Corvinovská pokladna smíchu opět na scéně - Výroční speciál

V hlubinách hradních časopisů je ukryto mnohé. A jak se říká… kdo hledá, ten najde. V uplynulých téměr patnácti letech v našem Corvinovi příležitostně vycházely hradní perličky. Díky starobylé pokladně byly tyto perličky uchovány a ku příležitosti 20. výročí hradu budou některé z vydaných skvostů z dob minulých opět zářit.

Corvinovská pokladna smíchu ve svých útrobách skrývá nespočet vtipných momentů, které zazněly z úst různých hradních obyvatel, z nichž někteří již nežijí kouzelnickým životem (pozn. redaktorky: myšleno nejsou aktivní na hradě, věnují se mudlům). Tentokrát však bylo cílem nalézt perličky, v nichž se objevilo jméno váženého pana ředitele Nimrandira nebo osob, které tu byly téměř od počátků či v důležitých hradních momentech. A že byla pokladna ve svém výběru opravdu štědrá, o tom se jistě sami přesvědčíte! Příjemnou zábavu protkanou nitkami vzpomínek.

(Ilustrace: Nicole Landin)

Nezapomenutelné!

Je hezké slibovat, je lidské zapomínat, ale hlupák ten, kdo se nepřipomene! Ale díky Roweně, Magnólia Lecter ví, že sliby jí dané se musí plnit!

Magnólia Lecter: Pane řediteli, nechci to vytahovat, přeci je to jen záležitost stará rok, ale… Byla jsem na letním semináři a tam jste mi slíbil 50 bodů za ten lektvar na bolavé nohy... no tenkrát, jak dostal nožičky a utekl. *usmívá se a stáhne ruku dolů*
Matthew Whitecrow: Mně se zdá, že zvláště závažné dotazy vytažené na povrch během slavnosti způsobují zakřivení časoprostoru v okolí našeho slunce jasného...
Nimrandir Elénére: Aha... ovšem, děkuji za připomenutí, tímto vám tedy uděluji 50 bodů za výrobu zcela jedinečného a dosud výrobou neopakovatelného lektvaru, který bude průlomovou technologií alchymie (o případném prodeji receptury zahraničním firmám se dohodneme po slavnosti).

Staré tváře a nová zvěř

Vypadalo to na normální večer, kdy si pan ředitel prohlížel školní časopisy a ostatní se věnovali různým činnostem. Když vtom do síně vkročila madam Angela a hned v závěru přicupital jakýsi pes…

Angela Grey-Slytherin: *nevěřícně hledí na pana ředitele, že ten člověk opravdu existuje – ve VS ho ještě neviděla*
Darlene van Raven: *vbehne do siene ako čierny pes a usadí sa k nohám p. riaditeľa*
Nimrandir Elénére: Dobrý večer, kolegyně Grey-Slytherin, nestůjte tak mezi dveřmi a pojďte dovnitř.
Ouu, kdo sem pustil toho psa? Čí je ten pes? *rozhlíží se po síni*
David Nekromacer: *také nechápe, že sem teď pouštějí kdejakého vořecha* Za nás to byla jen sova, žába nebo krysa. *povzdechne si*
Angela Grey-Slytherin: Davide, psi se kolem hradu toulali i za nás... a leckteří měli takové jakoby až lidské zvyky…
David Nekromacer: Angelo, já si tenkrát myslel, že si jen John vodí kamarády, ale ten je vždy nechával nejdále na pozemcích, do VS je netahal.
Angela Grey-Slytherin: Tak to je jasné, Davide, přece se nebude dělit o kořist…
Angelica Arless: Pane Nime, to není pes, ale jedna ze studentek.
David Nekromacer: My už učíme i feny?
Nimrandir Elénére: *zamračí se* Midare, buďte tak laskavý a vyhoďte toho psa z hradu, tady nemá co dělat, ještě nám zakousne paní Norrisovou.

Nelehkého úkolu se zhostil profesor Whitecrow a pokusil se psa odvést ze síně…

Angelica Arless: Pane Davide, Darla je napůl upír a napůl vlkodlak a mění se v psa.
David Nekromacer: Slečno Arless, tak to patří k Mungovi na psychiatrické oddělení, ne mezi lidi.
Matthew Whitecrow: *vyčaroval psovi vodítko a náhubek a táhne ho ze síně* No tak, jdeme.
Darlene van Raven: *ťahá p. p. Matta opačným smerom*
Angela Grey-Slytherin: Pane Whitecrowe, doufejte, že se vám pes nepromění ve studentku... i když já bych se moc ráda podívala, jak ji za vodítko táhnete ven.
Matthew Whitecrow: *přičaroval psovi kolečkové brusle a táhne ho jako muzejní exponát*
Darlene van Raven: *stalo sa to, v čo mdm Angela dúfala* To vodítko chcem okamžite dolu a uprednostňujem skôr zelenú ako ružovu *sekíruje p. p. Matta*
Matthew Whitecrow: *čučí na studentku, na jejíž tváři se napíná kožený náhubek, a překvapeně pouští vodítko z rukou*

A pokud Darla zrovna někde nekváká, určitě ji naleznete ve Velké síni, ovšem nikdo neví, v jaké podobě… Naše perlička ale pokračuje dál ve chvíli, kdy do síně vešla slečna Mintaka Orionis.

Mintaka Orionis: *Nevěřícně zírá na Angelu. Že by v domově důchodců na dnešek dávali vycházky?* Zdravím! Angelo, vás jsem tu neviděla...
Isabella Anne Swan: *v domově důchodců ne, to na hřbitově dělají výroční stoletou údržbu*
Angela Grey-Slytherin: A vy ste kerá? *mžourá, kdo to na ni mluví*

Debata se nějak stočila…

(Ilustrace: Katelyn Auster)

Mintaka Orionis: Ne, ne... bohužel. Pokud myslíte zuby, ty vám momentálně vypadly. *Ochotně podává vypadlou protézu.*
Angela Grey-Slytherin: Šmarjápano, opláchněte to, než mi to dáte!
Mintaka Orionis: *strká protézu do pití jedné ze studentek* S dovolením.

Nyní už můžeme jenom čekat, kdy se opět madame Grey-Slytherin dostane… ehm, na vzduch.

Jak lehké je ztratit myšlenku

Nimrandir Elénére: Myslím, že
Nimrandir Elénére: Ech, myslím, ale už nevím co, myšlenka smazána. *usměje se*

Hrad má oči a uši všude… občas stačí si dostatečně nahlas postěžovat.

Any Dawson: Si tak říkám, kde jsou moje trojková kouzla…
Nessa Naiadés: No a našla jste je? *směje se*
Any Dawson: Zatím ne, přemýšlím, jestli jsem už něco v tomto souboji použila. *směje se*

Jak zbořit hrad…

Any Dawson: Zkuste si co nejvíckrát po sobě kliknout na meganus a pak čekat. Jako nějaké kouzlo! *směje se*
Ariana Charlotte Bernadotte: Mne to doteraz nenapadlo spúšťať naraz, ale asi už inak ani nebudem. *směje se*
Any Dawson: Ale asi to nezkoušejte všichni najednou, jinak dostanu od pana Matta na koroptev, že navádím k boření hradu. *směje se*
Nimrandir Elénére: *směje se*

Nová nemoc?

Těžko říci, jestli má ošetřovna nějaké divné výpary, ale očividně je zde nějaká magická síla, která dělá z mužů ženy. Tedy z rakeťáků rakeťačky.

rakeťačka Nimrandir Elénére: Hmmm?
rakeťačka Matthew Whitecrow: Aha, tak to ten vzduch dělá i tobě, rakeťačko. *směje se*
rakeťačka Nimrandir Elénére: *kouká, kam se ta nová smrtící epidemie schovala*
rakeťačka Matthew Whitecrow: A já myslel, že to mění jen mě.
rakeťačka Nimrandir Elénére: Co?
rakeťačka Matthew Whitecrow: Čekal jsem, že i tady budu rakeťák a ono to tu mění pohlaví.
rakeťačka Nimrandir Elénére: Oo. *vytřeští oči*
rakeťačka Matthew Whitecrow: Neradno se tu zdržovat dlouho, aby ti to nezůstalo. To je jinak vše, jen jsem ti to chtěl ukázat.
rakeťačka Nimrandir Elénére: Aaaaa. *kývne a začne couvat k východu*
rakeťačka Matthew Whitecrow: *také se raději odebere do Velké síně*

Po přesunu ve Velké síni:

rakeťák Nimrandir Elénére: *vrátí se spěšně z ošetřovny a nenápadně se prohlíží*
rakeťák Matthew Whitecrow: *i on se v rychlosti překontroloval*
rakeťák Nimrandir Elénére: *šťouchne do Matta* Hele, Adrianet to zůstalo!
rakeťačka Monny von Schatz: Ach jo! *směje se* Chlapi holt dneska nejsou, co bejvali!
rakeťák Matthew Whitecrow: *rozchechtá se*
rakeťák Matthew Whitecrow: Mám takový pocit, že ona už taková byla dřív. Ale nedávej moc najevo, že sis toho nevšiml, mohlo by se jí to nelíbit. *směje se*

Jak jednoduché řešení!

Po Velké síni se snáší hustý roj žhavých jisker.

Matthew Whitecrow: *chytá jiskry a snaží se s nimi rozdělat oheň v krbu*
plápolající Elizabeth Lextrová: *když hořet, tak jedině s kůl růžovými lenonkami*
Nimrandir Elénére: To myslím nepůjde. *kroutí nad snahou profesora Whitecrowa hlavou* Ale kdyby se vám třeba povedlo nějakou z dam přesvědčit, aby si do toho krbu vlezla a sečkala v něm tak nějak jaksi celoročně... *usměje se*
Matthew Whitecrow: Elízko? Mohla bys nám vlézt ve sborovně do krbu?

Rozbil pan ředitel famfrpál, nebo ho přišel opravit?

Matthew Whitecrow (ředitel školy): Dobrý večer.
Aya Watanabe (kapitánka): Dobrý večer, pane. *usměje se*
Eleanor Blackfoot: Hezký večer i vám. *usměje se*
Angela QuickBow: *zamává na pana ředitele a píše si, že na pana ředitele nestřílet*
Ginevra Eleanor Zauberinová: Dobrý večer. *usměje se*
Edmund Heusinger: Dobrý večer.
Matthew Whitecrow (ředitel školy): Hmm, už nám to zase nějak dneska zpomaluje, že? Nebo se mi to zdá ta odezva?
Miraell Eliranne: Jé, dobrý večer. *usměje se*
Evanlyn Cooper: Dobrý večer. *usměje se*
Angela QuickBow: Zpomaluje, minimálně mně. Jinak krásný večer, pane řediteli. *usměje se*
Aya Watanabe (kapitánka): Mně též. Poměrně dlouho visí tlačítko... i při akci to chvíli trvá.
Edmund Heusinger: Mně to nějak teď nefrčí, ale nevím, jestli kvůli tomu, že jste přišel, nebo jestli jste přišel právě kvůli tomu. *směje se*

Krutá pravda

Ginevra de Naga: Všichni jsme tu byli někdy noví.
Anseiola Jasmis Rawenclav: ...když ještě žili dinosauři... *nevinně poznamená*

Jména a jejich výběr

Ne každý vždy pochopí, co máte na mysli.

