Havraspár ve víru oslav!
Pod taktovkou Madidess Leevian a Larrie Larstonové byli nyní již prázdninově naladění havraspárští shromážděni v kolejní místnosti za tohoto horkého červencového večera. Úderem 18. hodiny již ve vyzdobené místnosti stáli ve slavnostní náladě a čekali, co je toho večera čeká a nemine.
Když hodiny odbily poslední úder, jedno z oken kolejní místnosti se s rachotem rozlétlo dokořán a ozvalo se skřehotavé zakrákání, po němž následoval jeho původce, havran Vran, jeden z našeho Bratrstva Sedmera havranů. Byl krásný, co jiného také mohou studenti od patrona Krásy očekávat? Jak ovšem přelétal kolejní místnost, aby na parapetu před krbem pronesl svůj proslov, ozvalo se mezi přítomnými znepokojené šuškání, neboť Vranovo peří se dnes nelesklo tak jako jindy a mělo spíše matné vzezření. Jejich obavy se jen potvrdily, když důstojný havran otevřel zobák a promluvil.
Stěžoval si, že jeho peří již není to, co bývalo, a že to je pro něj jakožto patrona vnější i vnitřní Krásy velká potíž, s níž je potřeba mu pomoci. Obrátil se tedy na své věrné studenty z havraspárské koleje, aby se vydali na tajemnou a snad i nebezpečnou misi. Pro navrácení lesku do jeho opeření jest třeba zkonzumovati několik přísad, totiž mátové lístky, tři kapky ranní rosy a tři kapky oleje z modré růže. Třetí surovina mu ovšem chyběla a přesně její získání se stalo cílem výpravy našich studentů.
Vran nám věnoval speciální váček s modrým práškem, který nás měl přenést na místo, kde najdeme modré růže. Když se Madidess osmělila a vhodila prášek do krbu, místností se začalo rozléhat zlověstné praskání divokých plamenů, které postupně zesilovalo, dokud se neozvalo hlasité PRÁSK a krb se nerozletěl na kousky, přičemž studenty pohltila hustá mlha. Když se po četné motanici a vzájemném posrážení havranů dým konečně rozestoupil, ocitli jsme se na sympatické květinové louce, kde zářilo slunce a ptáčci zpívali.
Larrie stále žmoulala v ruce váček, kde byl modrý prášek, a nyní v něm nalezla také mapu, kterou s radostí vecpala Madidess, jež se ujala vedení skupinky. Vesele jsme postupovali krajinou a popoháněli sira kolejního, který se rozhodl přitáhnout si s sebou na výpravu i své křeslo. Takový praktický, ten náš Werewolf. Našim cílem bylo Údolí růží.
Po chvilce namáhavého pochodu se Madidess velice netradičně ztratila a poručila všem zastavit. Měla se konat krátká občerstvovací přestávka. Na louce se objevily pinkinkové košíky a deky. Této odmlky a všeobecné spokojenosti planoucí z chroustání čerstvých sušenek využila naše Janel Weil, aby udělila jedno z ocenění dnešního večera - Cenu Sedmera havranů.
Jak vás náš plátek obeznámil v jednom ze svých předchozích vydáních, Cena Sedmera havranů se uděluje těm z havraspárských studentů, kteří se význačně zasloužili o rozvoj určité oblasti kolejní správy nebo kolejního života. Ve školním roce Léto 2010 získali ocenění následující studenti:
Larrie Larstonová za rozvoj Corvina Declaratio
Linn Rose Lairová za rozvoj atmosféry v kolejním pokecu a pohotovost ve vnitrokolejní soutěži OkaMžik
Madidess Leevian za rozvoj atmosféry na famfrpálovém hřišti i v kolejní místnosti
Po udělení této ceny jsme se opět zvedli k odchodu a pokračovali na své cestě. Vyšplhali jsme na kopec a hrdinsky si užívali moment slávy, když tu se Madidess začala valit dolů na druhou stranu ze stráně a skončila dole v údolí, kde zůstala bezvládně ležet. Zděšeně jsme se kolem ní seběhli. Ale naše kachní milovnice se jen oklepala a nadšeně zahulákala, že jsme se právě ocitli v Údolí růží.
Nastal okamžik pravdy. Kde se v tomto úkolí nachází pověstná modrá růže? Široko daleko jsme žádnou neviděli. Znovu nám byl nápomocen Vranův váček, neboť v něm Larrie nalezla další z pergamenů. Na tomto stálo: "Modrou růži chceš-li najíti a připraviti z ní olej léčivý, jest třeba, bys uhodl několik hádanek. Pětice následujících vět v sobě skrývá pětici slov, která, poskládaná dohromady, sdělí ti jedno z havraspárských mouder."
Poté pergamen pětkrát promluvil a pětkrát havraním studentům uložil hádanku. Slova, jež se skrývala v hádankách, byla: bohatství, odkaz, Rowena, člověk a důvtip. Nakonec svitek nabídl ještě nápovědu:
Jsi-li v koncích, modré dítko
Hledej ve svých čestných řadách
Studentku – však duchem kvítko
Tu, jež bdí nad géčky váhách
Tohle děvče, peněz správce
Pomůže ti k rozluštění
Info její - velký dárce
Cestou tvou je k odměnění.
Jež jasně odkazovala na osobu Monny von Schatz a její moudro. Katelyn Auster a Janel Weil nakonec uhádly, že poskládání pětice slov a spojení nápovědy z Monnina infa dá dohromady odpověď: "Roweniným odkazem je: "Nezměrný důvtip je největším bohatstvím člověka".
Protože finální podobu odpovědi uhádly společně najednou, vykvetla modrá růže právě na místě, kde stály. O dvě její mistrné podoby se zasloužily naše šikovné výtvarnice Katelyn Auster a Lilien Emity Meissed. Pozřete sami:
(Modrá růže - Katelyn Auster)
(Modrá růže - Lilien Emity Meissed)
Když se Janel s Katelyn chopily růže, proměnila se rázem ve flakonek s tmavě modrou tekutinou. Olej byl na světě a my jsme se mohli konečně obracet k domovu. Už už jsme se soukali na své havraní pařáty, když nás zarazil sir kolejní, John Werewolf. Oceňování dnes večer nebylo ještě zdaleka hotovo.
Jako první přišlo na řadu ocenění Nováčka roku. Stává se jím ten z nově příchozích havraspárských studentů, kteří koleji přispějí nejvyšším bodovým obnosem v rámci všech nováčků. Letos se jím s celkovým počtem 3471 bodů a krásným celoškolním dvanáctým místem stala Katelyn Auster, jedna z bodově nejzdatnějších nováček, které měl kdy Havraspár tu čest dostat. Blahopřejeme, Katelyn!
Druhým oceněním byl Snaživec roku. Tento titul je udělován tomu z havraspárských studentů, který přispěl nejvyšším bodovým obnosem v rámci celé koleje. I letos byl Havraspár úspěšný a může být za školní rok Léto 2010 hrdý na Linn Rose Lairovou, která si naprosto s přehledem odnesla prvenství, a to s počtem 7332 bodů a vynikajícím třetím místě na žebříčku celoškolního bodování. Gratulujeme, Linn!
To byl ovšem oceněním na závěrečné slavnosti pro tento školní rok konec, olej byl úspěšně uloven a nám nezbývalo, než obrátit se zase k domovu. Když jsme však vykračovali, z křoví se ozvalo děsuplné zavrčení a následně před námi stanul tvor připomínající křížence opice a šavlozubého tygra. S velice rozladěným výrazem si nás přeměřil a znechuceně spočinul očima na těch ze studentů, kteří se v čele se svým kolejním schovávali ryze havraspársky za křeslem sira kolejního. Krve by se v nás nedořezal.
K našemu překvapení ovšem vzápětí tvor změnil náladu jako aprílové počasí, zamrkal a spokojeně začal vrnět. Později jsme si domysleli, že to bylo kvůli zalíbení, jenž nalezl právě v křesle sira kolejního. Po krátké diskuzi s profesorem Werewolfem bylo dohodnuto, že nás tvor dostane zpět domů pomocí odporně chutnajících a neskutečně smrdutých květin, po kterým se všem zvedal žaludek. Původně chtěl výměnou za tento šlechetný čin křeslo kolejního ředitele, které rozpoutalo své půvaby a házelo po tvorovi čalouněním, ovšem něco takového nemohl sir Werewolf dopustit, a tak jsme si raději nacpali ústa květinami a rychle se přenesli domů.
Slavnost již byla téměř u konce. Sir kolejní se znovu ujal slova, aby poděkoval vedení péček za celoroční činnost a rozpustil jejich složení, tedy Janel Weil z pozice primusky a Elanius Aine Neil a Larrie Larstonovou z pozic prefektek. Následně jmenoval vedení pro letní období, přičemž se Larrie Larstonová stala primuskou a Madidess Leevian byl svěřen stříbrný odznak a stala se více než právoplatně novopečenou prefektkou Havraspáru.
Na závěr jsme Vranovi ještě předali olejíček z modré růže, po jehož vypití se náš hezounek proměnil zase v toho neodolatelného šviháka, kterého tak zbožňujeme. Tedy, jak kdo, sir kolejní poněkud protáčel oči, když jsme nad Vranem začali zamilovaně vzdychat.
Ovšem tím naše slavnost již definitivně skončila. Další ročník za námi. A že byl pěkně vydařený. Tak nashle, Léto 2010. Otáčíme list a kráčíme kupředu. Na tebe však budeme mít krásné vzpomínky, neb rok to byl více než úspěšný!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Larrie LarstonováVydáno: 11. 7. 2010
