Svátek v zelené

Nabízeli vám k snídani zelené koblihy? Do půllitru vám načepovali zelenou tekutinu vydávajíc ji za máslový ležák či vás zaskočili lidé se zelenými kloboučky? Nebojte, nejste v tom sami. A společně se povídáme, co za tím vězí.

Je polovina března, velikonoční Zelený čtvrtek v nedohlednu, a přesto se zdá, že svět zezelenal. Zdá se vám, že kamkoli se podíváte, zahlédnete leprikóna, lístky jetele nebo aspoň zelenou vlaječku? Že by Holyheadské harpyje vyhrály šampionát? Jde snad o nějakou skrytou zmijozelskou propagandu? Ale kdepak – v kalendáři se jen objevilo datum 17. března a s ním i svátek svatého Patrika.

**

Kdopak to ten svatý Patrik je?

Abychom se podívali na to, kdo svatý Patrik vůbec je, musíme se přenést zpátky na konec 4. století, kdy se tento chlapec narodil ve Walesu do římsko-britské rodiny. V té době tedy rozhodně svatý nebyl, dokonce nebyl ani Patrik. Pravým jménem Maewyn Succat byl obyčejný kluk jako mnoho kluků tady na hradě. Učit se mu moc nechtělo, nějaké náboženství mu mohlo být ukradené, však jeho otec je přeci úředník, tak si může užívat toho lehkomyslného života.

V šestnácti letech jej však unesli piráti. Tomu se říká docela drsný budíček. Asi jim moc k ničemu na lodi nebyl, neboť jej prodali do Irska do otroctví. V drsných podmínkách tam žil šest let, než se mu povedlo uprchnout. Jen aby jej zajali znovu. A pak znovu, než jej vykoupili křesťané a Patrick – už zcela osvícený a ponaučený  - se vrací domů. Při tom věznění však našel své životní poslaní ve víře a tak vystudoval na biskupa.

V roce 432 se znovu vydává do Irska – tentokrát už dobrovolně – a snaží se zasít křesťanskou víru mezi barbarské kmeny. Když v roce 461 umírá, zanechává za sebou rozsáhlou síť biskupství, tisíce pokřtěných a zemi přezdívanou Ostrov Svatých. Irsko jej dokonce označilo jako svého patrona a jednou ročně, v den jeho úmrtí, jej oslavují.

*

Proč zrovna zelená a co znamená ten trojlístek?

Kupodivu zelená nemá se svatým Patrikem pranic společného. Tento patron byl vždy zobrazován v modré róbě, a to až někdy do 18. století. Zelená barva se totiž začala přisuzovat Irsku mnohem později, až v době bojů za nezávislost, kde měla na vlajkách symbolizovat křesťanskou část irského obyvatelstva a zelenou irskou krajinu. Později do svých nových barev oblékli i svého patrona.

Zato jetelový trojlístek je opravdu připomínkou svatého. Na něm totiž vysvětloval pohanům smysl Nejsvětější Trojice i znamení kříže. Jednou ze zajímavých pověr, která se k němu také váže je, že vyhnal z Irska všechny hady (takže tolik k možné zmijozelské propagandě).

(Ilustrace: Charlie Ann Whitaker)

*

Jak se slaví největší irský svátek?

Zatímco dřív byl tento den spojován s návštěvou kostela, dnes se slaví poněkud bujarejším způsobem, který někdy připomíná až brazilský karneval. Do ulic vyrážejí početné průvody, ve kterých nechybějí alegorické vozy, loutky v nadživotní velikosti, masky, přehlídky kapel s tradiční irskou hudbou a tanečních skupin.

Lidé se oblékají do zelené (čím více, tím lépe), a dokonce mají možnost legálně štípnout každého, kdo na sobě tuto barvu nemá. Pijí irskou whisky s utopeným lístkem jetele, což je takový rituál pro štěstí, a každý spořádá minimálně jednu porci hovězího se zelím. Peče se tradiční irský chléb, který musí na sobě mít kříž jako symbol vyhnání všeho zlého z domácnosti. Děti se zabaví hlavně hledáním čtyřlístků či číháním na leprikony. Doufejme, že nějakého nechytí, přece jen je leprikón ministerstvem označován třemi X a kdoví, co by takovému mudlovskému dítěti vyvedl.

Kupodivu nápad s obarvením pečiva, piva či dokonce řek na zeleno nevzešel z irských hlav – s tímto bonusem přišli poprvé v USA. Neslaví se totiž jen v Irsku, ale všude, kde někdy nějaký Ir zavítal. V minulosti byly nasvíceny do zelena třeba i egyptské pyramidy, Niagárské vodopády či opera v Syndey. Určitě nějakou tu připomínku dne svatého Patrika najdete ve svém rodném městečku.

***

Takže když vám někdo zase v březnu bude nabízet zelenou koblihu, můžete ji s klidným svědomím sníst – nikdo se vás nesnaží otrávit, to jen slavíte svátek irského Cyrila a Metoděje.  A možná v příštím roce nasvítíme i Bradavický hrad, ať už jako gesto sympatie k našim irským sousedům či jen tak zmijozelům pro radost.

Všem čtenářům Lá Fhéile Pádraig sona duit! čili Šťastný den svatého Patrika!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář