První návštěva Godrikova dolu!
V posledních minutách dne si pan ředitel svolal přítomné profesory do sborovny. S širokým úsměvem od ucha k uchu, v pruhovaných plavkách a s marnou snahou maskující bouli na hlavě pomocí absolventské čapky se postavil na stupínek, kde nám slavnostně oznámil, že brzy již nebudeme tolik bohatí.
Rychle však přispěchal s dalším vysvětlením - právě se vrátil z divoké jízdy vozíkem, kde přišel k bouli na hlavě, právě přijel z Godrikova dolu. Toto nově zřízené městečko všechny začalo okamžitě trochu více zajímat. Proto není divu, že na sebe všichni profesoři spěšně navlékli cestovní pláště a už už si to šinuli do přízemí, odkud jezdí přímá linka do Godrikova dolu.
No, byla tu fronta, co vám budeme nalhávat. Všichni se mačkali a snažili se dostat se co nejvíce dopředu. Vozíky však byly k dispozici pouze dva a nám se po několika desítkách minut čekání, postrkávání a předbíhání povedlo dostat k vytouženému sedadlu ve vozíku. Nebudeme moc popisovat, jak hrozná to byla jízda. Vozík byl vratčí než pověstná vozidla u Gringottů a jízda chladným tunelem trvala několik minut. V absolutní tmě jsme si dle varování pana ředitele ani neodvážili povystrčit týl hlavy, mohlo by to pro nás dopadnout velmi špatně. Přesto jsme stihli udělat rychlou fotku cesty! Jak vidíte, tak brzy budou na přední straně vozíku vyryty díry od nehtů cestujících.
Ale to už jsme viděli světlo na konci tunelu. Rychle jsme se k němu blížili a hned v ústí tunelu začal vozík zpomalovat. Ocitli jsme se v bohatě zdobené přivítací místnosti Radnice města. Před námi byla velká mapa celého města, vykreslená zručnými tahy zkušeného malíře. Park, domky, posvátný strom, velké jezero. Všechno pečlivě umístěno, vykresleno do nejmenších detailů.
Po severní straně haly bylo několik okének, všechna uzavřena. Asi by bylo dobré přijít sem v ranních hodinách. Co nás však zaujalo byla velká nástěnka hned u východu z radnice. Nad ní se skvěl nápis Aukce a visel tam jeden opuštěný pergamen s nabídkou.
Zájemce: John Werewolf
Zájem o: č.p.23, Srub na kraji lesa
Nabízená cena: cca 187 galeonů
Tak to vypadá, že správce Příčné ulice bude prvním majitelem usedlosti v Godrikově dole. Udělali jsme si několik poznámek, že ho musíme později odchytit a udělat s ním rozhovor a rychle jsme pokračovali z rychle se plnící haly radnice.
Vyšli jsme ze dveří a ocitli jsme se před vysokou budovou s mnoha okny. Většina z nich už byla zhasnuta, světla bylo vidět jen pomálu. Jinak tu na noc bylo vcelku rušno. Není se čemu divit, v podstatě celý hrad se sem chystal a nehodlal čekat na ráno.
My jsme se rozhodli, že se sem určitě ještě vrátíme a prohlédneme si domky důkladněji. Teď, v noci, se však vydáme do parku, kde to vypadalo snad nejživějši z celého Godrikova dolu.
Po cestě jsme potkali tři studentky Havraspáru. Co bychom to byli za novináře, kdybychom se rovnou nezeptali na první dojem z Godrikova dolu. Zde přinášíme přepisy jejich slov.
***
Madidess Leevian: Tak Godrikův důl mě hodně překvapil a musím říct, že mile. Představovala jsem si jej různě, ale takhle rozhodně ne. Zaujala mě povedená mapa a hlavně domky, které působí kouzelnicky, ne tak tuctově, jako ty mudlovské. Je jen jedna věc, co mě překvapila víc, než vzhled domů, a to je jejich cena... Park je taky skvělý a moc se těším na jezero.
Janel Weil: Tedy, Godrikův důl mi rozhodně vyrazil dech. Zaprvé proto, že jsem nevěřila, že bude někdy skutečně otevřen. Zadruhé proto, že ho madame Mintaka předpověděla, takže ty karty opravdu opravdu fungují Zatřetí proto, že vypadá fakt hezky, ty domky mají svoje kouzlo a kadibudky na kraji města mě okouzlily. No a začtvrté za to samozřejmě můžou ty ceny, protože 400 galeonů pohromadě člověk jen tak nevidí. Nicméně první dojem je rozhodně kladný, takové super prázdninové překvápko, budu se hezky chodit kochat a závistivě koukat lidem do oken.
Larrie Larstonová: První dojmy? Godrikův Důl mi vyrazil dech. Než jsem se stačila vzpamatovat z krkolomné jízdy tunelem, stanula jsem v té nejmalebnější čarodějné vesničce, jakou jsem kdy měla tu čest spatřit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tu skutečně jsem. Údolí působí neskutečně klidným a přátelským dojmem, dýchla na mě rodinná atmosféra a ihned jsem si to místo zamilovala. Hned po počátečním šoku a ohromení nastalo děsuplné pobíhání po vesnici a dožadování se informací. Godrikův Důl mě prostě strhl a rozhodně splnil má očekávání.
***
Slušně jsme poděkovali, a šinuli jsme si to kamennou cestičkou dál. V parku jsme potkali mnoho známých tváří. Živě tu však probíhala diskuse o tom, co asi znamenají ta tři záhadná písmenka v označení kategorií domů - A, B a C. Jako nejlepší vysvětlení se nám zdálo to od jedné nejmenované prefektky nejmenované zelené koleje.
C - cihla
B - bagr
A - až do nebe :D
Opravdu filosoficky myšlené. Obdivujeme a tleskáme, slečno. :-)
Cihla a bagr jsou v pohodě, i když - za ty ceny? No, proti gustu žádný dišputát. Ovšem zaplatit skoro půl tisíce galeonů za domek, který sahá až do nebe? Někdo na to má, ale uvědomuje si, že ten barák bude muset v budoucnu taky uklízet? No, to nezávidíme a tím se pro teď loučíme, brzy však přineseme další informace o tomto novém úžasném místě!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Corvinus DeclaratioVydáno: 12. 7. 2010
