Největší a nejupřímnější z lásek

Dojemný rozhovor o lásce a největších životních hodnotách. O tom, co je na světě nejdůležitější a na čem opravdu záleží. Rozhovor, který se s obzvláštní něhou dotkne samotného srdce a možná i rozpláče dojetím.

Jelikož se nám blíží den, kdy budou všichni vzpomínat onu povrchní přitažlivost duševní, sprosťáci možná i tělesnou, rozhodl jsem se přinést rozhovor o skutečné, ryzí a pravé lásce – lásce k penězům. Ta, jak víme, je vždy čistá a věčná. Zatímco slib manželský poruší prakticky každý druhý bambula, který jej dal, nebyl dosud znám případ, kdy by někdo dobrovolně opustil naditý měšec. Ano, páchají se sice zločiny z lásky k člověku, ale jak potvrdí každý bystrozor, z lásky k penězům se jich páchá mnohem víc. Za účelem dnešního zpovídání jsem nepozval nikoho menšího než Candora, hrdého strážce Havraspárského kolejního konta. Havrana, pro kterého jsou peníze vším.

James: Vítej v naší redakci, drahý Candore.

Candor: Drazí jste vy. *prohlíží redakční prostory* Víte, co nás tady ta sranda stojí? Inkoust, odměny, tiskařský stroj, pasti na šotky, husy na pera… čokoláda! Máte děsivou spotřebu.

*

James: To si probereš s šéfredaktorkou. Sešli jsme se, abychom v této přecukrované valentýnské době nabídli čtení o opravdové, hluboké lásce, jakou může člověk – nebo tedy havran – pocítit jedině ke zlatu a horám mincí. A já bych hned začal otázkou, jak bys tento cit sám za sebe vyjádřil?

Candor: Často jsem se nad tím zamýšlel a vlastně jsem svůj vřelý vztah k bohatství nikdy nedovedl popsat slovy. Když ale dovolíš, promluvil bych slovy umělce. Kdysi jsem vyslechl jistou repliku, veršovanou, která jako by mi promluvila z duše.
*Candor zaujme vzpřímený postoj a začíná procítěně recitovat*

Mamon je můj osud. Mamon je můj osud.
Mamon je všecko, co neznal jsem dosud.
Mamon je první a poslední můj hřích,
nepoznat mamon, nemiloval bych.

Teď nějaké pindy o hmyzu a rozhazování kytek, to přeskočím, ale pak!

Mamon je první a poslední má láska.

No? Nederou se vám do očí slzy, když to slyšíte?!

*

James: *Zaujatě poslouchá* To je z Manon Lescaut.

Candor: Správně, mamon, lesk! Nádherné, že?

*

James: V těch verších se mluví o Manon, to je hlavní postava divadelní hry.

Candor: Skutečně? Ehm. No to nevadí. Byla bohatá?

*

James: Pokud vím, spíš hezká.

Candor: A jéje. Krása stojí vždycky spoustu peněz.

*

James: To mi poví… totiž, zpět k tématu. Chtěl jsem...

Candor: Narážíš na madam manželku?

*

James: To bych si netroufl.

Candor: To si klidně troufni, já ji pamatuju. To bylo zlata, co?

*

James: Přejděme radši k tématu, nebo tenhle rozhovor vůbec nevyjde. Chtěl jsem…

Candor: Slečna dcera je po matince? Já jen že si držím přehled o stagnujících kontech bývalých mamonářů a…

*

James: Tak dost. Chtěl jsem se zeptat, kdy se v tobě láska k penězům poprvé projevila?

Candor: V útlém mládí. Když jsem poprvé nejen spatřil, ale i zdvihl ze země svou první minci.  Chceš ji vidět?

*

James: Moc rád.

Candor: Tadyhle si nejprve navleč bílé rukavice. Tak. Děkuji. A tady ho máme – můj první svrček. Byl to nalezenec, sirotek. Majitelé ho opustili. Tenhle penízek ve mně probudil celoživotní vášeň pro peníze. Nešmatlat na něj! Jen ho drž na dlani. Podívej jak je nádherný, jak úchvatně se leskne v letním slunci!

*

James: Je únor.

Candor: To je jedno. Jak úchvatně se leskne! *Candor zamilovaně kouká a ukápne slzu* Každý den ho leštím vyčiněnou blánou z dračích křídel a ometám štětečkem z chlupů hrabáka.

*

James: To je ovšem příkladná péče.

Candor: Ano ano. Nejméně dvakrát denně, tak jako si každý správný havran nejméně dvakrát denně čistí zobák, tak se má každý správný mamonář starat o své nejlepší mince. Tak, to by stačilo. Tady je pro změnu můj první srpec.

*

James: Krásný. Vidím, že je taky leštěný.

Candor: Samozřejmě. Dvakrát denně leštím všechny své vzácné mince. První svrček, první srpec, první galeon – ten je tedy v trezoru, ten nikomu neukážu. Můj druhý svrček, druhý srpec, druhý galeon, můj třetí svrček, třetí srpec, třetí galeon, můj čtvrtý svrček…

*

James: Je ten výčet mincí se zvláštní citovou hodnotou ještě dlouhý?

Candor: Ano. Chtěl jsem ti je ukázat, ale vidím, že nemáš zájem. *Odebírá něžně zobáčkem svůj druhý srpec*

*

James: Umím si je představit. Dovedeš si představit, že bys měl někoho nebo něco radši než peníze?

Candor: Ne. To je láska až za hrob.

*

James: Říká se ale, že peníze si nikdo zrovna do hrobu nevezme.

Candor: To je obecně tradovaná mýlka. Peníze jsou naopak prakticky to jediné, co si do hrobu vzít můžete. Piáno nebo vzpomínky na mládí si do něj vezmete těžko. Já bych dokonce doporučil brát si jich tam co nejvíc.

*

James: A nebudou tam přece jen trochu zbytečné?

Candor: Peníze se vždycky hodí. Přinejmenším je nezhamtnou příbuzní. Budou vás mít o něco méně rádi, ale to jen dokazuje, že mám pravdu. Peníze jsou zkrátka zhmotněná láska.

*

James: Někomu by se takový životní postoj mohl zdát trochu povrchní.

Candor: Ano ano, chudí lidé mají sklony penězi opovrhovat. Co jim taky zbývá, když je nemají. Běžná obranná reakce jedinců, kteří pro nedostatek zkušenosti nedovedou ocenit životní hodnoty v plné šíři. Za to nemohou.

*

James: Majetek ovšem nejsou jen peníze. Co ty a další cennosti?

Candor: Z jiných cenností mám nejradši drahé kamení. Ale nedá se nic dělat, nejvíc straním mincím. Dají se snadno spočítat a pro všechny mají stejnou hodnotu. Jen si zkus zaplatit starožitnou vázou nebo diadémem Ro…

*

James: Ale no tak!

Candor: ...což mě samozřejmě nikdy ani nenapadlo! *ohlédne se, jestli nikdo neposlouchá* Ale každý strážce kolejního konta má tajný plán, abych tak řekl, pro případ krachu. Jedna nejmenovaná kolej například chtěla v nouzi prodat kolejního ředitele konkurenční škole. A jiná si nechala ocenit famfrpálové poháry. Ale kouzelnický svět je malý, takový artefakt nebo hradního profesora by v každé zastavárně poznali a vykoupili jedině pod cenou.

*

James: Když už jsme u těch kolejí, všichni víme, že bdíš nad kolejním kontem ve dne v noci, ale jsi spíš v jistém smyslu duchem kolejního bohatství, zatímco, abych tak řekl, disponentská oprávnění drží kolejní pokladníci. Nežárlíš?

Candor: Vůbec ne. Já bych výborně dovedl disponovat, ale kolejní pokladník občas musí – odpusť Roweno, že to vůbec vyslovím – v...v… *Candorovi se lesknou oči a přiškrcený hlas odmítá vydat hlásku* Pardon. Dej mi chvilku. *suší si očka křídlem a sbírá odvahu* Vydávat! Tak, fuj! To bych rozhodně nemohl.

*

James: Můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že to je otřesná povinnost. Každého havraspárského pokladníka po vydání z trezoru pronásledují nepříjemné noční můry.

Candor: Takový vyčítavý hlásek, že? Uprostřed noci, že? Takový krákavě káravý, že?

*

James: Jak to víš?

Candor: Další otázku prosím.

*

James: Tedy… Jak jsi spokojený se současnou situací okolo havraspárského konta?

Candor: Docela spokojený jsem, stav kolejního konta je v širším horizontu uspokojivý. Vlastně jde o historicky jeden z vůbec nejlepších stavů, bývalo hůř. Ovšem vedení koleje si neustále vymýšlí zbytné výdaje, například kolejní předměty by jistě šly šít z levnějších materiálů, nebo menší. Nebo obojí. Držím proto křídla pokladníkovi, aby tento nemorální tlak ustál, případně ztratil klíče, až nároky na naše konto přesáhnou rozumné meze. Věřím, že to zvládne. Zatím si vede výborně. Víš, že má kocoura? To je fantastická věc, konečně nemáme mince otlapkané od myší. To mě vždycky trápilo.

*

James: To rád slyším, nestává se často, aby byl Candor spokojený.

Candor: Docela spokojený. K úplné spokojenosti mi samozřejmě chybí překonat ve výši kolejního konta Nebelvír. Ale dokud se studenti soustředí na sběr přízemních bodů a vyhazují peníze za vzdělání, těžko je někdy předskočíme.

*

James: Každá kolej touží v první řadě získat školní pohár, to se nedá nic dělat.

Candor: Jo? A že se nám to daří, co?

*

James: Určitě se jednou zadaří. A třeba se splní i tvůj sen. Havraspár vždycky dokázal překonat sám sebe.

Candor: Doufejme. Ve věci kolejních kont panuje podezření, že Nebelvír těží z přízně jistých velmi bohatých dříve červených profesorů. Naše kolej má taky řadu velmi bohatých dříve modrých profesorů…

*

James: Další otázku prosím.

Candor: Rozhovor vedeš ty.

***

James: Ach ano. Myslím, že jsme toho dnes slyšeli hodně a prostoru k vyznání lásky bylo víc než dost. Chtěl bys závěrem říct čtenářům něco, co by si opravdu mohli vzít k srdci?

Candor: Střádejte, drazí čtenáři, svrček k srpečku, a hlavně nevěřte nikomu, kdo vás bude od peněz zrazovat. S penězi je krásně, peníze vás nikdy nezradí. Láska k penězům není povrchní a pomíjívá, ale hluboká a nekonečná. A pokud máte strach o jakýkoli větší, ale klidně i menší obnos, neváhejte jej uložit na kolejní konto. Jedině tam budou peníze v absolutním bezpečí. Já osobně se zasadím o to, aby vaše mince náš modrý trezor nikdy neopustily.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář