Můj milý deníčku IV: Boj o předměty

Určitě víte, že vybrat ten správný předmět není úplně jednoduché. A když si teda konečně nějaký vyberete, může se stát, že se na něj vlastně vůbec nedostanete. A jak tohle vlastně vidí nováček, který si výuku vybírá úplně poprvé?

Vzpomínáte, jak pro vás bylo těžké si vybrat svůj první předmět? Nebo naopak jste měli hned jasno? Ukážu vám opět kousek ze svého deníčku prvňáka, který nevěděl, do čeho jde.

**

Můj milý deníčku… konečně jsem se dostala do útulného modrého pokoje. Konečně mohu spát na pohodlné posteli a někam patřit. Byl to skvělý pocit.

Ale ani jsem pořádně nevydechla a hned na mě čekalo rozhodování. Co si jen mám vybrat z té hromady vypsaných předmětů? A hlavně jaké? Celkem mě udivilo, že každá třída má omezený počet míst, a pokud se do ní nedostanu, tak to prostě musím zkusit až další rok. Jen velice málo předmětů mělo i druhou třídu. Takže mi nezbývalo nic jiného než pečlivě vybírat a přemýšlet. Kolik předmětů zvládnu? Bude to těžké? Nakonec jsem usoudila, že začnu zlehka a vyberu si jen 3 předměty. Ale jaké teda? Je jich tam strašně moc. Hlavně opravdu nevím, jakým způsobem bude vedena výuka, co když některé zadání na mě bude moc těžké? Ale nakonec jsem si vybrala ty předměty, které mě nejvíce zaujaly tématem. Každý předmět stojí 1 galeon, což taky není moc fajn, protože jestli mi neohodnotí dostatek soutěží, tak na něj vlastně mít ani nebudu. Musela bych si půjčit. A co je ještě horší, že s těmi omezenými místy nevím, který předmět si vybrat jako první. Každý den se totiž můžeme zapsat jen do jedné třídy. Je tedy potřeba promyslet, kde bude místo a kde se to zaplní jako první.

Ilustrace: Magnus Sigursur

*

Pár minut před zápisem jsem se při cestě do učeben dost zděsila. Čekala mě velice zajímavá podívaná. Dveře některých tříd byly prázdné, ale u některých ze začaly tvořit obrovské fronty. Dokonce před pár učebnami jsem zahlédla, jak pár studentů drželo v ruce odrážečskou pálku. Chvili jsem jen tak ohromeně stála a uvažovala, jestli zápis je opravdu taková krvavá činnost. Asi jsem ale stála dýl, než jsem měla, a najednou začala úplná mela. Několik studentů kolem mě proletělo, div jsem nespadla. Viděla jsem, jak se někteří tahají za košile, až jim kolikrát zůstal kousek látky v ruce, vyhazují se a strkají ze dveří. V jedné učebně jsem dokonce zahlédla, jak se vyhazovali z lavic a rozhodně jsem se radši nechtěla dívat, co dělají ti s těmi pálkami. Se strachem jsem zamířila k učebně, kterou jsem chtěla, a s hlubokým úlevným povzdechem jsem zjistila, že tam nikdo není. Takže jsem si v klidu zapsala svůj první předmět. Možná by bylo lepší se na příště líp připravit a vzít si třeba i nějaký chránič.

Když jsem se vracela zpátky do pokoje, cestou jsem potkala několik studentů v roztrhaných uniformách, s pocuchanými vlasy, a dokonce jsem viděla jednoho chudáka s monoklem. Možná by bylo opravdu lepší si příště vzít nějaký starý hábit. Tohle byl opravdu boj o místo a už chápu, proč v jeden den je možnost zápisu pouze jednoho předmětu. Nastal by totiž úplný chaos. Na zítra se skočím zeptat radši na chrániče a musím popřemýšlet, jaký předmět zvolit jako další.

Naštěstí s dalšími dny nápor na místa ubýval. Zvládla jsem si zapsat vše, co jsem chtěla. Příští rok mě ale bude čekat určitě težší rozhodování, ale aspoň budu připravena.

***

A co vás čeká příště? Že bych vám odkryla kousek havraspárské přísahy? Nechte se překvapit.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář