Hurá na čarodějnice

Smuteční den pálení čarodějnic nám připomíná, že i mudlové přeci jen magii vnímají. Někteří ji nenávidí, jiní závidí - a tak není divu, že o ní píší ve svých svých knihách. Jak si nás tedy představují ti, kteří žijí mimo náš svět?

Magie je pro mudly už od pradávna tajemným lákadlem i postrachem. Není malého dítěte, které by nedokázalo vyjmenovat nějaké to strašidlo nebo povyprávět příběh, kde se to kouzly jenom hemží. Co na tom, že většinou jsou s pravdou naprosto vedle. Kdo to kdy viděl používat sladkosti jako stavební materiál. To by musel Medový ráj hodně zvednout výrobu. Přesto mudly magie vysloveně vábí a rádi o ní spřádají báchorky, které mezi sebou šíří, buď ze strachu, nebo pro pobavení. Pojďme si trochu v té mudlovské literatuře zapátrat a podívat se na to, do jakých rolí vlastně nás kouzelníky dosazují.

**

Čaroděj jako zloduch

Tak toto je snad ta nejzákladnější role, kterou nám kdy přisuzovali. Jistě jste z úst mudly někdy slyšeli varování „Buď hodný, nebo na tebe zavolám čarodějnici.“. Samozřejmě tato role vyplynula z nevědomosti – mudla se setkal s magií, tedy něčím, co nedokázal plně vysvětlit svým omezeným chápáním a hned usoudil, že to musí být špatné. V knize Hvězdný prach od Neila Gaimana jsme vyobrazeni jako stvoření plné závisti, hamižnosti a pýchy, která chtějí jen vše vlastnit a nezajímá je, koho při tom zabijí. Ani v Lewisově sérii Narnie jsme nedopadli o moc lépe – Bílá čarodějnice tu žije jen proto, aby mohla vládnout všemu. V knize Čaroděj a čarodějka od pána Jamese Pattersona je sice magie vnímána jako nežádoucí a jsme svědky nových čarodějnických procesů, nicméně aspoň nám dali šanci se bránit a ukázat i lidskou stránku. Dilema, zda se dá opravdu všechny čaroděje hodit do jednoho pytle, řeší krásně ve své sérii Škola dobra a zla Soman Chainani. Mimo jiné je to i zajímavá úvaha nad tím, co to vlastně dobro a zlo je.

*

Čaroděj jako elita

Protipólem první kategorie jsou společnosti, kde je čaroděj veleben jako nadčlověk. Někdo, kdo má moc radit králům, zachraňovat světy a měnit životy. Někdo, pro koho není nic nemožné a kdo by měl vládnout. I tento pohled má své mouchy – copak jsme nějací polobohové? Tento model vidíme třeba v triologii Bartimeus od J. Strouda, kde sice mágové přicházejí ke své síle svazováním džinů, nicméně to jim nebrání rvát se o politická křesla a chvástat se svou silou. V knize Sonea z pera T. Canavana dokonce mágové došli tak daleko ve své vládě, že dokonce mudly utlačují – zřejmě má tato kniha mudly děsit, aby si na případné čaroděje dali pozor a vzorně pokračovali v Salemské tradici. Podobně, jestli ne hůře končí mudlové i v díle Vic Jamesové Zlatá klec, kde mudlové dokonce dluží kouzelníkům deset let nucených prací! Nicméně tato díla si můžeme vzít i jako varování, kam přílišná touha po moci může jednoho dovést.

*

Čaroděj jako zaměstnání

Zajímavou střední cestou je společnost, ve které se autorům povedlo skloubit obě kultury, a být čarodějem je vlastně spíše práce. Například starší série Kruhy magie od autorů Debry Doyle a Jamese MacDonalda popisuje život mladého kouzelnického učně Randala, kterému se dostává různých úkolů od vytváření iluzí pro pobavení, uzdravování až po zachraňování královského rodu. Taran Mathara ve svých knihách Učedník vykreslil čaroděje – zde invokátory – především jako vojáky, kteří jsou pro válku dokonce speciálně vycvičeni. Ale přiznejme si, že v této realitě by se nám asi bydlelo nejlépe – všichni spolu v harmonii na jedné planetě.

*

Čaroděj jako pověra

Pak tu jsou samozřejmě knihy, které popisují čaroděje podobně jako je tomu v našem světě – pro mudly jsme pouhou pověrou. Například Jean-Paul v knize Víno a Čáry od L. G. Smithové zastává názor, že čarodějky jsou přežitek. Jak na ně může někdo v moderní době ještě věřit? To ještě netuší, že jednu vinnou čarodějku má i ve svém vinohradě. A že se mu o něj krásně magicky stará! Stejně tak v knize Čarodějky malostránské se mudlové už dávno strašidel přestali bát, a tak magické bytosti proplouvají skryté mimo jejich vnímání. Asi tak jako u nás, jen s tím rozdílem, že čarodějky povinně chodí i do mudlovské školy.

***

Zkrátka, co mudla, to názor. Jedno se jim musí nechat – fantazie mají občas na rozdávání. Ještě štěstí, že si to pečlivě zapisují do knih, které pak můžeme zkoumat. Musíme se přeci udržet v obraze, co si o nás mudlovská společnost myslí. Setkali jste se ještě s nějakou jinou rolí pro čaroděje? Dejte nám v komentářích vědět, jaká to byla a čím vás zaujala.

A teď hurá na čarodějnice! Přejeme KRÁsný průzkum veřejného mínění.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář