožňuje. Běhá v nich po hradě, po pozemcích a nevzdá se jich. U tepláků jsem také zavřela oči a odměnou mi byl akorát Petromilin úsměv. Je to v pořádku, i tohle k módě patří. A pocit spokojenosti též. No, někdo se cítí dobře v šatech a na vysokých podpatcích, jiný zase ve vytahaném triku a teniskách. A o to jde. Najít společnou řeč, pobavit se o oblečení a najít společnou cestu. Ještě jsme probíraly věci na zem a šperky. Někdy méně je více. Zjistila, že ke každým šatům nemusí být náušnice. Třeba stačí něžná květina. Dnes také ví, že věci na zem a okolo sebe musí dávat po úvaze. Nejen pro celkový dojem, barevnou sladěnost, ale také proto, že může dotyčná věc nevkusně překrývat šaty či jiný kus oblečení. A ano, uznala, že bobr z čítárny u postavy v šatech je také lehce nevkusný.

*

Na závěr článku se pojďme podívat na samotnou změnu naší Petromilky. Na prvním obrázku můžete vidět Petromilku v jejích hradnich začátcích. Vidíme, že to není úplně ideální.

*

Druhá fotografie byla pořízena při sváteční události, takže má Peťa sukni. Stále je tam prostor pro zdokonalení se, ale je to o moc lepší!

(Petromila je druhá zleva)

*

A na poslední fotografii jsme my dvě v průběhu psaní tohoto článku. Jak vidíme, Petromilin model je jednoduchý, elegantní a vkusný.

***

Závěrem bych řekla, že mi přijde, že Petromila u oblečení už více přemýšlí a z čeho jsem nejvíce nadšená, je skutečnost, že mne s sebou bere na nákupy nebo se poradí. A sama i našla alespoň drobnou radost z nákupu oblečení, potažmo objevila kouzlo módy. Asi se nebude nikdy rozplývat mezi regály na Příčné, ovšem pokrok to je! A stačilo něco málo přes rok a půl! Koho bych si do módní poradny měla zkusit vzít příště? Napište mi to do komentářů!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář