Havrani a Halloween

Název napovídá, že by mohl článek ukrývat rozhovor s havraspárskými studenty. Je fakt, že to jsou také havrani, ale ne tak úplně doopravdy. A tak tento článek opravdu rozhovor ukrývá, ale s těmi opravdovými havrany. S naším Sedmerem havraních bratří.

Vyzpovídat studenty havraspárské koleje nebo i zbylých tří kolejí na téma Halloweenu, dušiček a celkově podzimního období se mi zdálo již poněkud ohrané. Samozřejmě, že by se rozhovor lišil v odpovědích studentů, ale přiznejme si to, nezajímalo by vás o něco víc jak takový Halloween, případně Dušičky, slaví a prožívájí opravdoví havrani? Mě to zajímalo, a proto jsem se rozhodla vyzpovídat naše Sedmero havraních bratří. Pro ty, které naše havrany neznají, raději připomenu, který havran je patronem jaké typické havraspárské vlastnosti a jak se u nás vlastně ocitli.

Staroušek byl v Sedmeru první, v té době se vlastně ani nevědělo, že to bude Sedmero, jen byl věrným havraním společníkem naší drahé Roweny. Jak jeho jméno napovídá, je již v pokročilém věku, ale to není nic, za co by se měl stydět, neboť s věkem přichází znalosti, a proto je také patronem Moudrosti. Merlinužel po smrti Roweny ho zachvátil velký smutek a nebýt Corva, druhého z havranů, asi bych o Starouškovi dnes nevyprávěla. Corvovi tohle velice brzy došlo a rozhodl se Starouškovi dělat společnost. Pro jeho bystrý úsudek se není čemu divit, že je strážcem Důvtipu. Jak tomu ale tak bývá, i mezi dvěmi dobrým přáteli občas nastanou názorové roztržky a naši havrani nebyli výjimkou. Naštěstí přiletěl na pomoc Woron, patron Rozhodnosti, a své bratry spravedlivě rozsoudil a jejich pouto stmelil. Moudrost, důvtip a rozhodnost jsou sice vše velice dobré vlastnosti, ale našemu triu chyběl nějaký vůdce. Potulovat se nebem s náhlými výbojemi energie k ničemu nevedlo. Potřebovali někoho cílevědomého a v tu chvíli se objevil Hraban a společenstvo konečně našlo směr a cíl. Po pár letech ale Hraban začal svou cílevědomost projevovat až příliš a neustále vyžadoval plnění cílů za každou cenu. Společenstvu hrozil rozpad. Zachránili ho Hremm a Ouzel, kterým je více než vlastní Pokora a Skromnost, které se společenství tolik potřebovalo naučit. Vše už bylo téměř dokonalé, ale pořád tomu něco chybělo. Svěží energie, působivý vzhled, vnitřní i vnější krása. O tu se postaral Vran a naše Sedmero tak mohlo vesele létat na nebi kolem havraspárské věže.

**

Corvinus Declaratio: Krá-sný dolůpadový (= podzimní) den, pánové! Ano, je krásný, přeji vám, aby byl krásný a je dokonce i stvořený pro to, aby byl člověk i havran krásný, kdyby se vás náhodou nějaký středozemní čaroděj ptal, jak jsem svůj nevinný pozdrav myslela. *zazubí se* Čtenářům jsem již představila váš příběh i vás samotné, takže nyní je čas popovídat si o Halloweenu, Dušičkách a vůbec celkově dolůpadu (= podzimu), nic není v tuto dobu aktuálnější. *mrkne*

Staroušek: Nevím, kolik Ti toho budu moct říct, Ayuš, to víš, stáří není žádná sranda a moje paměť už také není, co bývala. *zasměje se, až se z toho rozkašle*

Corvus: *starostlivě pohlédne na Starouška a přisune mu misku s vodou*

Woron: Krá-sný den i Vám, slečno šéfredaktorko. Rád zodpovím všechny Vaše otázky. Jen do toho! *rozhodně krákne*

Hraban: No jasný! Jdeme na to! Čím dřív začneme, tím dřív to bude hotové a Vy budete mít další článek do čísla a také stihnete vydání na Halloweena! *zajiskří mu oči*

Vran: Čtenářům? Jakým čtenářům? O nás někdo bude číst? Žjů! Bomba! To je hustý, co, kluci? Budem slavný!

Hremm a Ouzel: Jo jo, je to pěkné, Vrane. *pokynou Vranovi křídlem na znamení, aby se trochu uklidnil* Slavní, o tom teda nevíme, ale rozhovor Vám, milá slečno šéfredaktorko, poskytneme rádi. Se slávou si nelamte hlavu, i kdybyste ten článek četla jen Vy a Vaši korektoři, tak budeme spokojení, že z toho má někdo radost. My ji jistě mít budeme! *pokývou současně hlavou*

*

Corvinus Declaratio: *po chvíli se oklepe, zamrká a pohlédne zpátky na havrany* Teda to je něco! Tolik vjemů, krákání, názorů a silných osobností, až se mi z toho málem zatočila hlava. *zazubí se* Člověk totiž není moc zvyklý vídat vás takhle všechny pohromadě, o to větší mám radost, že jste se dnes všichni slétli na rozhovor. *usměje se na ně* Abychom dostáli Hrabanovým cílevědomým slovům, dáme se do práce. Máte rádi dolůpad (= podzim)? Nebo preferujete jinou spáréru (= roční období), jakou?

Staroušek: Já mám k dolůpadu velice kladný vztah, dalo by se i říci, že je mou nejoblíbenější spároérou. Je to spároéra, ve které byl havran přijat jako symbol Havraspáru a jako věrný a odvěký přítel koleje i Roweny. Ach, Rowena... Tak rád na ni vzpomínám. *zahledí se do dáli a přesto, že vypadal, že měl ještě něco na srdci, pravděpodobně se to ztratilo v jeho dalších myšlenkách*

Corvus: A ještě máte v dolůpadu narozeniny, mistře Staroušku. Pátého spadena (= září; pozn. redakce), čtenáři. *důvtipně mrkne* Já se k našemu nejmoudřejšímu přidávám, dolůpad je kouzelný. Nicnežer (= zima; pozn. redakce) je, pravda, kouzelný též, ale dolůpad má ono zvláštní kouzlo, kterému se musíte dovtípit a až pak ho plně dokážete ocenit, a to se mi moc líbí.

Woron: To je jednoduchá otázka, slečno šéfredaktorko, to jsem se ani nemusel dlouho rozhodovat. U mě na plné čáře vítězí sluncepal (= léto; pozn. redakce), merlinužel dolůpad tak rád nemám. Sluníčko, stmívání až pozdě večer a krásný svěží vzduch – to nepřekonají ani ty barevné stromy venku! *krákne*

Hraban: No ty se dlouho nerozhoduješ nikdy, tak se nedělej. *se smíchem pošťouchne Worona* Já tedy nejvíce fandím všechnorostu. To je totiž přesně to období, kdy se po nicnežeru vše probouzí, každý je plný energie a odhodlaný splnit všechny svoje cíle, které si v nicnežeru na začátek roku naplánoval. *protáhne si křídla*

Vran: Dolůpad je sice krá-sný a věř mi, že já krásu umím ocenit nejlíp z nás všech, takže to fakt už něco znamená. Ale udržovat peří je v dolůpadovém počasí neúnosné a tolik náročné. Brr! *oklepe se* Takže já ho tolik rád nemám. Rád se na něj dívám z okna kolejky, ty barevné stromy jsou krá-sné, jen co je pravda, ale ten déšť a vítr už tolik ne. Proto mám mnohem radši všechnorost (= jaro; pozn. redakce). To všechno krá-sně kvete, je příjemně teplo, ale zas ne takové vedro jako během sluncepalu (= léto; pozn. redakce). Perfektní počasí k udržování peří! *krákne a začne si čechrat peří na křídlech*

Hremm a Ouzel: *pobaveně zakroutí hlavou při pohledu na Vrana* My máme zase nejraději nicnežer. Všechno je krá-sně bílé, krajina pak vypadá hezky skromně a pokorně a to my, jak jistě není velkým překvapením, ceníme nejvíce. Dolůpad však máme také moc rádi, vždy se těšíme na Rowenino výročí, které během něj slavíme. Brzy nás vlastně čeká, již 5. mlžena (= listopadu; pozn. redakce).

*

Corvinus Declaratio: Hmm, moc milovníků dolůpadu mezi vámi tedy není. *zamyslí se* A co takový Halloween? To je přece moc fajn věc na dolůpadu, ne? Ten máte rádi? Slavíte ho nějak?

Staroušek: Těžko říct, Ayuš. *zadumaně se zadívá do země a po chvilce zvedne hlavu* Je hezké, že mají lidé něco, co je baví, nějaký takový svátek, při kterém najdou kreativní vyžití pro tvorbu kostýmů a vymýšlení koled, merlinužel pro mě to moc není, a tak to nijak zvlášť neslavím. Samozřejmě mám ale nachystaný košík se sladkostmi pro naše malé studenty, jako jsi i ty, kteří k nám občas zajdou s koledou. Ty mi ale vždy nachystá tady Corvus, já bych na to zapomněl. Stáří neporučíš. *zasměje se*

Corvus: *přikývne* Je to tak, já košíky se sladkostmi vlastně chystám nám všem. Mám moc rád Halloween, připravuji se na něj docela dost dopředu. Baví mě, jak ten svátek baví studenty a v kolejce si po psaní úkolů sednou ke dlabání dýní nebo vystřihování papírových girland.

Woron: Já musím souhlasit s Corvem. Halloween mám rád, líbí se mi, jak se slaví u nás na hradě. Nejraději mám všechny ty nápadité kostýmy, rád se na ně dívám a obdivuji je. Jo a také každý rok pomáhám Vranovi rozhodnout se, jaký z jeho šesti připravených kostýmů (každý rok jiných!) si má letos vzít. *se smíchem pohlédne na Vrana*

Hraban: Halloween je super! Já mám zas velmi rád ty koledy, se kterými za námi studenti chodí. Některé z nich stojí opravdu za to a je tam vidět úsilí a cílevědomost koledníka, to já vždy ocením. Některé si pamatuji doteď a to jsou staré už několik let!

Vran: *zašklebí se na Worona* No co! Já se prostě neumím rozhodnout, to je moc těžký! Všechny ty kostýmy na mně vypadají tak dobře a ten make-up, v něm jsem také vždycky krá-sný. Když havran vypadá ve všem tak dobře, je těžké rozhodnout se, co si vzít na sebe. *pokývá hlavou, aby své myšlenky zdůraznil* Ale Halloween mám samozřejmě také rád, je to skvělá příležitost obléct se do něčeho šíleného a ještě více se vyžít v módě, oblékání a všech těchto věcech, které jsou mi blízké.

Hremm a Ouzel: My máme raději skromnější oslavy Halloweenu než přehnané kostýmové párty, kterých se každý rok účastní tady náš nejmladší. *pohlédnou na Vrana a usmějou se* Spolu se Starouškem sedíme u oken kolejní místnosti a trpělivě vyhlížíme koledníky. Avšak myslíme si, že stejně tak jako Halloween, tak i Dušičky jsou důležité a bylo by hezké, kdyby se o tento svátek zajímali lidé podobně hodně jako právě o Halloween.

*

Corvinus Declaratio: Takže všichni Halloween slavíte a ještě jste se na svém postoji k tomuto svátku shodli, to jsem popravdě nečekala. *zazubí se na Sedmero* A ano, víceméně s vámi souhlasím, pánové. *pohlédne na Hremma a Ouzela* Dušičky jsou často opomíjený svátek, přesto ale velmi důležitý. Abych se ale ještě na chvilku vrátila k Halloweenu a jeho oslavám, které jste trochu nakousli už v předchozích odpovědích, povězte mi ještě, zda chodíte létáte nebo jste chodili létali koledovat? Máte nějakou svou koledu, která vám zaručeně funguje u každého domečku v Godrikově Dole?

Staroušek: Ano, koledoval jsem. Nebo počkat, možná ne. Nebo jo? Ach... nevím, nevím, nemohu si vzpomenout. Omlouvám se, Ayuš, je to již spoustu let. *pokrčí křídly*

Corvus: Ano, dříve jsem létal koledovat, ale jen k našim bývalým studentům a studentkám, ostatní zaměstnanci by se nás asi lekli a přemýšleli by, zda nevypili příliš lahví máslového ležáku. *zasměje se* Na své koledy si ale nevzpomínám, jen vím, že jsem v nich moc kreativní nebyl, na to byl expert vždycky Vran.

Woron: Také jsem létával a koledy jsme často vymýšleli spolu s Vranem. Tedy on je vymýšlel víc, možná je vymýšlel celé jen on, já vždy rozhodl, ke kterému domečku se vydáme. Byli jsme taková správná halloweenská dvojka – on nám vytvořil kostýmy a vymyslel koledy a já zorganizoval všechny ty „nudné administrativní věci, na které potřebuji víc než špetku rozhodnosti“, jak Vran s oblibou říkal. *zasměje se při té vzpomínce*

Hraban: Jasně, že jsem koledoval. Teď už tedy nekoleduju, ale když jsem byl mladší a mnohem (možná někdy až moc) cílevědomější, nevynechal jsem jediný domeček v Godrikově dole a párkrát se vydal i k zaměstnancům z jiných kolejí. Na to neměl odvahu ani Vran, který se nikdy nestydí!

Vran: On to shrnul všechno už Woron. *bezděčně pronese a dál si čechrá peří* Ale já teda létám koledovat občas pořád. Když už mám tak hezkej kostým a make-up, přece v tom nebudu celej den zavřenej ve věži, ne? *zašklebí se*

Hremm a Ouzel: My koledovat nelétali. Hory sladkostí nepotřebujeme a raději je necháme ostatním. Nám dělá větší radost sladkosti za koledy rozdávat než si je brát. *vlídne se usmějí*

*

Corvinus Declaratio: Je hezké vidět všechny vaše rozdílené přístupy ke koledování. Každý jste jedinečná osobnost a i při této zdánlivě nepodstatné maličkosti se to hezky ukazuje. *usměje se* A Vrane, těší mě, že stále létáš koledovat. Máš pravdu, s tak perfektním kostýmem by to byla škoda propásnout! Co jiné halloweenské tradice? Dlabete třeba dýně?

Staroušek: Už ne, na to nemám sílu. Ale přispívám svým kolegům cennými radami při dlabání dýní. Za svůj život jsem halloweenských dýní viděl tolik, že už vím, které vypadají nejlépe.

Corvus: Ó ano, dlabeme. On to nakousl už tady mistr Staroušek, ale zase Vám ten příběh neřekl celý, tak se toho ujmu já. Každý rok na začátku lovena (= října) pořádáme společný dýňový večer, kdy se všichni slétneme a společně dlabeme dýně. Staroušek nám dává rady na ty nejoblíbenější dýňové obličeje a samotné vydlabávání jde nejlépe Vranovi. *usměje se*

Woron: Společné dlabání dýní, to je moje oblíbená halloweenská aktivita. Vždycky jich vydlabeme tolik, že se ani nevejdou na naše vyhrazené okno v kolejní místnosti, a tak je pak na mě rozhodnout, které z těch všech tam dáme. *zazubí se*

Hraban: Já naše dlabání dýní beru skoro jako soutěž. Sice většinou probíhá jen mezi mnou a Vranem, kterého jediného se mi povedlo přesvědčit, aby se mnou soutěžil o nejkrá-snější dýni, ale i tak si to užívám. Ostatní tvrdí, že to má být pohodový večer a ať svou cílevědomost a ambice na chvíli odložím, ale já si nemohu pomoct, a pak vydlabu hned několik dýní. Promiň, Worone! *zašklebí se*

Vran: K soutěži jsem svolil jen proto, že vím, že moje dýně bude vždycky nejkrá-snější. *pošťouchne Hrabana* Každopádně abych odpověděl na tvou otázku, Ayo, tak mě dlabání dýní mega baví. Nejenže při tom můžu být kreativní a vyřezat do dýně jakýkoli obličej, ale taky je hrozná zábava hrát si s těmi vydlabanými vnitřky dýní. Vždycky je náhodně házím po ostatních, jim se to tolik nelíbí, ale pak se mi je podaří zlomit a zapojí se a vypukne naše tradiční kažodoroční dýňová bitva. S tím přišel někdo fakt nápaditej! *zasměje se*

Hremm a Ouzel: Souhlasíme, dýňový večer je moc fajn. Semínka a dýňové vnitřky v peří už tolik ne, ale je fakt, že se i při dýňové bitvě všichni skvěle bavíme. Dokonce i Staroušek se občas zapojí.

*

Corvinus Declaratio: Téda, to je parádní! Já se ani nemohu rozhodnout, co z toho zní lépe, zda společné dlabání dýní, nebo následná dýňová bitva. To musí být opravdu sranda! *zasměje se při té představě* Máte ještě nějaké jiné aktivity, které děláte během dolůpadu rádi? Nemusí být nutně spojené s Halloweenem, ten jsme podle mě dostatečně vyčerpali.

Staroušek: Já celkově moc aktivit už nedělám, v mém pokročilém věku je všechno daleko náročnější, dokonce i každodenní činnosti. Ale rád sedím na okenní římse a pozoruji barevné stromy, padající listí a déšť. *při zmínce o dešti se zahledí z okna kolejní místnosti a zadívá se do padajících kapek*

Corvus: Já se během dolůpadu rád prolétnu kolem bradavických pozemků. Zbožňuji, jak je krajina kolem zbarvená a někdy se zatoulám i mimo naše pozemky. Merlinužel mi ale mé výlety často překazí ono typické dolůpadové počasí, které tady mistr Staroušek tak rád pozoruje skrz okno z útulné a teplé kolejky. To se k němu vždy připojím s hrnkem horké čokolády, i to má své kouzlo. *pokýve hlavou a všem přisune hrnky s horkou čokoládou*

Woron: Já ten dolůpad moc nemusím, vadí mi ten chlad a déšť, takže většinu času trávím v kolejce u krbu a kromě Halloweenu žádné dolůpadové aktivity ani nevyhledávám.

Hraban: Sice také nejsem velkým fanouškem chladného a sychravého dolůpadového počasí, ale když zrovna venku není úplně nejhůř, vyrazím sbírat kaštany, ořechy a barevné listy. Vran z nich moc rád vyrábí ozdoby pro vás, havraspárské studenty a studentky. Já mu tedy takhle sbírám materiály a beru to jako aktivitu, kde mohu uplatnit svou cílevědomost a každou takovou procházku si stanovím cíl, který chci splnit (třeba nasbírat pytlík kaštanů nebo sebrat všechny žluté listy pod havraspárskou věží), a o to větší pak mám radost, když se mi to podaří. *zazubí se*

Vran: Je to tak, tady bez Hrabana bych neměl při těch dlouhých dolůpadových co dělat. Je to kámoš! *poplácá Hrabana křídlem po zádech* Jak tedy už řekl, vyrábím dekorace z přírodních materiálů – od kaštanových zvířátek přes girlandy ze šípků po věnce z barevných listů. Velmi mě to baví a hlavně je díky tomu kolejka ještě krá-snější. No ne? *pohlédne na ostatní*

