Ze zákulisí redakce - Tvorba strašispeciálu

...aneb strasti jedné šéfredaktorky před Halloweenem.

V redakci se po běžném zářijovém vydání začalo všechno chystat na speciál, respektive již tradiční Halloweenský strašispeciál.

Jako šéfredaktorka jsem se rozhodla, že na všechny dohlédnu hezky z blízka, a co vám budu povídat, jsem nadmíru spokojená, jak se všichni se zabranou prací... ehm, radostí... poprali. Sama za sebe však musím říci, že být šéfredaktorkou je někdy opravdu dřina a napsat vlastní článek je ještě větší dřina.

Byly to dny jako ty jiné, a přece nebyly. Halloween je jenom jednou ročně, a tak je potřeba neponechat nic náhodě. Všichni si včas rozebrali témata a tvorba mohla vypuknout. Jak už to bývá, někdo začal hned, jiný později. Někdo odevzdal své články ještě před deadlinem a další (včetně šéfredaktorky) až po něm. Ale tak, toleranci a rezervu před vydáním bychom měli, co se může pokazit?

Ale od začátku...

*

Když jsem vešla do redakce, měla jsem pocit, jako bych tam byla sama. Ale byl to opravdu jen pocit, který se po několika sekundách rozplynul, když jsem zaslechla horlivé škrábání brku od Magnusova stolu. Opatrně jsem nahlédla a měla za to, že uvidím píšícího či kreslícího Magnuse, sedícího u stolu. Inu, něco u stolu sedělo, popsala bych to však jako hromadu pergamenů, ze které vykukovala ruka s brkem a psala na jeden pergamen, který k mému překvapení ležel přímo na stole, a ne na oné hromadě. Na druhou stranu, že mě to překvapuje. Je to Magnus – chvíli píše, chvíli kreslí, načež vaří nebo uklízí. Nechala jsem hromadu pergamenů pracovat a redaktorem nepovšimnuta se vydala hlouběji do redakce.

Tam jsem narazila na improvizovanou kuchyň, kterou by mohl kde kdo závidět. Opodál byl i  tvořivý koutek a na stolku úhledně srovnané pergameny. Bylo tu několik dobrot, vydlabaných dýní, ve kterých plápolaly svíčky, a z trouby něco krásně vonělo. Než jsem se stačila podívat co, přiběhla naše Nicolettka s dalším pergamenem v ruce.

„Ashley, dobře, že tě vidím, tady mám hotový ten rozhovor se slečnou Arietty, za chvíli se vrhnu na to tvoření s malými kouzelníky a pak uvidím, zda ještě něco stihnu... ale ráda bych.“

Nadšeně jsem si od Nic převzala první článek letošního Halloweenského strašispeciálu a vydala se ho předat našim korektorkám.

V jejich části redakce zrovna nikdo nebyl, a tak jsem jen zkoukla vizuální stránku článku, což u Nic není tak úplně třeba, a položila pergamen na stůl, však on se ho někdo ujme.

Při cestě ke svému stolku s křesílkem jsem se málem srazila s Charlie, která zrovna zkoumala abecedu a tvářila se u toho velmi nešťastně. Chtěla jsem se poptat, co se stalo, ale pak jsem si všimla, o čem píše... Abeceda špatných znamení. Chm, příště jí asi radši schválím nějaké veselejší téma. Když si mě všimla, usmála se na mě, ale pak zvážněla...

„Myslím, že nestíhám deadline, Ashley. Mrzí mě to. Musela jsem hledat rozepsaný článek... Ani mě nenapadlo, že je rozepsaný už dva roky,“ pokrčila rameny. „A u druhého článku čekám na části ostatních...“ nedořekla, protože to už jsem se plácla do čela, rychle Charlie ujistila, že na její články počkám, a běžela jsem napsat svou část jejího článku a vlastně i začít článek svůj. Ovšem ještě než jsem doběhla ke svým pergamenům, odchytila si mě kolejní ředitelka Arietty...

„Ach tady jste, slečno Ashley. Mohla byste prosím vydat ten Strašidelný dům od slečny Meningitidy? Lidé mi píšou, že odkaz v soutěži nefunguje...“ I plácla jsem se do čela podruhé. „To už je dnes? Omlouvám se, hned to napravím, slečno kolejní."

A tak jsem se rozeběhla otisknout naši halloweenskou soutěž, a zažehnat tak případné škody.

Článek vydán, strašidelný dům je připraven díky naší Meningitidě. Doufala jsem, že nyní už své resty doženu. Když vtom se začaly slétat sovy a blikat zprávy na soukromém discordu.

...Posílám sudoku, tady jsou mosty... Složila jsem puzzle...

„A jéje, k čemu jsem se to upsala?“ Inu, začala jsem tedy poctivě kontrolovat došlá sudoku, mosty a to i vše ostatní zaznamenávat do tabulky.

„Týdo, vidíš tu smršť!?“ volala jsem na prvačku, která zkonstruovala a vymyslela náš Corvinovský strašidelný dům.

„Jo, viděla, není to paráda? Tušila jsem, že bude účast, ale tohle mě také překvapilo.“

„Jsem ráda, že nám Eigrela a ostatní pomohli vymyslet, jak na odměny, není nad to mít po ruce lidi, co se vyznají. Už teď se těším na plánovaný večírek."

Nechala jsem Týdu, aby se dál věnovala strašidelnému domu, a rozeběhla se sama něco dělat, když vtom mě zastavil hlas pana Whitecrowa.

„Slečno Ashley, potřebuji si něco ujasnit. Tady jsou požadavky na změny a opravy v redakci. Můžete mi ukázat, kde přesně je potřeba opravit tohle zákoutí a jak si představujete úpravu této sekce?"

V nadšení, že jsme našli člověka, který si umí s naší redakcí poradit, jsem se začala věnovat opravám a úpravám s panem Matthewem a má práce byla opět odsunuta.

O nějaký ten čas později, kdy jsem se konečně dostala ke svému stolu, jsem při pohledu z okna zjistila, že už je tma a mé tvůrčí síly, které jsem dnes měla vymezeny na redakci, už jsou pryč. Ještě jsem si udělala poznámku, abych nezapomněla oslovit Jamese Watfara a poprosit ho o halloweenskou grafiku, a odešla jsem do kolejní místnosti, abych načerpala další síly... Posadila jsem se u krbu, když vtom si hned vedle mě přisedla Summer.

„Á, tady jsi, Ashley! Viděla jsem, že hledáš někoho, kdo napíše Halloweenskou XXL patrolu. Můžeš mi říct, co by to obnášelo? Možná bych se toho ujala.“ Když jsem se Summer ukončila rozhovor, byla jsem nadšená z jejího nápadu a začala se těšit na další článek. Bylo na čase ulehnout...

*

Říkáte si, to je konec... Ale nebyl. Nějaký ten čas uplynul, sepsané články se v redakci nahromadily, chybělo jich jen pár (mezi nimi i ten můj) a já si řekla, že nastal čas podívat se po korektorkách... přeci jenom, Halloween se kvapem blížil, ale články na stole pořád nebyly opravené.

Po Rogerině nebylo v redakci ani stopy, a tak jsem kvapem zamířila za svou zástupkyní Ayou a korektorkou a grafičkou v jednom, Aimée. Ty jsem sice brzy našla, protože přeci vím, kde své velké opory hledat, ale hned, jak jsem je viděla, bylo mi jasné, že u nich zrovna panují mudlové. Obě se na mě smutně usmály s tím, že pokud něco stihnou, nebude toho moc. Já samozřejmě byla ráda i za to slíbené málo, ale musela jsem vymyslet, co s tím, vydání klepalo na dveře.

Už pár dní jsem měla rozjednanou spolupráci s Ginny, a tak jsem ji znovu oslovila. Naštěstí měla čas a hned se pustila do oprav prvního článku. Po poradě s Ayou jsem ještě zkusila oslovit naši všestrannou Týdu, která naštěstí také na mou prosbu kývla. Děkuji, dámy!

Tak, a teď mi řekněte, že mi nestačí pět korektorek, a já půjdu nakopnout dýni.

***

Zpět k mé práci... Článek, havraník, poděkování, dotázat opozdilce... Jo, a ještě dlužím Charlie to drabble…

„Ashley...?“

A pak se mi divte, že nestíhám svůj vlastní deadline!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář