Paštička odhalen!
Poté, co mi po včerejší noční pochůzce vrtal hlavou otravný brouk odpírající mi kvalitní spánek, jsem dnes ráno časně vstala a řekla si, že si aspoň dopřeji nějakou originální snídani. Oblékla jsem se, usmála se na znovunavrácené podobizny pana Paštičky, které jsem ještě v noci vytáhla ze svého podpostelí a rozvěsila je v ložnici, a vyrazila na dobrodružnou výpravu.
Chvilku jsem se potulovala po hradě a došla až ke vchodu do kuchyně. Pak mi ovšem došlo, že skřítci jistě ještě v tuto časnou hodinu nejsou na nohou, a musela jsem vymyslet nějaké perspektivnější řešení. Vzpomněla jsem si na včerejší večer, slavnostní otevření Godrikova dolu, a řekla si, že nějaký ten kouzelný rohlík se v Dole jistojistě najde.
Krkolomná cesta vozíkem mě definitivně probrala, a tak jsem mohla krásu městečka vnímat v kompletně bdělém stavu. Všude bylo liduprázdno, na nebi se objevovaly první sluneční paprsky a městečko mělo až vlezlé vzezření panenského ráje.
Od radnice jsem si udělala příjemnou procházku k lesu v naději, že třeba najdu nějaké lesní jahody a pochutnám si na přírodní snídani. Jahody jsem nenašla. Zato mi cestu zkřížil sir Werewolf s děsivými kruhy pod očima. Nevěděla jsem, jestli je dovolené se v takto brzkých hodinách jen tak potulovat po cizím městě, takže jsem raději dělala nenápadnou a schovala se do křoví. Pochybuji, že si mě nevšiml, měl ovšem natolik taktu, aby předstíral, že můj úkryt plní svůj účel. Ostatně, měl plné ruce i nohy práce jiné aktivity.
Něco hledal. Co to jen mohlo být? Zvědavost mnou nahlodávala a já rázem zapomněla na původní důvod své návštěvy Dolu a vydala se nenápadně za svým kolejním. Směřoval k radnici. Ach tak, vždyť včera otevřel Aukci domů a začal usilovat o srub. Jak příhodný příbytek pro tvora jeho původu, pomyslela jsem si a ušklíbla se pro sebe.
Jaké bylo ovšem mé zklamání, když profesor suverénně minul radnici a zahnul po cestě doprava, mezi alejí stromů směrem k jezeru. Že by si šel zaplavat? Poněkud jsem se vyděsila, protože jsem neviděla, že by měl na sobě nebo přinejmenším při sobě plavky. Už už jsem se obracela na podpatku a úprkem se hnala pryč, když sir Werewolf sešel ze silničky k Nákupnímu centru.
Zarazila jsem se. To jako bude koukat do výloh? Vždyť když ještě nevlastní nemovitost, do samotného obchodu vkročit nesmí. Majitel jej vykopne se slovy "Žebrák jako vy tu nemá co dělat!" Musela jsem se kousnout do jazyka, protože představa, že zrovna sira Johna Werewolfa někdo nařkne z žebráctví, byla více než úsměvná.
Můj kolejní však nevešel do centra. Potloukal se chvilku kolem a na okamžik mi zmizel z očí. Když jsem si znovu potvrdila, že je stále přítomen, bylo to díky bujarému jásotu a zvoláním typu: "Heuréka, našel jsem!" A poté zvuku zběsilého zulíbání a objímání... Znovu jsem se vyděsila, zvědavost mi ale zase nedala. Tak jsem nahlédla.
A byla tam! Paštičkova čarokreslírna v celé své kráse, přímo vedle Nákupního centra! Pan Paštička se nadšeně usmíval ze svého ateliéru, právě podával Johnu Werewolfovi šálek silné kávy, poplácával ho po zádech a zubil se od ucha k uchu. Vrátil se! Zajíkla jsem se radostí, pánové mi však nevěnovali pozornost.
Řekla jsem si, že okamžitě poběžím na hrad vytroubit všem tu novinu, když tu mi neskutečně hlasitě zakručelo v břiše. Bylo mi fakt trapně, protože jsem vycítila, jak ta dvě chlapiska za mnou zmlkla a po chvilce mi po zádech přeběhl mráz, jak mě propíjeli svými pohledy. Omluvně jsem se obrátila a pokrčila zoufale rameny.
Nesmlouvavý výraz ve tváři mého kolejního na nepříjemném okamžiku moc nepřidal. Paštička měl ve své chlapecké tváři neskutečný údiv a vyjeveně na mě civěl. Pak přepnul, odložil kávu, přeběhl ke mně a nadšeně mě objal! A to se neudržel ani pan kolejní, usmál se, věnoval mi náznak pohlavku za troufalost při té neohrabané špionáži a vtiskl mi do ruky další šálek kávy a kousek dortu.
Po snídani, při které panovala mírumilovná a tak trochu slavnostní atmosféra, nás Paštička přemluvil k portrétu. Prý k nám připojí i svou podobiznu! Aby oslavil svůj návrat a potěšil své první navrátivší přátele/zákazníky. Tak děkujeme, pane Paštičko!
A já děkuji za dort. Má snídaně byla nakonec přeci jen vskutku originální.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Larrie LarstonováVydáno: 12. 7. 2010
