Paštičkova záhada pokračuje!
Všichni známe tu historku - pan Paštička, místní malíř a umělec, přivandroval jednoho dne do Prasinek, založil si svůj ateliér a za symbolické částky hodné spíše pouličního umělce zhotovoval osazenstvu kouzelnického světa podobizny, které um pouličních umělců daleko předčily. Tento milý chlapík se rázem stal miláčkem hradu, byl u všech možných významných momentů, které jeho zákazníci prožívali, a mnohdy se stal skoro "součástí rodiny".
Téměř pohádkový scénář si navíc přichystal z kraje letošního roku, kdy odputoval se svým kočovným stánkem na Příčnou ulici, připravil nová plátna a lokace a spolu s vedením Příčné ulice stál u zrodu prestižních módních soutěžích zvané Čaropřehlídky. První ročník této akce se shledal s ohromným úspěchem a všichni se již těšili na ročník další.
Šokující rána se dostavila na jaře tohoto roku. Hned jak polevily nejtužší mrazy a sníh začal roztávat, po panu Paštičkovi jako by se slehla zem. Dveře jeho ateliéru se neprodyšně uzavřely, okna byla zabedněna a objevil se nápis "Stěhujeme se". Co hůř, nejedno srdce vynechalo pár úderů, když zákazníci zjistili, že s panem Paštičkou se vytratily i všechny jejich podobizny. Zůstaly prázdné rámy a zahořklé vzpomínky na ty hezké chvíle. Nastalo černé období, neboť se veškeré pídení po faktech a informacích shledávalo s neúspěchem.
Až ke konci letošního školního roku přijel pan Paštička i se svými štětci a kočovným stánkem znovu na Příčnou ulici, aby obnovil smlouvu s jejím vedením a uspořádal druhý ročník tolik oblíbené Čaropřehlídky. Navrátivšího hradního filutu uvítalo osazenstvo Hogwarts s otevřenou náručí. A tady naše historka až do dnešního večera končila.
Když jsem se v neděli večer vydávala na svou obvyklou noční pochůzku a hledala pod postelí zapomenutý plášť, zděsila jsem se. Prázdné rámečky Paštičkových portrétů jsem totiž naházela tamtéž. Když jsem však šátrala rukou v tom chlívu pod svým lože, ozvalo se uštěpačné: "Přihořívá". Vyjekla jsem a bleskově ruku vytáhla. Po důmyslném použití zaklínadla Lumos jsem se odvážila pohlédnout do útrob svého podpostelí. A byla tam. Monny von Schatz vedle mé vlastní podobizny, zpět ve svém rámu. Culila se na mě a ukazovala nenápadně vedle košíku s portréty, kde se válel můj plášť. Ihned jsem jej popadla a úprkem se vydala do Prasinek, abych přivítala svého oblíbence.
Avšak ouha. Mé naděje byly více než liché. Když jsem s nadšením v očích dorazila na místo Paštičkova ateliéru, úsměv mi stekl z tváře jako mrvomíza. Přede mnou zela díra. Ateliér nikde. Hledala jsem i uvnitř v díře, ale kde nic, tu nic. Paštička jako by se propadl do země. Doslova. Ach jo!
Nevzdávala jsem se. Běžela jsem na Příčnou ulici a byla ráda, že jsem tak pilnou hráčkou famfrpálu a mám slušnou kondici. Dorazila jsem až ke kočovnému stánku a zabušila směle na dveře. Žádná odpověď. Bušila jsem dál, obcházela stánek i maringotku, snažila se prohlédnout tmu za skly a lekla jsem se nabubřelé kočky, jež odpočívala na jednom z parapetů karavanu. Paštička nikde.
Procházela jsem tmou a uvažovala. Dnes v noci se otevřel Godrikův Důl. Denní věštec informoval již před několika týdny, že se pan Paštička sbalil, aby rozčileně mohl s bandou jemu podobných bušit na vstupní bránu Dolu a dožadovat se nového bydlení. Znamená to tedy, že otevření Dolu Paštičku definitivně donutilo, aby zdemoloval svůj ateliér v Prasinkách a přesunul jej do Godrikova Dolu? Budeme se moci těšit velkolepému návratu naší hradní modly? A který domek si Paštička vybere? Palác, či kadibudku? Nebo bude mít vlastní prostory?
To jsou otázky, jejichž odpovědi dřímají v rukávech následujících dnů. Tak se nechme překvapit!
Zvídaví, kteří však používají trochu toho důvtipu, si jistě všimnou nepatrných podpisů u jednotlivých navrácených Paštičkových portrétů, např.:
http://hogwarts.czechzone.net/godrikuvdul/images/atelier/fota/1271115010.jpg
Že by byl Godrikův Důl opravdu správnou odpovědí?
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Larrie LarstonováVydáno: 12. 7. 2010
