Havraspárské stíny I: Tajemné knihy zakázaných znalostí

Havraspárské stíny jsou sbírkou příběhů, legend a povídek odrážejících ducha havraspárské koleje. V prvním díle se podíváme na legendu o tajemných knihách, které obsahovaly znalosti nebezpečné, až se staly zakázané. Selene Lunaris se vydává na svou cestu po tajích havraspárské věže. Jak to s ní dopadne?

V dávných dobách, kdy se náš kouzelnický svět teprve formoval v něco nového a přinášel nám nová pravidla, tradice a směr, byla v Bradavicích uschována mocná a nebezpečná tajemství. Nebylo to žádným překvapením. Tradovalo se, že zakladatelé kolejí uložili na škole mnoho artefaktů, předmětů nebo jiných magických věcí, které zde našly své místo. Vědělo se o nich, všude se o tom šeptalo, ale každý se vyhýbal jejich hledání. Havraspárští studenti si často vyprávěli příběhy o knihách zakázaných znalostí, jež prý podle všech byly uloženy hluboko v útrobách Havraspárské věže. Místo bylo velmi dobře chráněno starodávnými kouzly, které měly chránit jejich obsah. Ale teď se vrátíme v čase do roku 1066.

**

V Bradavicích tou dobou studovala mladá čarodějka jménem Selene Lunaris. Její jméno, znamenajíc Měsíc a příjmení odkazujíc na lunární cykly, bylo jako spojení magické nitky. Její jméno bylo často spojováno s nocí, hvězdami a temnotou. Byla modrou studentkou, která měla dobrodružného ducha. Patřila do Havraspáru, kde se rychle stala známou pro svou zvídavost a přátelskou duši. Její profesoři ji často varovali před nebezpečím a že musí přestat být tak hyperaktivní a nebojácná. Strach byl základem kontroly, což často Selene nechápala. Profesorka Artemisia Blackthorn, jež vyučovala Přeměňování ji několikrát upozorňovala, že pokud bude příliš ponořena do nebezpečí a studia, může to vše přejít v posedlost. „Moudrost je o sebekontrole, ne o síle,“ říkala jí často madam Artemisia Blackthorn.

Jednoho pozdního večera, kdy slunce zapadalo a věže bradavického hradu se pomalu zahalovaly do stínů, našla Selene v havraspárské knihovně, která se dříve necházela vedle společenské místnosti, jakýsi starý svazek – zaprášený, starý a lehce poškozený. Na první pohled jí nepřišlo nic divného. Byl svázán do černé kůže a zdoben velkou runou na obalu. Po obalu se sem tam pohybovaly další runy, ale tentokrát malé. Název knihy nedokázala Selene přečíst, jelikož začal mizet, když na něj chtěla zaměřit svůj zrak. Byla si jistá, že našla něco výjimečného. Přesvědčovala sama sebe, že to musí být jedna z těch zakázaných knih, o kterých slyšela příběhy. Jakmile ji otevřela, temná magie kolem ní pulzovala, jako kdyby držela tepající srdce v ruce. Slova z knihy se zvedla do vzduchu a začala se točit kolem ní jako maličkaté stíny. A tehdy zaslechla ten šepot.

„Pojď, vyslyš nás,“ šeptala na ni knha.

„Čekáme na tebe.“

„My víme, že chceš cítit sílu a neohroženost,“ nabádala ji poletující písmena. Selene jen hýbala hlavou v rytmu poletujících stínů. „Začti se, ponoř se,...“ zahrávala si s ní písmenka. Zvědavost byla silnější než strach a Selene se ponořila hlouběji do knihy. Cítila to. Objevila kouzla, která jí slibovala nesmírnou moc – kouzla, která mohla měnit prostor kolem ní, otevírat zakázaná místa a poznávat hlubší význam magie. Problém byl, že nedokázala přestat. Její touha se učit více se jí začínávala stávat osudnou. Toužila ses stát nejmoudřejší a mít neomezenou inteligenci. Cítila energii, jež k ní prostupovala .

Ilustrace: Magnus Sigursur

**

Každý den studovala více, nořila se do tajemství knihy, až občas začínala ztrácet pojem o čase. Čas plynul, zatímco ona byla ke slovům knihy jak přikovaná. Její mysl se stávala více posedlou, až jednoho dne učinila strašlivý objev. Nejsou to ty tajemné knihy z legend, jež skrývají hluboké znalosti k moudrosti. Tento svazek nebyl žádným zdrojem myšlení a moci, ale spíš nástrojem destrukce. Uvědomila si, že ty příběhy nebyly zcela pravdivé a že nakonec je vše zcela jinak. Předešlí čtenáři mohli být pohlceni natolik, že se jejich duše stala součástí knihy a jejich touha po vědění je vtáhla do hloubky temnoty. Cítila, jak k ní každou noc prostupuje temný stín a volá ji k sobě. Věděla, že už je pozdě cokoliv změnit, už se nemohla vrátit bez následků. Nebylo možné, aby vše napravila. Temné stíny z knihy ji začaly pronásledovat na každém kroku. Už to nebylo pouze v noci. Kdykoliv se snažila být sama, šeptaly jí o tom, co může ztratit a co získat. Stále přemýšlela nad tím, co to udělala. Jak mohla tohle všechno dopustit. Tak si přála někomu se svěřit, ale měla strach. Její sen o moudrosti se změnil v čistou noční můru, v níž byla uvězněna mezi světem živých a světem stínů. Chodila po hradě jak bez duše. Seděla v havraspárské místnosti, bez toho aby cokoliv řekla a jen koukala do zdi a její oči se ani nehnuly.

Ilustrace: Magnus Sigursur

**

Po mnoha dnech se obrátila na profesorku Artemisiu Blackthorn. Ona byla jediná, která ji mohla zachránit – věřila jí. Byla velmi starostlivá, především poté co jí Selene řekla, čemu všemu musí čelit. I přes všechnu starostlivost věděla, že následný trest bude víc než varování pro každého kdo by udělal stejnou chybu. Za pomoci pradávných rituálů zapečetila svazek zpět do stínů a uzavřela ho kletbou. Selene byla sice osvobozena, ale cena pro ni byla příliš vysoká. Už nikdy nebyla stejnou mladou čarodějkou jako dřív. Její schopnost být bystrou studentkou byla navždy utlumena. Celá událost jí navždy připomínala, že vědění a moudrost musí být získávána s pokorou a respektem.

**

Od těch dob jsou podle legendy všechny svazky, které byly nalezeny, ukryty v temných koutech Havraspárské věže. Příběh o Selene se stal varováním pro všechny, kteří toužili získat vše bez tvrdé práce. Touha může být silná a lákavá, ale vše se musí brát s odpovědností. Znalosti magického světa nejsou samy o sobě nebezpečné, ale způsob, jakým jsou využívány, může vést k sebezničení.

Říká se, že poté, co Selene s pomocí profesorky úspěšně unikla stínům, nebyla od nich zcela vyzvobozena. Její mysl nesla vše velmi těžce. Zatímco ostatní studenti v Bradavicích pokračovali ve svých studiích, Selene trávila své dny v samotě. Její srdce bylo rozpolceno na dvě části, které ji ovládaly.

***

Pamatujte, že
„Moudrost nepřichází jen ze znalostí, ale z porozumění hranic a pokory.“

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář