AHAspár: Skandál na hřišti! Novodobé otrokářství?

Pro někoho nezáživný sport, pro někoho vášeň, pro jiného noční můra, která nemá konce. Řeč je samozřejmě o famfrpálu, kouzelnickém sportu, který každoročně sledují tisíce čtenářů a aktivně hrají desítky hráčů na celém hradě. Je to ale skutečně jen nevinný sport? AHAspár odhaluje krutou pravdu!

Denní věštec aktuálně převálcovala sportovní tematika – reporty z proběhlých zápasů spolu s výsledky čtenáři doslova hltají a Rosmerta na zápasech nestíhá počítat tržby. Zní to jako hradní idylka? Z pohledu kouzelníků možná. Zápasů se ale nedobrovolně účastní i někdo, kdo by neváhal označit kouzelnickou kratochvíli za nemorální, brutální a neetickou. Reportéři z AHAspáru se vydali za těmi, kteří se musí účastnit každého zápasu a každého tréninku, přesto však nedostávají žádnou odměnu – ba co víc, dostávají pořádně na frak!

*

Řeč je samozřejmě o famfrpálových míčích. Řekli byste si, co může cítit takový míč, vždyť je na světě od toho, aby se s ním házelo! Opak je pravdou. Než se dostaneme k vyjádření samotných míčů, uvedeme zde pár velmi alarmujících faktů o jejich pracovních podmínkách, které jsou doslova tristní. Míče nedostávají za svoji práci žádnou odměnu, ubytování je zajištěno ve stísněném prostoru famfrpálové bedny (kde jsou dokonce dva zaměstnanci přikurtováni železnou konstrukcí) a náplní jejich práce je nechat se tlouct dřevěnou pálkou od krvežíznivých hráčů, nechat se osahávat od střelců a brankáře, případně sloužit jako lovná zvěř pro chytače. Proč tedy práci přijali? To je na celé kauze to nejhorší – nikdo se jich totiž neptal! My se však otázek nebojíme, a proto přinášíme exkluzivní vyjádření těch, kterých se téma dotýká nejvíce – míčů.

*

„Málokdo to o mně ví, ale bojím se výšek. Mezi ostatními camrály se říkalo, že dostat se na hrad je ta největší pocta, nikdo ale přesně nevěděl, co se tady děje. Vybrali si mě a můj život tím skončil. Vidíte tu bouli? Tu mám od obruče. A nejhorší je, že ještě slavili, protože jsem se sice cestou praštil, ale proletěl jsem obručí. Zbytek zápasu mám v mlze. A to na tom ještě nejsem nejhůř ze všech! Potloukové jsou na tom daleko hůř. Řekl bych vám, ať se jich jdete zeptat, ale jeden je momentálně na ošetřovně, protože do něj někdo vrazil tak moc, že i kouzelník spadl z koštěte, a ten druhý už dva dny s nikým nepromluvil.“

*

„Bojím se tmy, takže vidina, že se z té smradlavé bedny jednou dostanu, je pro mě jedinou nadějí.“

*

„Každý zápas se jim snažím zdrhnout. Bojím se tmy, takže vidina, že se z té smradlavé bedny jednou dostanu, je pro mě jedinou nadějí. Vždycky to už vypadá, že se mi to podařilo, načež mě chňapne obří upocená a smrdutá ruka a všichni řvou jak na lesy. Ale to ne, že by řvali, ať mě pustí, to vůbec ne. Oni jásají! A ještě té nestvůře na koštěti fandí. Není to příjemný, fakt ne. Poslední chytač mě čapnul tak silně, že se mi zlomilo křídlo. Už jste někdy lítali se sádrou na křídle? Nejde to. Prostě to nejde. Přála bych si pro sebe svobodu. Lítat si mezi mraky, nemuset pospíchat a jen tak se občas zasnít, udělat si pár piruet a být konečně šťastná.“

*

„Ono to bolí, víme? Ono to není nic příjemnýho, když vám někdo napálí kusem dřeva!“

*

Posledním, koho jsme vyzpovídali, byl potlouk. Stálo nás hodně úsilí dostat z něj alespoň malé vyjádření, přítomnost kouzelníků ho ale tak rozrušila, že se nakonec vztekle rozpovídal. Focení bohužel odmítl.

„Nechte mě bejt. Jste jedni z nich. Brácha je odepsanej, rozumíte? Odepsanej. Nejradši bych vzal tu pálku a ukázal jim, jaký to je! Ono to bolí, víme? Ono to není nic příjemnýho, když vám někdo napálí kusem dřeva! Ostatní to vzdali, já vám ale garantuju, že jednoho dne vás praštím do tý vaší kouzelnický hlavy tak, že nebudete vědět, jak se jmenujete. Přikurtovávat někoho, kdo je beztak zavřenej v bedně, páni, tomu říkám hrdinství! Běžte pryč.“

***

Více se toho naše redakce bohužel nedozvěděla, domníváme se ale, že i tak to bohatě stačí k tomu, abyste si udělali obrázek o životě famfrpálových míčů. Bude pro vás famfrpál nadále příjemnou kratochvílí, nebo budete, stejně jako my, pociťovat při zápasech hořkou pachuť? A dosáhne peklo v podobě nehumánního zacházení s míči někdy svého konce? Svěřte se nám do komentářů!

Víte o něčem, o čem se na hradě nemluví veřejně? Chtěli byste, abychom se podívali něčemu pořádně na kloub? Kontaktujte Meningitidu Epidemicu do sovince nebo na d-krb a naše redakce nenechá kámen na kameni!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář