Výprava do lesojezera

V úterý 18. dubna se konala již druhá výprava, jejímž cílem bylo posunout se o další krok blíž k odmoření jezera a vypuštění vod z lesa. Jelikož se v předešlých dnech podařilo získat poslední kusy pergamenu a dopátrat se všech receptů, zajistila hlavní lesnice setkání s jezerním lidem, abychom se dozvěděli poslední detaily k získaným informacím a mohli jsme začít s mícháním lektvarů. V jakém duchu se tentokrát výprava nesla? Co jsme zjistili a vrátili jsme se všichni v pořádku? To vše a samozřejmě mnohem víc v nadcházejících řádcích…

Po bezmála třech měsících, co jsme se poprvé setkali s jezerními lidmi a získali první žaberník, který odstartoval sérii úspěšných i neúspěšných ponorů (ponorů se během uplynulého času uskutečnilo více než sto!), se početná skupina hradních obyvatel všech barev vydala podruhé do Zakázaného lesojezera, odkud pokračovala do Jezerního města. Všichni vyslanci se nashromáždili ve Velké síni a následně se "spořádaně" vydali k lesní bráně požádat madam o vstupenky, které je pustí do lesa. Mezi účastníky bylo možné zahlédnout tváře, které jsou velmi aktivní v hledání řešení, plánování ponorů, sběru informací, řešení hádanek, proto nebylo překvapením, že právě oni vyrazili nejen pro svou kolej získat dodatečné informace, díky nimž budou moci umíchat účinný lektvar. Pokud možno na první pokus, bez ztrát na vzácných surovinách, na životech a zdraví.

**

S úderem osmé hodiny večerní se všem s platnou vstupenkou otevřela brána do lesa. Na kraji lesa se utvořil hlouček, jako poslední vstoupila hlavní lesnice, která neztrácela čas tlacháním, zkontrolovala, zda mají zástupci jednotlivých kolejí potřebnou výbavu a přepis receptu na lektvar a ještě otestovala, zda si někdo z účastníků zapamatoval kouzlo, které udrží tělo v teple. Odpověď na dané kouzlo zanikla v šumu, jak se mísily rozhovory do sebe. Proto jsme na začátku dostali ještě doporučení o respektování jeden druhého a také výstrahu, pokud se tak nestane, že se nám výprava dost protáhne a ty méně pozorné pak budeme tahat v jiném odstínu kůže ven. Paměť mi tentokrát posloužila dobře a kouzlo „Tělus Ohřevus“ bylo správně, takže jsme ho na sebe postupně všichni seslali, po potvrzení, že funguje jak má, jsme na hlavu narazili potapěčské přilby a vydali se opatrně našlapujíc do vod, které zaplavily původní les, dnes známý jako jezeroles.

(seznam účastníků výpravy)

Jakmile jsme všichni úspěšně zvládli ponor, při kterém nikomu do helmy nenateklo, pokračovali jsme zabahněnými vodami směrem k dříve nám známým seschlým hlavám. Aktuálně jsou spíše nacucané a ta bahení voda jim na kráse příliš nepřidala. Madam Barbara všechny ujistila, že tentokrát se za jezerním lidem vydáme zkratkou, jejíž cesta je horší a delší. To samozřejmě nikoho z přítomných neuklidnilo, ale na námitky nebyl prostor, jelikož madam na svůj věk nasadila úctyhodné tempo. Brzy jsme tak opustili bahnité vody a doplavali k vysokým chaluhám, mezi kterými jsme mohli zahlédnout plavající pulce. V okamžiku, kdy se pulci zformovali do tvaru srdce kolem madam Žáby, bylo hned jasné, proč plaveme horší cestou. Chaluhy od posledně značně vyrostly a také se mezi nimi objevilo několik nových barevných kombinací. Ti, kteří byli na předešlé výpravě, nebo četli článek s informacemi, věděli, že není radno se k rostlinám příliš přibližovat a drželi se v bezpečné vzdálenosti a barevnou scenérií sledovali s odstupem. Abychom mohli pokračovat v cestě, musela si madam hodit mincí, což se ukázalo jako nepříliš vhodný podvodní způsob řešení situace, takže jsme vyrazili „tam“.

Doplavali jsme do temnější části jezera a pod námi se ocitla černo-černá tma. „Jeskyně. Asi.“ Mnozí měli za to, že se jedná o jeskyni madam Ansí. Prostor k diskuzi, zda to tak je, nebyl možný, protože jsme hnedle pokračovali za lesnicí, která odvážně plavala vstříc děsivé zkratce. Během tohoto okamžiku proběhlo i z úst Simelie rozloučení se vzdalující se madam, avšak nebylo namístě, protože jsme ji museli vzápětí následovat i my. Jeskynní prostory rozhodně nebyly nic pro klaustrofobiky, protože to tam bylo dost stísněné a co chvíli se ozývalo cinkání či dření obřích přileb o skalní útvar. Když se zdálo, že si všichni drží tempo a přizpůsobili se okolí, proplul kolem nich dlouhý tvor. Jak rychle připlul, tak rychle se ztratil. Nikdo po něm pátrat nechtěl a skupina přidala do kroku vstříc světlu na konci, které se objevilo jako pomyslné záchranné lano. Za posledním ze skupiny se začala vířit voda a v tu chvíli zmizelo světlo, které bylo ještě před chvílí v jeskyni vidět. Kolem našich těl se začaly pohybovat hejna ryb, která před něčím očividně prchala. Nikdo nevěděl, kudy kam, zda je vůbec někde cesta ven a nastal chaos. V záplavě paniky se nebesa někde hodně daleko nad námi slitovala a proud vody nás vystřelil z jeskyně. Ocitli jsme se před branami jezerního města. Ti, kteří dokázali odlepit pohled od té nádhery, mohli v jeskyni zahlédnout tělo obří ryby, která si na nás pravděpodobně plánovala smlsnout. V tu chvíli se u naší skupiny ocitl jezerní mladík, který se se zbraní v ruce blížil k jeskyni. Ryba se otočila a vzdálila se do útrob jeskyně. Jakmile se po ní slehlo jezero, otočil se ochránce na výpravu, přivítal nás a bez dalších řečí nám pokynul, abychom ho následovali.

Když se jezerní muž objevil, vyžádal si velké množství pozornosti alespoň od poloviny děvčat, které se putování účastnily. Některé z nich se snažily skrýt rozpaky, jiné naplno ochaly nad jeho vzhledem a dokonce proběhlo i předání vzkazu od Enoly, která s výpravou tentokrát nevyrazila. Muž nezaujatě pokračoval kupředu a vedl nás do podvodních zahrad, které vypadaly, že se snad ani pod vodou nenachází. Jezerní město skýtá opravdu krásné obrazy! Všechny okolní cesty vedly ke konkrétnímu bodu, kterým byl mohutný, velký podvodní strom, ve kterém na nás čekala místní šamanka, aby nám zodpověděla otázky týkající se nesrovnalostí a záhad v receptech.

Uvnitř Stromu jsou nečekaně velké prostory, všude možně plavou drobné rybičky s pestrobarevnými šupinami. Na stěnách jsou umístěné váčky a ze stropu visí smotané chaluhy nejrůznějších tvarů a barev. Prostor je cítit příjemnou sladkou vůní, snad i nějakého pozemského koření.

Než jsme se stačili dostatečně pokochat, stanula před námi Jezeřanka Šamanka, nad jejímž vzezřením jsme opět zůstali v němém úžasu. Její tetování na tváři přitáhlo nejvíce pozornosti, bez povšimnutí nezůstaly však ani kadeře, které už tak dlouhou dobu postrádáme. Na úvod nás informovala, že si je vědoma našeho počínání a píle při snaze odmořit jezero, pochvalně kývla na úspěšné zdolání překážek v podobě nelehkých hádanek a svolila ke třem otázkám týkajících se upřesnění receptů od každé z kolejí a fialových.

Jako první bez otálení předstoupila před Šamanku madam Heky, která uplatnila všechny tři otázky, aby získala ujištění ohledně ingrediencí, které jsou nám dostupné a jakými počty se při míchání řídit. Jako další se ptala za zelenou kolej Annya, která využila dvou otázek. Jednou z nich byla i ta, že lektvar může míchat student nehledě na věk. Důležitou roli však hraje barva hábitu, což bylo rozhodně důležité zjištění. Během rozhovoru s jezeřankou se objevil Axolotl, který se postaral o doprovodný program a pobavil účastníky výpravy nejednou vylomeninou. Následoval Havraspár a odvážná Ginny, která se chopila slova. Ač ne úplně dobrovolně, tak se s formulací otázky a získáním odpovědi poprala ukázkově! O to spíš, když se naše otázka točila kolem ho vlčího trusu. Dozvěděli jsme se, že se v ničem nemusíme šťourat a rýpat a ani třeba lopatkou nic půlit a ještě se ujišťovat, zda je to opravdu polovina… Což byla uklidňující zpráva! Následovala Freya a její tři otázky za Nebelvír. Pokládala obecné otázky pro získání informací pro všechny. Třetí otázku využila na výzvědy. Zeptala se, zda můžeme očekávat uzdravení jezera. Šamanka odpověděla diplomaticky, že výsledek našeho počínání je jen v našich rukách. Nezbývá tedy nic jiného, než získat chybějící přísady, zdárně umíchat všechny potřebné lektvary a ty pak vylít ve stanovený čas do jezera. Pak se pravda ukáže a uvidíme, co měsíce snažení přinesou. Žlutá Ivy se pak nezapomněla ujistit ohledně směru míchání a dotaz za žluté doplnila ještě Simelie, která získala informaci ohledně množství medu. Díky uspořeným otázkám se dostala ještě před Šamanku madam Patricia. Ta své dotazy směřovala na finální fázi poté, co máme hotové lektvary připraveny. Jakmile se lektvary vylijí do jezera ve stejný čas všemi zástupci, jezero přestane být infekční a následné čištění od nečistot nebude tak obtížné.

Všichni jsme se uctivě rozloučili, pěkně poděkovali a Jezeřanka Šamanka nám poskytla zamýšlený bezpečný návrat domů portálem, do kterého však všichni bez rozmyslu s nadšením skočili a úplně pohodlný návrat to nebyl.

PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Valerie Madeleine Leau.

A v závěsu i všichni ostatní z řad studentů, kteří varovná slova neslyšeli, nebo se nechali příliš unést. Jedinou Annyu bezhlavý skok do vodního víru omlouval, jelikož zdárně celou výpravu zadržovala potřebu a nezamořila tak jezero žlutou vodou. Počas celé výpravy se od ní ozývalo zoufání, přesto se nenechala přesvědčit radami zkušených, aby to poslala po proudu a zbavila se problému. Při další výpravě by měla madam Barb povinně vyslat všechny studenty preventivně na toalety, protože se žlutou vodou se na výpravách do lesojezera potýkáme nějak často! Zatímco se studenti škrábali na nohy a mnuli si pohmožděná místa z tvrdého dopadu, fialové osazenstvo dorazilo o chvíli později bez újmy na zdraví z jezera. Poučení pro příště? Vyslechnout si pokyny až do samotného konce a nic neuspěchat!

Ještě než se naše havraspárská skupinka rozutekla za dalšími povinnostmi, zvládli jsme v rekordním čase udělat i památeční fotografii. Pravděpodobně to bylo tím, že jsme byly pouze tři a nebyl nás tucet, ale i to se počítá!

***

Odpovědi na všechny možné otázky jsme získali. Jeden z pěti lektvarů je dokonce již umíchán. Zmijozelští, bravo! Na přípravu dalších chybí některé ingredience, které se studenti snaží získat z jezera při pravidelných ponorech, objevit někde na hradě, nebo je získat za splnění týdenní výzvy. Jakmile budou všechny přísady dostupné, roztopí i ostatní koleje pod kotlem a pokusí se o zdárnou přípravu. Chopí se této velké zodpovědnosti zkušení lektvaroví míchači, nebo to bude na náhodném losu z řad přihlášených zájemců? A kdo bude mít tu čest vylít lektvar do jezera a být v první linii při sledování, co se bude dít? Jsem velice zvědavá, co další dny, týdny, možná měsíce přinesou a co se s jezerem bude nadále dít! Bude i třetí výprava? Kdo ví… to se musíme nechat překvapit.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář