Havraspárští nováčci, prefektka a veteránky na výpravě

V úterý 10. září proběhla ve večerních hodinách plánovaná výprava pro modré nováčky s lesnicí madam Barbarou. Jelikož se naskytla volná místa, nakonec je nedoprovázela pouze prefektka Emma, ale také další dvě starší studentky. Co bylo náplní první letošní výpravy?

Jak již bývá zvykem, účastníci výpravy se nejprve shromáždí ve Velké síni, kde vyčkávají příchodu průvodce. I tentokrát byla pro výpravu oslovena hlavní lesnice madam Barbara, která si přišla skupinu vyzvednout. To by nebyl Havraspár, kdyby čas od času nenastaly nějaké zmatky. Jako právě v případě nováčkovské výpravy, kde chyběli přihlášení nováčci. Nezbývalo tedy nic jiného, než rozhodit sítě, vytvořit nový seznam účastníků, kteří si u lesa vyzvednou vstupenky.  Po několika desítkách minut se to povedlo a skupina mohla vyrazit vstříc dobrodružství. Nebyla bych to já, abych se již v počátku nepřihlásila jako nahráda, abych zajistila pravidelnost článků z výpravy, a tak jsem se s čerstvými opeřenci vydala sbírat materiál.

**

Jelikož pro část účastníků byla výprava do lesa nová zkušenost, měla nás čekat pohodová výprava. Protože jak sama madam Barbara pravila, na začátek to nebudeme přehánět. A s tím souhlasím. Rozhodně s tím neměl co dělat můj outfit, protože jsem se zapomněla na výpravu náležitě převléknout. A jak špatně jsem své oblečení zvolila, mi došlo hned při dalších slovech lesnice. Na žádost pánů Sluga a Jiggerse jsme měli namířeno sbírat vlčí trus. Což není jen tak, jelikož takový trus nejdříve musíme vystopovat. A tak jsme se plni odhodlání, někteří z nás tedy o něco méně nadšeně, vydali do lesa.

Nejprve jsme se zaměřili na stopování na okraji lesa, abychom si zajistili správný směr, kudy se vydat. Rozšířili jsme si tak obzory z oblasti zvířecích stop. V jednu chvíli se již zdálo, že jsme objevili stopy psovité šelmy, avšak vlčí nebyly, a tak jsme nepřestávali hledat.

Meningitida Epidemica se shýbla a sebrala Děravá ponožka

(Ilustrace: Magnus Sigursus)

Týdy vzácný nález v podobě unikátní smradlavé ponožky odhalil vlčí stopy, které byly tak velké, že se dlaně přítomných drobnějších slečen přímo ztrácely. I přes pochyby, že na vlka je tato stopa až příliš velká, se ukázalo, že jsme objevili, co jsme hledali. Vydali jsme se proto dál do lesa. A vzhledem ke zdržení při shromažďování a stopování samotnému se už stmívalo. Dlouhé dny vzaly za své a nám nezbývalo, než se při dalším hledání stop spolehnout na světlo luceren.

Během hledání se Týda postarala o kulturní vložku v podobě zpěvu. Dosud nevím, zda k nám chtěla přilákat vlka, ačkoliv při takovém shledání bychom neřešili trus vlčí, nebo se snažila přehlušit strašidelné zvuky, které se co chvíli ozývaly kolem nás. Ve větru se ohýbaly větve stromů. Na jedné z nich se ve svitu luceren cosi odhalilo – chomáč bílých a šedých chlupů. Po krátké debatě, že jdeme správně, jsme se vydali mezi stromy. Nejednou hrozilo vypíchlé oko, když některý ze spolužáků pustil větev dříve, než to bylo vhodné a především bezpečné.

Aurelia po něčem uklouzne a plácne sebou na zem.

Zatímco se jeden spolužák posmíval a až potom se ujistil, zda je v pořádku, spolužačky se u Auri vmžiku seskupily a snažily se jí pomoct na nohy. Jakmile se však dívky přiblížily k zemi a trhly s Aurelií, aby ji zvedly na nohy, ucítily nelibý odér. Zatímco havraspárští byli znechuceni rozmázlou hromádkou, zapáchající na hony daleko, madam Barbara si pochvalovala, jaký skvělý materiál jsme pro obchod na Příčné dokázali najít.

A tak jsme všichni, chtě nechtě, vyfasovali papírové pytlíčky, kterými jsme se dali do sbírání trusu. Jedinci se slabým žaludkem by byli v tu chvíli nahraní, zdálo se, že se do toho všichni naplno ponořili. Ne doslova. Při sbírání se Elise podařilo nalézt v pokladu kus červené halenky. Emma se okamžitě k Elis přidala a nimrala se v obsahu, aby přišla na kloub tomu, nač se vlastně dívají. A jak jsme se od madam Barb dozvěděli, tak trus odhalí spoustu informací o tom, co dotyčné zvíře sežralo. A tak jsme nabyli dojmu, že nalezená látka má souvislost s Červenou Karkulkou. Abychom se ujistili, zda se nestalo nějaké neštěstí, vyrazili jsme za hlavní lesnicí směrem k babiččině chaloupce.

Mezi stromy začnou prosvítat světýlka a je slyšet ještě něco. Zní to jako hlasitá hudba.

Skupinou se ihned začaly šířit domněnky, co se v domečku babičky asi může dít. Padaly tipy, že si párty udělal hajný, vlk, nebo sama babička, ačkoliv to s hlasitostí trochu přepálila a hrající hudba (techno) pravděpodobně není její šálek kávy. Madam Barbara nás upozornila, abychom zůstali skryti a nakoukli pouze oknem, co se uvnitř děje. K našemu úžasu to nebyla ani pařící babča, ani myslivec, dokonce ani vlci. Karkulka se svými přáteli rozjela párty na maximum. Týda si všimla připíchnutého vzkazu na dveřích, který všem přítomným nahlas přečetla a odkryla tak záhadu, co se stalo s babičkou.

*

Všem se ulevilo, že vlk nikoho nesnědl a babička s Karkulkou zůstaly celé. O tom, že to nikdo z přítomných babičce neřekne, jsme se shodli. Jen tedy doufám, že se k ní nedostává přísun hradního periodika, aby se o tom sama nedočetla. Abychom nemuseli vážit dlouhou cestu zpátky do hradu, vzali jsme si od madam teleportační bonbony, které nás přenesly do Velké síně. Odtud jsme se zvládli všichni přesunout k Paštičkovi a dokonce v rekordním čase, přestože někteří nevěděli, kde pana Paštičku nalézt. A to považuji za velký úspěch, že jsme si nezopakovali počáteční zmatky.

**

A jaké dojmy si z první kolejní výpravy odnesli novopečení havrani?

Magda Vrtošivá: Ahoj Nic, nebyla to první výprava. Už v létě jsme si udělali táborák s buřty. *mňam*

Ale první kolejní. Bylo to napínavé s hezkou atmosférou. Ráda se budu účastnit i dalších výprav.

*

Meningitida Epidemica: Výprava vedená madam žabkovou byla fenomenální. Kromě smradlavé fusekle si odnáším mnoho poznatků, například už umím rozeznat ježčí stopu od vlčí. Jeden by neřekl, jaký je to kumšt. Taky už vím, že vlčí bobky se nesbírají holou rukou, ale lopatičkou. *otře si ruce do hábitu* Co ti kouzelníci všechno nevymyslí, že! Chvíli to dokonce vypadalo na nebezpečné dobrodružství, ale nakonec se jen Karkulka urvala ze řetězu. Moc hezké to bylo, děkuju!

*

Magnus Sigursur: Moje dojmy z první výpravy do Zapovězeného lesa byla plná vzrušení a očekávání. Po stopách vlčích stop a objevování nového dobrodružství, které mě ale taktéž děsilo. Cesta byla místy temná a tichá, než nás zaskočily zvuky. Opravdu jsem si to užil. Ale na závěr bych řekl. Babička by neměla odjíždět a nechávat Karkulce klíče, protože ta holka je pěkná nezbednice. A jsem rád, že jsem mohl trávit čas s lidmi z naší koleje.

*

Aurelia Lockser: Užila jsem si ji moc. Bylo to hezky zorganizované a myslím si, že na Karkulčinu technopárty jen tak nezapomenu... Dost mi utkvělo to napětí při stopování, chvíli jsem se bála, že na nás vlk vyběhne odněkud ze křoví a budu s ním muset zápasit pomocí párátka. Naštěstí jsme našli jenom stopy, chomáč chlupů a... no, tu další surovinu. Zážitek mám pozitivní, mockrát organizátorům děkuju.

**

Perličky z výpravy

(Ilustrace: Nicole Landin)

*

Být stále mlád…

Hlava 21: Hele, tyhle jsem tu ještě neviděla!
Nicolette Marique Leroy: Ooo, děkuji, dala jsem si dnes záležet, abych mezi nováčky zapadla. *mrkne na hlavu*
Emma Anet Laufey: NiC, to je nejvyšší poklona, bych řekla. *směje se*

*

Týda a její přirovnání…

Meningitida Epidemica: Madam? Něco tu je, je to asi vlčí a rozhodně ne mák…

*

Vzácný nález… smradlavá ponožka

Meningitida Epidemica: Jů, madam, vlk ztratil ponožku! Jsme na správné stopě!
Nicolette Marique Leroy: Tý jo! Týdo, gratulace! *zacpe si nos*
Meningitida Epidemica: *čichá k nalezenému pokladu*
Elisa de Lunne: *chytá Týdu, kdyby z té vůně omdlela*
Meningitida Epidemica: *schová poklad raději hluboko do kapsy*
Emma Anet Laufey: Ty jo, Týda se nezdá. *zasměje se*
Meningitida Epidemica: Jsem zvyklá na horší. *směje se*

*

Havrani objevují všemi smysly

Magnus Sigursur: Proč všichni na všechno musí sahat. *podivuje se*
Barbara Arianne Lecter: Pane Magnusi, to je myslím taky nějaký druh úchylky. A modří jsou zvídaví, tak využívají všech smyslů!

*

Stejné myšlenkové pochody

Barbara Arianne Lecter: Krásné! Stopování není jen o stopách, ale také o tom, co zvířata dělají, Někdy se musí podrbat a využívají k tomu stromy.*ukazuje na chlupy*
Magda Vrtošivá: Takže má blechy, to je jasný.
Magnus Sigursur: *koukne na Magdu a zasměje se* Blešivec.
Nicolette Marique Leroy: Ještě, že jsou to blechy vlčí.. ty na kouzelníky nejdou. *oddychne si*
Emma Anet Laufey: Ale to jsou blechy psí, teda, ehm, vlčí, ty na kouzelníky nejdou.
Barbara Arianne Lecter: Nebo mu jen ulpěla nějaká špína. *mrkne* I vy se musíte občas podrbat, i když blechy, doufám, nemáte!
Meningitida Epidemica: Nicol, tys mi to sebrala z pusy...
Aurelia Lockser: To je blecha vlčí, ta na člověka nejde. *uchechtne se*
Barbara Arianne Lecter: *píše si, aby nezapomněla moudro zanést do Lesní knihy*

*

Přírodě neporučíš...

Meningitida Epidemica: *chce se jí na malou*
Aurelia Lockser: *tak si skoč do křoví, Týdo*

Aurelii to po něčem uklouzne a plácne sebou na zem.

Meningitida Epidemica: *vyjde spokojeně z křoví*
Elisa de Lunne: Opatrně. *pomáhá Aurelii vstát*
Meningitida Epidemica: Ehm, já byla opravdu jen na malé.

*

Na co všechno se dá použít děravá ponožka?

Magda Vrtošivá: Týdo, naber to do tý fusekle.
Meningitida Epidemica: Magdo, takovou vzácnost použít na tohle?
Emma Anet Laufey: Nebo fusekli můžeme použít na přenesení. *směje se*

*

Papírové náčiní? Nooo, tak dobře…

Barbara Arianne Lecter: Ehm, mám papírové pytlíčky, okoukala jsem to u mudlů, když sbírají po hafanech. *rozdává*
Elisa de Lunne: *vezme si papírový pytlíček a pomáhá*
Magda Vrtošivá: Děkuji, madam. *přemýšlí, že papírový není asi nejlepší*
Barbara Arianne Lecter: A v tom pytlíčku je i taková skládací lopatička papírová. *naviguje studenty z kouzelnických rodin, kteří to úplně nemusí znát*

Pozdě...

Meningitida Epidemica: *smutně kouká na upatlanou lopatičku na dně pytlíčku*
Nicolette Marique Leroy: *ohne se jí lopatička, div do nálezu nezaboří celou ruku*

… Čím to vlastně Týda ten trus zvedala?!

*

Co se stane v lese.. zůstane v lese?

Na zápraží je rozkousaný košíček a rozcupovaný červený pláštík. V oknech drnčí sklo a hudba připomíná techno.

Meningitida Epidemica: *plíží se k oknu a snaží se nabrat k bobkům ještě odvahu*

Emma Anet Laufey: *nakoukne*

Za oknem jede velká párty. Babička ani vlk vidět nejsou, ale omladina to roztáčí ve velkém.

Meningitida Epidemica: Studenti nejsou ve svých postelích!
Aurelia Lockser: Nechci vědět, kdo jí tak rozcupoval oblečení. *prohlíží si přítomné mladíky*

*

Návratu do hradu předchází tvrdý pád

Aurelia Lockser: Bonbóny! Teleportovací! *je vzrušením celá bez sebe*
Barbara Arianne Lecter: *vytáhne z kapsy další papírový sáček a zašustí* Nebojte, tenhle na bobky není! *zamrká*
Meningitida Epidemica: *bere si bonbon* Taky děkuju, madam!
Magnus Sigursur: *vezme si*
Barbara Arianne Lecter: Jakmile bonbon sníte, dopadnete do Velké síně a sem už se nepůjde vrátit. *instruuje a rozdává cukrátka*
Nicolette Marique Leroy: Připravte se na tvrdé dopadnutí! *varuje*
Barbara Arianne Lecter: *nechtěla být tak moc přímá jako sl. Nic*

***

Obrovský dík patří madam Barbaře za trpělivost během čekání na účastníky výpravy a za výpravu samotnou. Bylo to pro nás nejen poučné, napínavé, ale zároveň zábavné. Těšíme se zase někdy přiště!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář