Havraspárská expedice: Asijské dobrodružství
V lednu, kdy většina studentů Bradavic odpočívala u teplého krbu po opravdu těžkých esejích, se elitní výprava Havraspáru rozhodla vyrazit na zasloužený výlet do Asie. Proč v lednu? Protože proč ne! A protože nikdo nepočítal s tím, že přenášedla budou mít svá vlastní tvrdohlavá pravidla, kam a jak nás přemístí. O to větší to bylo dobrodružství.
**
Cestovní sestava zahrnovala pestrou škálu osobností – od skeptické Eli Sparrow, která si na horko a hluk stěžovala od první minuty (a to jsme ještě nebyli na místě) až po Summer Night, jejíž hlavní starostí bylo, aby každý vypadal alespoň na osm hvězdičkek na módním žebříčku. Doprovod nám dělala kolejní ředitelka Arietty Liella Minette, která se ani na minutu neodloučila od svých věrných tlustočervů, známých pod přezdívkou Temný hnus. První, co udělala, bylo, že roztáhla svůj dlouhý pergamen a začala postupně číst všechna jména, zatímco vedle ní stála profesorka Anseiola Jasmis Rawenclaw.
Slečna Arietty postupně četla všechna jména nahlas a koukala kolem sebe, aby si je potvrdila:
Poté, co bylo vše v pořádku, nás sl. Arietty seřadila dokola a doprostřed mezi nás postavila přenášedlo, co vypadalo jak vycpaný havran – chudák. Podívala se na hodinky a všem nám řekla instrukce, než začala odpočítávat. Podle všeho nás přenášedlo mělo přenést elegantně do thajského resortu na ostrově Krabi, místo toho jsme se však ocitli uprostřed rušné dopravní zácpy v Bangkoku. Jakmile jsme se vymotali, tak nám sl. Arietty řekla, že si dáme rozchod na hodinu a pak budeme pokračovat společně. Na ruku každému z nás dala očarované náramky, aby nás mohla vysledovat, kdyby někdo z nás skončil jinde, než by měl. Ginny se okamžitě vydala zkoumat pouliční trhy, zatímco já, jako správný bodohrotič, jsem začal počítat, kolik bodů bych mohl získat za přežití v místním chaosu.
*
Nicméně, každý si užíval svou vlastní chvilku, než jsme se všichni sešli a bylo zaveleno, že společně vyrazíme ochutnat místní thajské jídlo, což se nakonec ukázalo jako největší výzva. Když se Sage pokusil objednat pro skupinu něco „bezpečného“, skončili jsme s několika talíři extrémně pálivého thajského curry a něčím, co vypadalo jako... ehm, podivná paštika. Charlie si myslela, že je to vtipně nechutně vyhlížející specialita, ale po dvou soustech se jí změnil pohled na život. Jen několik z nás zápasilo s ohromně pálivým curry, ale nakonec to mnoho z nás zvládlo. Pár lidí však vypadalo, jako kdyby právě spolkli draka.
Náš výlet však přitahoval větší pozornost, než si sl. Arietty a sl. Anseiola přály, protože Eli, přemožená vedrem, odmítla jít dál, pokud jí někdo nepřinese vějíř a ledovou tříšť. Než se nám podařilo něco najít a koupit, odpočívala spokojeně u stánku s kokosovými ořechy pod jednou z palem. Summer a Magda se mezitím zoufale snažily najít obchod, kde by si mohly koupit hedvábné pyžámko, protože „lepší suvenýr než hedvábí přece neexistuje“. Řekněme, že svolat naší kolej dohromady je vždy problém, ale nejlepší moment byl, když musela sl. Arietty vylovit Temný hnus z jedné z místních svatyní, kde si jej spletli s posvátným tvorem. To už bylo příliš i na ni, a tak všechny spočítala a oznámila nám, že je čas se přemístit dál. Tentokrát vytáhla ze své bezedné kabelky něco, co vypadalo jako přesýpací hodiny. Po nehodě při cestě do Thajska už nemohla být situace horší, mysleli jsme si. Mýlili jsme se, protože místo plynulého přenosu jsme skončili zamčeni v nějaké místnosti za jedním nočním klubem v Soulu – aneb vítejme v Jižní Koreji.
*
Ashley, šéfredaktorka Corvina Declaratio, se okamžitě chopila situace a začala psát článek o „bradavických uprchlících v Asii“. Zyair, pokladník Havraspáru, se snažil zjistit, kolik peněz nám zbylo, ale brzy se ukázalo, že většina našich financí byla utracena za thajské street food experimenty. Po nějaké chvíli jsme se dostali ven za pomoci naší skvělé kolejní ředitelky, která toho podle výrazu už měla dost, a tak dala všem rozchod. Očividně si od nás chtěla odpočinout. Summer se ovšem nenechala odradit tím, co se děje, a prohlásila, že je to perfektní příležitost ke kulturnímu zážitku.
Následující hodiny jsme tedy strávili sledováním korejského dramatu v kavárně, zatímco já se snažil zuřivě diskutovat o tom, zda by byla nějaká možnost, jak získat ještě nějaké body, než proběhne závěrečný ceremoniál, zatímco většina skupiny přemýšlela, jak přežít bez přístupu k bradavickému jídlu. Až po dlouhé době jsme si všimli, že nám chybí Aurelia. Ta se rozhodla prozkoumat město sama. Byla nalezena až pozdě večer v karaoke baru, kde s místními zpívala Bohemian Rhapsody. Myslely jsme, že naše prefektky a primusku doslova trefí šlak.
Celý den jsme poznávali místní kulturní zvyky a mnoho míst a zároveň se snažili užít si každý moment mimo bradavický hrad. Než bylo na čase se znovu přesunout a konečně si odpočinout, koukala sl. Arietty na vášnivou diskuzi mezi mnou, Emmou a Eigrelou o tom, kdo si zaslouží být na kartičkách uvnitř čokoládových žabek. Ale to mě trochu unavilo, a tak jsem se pak přemístil za Aurelií, která sledovala moderně nasvícenou ulici, kde se oddávalo mnoho mudlů tanci na korejské hity. To bychom nebyli my, abychom se ke srandě nepřidali, než nás málem za ucho chytla sl. Anseiola a odvedla nás k ostatním.
*
Tentokrát přenášedlo vypadalo jako větší figurka kočky. Přemístilo nás do japonské Osaky, kde jsme se ubytovali v místním kouzelnickém hotelu. Konečně noc a my si mohli odpočinout.
Druhý den nás čekala návštěva chrámu v Kjótu. Eli konečně přiznala, že místní atmosféra není zas tak špatná, ale její nadšení trvalo pouze do doby, než jí Temný hnus začal lézt po zádech. Nicméně každý si užíval tu překrásnou architekturu a jak je vše poklidné. Já, Zy, Sage a Eigrela jsme se nakonec rozhodli, že si půjčíme místní historické oblečení, takže jsme pak vypadali jak z dob císařů a císařoven. Zatímco nám sl. Arietty a Anseiola tleskaly, Charlie si hrála s místními jeleny a něco urputně popisovala Ginny, Magdě a Ashley. O kousek dál měly Aurelia, Eli, Emma a Summer pro změnu posezení pod stromem a odpočívaly.
Odpoledne nám ředitelka řekla, že už je čas se přesunout do Tokya. To se nakonec stalo zlatým hřebem celé cesty. Šli jsme se podívat na místo zvané Akihabara, kde se Ginny a Magda rozhodly utratit všechny zbytky financí za magické figurky, a Charlie omylem vstoupila do obchodu, kde si myslela, že prodávají školní potřeby, ale ukázalo se, že to byl cosplay obchod. Nejvtipnější se mi zdála Summer, kterou prostě nic neodradilo od toho, aby si koupila nějaký ten módní kousek, se kterým se pak chlubila všem.
Když už se blížil večer, sl. Arietty koukla na Sagea, aby jí dal přenášedlo, co si k němu uložila, aby ho pohlídal, ale ten tvrdil, že nic nemá. Poté následovalo snad desetimunuté ticho, kdy si všichni uvědomili, že se do Bradavic asi nevrátíme. Nakonec se ovšem přenášedlo našlo. Ukázalo se, že ho celou dobu omylem nosil Zy v kapse. Po úspěšném návratu do hradu se všichni cítili více unavení než odpočatí.
***
Emma shrnula celý výlet jedinou větou: „Už nikdy nebudu podceňovat sílu přenášedel a dlouho tak cestovat nebudu.“
Eli se přidala: „A ani sílu thajského curry. Protože ještě teď mám pocit, že budu plivat asi oheň.“
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: 