Matthew Whitecrow: Bratr teď bude mít dítě a rozhodli se ho taky pojmenovat po mně. *usmívá se*
Midar Kilahim: Chudák dítě. Já bych své nikdy nepojmenoval Bílá Kráva.

Těžké břímě ředitelování…

Matthew Whitecrow: Ano, ano a vůbec… *vyhlíží kolo*
NaSaŠí Jackson: Zase jdeš šlapat?
Dunstan Merryweather: Šlapat? Ředitelský plat je tak špatný? *vykulí oči*

Havraní polévka?!

Monny Whitecrow: Pěkný večer. *usměje se*
Ewenlia Lerche: Dobrý večer. *zamáva* Slečna Monny, dnes je dobrá konštalácia a bude to bez meškania. *zasmeje sa* Všetci sú dokonale pripravení.
Oliver McCollin: Ááá, Monny bude dělat havraní polévku? *směje se*
Oliver McCollin: *zamává na Monimíru*
Monny Whitecrow: Ahoj Olíku. *usměje se* Jo, jo... *směje se* Bude havraňáda... *směje se*
Valerie Madeleine Leau: *potají se zaksichtí, když slyší poznámku pana Olivera o polévce*
Oliver McCollin: Výborně, řeknu manželce, ať pak přijde taky na teplou večeři. *směje se* Za jak dlouho bude? *směje se*
Monny Whitecrow: To záleží... je tam vedro, tak za hodinku by mohli být dušení. *směje se*

Svatá pravda!

Riannon Evansova: Jj, chlapi, když je člověk zrovna potřebuje…
Barbara Arianne Lecter: Sl. Riuše, neblbněte, oni mají ten legendární červený knoflík na likvidaci hogu. A buďte ráda, že tam je chlap a ne ženská. Ta by to zmáčkla pokaždé, kdyby jí bylo ukřivděno.

Těžký úděl profesora…

Edmund Heusinger: Kolik mají profesoři omluv?
Oliver McCollin: Člověk jim vymýšlí Tlustočerví farmaření a ani slůvko navíc nedostane! *frfňá*
Edmund Heusinger: Jaké slovo byste chtěl?
Oliver McCollin: Pane Edmunde, co to jsou omluvy? *směje se* My známe jen omlouvání se inspektorce, že nemáme víc tříd…
Oliver McCollin: Hezké slovo! Třeba že už si chystáte holinky! *směje se*
Edmund Heusinger: To jsou čtyři slova, vy hamoune!

Jak nejlépe zastrašit soupeře?
aneb zahájení Turnaje soubojového klubu

Oliver McCollin seslal Kamenná pokožka, jeho kůže zešedla
Oliver McCollin: Třeste se před mou pokožkou! *směje se*
Loralei Silwerin: *směje se*
Oliver McCollin seslal Kamenná zbroj, nyní je chráněn mocí země
Oliver McCollin: A ještě před mou zbrojí! *směje se*
Loralei Silwerin: Jistě, pane, celá se třesu. *směje se*
Oliver McCollin seslal Spojení duší a spojil svou duši s duší soupeře
Oliver McCollin: A ještě si spojíme dušičku! *směje se*
Nicolette Marique Leroy: *sleduje souboj* A ta kouzla z kamene jsou jen na parádu? *směje se a hodí úšklebek*
Oliver McCollin: Ta jsou děsivá! *směje se* Však se slečna bojí! *směje se*
Loralei Silwerin: Jj, hrůzou nebudu spát. *směje se*
Oliver McCollin: Vidíte! *směje se*

***

Redaktoři mají oči na stopkách, kdykoliv se objeví ve Velké síni nebo kdekoliv jinde, kde rozhovory plynou, aby nadále plnili pokladnu smíchu vzácnými okamžiky. Jak se totiž ukázalo, historické perličky z dob minulých mohou mít ten nejlepší důvod vyskákat z pokladny a vyjevit se znovu.

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář