Noc Modrého Havrana

Legenda mluvící o pradávné oslavě tradic havraspárské koleje, která se slavila každoročně poslední noc před zimním slunovratem. Tato magická oslava vzádavala hold moudrosti, duchovní síle a dědictví Roweny z Havraspáru. Jak vznikl a proč už se neslaví? Kam zmizelo naše dědictví? Pojďme společně odhalit tajemství pradávné minulosti.

Abychom pochopili celý příběh, musíme se posunout hodně do minulosti. Tato událost se datuje až ke vzniku Bradavic. Legenda o vzniku Noci Modrého Havrana praví, že začíná až u samotné Roweny z Havraspáru, jedné ze čtyř zakladatelů školy. Právě ona byla známá pro svou neskutečně bystrou mysl a neuhasitelnou touhu pro objevování tajemství magie. Podle dávných pověstí Rowena získala mocný artefakt – modrý diamant. Nebyl to jen obyčejný nádherný drahokam, ale bylo to něco víc. Uměl koncentrovat magickou energii a propojovat zcela základní magii s moudrostí osoby, jež ho vlastnila. Moc, tak opojná, že dokázala prozradit tajemství všem těm, jenž byli hodni poznání. Poznání je světlem, které dokáže prozářit temnotu nevědomosti každého z nás. Je to dobrodružná cesta, na níž můžeme odhalit pravdu o sobě samých, o snech, vesmíru a moci, jenž nás obklopuje. Bohužel, poznání je také nekončící boj skrze pochyby. Jen vyvolená osoba dokáže překročit hranici toho, co je známé, a otevřít se tak novým možnostem.

*

Rowena nedokázala sedět a nic nedělat. Byla to právě ona, která se vydala na velmi dlouhou pouť, aby tento artefakt nalezla. Modrý diamant. Říká se, že ji vedl údajně magický havran, jehož černé peří se za svitu měsíce jevilo jako zářně modré. Havran ukazoval cestu k dávno ztracenému místu, jejž Rowena našla po dlouhém putování. Když se dostala na místo a našla modrý diamant, havran k ní přiletěl a usedl jí na rameno. To právě Rowenu inspirovalo k tomu, aby se havran a modrá barva stali symboly její koleje, neboť to ukazovalo vše, čeho si vážila. Odvaha a moudrost jsou dvě stránky stejné mince, a to byl jeden z testů Roweny na její cestě. Odvaha je schopnost čelit všemu a překonávat strach, zatímco moudrost nám ukazuje jak a proč jednat. Rowena věděla, že na své cestě musí zachovat klid a soustředit se na rovnováhu mezi těmito dvěma vlastnosti. Krok za krokem. Hodně legend mluví o síle této obdivuhodné čarodějky, která i přes vše špatné vždy zachovala chladnou hlavu a pokračovala dál. Říkám sám sobě: „To musela být úžasná doba.“

**

První Noc Modrého Havrana se údajně konala velmi krátce po založení Bradavické školy. To právě Rowena vytvořila tuto událost jako monument a připomínku důležitosti objevování a duchovní síly, kterou magie může poskytnout každému, kdo se jí věnují s čistým srdcem a velmi jasnou myslí. Jsou základními kameny. Podle legendy se Rowena rozhodla, že celá událost proběhne vždy poslední noc před zimním slunovratem, když se stahuje opona síly a vědění. Kdy noc prostupuje do největší temnoty a světlo odvahy září nejsilněji (jak poetické). Existuje mnoho spisů, kreseb a připomínek tohoto období, ale nikdo netuší, jestli je vše založeno na pravdě, a tak se musíme soustředit jen na to, co najdete v zaprášených policích knihoven a archivů. Pravda – právě její odhalení je náročná cesta plná překážek. Musíme vždy čelit všemu a naučit se přijmout i to nepříjemné a nečekané. Pravda je jako skrytý pohled – někdy je potřeba hledat hluboko. Může to být iluze nebo klam, avšak když dojdeme na konec, odhalíme porozumění. Legendy a povídky můžou být smyšlenkou, ale i nositelem vědění. Světlo, které rozptyluje stíny neznalosti.

„Jak je vůbec možné, že tato legenda nemůže být skutečností i teď?“ říkám si.

*

*

Na první oslavě Rowena představila své nové studenty dalším z havraspárské koleje, aby pak byli všichni svědci starodávných rituálů – včetně Volání havrana, při němž studenti vyvolávali magického havrana, jenž znázorňoval rozvahu a moudrost. Havran vždy obletěl studenty a zjevil tomu nejmoudřejšímu z nich všech vizi budoucnosti, avšak Rowena vždy osobu upozornila, že jde pouze jen o náznak možné budoucnosti, ale ne přímo pohled na to, co se stane. „Budoucnost se může vždy změnit dle našich rozhodnutí,“ řekla všem.

Dále byl odhalen modrý diamant, na který se vždy havran usadil s potulným ptačím chichotem, a čekal, až zjeví studentům jejich vnitřní potenciál a zároveň možnou cestu, pro kterou byli předurčeni. Potenciál byl totiž nevyužitá síla, hluboko ukrytá, čekající na to, až ji objevíme a naplníme. Byl to příslib toho, kým se můžeme stát, pokud porozumíme vlastním limitům. Jen s péčí můžeme vyrůst v něco velkolepého. Udržet si stabilitu síly a kontroly (jako Rowena z Havraspáru).

**

Modrý Havran jako duchovní průvodce. To bylo to, čemu Rowena věřila. Havran se ve starodávných tradicích často zjevuje jako posel a průvodce mezi světy. Pro Havraspár byl a je symbolem překračování hranic poznání. Mnohé kultury vidí havrana jako znamení zla a temnoty, aniž by se podívali až pod pokličku tohoto všeho. Létající havran mezi nebem a zemí znázorňuje schopnost překonat obyčejná omezení, které může následovat až do běžného světa. Modrý Havran pak je symbolem moudrosti, ale nejen toho. Je taktéž ukazatelem, že skutečná magie pochází z pradávných světů kolem nás. Postupem času se tradice Noci Modrého Havrana podle legendy upevnila a stávala se tak více a více součástí studentského života v havraspárské koleji, že nic není jen o tom, získávat vědomosti, ale je to více o duchovní cestě každého z nás. Vždy má smysl najít schopnost a význam pro naše určení.

Během staletí se slavnost vyvíjela, ale některé prvky dle záznamů nikdy neprošly změnou, jako právě Volání Havrana a Obřad modrého diamantu. Oslava byla mnohem více než jen to – je to dědictví, které nám připomíná sílu odhodlání a znalostí, které Rowena z Havraspáru měla a které tolik vyznávala. Ta touha po objevování nového, překonávání limitů a hledání pravdy v temnotě.

**

Bohužel, dnes tento svátek už neslavíme a respekt k minulosti se ztratil ve víru nepochopení. Některé spisy praví, že před nějakou dobou, když ještě z nás nikdo nežil, byla oslava pošpiněna černou magií nějakého studenta z jiné koleje. Další spis zase mluví o tom, že se Modrý Havran nezjevil a někdo zase zapsal, že šlo o to, že modrý diamant byl ztracen, čímž byla celá úcta k této oslavě pošpiněna. Já se přikláním k poslední možnosti, protože do dnešní doby jsem neslyšel, že by byl v koleji modrý diamant. Je však možné, že nám někdo něco zatajuje.

„Doufám, že tomu to tak není,“ poznamenám s lehkou dávkou naděje.

Mnozí se snažili promluvit s Šedou dámou, ale ta všechny hned poslala do pekel a zmizela ve zdech, takže můžeme jen hádat, co se stalo s tak magickým dnem jako je Noc Modrého Havrana, a můžeme jen doufat, že přijde den, kdy znovu Havraspár tento svátek přivede k životu. Podívejme se, jak lehce můžeme od něčeho krásného přejít k bodu, kdy uvízneme v pocitu smutku. Jak jsem již řekl, bylo to dědictví, které snad budeme znovu jednou respektovat.

**

Tolik legend, tolik povídek a příběhů. Tolik odkazů předávaných z generace na generaci. Je zajímavé, jak každý pohled může být jiný, avšak něco, co se hodně shodovalo, bylo to, jak celá oslava probíhala. Pojďme se podívat na některé aktivity. O Volání Havrana a Obřadu Modrého Diamantu jsme již slyšeli více než dost, ale co například Přelet Havrana?

Na školním pozemku probíhala, dle legendy, mystická noční hra, kde studenti s pomocí lektvarů a kouzel museli nalézt střípky havranova peří, které se nacházelo v různých koutech hradu. Každý tento kousek představoval moudrost. Kdo sesbíral nejvíce střípků, získal zajímavý titul – Ochránce Modrého Havrana – a tento titul mu přinášel zvláštní privilegia do dalšího ročníku. A co třeba další aktivita – Hostina Havrana?

Po všech těch hrátkách, obřadech a srandičkách následovala tajemná hostina v kolejní místnosti Havraspáru. Vše bylo, podle jednoho spisu, osvětleno jen modrými světly připomínajícími magické krystaly. Na stolech byly symbolické pokrmy, které evokovaly prvky, jenž představovaly havrana a diamant. V průběhu hostiny prý ředitelka koleje vyprávěla starobylé příběhy o havranech, klenotech a zakladatelích.

Během doby Roweny prý zakladatelka dělala všechno sama a vyprávěla studentům příběhy ze svých cest, které zažila.

*

Představte si každý tu noc, kdy se při západu slunce havraspárská věž zahalila do temnoty, jež v nás probouzela skrytá tajemství magického světa, která mohla být odhalena pouze soustředěním a magií. Nebo když studenti prováděli Volání Havrana a hrad se proměnil v mystické místo plné šepotů a tajemných symbolů, až po modrý diamant, jenž dával studentům ukázku, co se stane, když se soustředíte na své myšlenky a budoucnost. To všechno bylo symbolem intuice a schopnosti číst mezi řádky v tajemstvích.

A co vy? Chtěli byste zpět takovou oslavu a zažít takové dobrodružství, jenž nám předávají legendy? A pamatujte, pokud se noc před zimním slunovratem podíváte na noční nebe, třeba uvidíte Modrého havrana, jak vám přináší poselství.

Fortitudo ac sapient omnibus aneb síla a moudrost všem.

***

Pokud budete mít zájem o pohled na další legendy anebo oslavy či zvyky, zanechte mi vzkaz. A určitě znovu propátrám tajemné poličky naší knihovny. Jen teď budu potřebovat odpočinek. Nadýchal jsem se tolika prachu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář