Havrani na výpravě aneb odhalení života školních sov
Po přibližně pěti týdnech se sedmero modrých studentů vypadalo na výpravu do Zapovězeného lesa. Já jsem byla jednou z nich, proto se s vámi nyní mohu podělit o krátký report o tom, co všechno jsme o jednom jarním večeru v lese zažili. Jaké nástrahy nás cestou čekaly a čím jsme si zpříjemnili výpravu? Ke všemu se dostanu, ale začnu hezky od začátku.
**
Jak je již zvykem, tak se všichni účastníci výpravy s dostatečným předstihem shromáždili ve Velké síni, kde vyčkávali příchodu hlavní lesnice madam Barbary. Dokud byli ještě všichni v síni, ujistil se pan primus, že mají všichni správné vybavení do lesa. On sám pro tentokrát spacák a další vybavení nechal na hradě a vystačil si s hůlkou a lucernou. Po řádné kontrole a příchodu hlavní lesnice, která rozdala všem platné vstupenky, se skupina hromadně odebrala na školní pozemky.
*
*
Cestou k hájence obdivovali havrani západ slunce, Brian myslela na romantický piknik s výhledem na zapadající slunce, což je velice krásná představa. Ideu o této lákavé aktivitě okamžitě přebili znalci drobných živočichů, kteří poukázali na nálet komárů, klasických klíšťat a dokonce „jeleních létajících klíšťat“. U lesa skupinu zaskočila krátká jarní sprška, která jak rychle přišla, tak rychle odešla. Zvukem se nesly vrzavé zvuky, ke kterým se připojila i Bri se svými koleny. Avšak na projevy, které následovaly, už byla se svými klouby krátká. Vrzání doprovázely podivné, kvílivé zvuky, které v přítomných zanechaly nepříjemné pocity z nadcházející cesty do lesa.
Nikoho z přítomných neuklidnila slova madam Barb „Jste připraveni se tomu podívat na zoubek?“, kdy nezapomněla dostatečně zdůraznit poslední slovo! A tak se havraspárští psychicky připravili na kontrolu dutiny ústní kvílivé příšery. Než se však vydali vstříc dobrodružství, musela proběhnout bezpečnostní přednáška, jelikož vzpomínky na minulou výpravu vyústily ve spřádání plánů, co vše by někteří mohli cestou olíznout, aby měli halucinace! Eli vyzvídala, zda jsou v lese halucinogenní žáby, Brian se vyděsila, zda zvědavci nebudou chtít olíznout madam Žábu. Zy se tiše modlil k Roweně, aby nikdo cestou nehledal houby, žáby a rozhodně neolizoval profesory. Celou situaci uklidnila madam Barb, která upozornila na případný školní trest a sklepení a podpořil to primus, že by se cestou dotyčný havraspárský ještě schladil v jezeře. A to zdárně uzavřelo celou kapitolu s olizováním a halucinacemi. A skupina se konečně vydala na cestu.
Jak havrani v čele s madam Barbarou postupovali dál vstříc dobrodružství, brzy jim ho zkomplikovala vysoká tráva, která nejmenším, ne nutně nejmladším, účastníkům výpravy sahala až k hlavě. Jako záchytný bod pro v trávě schovanou Summer a Nicolette skvěle posloužila Brianag, jejíž hlava se soví čapkou koukala z vysokého porostu. Skupina s obavami, ale odhodlaně postupovala ostrými travinami, dokud se opět neozvaly kvílivé zvuky, které se zdály být skupině čím dál blíž a skrýval se v nich náznak sovího houkání.
Jakmile první účastník výpravy našel cestu ven z trávy, ocitl se na vyšlapaném prostoru ve tvaru kruhu. Z trávy postupně vycházeli ostatní, oprašujíce ze sebe potenciální tvorečky, kteří se ve vysoké trávě mohli schovávat. Jakmile se rozkoukali a uvědomili si, kde to stojí, spustila se vlna obav, zda se jedná o kruhy v obilí, kam dorazili a kdo je na takovém místě asi čeká. V tu chvíli se nad hlavou Annie cosi prohnalo a havrani začali koukat pečlivěji kolem sebe a v tu chvíli rozeznávali v trávě obrysy sov.
*
*
Po chvíli si na naši přítomnost sovy zvykly a začaly šlapat trávu tak, aby dosavadní kruh rozšířily. Během svého počínání vydávaly hlasité, podivné hrdelní zvuky, které se měly k sovímu houkání, jak jej známe, hodně daleko a zněly spíše jako metal. Soví počínání a doprovodné „houkání“ skupinu nadchlo. Eli si rozpustila vlasy, aby mohla pogovat, Zy zase rozvlnil boky a kýval se do rytmu „Hůůůííááá“. K Mojmírkovo skřípění se s čistým „Hůůhůůů“ přidala i Julinka, kterou Annie označila jako hlavní zpěvačku. A není divu, její houkání oproti výlevům ostatních sov bylo nejpříjemnější. Zvuky lesa spolu s projevem sov zajistily posluchačům kouzelnou, ač trochu strašidelnou atmosféru. Někteří havrani mezi sovami ze školního sovince hledali své oblíbence. Irenne na opačné straně zahlédla sovičku Růženku, která se naplno věnovala udusávání trávy. Ačkoliv se všichni bavili a poslouchali soví metalový koncert, vyvstala opět otázka, proč je v trávě vyšlapaný kruh a proč sovy pokračují v jeho rozšiřování.
Barbara Arianne Lecter: *krčí rameny* Buď chtějí vyvolat sovsatana, nebo jen chtějí prostor na své noční houkohrátky?
Odpověď madam Barbary mezi havrany vyvolala jen další otázky, jak by měl takový sovsatan vypadat. Zvědaví modří se nenechali odbít a přáli si vyobrazení sovsatana vidět. Madam Barb zakouzlila a za moment rozdala mezi studenty pergamen s obrázkem.
*
(Vyobrazení sovsatana)
*
Zdálo se, že s postupující tmou nabíral soví koncert obrátek, protože hrdelní skřeky sov byly hlasitější a hlasitější. Až se z toho havranům podlamovaly nohy, motala hlava a zaléhaly uši. Na skupině bylo vidět, že jim není příliš dobře a mnozí couvali zpět do vysoké trávy. Poslední, co havraspárští zaslechli, bylo hlasité houkání Zdeněčka, které připomínalo zvuk parníku. V tu chvíli veškeré metalové zvuky vydávající školní sovy ustaly, jako by je Zdeněček vytrhnul z transu a varoval, že nejsou na mýtince samy. Sovy se na všechny ostražitě podívaly a hromadně odlétly do korun stromů. A tak se žádné přivolání sovsatana nekonalo, ale jak se říká, není všem dnům konec. Jakmile sovy zmizely, začalo mizet i otupění z jejich zpěvu a skupina mohla zase čistě uvažovat. Vzhledem k pozdní hodině madam Barb zavelela návrat a výprava se vydala zpět směrem k hájence.
*
*
Zpáteční cesta byla klidná, žádné další soví houkání, ani podivné kruhy ve vysoké trávě a hlavně žádný sovsatan. Z čehož byli asi někteří účastníci výpravy zklamaní, protože začali uvažovat o dalších zvířecích satanech. Jak by mohl vypadal třeba takový žabsatan?
*
*
(Vyobrazení žabsatana)
**
Jelikož jsme se na společné fotografii domluvili ještě ve Velké síni před zahájením samotné výpravy, proběhlo focení U Paštičky bez zdržení. Že by to bylo díky časově omezeným kagíkům?
*
*
Mezi několik účastníků výpravy jsem rozeslala sovy, které se obratem vrátily zpět a dokonce i s odpovědí. Což je celkem překvapivé, že nebyly vyhnány už při příletu, vzhledem ke zkušenostem z výpravy. Jsem ráda, že si nikdo neodnesl strach ze sov a sovinec stále navštěvují. Jak si částečně děsivou kolejní výpravu modří užili?
*
Zyair Jamie Sagrada: Výprava byla velice zajímavá a nečekal jsem, že takhle dopadne... Naučili jsme se, že oblizovat profesorky se nesmí, a už vůbec ne žáby, to, že ropuchy jsou jedovaté a halucinogenní houbičky rostou až v srpnu. *pochechtává se*
Záhadné kruhy v lese, které tvoří naše hradní sovičky a jejich vyvolávání sovsatana jsme jistojistě nikdo nečekal, škoda, že jsme se jej nedočkali, nebo bohudík? *směje se*
Myslím, že se sešla perfektní parta a chudák madam Barb si musela poradit s rozpustilými Havrany...
A doufám, že nás do lesa na výpravu ještě někdy pustí a nedostaneme zákaz vstupu. *směje se*
*
Summer Night: Tak jen co si vybavuju. Určitě už na začátku mě fascinovaly ty divné vrzavé zvuky. Jelikož jsem si na výpravu vzala sukni a silonky, tak nebyla moc příjemná ta dlouhá řezavá tráva, naštěstí jsem měla aspoň to triko s dlouhým rukávem. A samozřejmě nejzajímavější byl ten soví koncert, při kterém školní sovy vyšlapávaly kruh v trávě. Ale jaksi pořád nevím, proč to dělaly? Opravdu se snažily vyvolat sovsatana? Ale proč?
*
Annie Helene Green: Kolejní výpravu jsem si samozřejmě strašně užila. Byla to velká sranda. Dojmy z ní byly zajímavé. Dozvěděla jsem se o svých spolužácích spoustu velmi zajímavých a skandálních informací. A taky to, že madam Barb má s námi svatou trpělivost. *směje se* Nejvíc mi utkvěl v paměti nejlepší soví metalový koncert a taky samozřejmě sovsatan a žabsatan.
*
Eli Sparrow: Výprava byla geniální. Metalové sovy? To se asi jen tak nepoštěstí. Velká škoda, že se nakonec nepodařilo vyvolat sovsatana, určitě by vypadal zajímavě.
Důrazně doporučuji všem návštěvníkům vzít si sebou repelent. Trávu v Zapovězeném lese nikdo neseká... *směje se*
**
Perličky z výpravy
(Ilustrace: Nicole Landin)
*
Některé věci by měly zůstat nevyřčeny…
Zyair Jamie Sagrada: *přemýšlí, kam se to dostal* Olizování madam Barb, hledání hub, co ještě nerostou…
Brianag Mac Coileáin: Ty sis ještě nezvykl?
Zyair Jamie Sagrada: Zvykl, ale nečekal jsem, že to bude veřejné oblizování. *směje se*
*
Načež náš primus dodává…
Zyair Jamie Sagrada: To, co děláme s Eig a Candorem v kumbále, tam vždy zůstane..
Eli Sparrow: Nechci to vědět! *zacpává si uši*
Brianag Mac Coileáin: Ježiš a já do kumbálu posílala věci. Jestli budou znesvěcené… tak je snad ani nechci!
Zyair Jamie Sagrada: Bri, tvé věci jsou v bezpečí, neboj. *vytáhne půjčenou svatozář*
Annie Helene Green: To by byla titulka! Zy olizuje v kumbálu Candora, neuvěřitelné!!!
Brianag Mac Coileáin: Mám ta lízátka spočítaná!
Barbara Arianne Lecter: *přemýšlí, že skupinu zavede do hlubokého lesa a nechá ji tam, když to tak poslouchá…*
*
Metal zní lesem
Zyair Jamie Sagrada: Metalový soví koncert?
Brianag Mac Coileáin: Má tahle kapela nějaký název? *směje se*
Barbara Arianne Lecter: Já myslím, že Sudičky kdysi zpívaly „Sovy na skřipci“, myslím, že už vím, odkud to měly! *krčí čelo a snaží se hluku přivyknout*
Nicolette Marique Leroy: Bri, můžeme sovám dělat doprovod končetinami! *zahýbe rukama*
Brianag Mac Coileáin: NiC, můžeme je vzít na famfrpálový zápas. To bude teprve! *zachrastí končetinou*
*
Náhoda? Nemyslím si…
Barbara Arianne Lecter: *krčí rameny* Buď chtějí vyvolat sovsatana, nebo chtějí prostor na své noční houkohrátky?Brianag Mac Coileáin: Pokud chtějí vyvolat satana, tak je divné, že jsme přišli zrovna my.. *směje se*
Annie Helene Green: Je to divné Bri, protože my jsme hodní a milí.
Barbara Arianne Lecter: Hodní, milí, neškodní, asi jako tyhle na první pohled milé sovičky.
Vládík: *pořádně skáče v kruhu* Hůůůůíííááůůůh
*
Jak se sovsatan havranům ne/líbil?
Eli Sparrow: Ten by nás ale asi chtěl sníst…
Zyair Jamie Sagrada: To chci mít v práci. Bude mi sedět na počítači a odhánět mudly…
Nicolette Marique Leroy: Tomuhle se díváme na drápky a ne zoubek.. *směje se*
Eli Sparrow: Nechci se mu dívat na drápky ani na zoubek. *směje se*
Barbara Arianne Lecter: Jestli tohle bude nosit pokuty, tak jsem si jistá, že budu brzo bez práce, protože se kolegové polepší. Do toho sovičky, do toho! *skanduje a doufá, že sovsatan opravdu přijde*
*
Když se z roztomilých soviček stanou děsiví tvorové.
Brianag Mac Coileáin: Možná je to nějaká vábící technika a vlastně nás chtěli přilákat a obětovat!
Annie Helene Green: *nechce být obětována sovsatanovi*
Barbara Arianne Lecter: Slečno Bri, no děkuji pěkně, teď se budu bát nejenom komárů, ale i sov…
Brianag Mac Coileáin: Ehm.. ale jinak vypadají roztomile, ne? *křečovitě se usměje*
Barbara Arianne Lecter: Do školního sovince už nepáchnu! *založí si ruce na prsou*
*
A na závěr jedno připomenutí!
Les je čím dál tím víc řidší, po chvíli jsou vidět světla hájenky.
Barbara Arianne Lecter: K hradu co by sovou dohodil! *čeká, kdo se chytne*
Annie Helene Green: Sovama se nehází!
***
Ještě jednou bych za nás všechny chtěla poděkovat madam Barb za výpravu, které nic nechybělo. Byla napínavá, zábavná, strašidelná a hlavně v hlavní roli byly sovy, což je to pravé havraspárské. Děkujeme!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Nicolette Marique LeroyVydáno: 3/2024