Hremm a Ouzel: Ale ano, Vrane, je, opravdu je krá-snější. My máme Vranovy dekorace moc rádi. *usmějí se a pohlédnou na šéfredaktorku* Samy se jejich výroby ale neúčastníme, kreativita není naše silná stránka. Ale rádi během dolůpadu zalétneme na hřbitov pozdravit místní havrany a hlavně křídly odhrabat listí z některých náhrobků, a to nejen na Dušičky.

*

Corvinus Declaratio: Ty skvělé dekorace jsi celou dobu vytvářel ty, Vrane? To jem vůbec netušila! *překvapeně pohlédne na Vrana* Jsou krásné, obdivuji je už od svého prvního ročníku, a že to už je nějaký ten pátek. *zasměje se a chápavě pohlédne na Starouška* Musím ale říct, že sledovat padající listí a déšť s hrnkem čokolády v ruce je také výborná dolůpadová aktivita. V té se k vám ráda přidám! Mimochodem, moc děkuji za čokoládu, Corve. *napije se, na chvíli se odmlčí, prolistuje si pergameny, a pak znovu pohlédne na Sedmero* Ať koukám, jak koukám, ve svých poznámkách už nemám vůbec nic. Prolétli jsme náš dolůpadově tematický rozhovor havraní, no skoro až orlí rychlostí a jsme na jeho konci, pánové. Moc vám děkuji, že jste se tu všichni slétli a trpělivě odpovídali na mé dotazy. Moc mě to s vámi bavilo! Doufám, že vy jste se bavili. Čtenáři se budou bavit určitě. *usměje se* Pokud jim chcete ještě takhle na konci něco vzkázat, jen do toho!

Staroušek: Nechť vás vždy provází Rowena. Všechny. I vás nehavraspárské. Moudrost i k vám cestu najde, ať už přes Rowenu, nebo jinak. *pokyne křídlem*

Corvus: Není zač! *také se napije ze svého hrnku* Díky za rozhovor, doufám, že to nebylo příliš náročné zapisovat si to naše neustálé krákání. Ale třeba se fakt lidi budou bavit!

Woron: Určitě, Corve! Já se bavil moc. Díky za pozvání! Třeba si to zopakujeme na Vránoce!

Hraban: Dobrý nápad, Worone! Já bych do toho určitě šel! Ale já bych šel téměř do všeho, žejo. *zasměje se* Každopádně čtenářům bych rád vzkázal, aby si věřili a šli vždy za svým cílem.

Vran: Takže teď už jsme slavný? Já už si připravuju účes na podpisové fotky a cvičím svůj podpis!

Hremm a Ouzel: Achjo. *pobaveně zakroutí hlavou nad Vranem* My bychom čtenářům rádi vzkázali, ať jsou pokorní a skromní a na tyto vlastnosti nezapomínají. Jsou stejně důležité jako ty ostatní, kterým se dostává mnohem více prostoru. V neposlední řadě také moc děkujeme za rozhovor. Ať jde jeho kompletování krá-sně od ruky!

***

To je ale ukrákaná banda, co? Ale byla s nimi sranda! Doufám, že vás to bavilo stejně jako mě a že jste naše havrany alespoň lépe poznali. Ani my, kteří s nimi sdílíme kolejní místnost, nemáme běžně tolik prostoru a šancí si s nimi takto popovídat, a tak jsem ráda, že jsem se Sedmerem mohla prohodit nejen pár slov, ale udělat rovnou takhle celý rozhovor. A vy jste u toho byli se mnou! Dejte vědět do komentářů, zda vás rozhovor bavil a pokud byste chtěli i vánoční edice, jak navrhoval Woron. On většinou nemá špatné nápady, tak třeba i na tomhle něco bude.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář