Tajný spolek?

Bradavice jsou dodnes místem tajemství, i já jsem se o tom se svou spolužačkou zas a znovu přesvědčil. Chcete se přesvědčit také?

Bradavice jsou neustále školou tajemství a překvapení, některá všichni známe, na jiná se zapomnělo a opět je nacházíme. My jsme letos s Rogerinou na jedno tajemství narazili a zatím se o něj chceme trochu podělit, přestože toho zatím moc nevíme – ale pojďme už na to.

**

Nejhorší je, když máte hodně práce a vám na noze jako koule visí třeťačka. Šel jsem chodbou a za mnou se táhla a poskakovala Rogerina a pořád se na něco vyptávala, hlava mi praskala ve švech. Ale najednou bylo ticho... Otočil jsem se a Rogerina byla pryč! Tak jsem na ni zavolal a ze zdi se ozvalo tlumené „au“. Když jsem přišel blíž, prostrčil jsem ruku skrz zeď, podobně jako na nástupišti devět a tři čtvrtě. Když jsem se protáhl dovnitř, byla tam tma, prach a pavučiny. Rogerina našla hůlku a použila kouzlo *lumos*, já položil knihy na zem, abych taky našel hůlku. Rogerina se už chtěla rozběhnout chodbou, ale naštěstí jsem ji chytil za kapuci a zadržel ji. Strčil jsem si ji za sebe a řekl jí, ať jde pomalu za mnou. Mohlo se zde nacházet jakékoliv nebezpečí.

Obrázek: George Winchester – AI

*

Malá chodba končila krátkým točitým schodištěm, které vedlo dolů. Hned jsme se dostali do kruhové místnosti, velké asi jako klasický školní pokoj. Byl zde opět prach a špína, závěsy ve všech kolejních barvách a na zdi visely nějaké zaprášené a potrhané portréty. Podle všeho se jednalo o místnost nějakého spolku, který se skládal z členů ze všech kolejí.

Uprostřed místnosti stál rozpadlý stůl a několik židlí, u stěny dvě malé knihovny a jeden krb. Bylo zde i okno, ale nikam nevedlo, očividně na něj působila kouzla, jelikož jsme z něj mohli koukat na poušť s rudými horami v Americe. Rogerina se chystala prohrabat knihovnu, když jsem ji zarazil a řekl jí, ať stojí a nehýbe se.

Kouzlem jsem místnost opravil a trochu vyčistil. Závěsy se zase leskly, vynikly výšivky se vzory kolejí. Malé knihovny měly v mžiku opravené police a knihy se daly trochu dohromady, stejně se na nich však podepsal zub času. Jelikož je Rogerina přirozená knihomolka, hned vytáhla nějaké knihy. Když jednu otevřela, svícny se rozhořely a v krbu se rozhořel oheň. Šlo o knihu se zeleným obalem a byla datována zhruba do roku 1890, ale špatná čitelnost nás mohla zmást. Obsahovala poznámky o některých kouzelných tvorech, taková předchůdkyně učebnice Fantastická zvířata a kde je najít. Špatná čitelnost provázela celou knihu, takže jsem se sem tam trochu zadrhával při čtení. Zajímalo mě, kdo ji napsal, ale nebylo to jasné, neboť podpis byl nečitelný. Vím jen, že se jednalo o osobu ženského pohlaví, jediná rozeznatelná písmena byla „...hemi...“ a  „……….ová“. Trochu jsem se zamyslel a stejně jsem si nebyl jistý, kdo to mohl být.

Zatímco Rogerina pokračovala ve čtení, podíval jsme se do do druhé knihovny, která obsahovala převážně svitky, vytáhl jsem dva a na stole jsem si je rozvinul. Byly to dvě podoby místnosti, jedna z roku 1565 a druhá z roku 1751. Přišlo mi velice zajímavé, jak se proměňoval koncept místnosti, a usuzuji, že byla zřejmě vyčarována a ne postavena. Ale budeme to muset ještě prozkoumat.

Obrázek: George Winchester – AI

*

Zvedl jsem hlavu a podíval se po místnosti, která teď byla čistá, ale obrazy byly stále poškozené, takže musely být poničeny kouzlem záměrně. Obrazy zobrazovaly nějaké skupinky, zřejmě studentů. Prohlédl jsem si je trochu blíž, kolikrát na nich šlo rozeznat čtyři osoby, z každé koleje jednu. Na některých obrazech bylo osob třeba pět, nebo i sedm. Ale zabere čas je prozkoumat více, jelikož se budou muset opravit – ručně domalovat některá místa – a teprve pak kouzlem doopravit. Podobné situace jsem už řešil v našem rodném sídle v Americe.

Uklidili jsme knihy, svitky se schématy jsem si vzal a strčil do hábitu. Některá křesílka jsme rozmístili kolem stěn, některá ke krbu a trochu jsme ještě poklidili. Našel jsem ještě jeden starý pergamen, nebyl skoro čitelný, rozluštil jsem jen „….ha Covenu“ Trochu jsem zbystřil, ale zatím jsem ho uklidil zpět do knihovny.

S Rogerinou jsme se shodli, že to zatím nikomu říkat nebudeme a zapátráme, co za tajný spolek se zde nacházel. Podle všeho zde však byl založen první Coven v Bradavicích, alespoň podle toho jednoho starého pergamenu, co se válel u knihovny. Dát to trošku do pucu dalo zabrat, alespoň se i Rogerina trochu našprtala v praxi kouzla, která se bude učit. Udělali jsme z toho tajné místo našeho zkoumání. Ale museli jsme se vrátit zpět na hodiny, proto jsme nenápadně vyklouzli ven z průchodu a ještě jsme ho trošku zamaskovali.

***

O dalším postupu vás budeme informovat do budoucna, budete-li mít zájem. Dejte nám o tom vědět do komentářů! Zatím se ještě jdeme věnovat studiu a pátrání.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář