Záchranná mise v zaplaveném Zapovězeném lese
Poslední výprava do lesa se uskutečnila poslední říjnový den, nesla se v halloweenském duchu. Pokud se nepletu, tehdy byl les ještě v pořádku a výprava se konala za běžných podmínek. V prosinci se však daly do pohybu věci kolem znečištěného jezera. Úspěšné výlovy záhadných krabiček, nová nemoc, která postihla několik jedinců, puklina v jezeře, zatopený les… Samozřejmě se ukazuje, že všechno souvisí se vším. Snahy na záchranu jezera, lesa i nemocných aktivně započaly. Před pár dny se v kolejních místnostech všech kolejí objevil vzkaz od vrchní lesnice vybízející odvážlivce z jednotlivých kolejí k výpravě do lesa.
**
Dne 26. ledna nadešel den D a vybraní studenti a profesoři se shromáždili ve Velké síni s potřebným vybavením. Někteří dorazil v plavkách, jiní si ponechali drahé róby a ostatní zvolili pohodlné vycházkové oblečení. Každý však v náručí svíral obrovskou potápěčskou přilbu, bez které by se na výpravu nedostal. Jakmile všichni obdrželi vstupenku od madam Barbary, odebrali se k lesní bráně.
Havraspárskou trojici tvořila Eigrela Alesev, Envy Reeves a Nicolette Marique Leroy. Kolejní ředitelku jezevců Orestu McCollin Vianuevu doprovodily do lesa Cassiopea Zmlklá, Luna Goshawk a Pamela Mildred Midford. Nebelvírskou kolejní ředitelku madam Esperanzu Milagrosa následovali Freya Reeves, Simelie Mallorny a Malroj Pitrakrus. Zelený tým tvořila Enola Gatito, Faye Sages a Nessa Naiadés. Z profesorského sboru pak samozřejmě madam Barbara Arianne Lecter, která byla v čele výpravy, a její pravá ruka madam Ginevra de Naga. A nechyběl ani ochránce pan Tadäus Trottestickler.
Stačilo pár kroků do lesa a nohy nám zaplavila studená voda. Stáli jsme po lýtka ve vodě, přičemž jsme dostali první instrukci. Všichni jsme na sebe použili ohřívací kouzlo, abychom necítíli chlad a soustředili se na společný úkol. *Tělus Ohřevus* neslo se sborově skupinou, ačkoliv přes naražené přilby jsem se chvíli obávala o zdraví svých spolužáků, kteří ode mě byli nejdál, protože jim nebylo moc rozumět. Přilba utlumila srozumitelnost vyřčených slov a já si tak vzpomněla na „Příčnalici“ a nervózně jsem pokukovala, zda se jim nekouří z helem, nebo se jim nezapalují lýtka. Seslané kouzlo u všech fungovalo, jak mělo, takže bez dalšího otálení jsme se nořili hlouběji lesa – vody. Jakmile jsme si přivykli na kalnou vodu a nedostatek světla, začali jsme si všímat velké spousty odpadků, kterými byla voda zamořená. Mimo nepořádek kolem nás plavalo několik podivných ryb, které na klidu příliš nedodaly. Hlavně ryba s nohou zanechala velký dojem.
*
Když jsme se dostatečně přizpůsobili a rozkoukali, vyslechli jsme si od madam Barbary, že naším dnešním cílem je najít špunt, kterým bychom vodu vypustili zpět, kam patří. Po zodpovězení několika dotazů, kdy signál SOS jako volání o pomoc neprošel, jelikož to v danou situaci lesnice vyhodnotí jako „smrdí odpadky, smrdí“, jsme se tedy s mírnými obavami, že dojde ke ztrátám, vydali vstříc neznámu. Cestou jsme stihli upravit účes seschlým hlavám, které si žádaly naše kadeřnické služby. A pak už jsme se nořili hlouběji a hlouběji.
To by nebyla záchranná akce, aby se nám cesta nezkomplikovala. V jeden okamžik si všichni plaveme a ve druhý je jeden z členů uvězněn v chaluhách. Konkrétně Freyu lapil do svých spárů jezerní plevel. Freya se snažila, seč jí síly stačily, ale noha byla pevně uvězněná. Padl návrh, jak ji efektivně a snadno vysvobodit – nohu jí uříznout, ale neprošel stejně jako ten, kdy měla být ponechána napospas. Madam nechtěla povolené ztráty vyčerpat hned v lednu, tak přišla s plánem, jak z vězení Freyu vysvobodit. Mezi mudly je pohádka O veliké řepě známá, jakmile se ujasnil plán a stanovilo se, že tahající dědek a babka bude pan Tad a madam Oresta, všichni jsme se postupně zařadili za sebe a připravili se na odpočet, kdy jednotně trhneme. A podařilo se! Nebelvírská druhačka zůstala celá. V místě, kde se řasa vytrhla, se utvořil vodní vír, který na nás vyplivl hromadu odpadků a zase zmizel.
Jelikož se nic víc nedělo, pokračovali jsme odhodlaně dál. Dostali jsme se k místu, kde se voda zbarvila do žlutého odstínu a odhalila houfy skoro žabek a rybek. Jako se nám na začátku nelíbilo mazlavé bláto, tak ani barva vody v tomto místě se neobešla bez komentáře. Z Faye vypadla teorie o žlutém sněhu. Z přemýšlení nás vytrhly rybičky, které nás zlověstně obklopily. Odvahu sebrala madam Oresta, která s nimi začala komunikovat. Nějakým způsobem si obě strany porozuměly a rybky nás vracely zpět místu, kde proběhla záchrana uvězněné studentky. Odhlasovalo se, že se vydáme zpět a zkusíme zopakovat celou situaci. Jako dobrovolník se přihlásila naše novopečená prefektka Envy a začala mezi prsty odhánět chaluhy. Po výzvě, která odněkud zazněla, že to má dělat pořádně, se odhodlala a doslova se začala místem prohrabávat. Vír se objevil znovu a vyplivl novou dávku odpadků. Tentokrát však nezmizel, ale vtáhl Envy dovnitř, následně ostatní, kteří byli nejblíž, a nakonec už se točili ve víru všichni účastníci výpravy. Jakmile nás vír vyplivl, naskytl se nám pohled na přenádherné jezerní město.
*
Z obdvivování jezerního města nás vytrhl hlas, který se vodou rozezněl až k nám. Následně se před námi objevil jezerní člověk, který si nás měřil pronikavým pohledem. Bylo zjevné, že z naší přítomnosti není nadšený. A jak potvrdila jeho následující slova, tak byl rozezlen, že nás tam vidí poté, co jsme provedli s jejich domovem. Jeden přes druhého něco blekotal, omlouval se, vysvětloval… Kdyby nemusel, nespolupracoval by s námi, ale pro záchranu svého lidu souhlasil s vyjednáváním. O chvíli později připlul „jezerní takyčlověk“.
(zleva: Jezerní člověk, Jezerní takyčlověk)
Svolili k tomu, že nám pomohou, abychom mohli situaci napravit, ale nebude to zadarmo. Jejich Jezerní zákon je totiž neopravňuje vydat něco bez protislužby. Pokud uhádneme jejich hádanku, dostaneme dar, jestliže se nám to nepodaří, zůstaneme pod vodou uvězněni.
Jezerní člověk: Pozorně poslouchejte! Pokud Bublinatka a štika váží 10 kilogramů, delfín a štika 20 kilogramů a bublinatka s delfínem 24 kilogramů... kolik váží všichni dohromady?
Ti nejbystřejší neotáleli a začali s počítáním, někteří se na prstech snažili dospět k výsledku a jiní stáli, sledovali dění matematických géniů a čekali na jejich verdikt. Madam Barb si po vyslechnutí hádanky začala stavět střechu nad hlavou, kdyby tam nakonec museli zůstat. Nač ztrácet čas. Skupina se shodla nad konečným výsledkem, který madam Esperanza pečlivě rozebrala, aby pochopili i ti, kteří se doposud ani nesnažili. Poté odpověď směřovala k jezerním lidem, kývli na souhlas a poskytli nám první nápovědu v podobě žaberníku.
Jezerní člověk madam přislíbil, že se nám dostane žaberníku více, ale více pomoci aktuálně očekávat nemůžeme. Až se postaráme o nepořádek v jezeře, tak se odplaví i voda z lesa. Je tedy na nás, abychom s odpadky v jezeře poprali a napáchané škody dali do původního stavu. Po prosbě, zda by nám pomohli se rychle dostat zpět na hrad, se nad námi jezerní člověk slitoval a za chvíli nás obklopilo hejno osedlaných mořských koníků. Po slovech díků a loučení už nás na svých hřbeteh vezli oři domů.
Cestou zpět k hradu jsme míjeli velké podvodní skládky, až jsme se nakonec ocitli v zaplaveném lese, kde jsme výpravu započali. S pevnou půdou pod nohama nám spadl balvan ze zad, jelikož jsme se všichni vrátili živí a zdraví. Tedy skoro všichni. Chvíli to vypadalo, že si jezerní lidé ponechali pana Tada, ale později byl viděn na hradě, takže se pravděpodobně jen někde zapomněl.
***
Ačkoliv se výpravě nepodařilo les zachránit a vypustit z něj vodu, tak získala cenné informace od obyvatel Jezera, vzácný žaberník a dala věci do pohybu. Pravděpodobně jsme stále na začátku, ale cesta byla započata a my se nevzdáme, dokud les, jezero i naše vlasy nezachráníme! Hrad nyní potřebuje odvážné jedince s odhodláním, kteří neztrácí naději a mají chuť zachránit náš svět. Kdo se vydá na záchrannou misi příště?
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Nicolette Marique LeroyVydáno: 1/2023
Moc mě baví se vracet zpátky k tomu jezernímu začátku, když už jsme tak blízko všem ústřižkům! Díky za super článek :)Eilonwy | 07. 04. 2023
Muselo to být super dobrodružství a zase jsme o kousek blíž k Plešaté záhadě! :)Arizona | 06. 03. 2023
Ty jo, to musím být dobrodružství! Trochu děsivé, doufám však, že se brzy podaří vyřešit dostatek hádanek, abychom se posunuli v celé věci dál. :)Ginny | 22. 02. 2023
Moc mě těší, že se mezi modrými účastníky našel někdo, kdo tak kvalitně zachytil pro nás ostatní celou výpravu. Musel to být skvělý zážitek, který se jen tak nebude opakovat... :) Ashley | 05. 02. 2023
I přesto, že jsem na výpravě nebyla, tak si ji z reportů umím živé představit. Díky za něj, NiC! :) Addie | 03. 02. 2023
Skvělý článek, NiC! Jsem moc ráda, že si od tebe můžu přečíst report (stejně jako od Envy) a vědět tak o všem, co se v lese stalo. Jako bych tam byla taky, díky za to! :)Aimée | 31. 01. 2023
Parádní článek, jak už jsem psala v sovce, Nicol! Obdivuji, že jsi při tom chaosu stíhala ještě dělat snímky a podrobné poznámky :)) Envy | 30. 01. 2023
Moc hezky zpracovaný a hlavně čtivě napsaný článek, NiC! Na vypravě jsem nebyla, tak jsem ráda, žes nám shrnula co se tam dělo. :) Vypadá to, že jste zažili spoustu dobrodružství!Ayuš | 30. 01. 2023