Lamí večírek: povídky

15. plodena se v kolejní místnosti Havraspáru pod taktovkou Linn Rose Lairové a Isabelly Anne Swan konal večírek s názvem "S Lamou a Tlamou za lamím pokladem". Jeho součástí byly samozřejmě i předsoutěže. Výsledky té povídkové si můžete přečíst v následujícím článku.

Tato kategorie byla zavedena jako úplně poslední, možná proto došly pouze příspěvky dva, z čehož jeden nelze pokládat jako soutěžní, protože jeho autor ještě není členem Havraspáru, ačkoliv v to doufá. První místo proto získala Elanius Aine Neil, která neměla jediného soupeře, jenž by ji mohl ohrozit. Autorem druhé povídky je Evelina van Eyck.

Názor na to, jak by se tyto dvě dívčiny umístily, si musíte udělat sami a my vám k tomu dáváme jedinečnou příležitost. Vůbec poprvé jsou v našem časopise zveřejněna dílka z předsoutěže. Organizátoři večírku společně s celou redakcí vám přejí dobrou zábavu.

***

1. místo: Elanius Aine Neil

*

Katelyn se mlsně olizovala a hleděla do kotlíku, ve kterém se vařil guláš. Omamná vůně se linula zpod špatně ucpaných dveří a přiváděla k šílenství polovinu hradu.
„Isabello, myslíš si, že už to bude?“ zeptala se zpocená Linn, která se polonahá povalovala na oblíbeném křesle profesora Werewolfa. Ovívala se štosem do této chvíle neoznámkovaných prací a slastně vzdychala.
Isa popadla vidličku a šťouchla do masa. „Ještě se neodlupuje od kosti, bylo by to moc tvrdé,“ prohlásila otráveně.
„Ech,“ přidala svou trošku do mlýna Katelyn a upadla do příjemných mrákot. Po chvíli usnula. Začala velmi hlasitě chrápat.

„Měly bychom začít jíst pouze poživatelné jídlo,“ zašeptala Linn a šťouchala se v hranolkách s kečupem. „Pořádný kus masa jsem měla naposledy před měsícem.“
„Ani mi o tom nepovídej. Ti skřítci nám snad vaří podrážky z bot,“ škaredila Isabella.
„S těmi masovými kuličkami bychom mohli začít hrát tenis,“ ušklíbla se Katelyn.
„Které maso je nezdravější?“ nadhodil otázku Isa.
„Jak to mám vědět? Nejsem odborníkem přes maso,“ zasmála se Katelyn.
„Ty nejsi odborníkem na nic,“ usadila Isabella svou kamarádku.
„Holky, nechte toho, zeptáme se McBraveho, je to knihovník a ….,“

Linn zamlaskala jazykem. Katelyn sebou trhla. Setřela si kapající slinu z brady. Zamžourala na voňavý kotlík a opět usnula.

Isabella držela ve svých neohrabaných prackách velmi tlustou knihu. Protože čtení jí dělalo značné problémy, trvalo snad půl hodiny, než si přehláskovala dva řádky.
„Já už na to nemám nervy,“ vzdychla Katelyn a vyškubla Ise knížku. Chvíli přejížděla očima po řádcích, občas otočila list.
„Tak co?“ podupávala netrpělivě Linn nožkou.
„Už to mám!“ vykřikla Katelyn a vyhodila knížku radostí do vzduchu. To neměla dělat. Jako bůh pomsty se přiřítil knihovník, profesor McBrave.
„Co to sakra s tou knihou vyvádíte?“ zařval, až všechny tři holčiny nadskočily. Katelyn popadl za vlasy a několikrát s ní zacloumal. Poté se třikrát nadechl, aby se uklidnil a nepřizabil je na místě, načež je vyhodil ven s dvojnásobným školním trestem.

Isabella pomalu ztrácela nervy. Popadla hrnek s vodou a polila Katelyn. Ta vyskočila s výkřikem na stůl.
„Sakra, Kejt, nemohla bys být aspoň chvíli zticha? Buď řveš, nebo chrápeš!“ Isabella se začala rozčilovat.
„Chceš, aby nás tu někdo nachytal?“ přisadila si Linn.
Katelyn ještě chvilku zuřila. Guláš začínal pobublávat a ona zhypnotizována tím pohledem se opět usadila. Chvíli sledovala Isabellu, jak se s velkou vervou rýpe v nose. Zřejmě tam chtěla objevit poklad. Na polonahou Linn neměla dostatečnou odvahu mrknout byť jen jedním okem, tak začala počítat ovečky a co čert nechtěl, usnula.

Isabella měla po lokty ponořené ve vodě s jarem a drhla připečené hrnce ve školní kuchyni. Rukou si otřela čelo a koutkem oka sledovala Katelyn, která se nenápadně vplížila do spižírny a ukradla kus masa. Ihned do ní vjel nový život a s písničkou na rtech drhla špinavou pávičkou, až pěnou pocákala zeď.
„Mám to,“ přepřikovala Katelyn cinkot nádobí. „Pravé lamí maso, dle té prokleté knihy z knihovny je to nejlepší potravina na světě.“
„Tak to schovej pod zástěru a pomož trochu,“ houkla Linn, která se plazila po podlaze v marné snaze ji vytřít.

Linn uhodila Katelyn do tváře. „Neusínej pořád, za chvíli to bude hotové.“
„Ale jó,“ inteligentně prohlásila Katelyn, ale nedodržela slovo a usnula.

Isa otevřela dveře Johnova kabinetu, opatrně nakoukla. Byl prázdný, tak se celá povedená trojka nasoukala dovnitř. Ucpala veškeré otvory, aby nikdo nepoznal, kde se vaří dobrota z lamího masa a pustila se do kuchtění.
Společnými silami nakrájeli cibulku, osmažily a přidali další potřebné suroviny.

Katelyn se s trhnutím probudila v ten pravý okamžik. Guláš byl uvařen. Linn donesla talířky, Isabella odněkud vyhrabala lžičky a Katelyn nalámala chleba. Dříve, než stačily ochutnat tu lamí pochoutku, otevřely se dveře.
Linn se strachy málem počůrala, jak se lekla. Katelyn se neúspěšně pokusila schovat za kotlík. Děvčata však měla štěstí v neštěstí. Místo Johna Werewolfa spatřila pouze šklebící se Janel a Larrie. Dříve, než stačila otevřít ústa na svoji obhajobu, Janel mrkla na Larstonku. Ta krátce kývla. Beze spěchu popadly kotlík plný toho nejlepšího masa na světě a s hrdě vztyčenými bradami odešly. Za sebou nechaly lítost vzbuzující hladovou trojku, která ihned začala plánovat příšernou pomstu.

***

2. místo: Evelina van Eyck

*

Co bylo kdysi (před několika dny), předtím, než jsem se nějak omylem dostala do jistého Sesterstva, si jen matně vzpomínám. Pamatuji si jen útržky vzpomínek na to, jak jsem poprvé vkročila do hradu. Nadšení. Spoustu nových tváří. Výborné dýňové paštiky. A pak se to stalo. Toho dne jsem seděla sama ve Velké síni a v klidu plesnivěla. Pak se zjevily ty tři - Isabella, Katelyn a Linn - a tvářily se fakt jako lamy. Vyprskla jsem smíchy. Jenže to asi nebyl ten nejlepší nápad. Významně se po sobě podívaly a začaly si šeptat. To mne znepokojilo, ale dál jsem spokojeně plesnivěla na místě. Jenže o chvíli později ke mě ty tři přistoupily a...

"Přijímaš lamismus jako svoji pravou a jedinou víru a vstupuješ do Sesterstva nejvyšší Lamy? Dobrovolně?" Vybalila to na mě Isabella.
Moje plesnivý mozek nestačil dost rychle nastartovat a ze mě tedy vypadlo pouze nicneříkající a ne zrovna inteligentní "He?". Katelyn považavala moji odpověď za kladnou a dostačující a tak pokračovaly jedna přes druhou

"Řekni 'Věřím v Nejvyšší Lamu, jež ve svém lamosrdenství ochraňuje své služebnice.'!"
"A drží nad námi svou ochrannou tlamu, lámen."
"Vyznávám jeden Ementál požehnaný Lamou, očekávám spásu ve jménu Nejvyšší Lamy a vzkříšení všech lam, lámen."
"Budu ctít, obdivovata finančně sponzorovat své bratry a sestry v Lamě, lámen."
Poslušně jsem to všechno po nich zopakovala. Byla jsem zrovna moc zmatená a zděšená, že jsem ani netušila o co se jedná. Ale říkala jsem si, že bych jim měla udělat radost a třeba mi pak dají sušenku. Nakonec jsem jen odříkala závěřečný slib: "Zříkám se všeho zla, jakož i bezlamího lidu, zaslibuji se Nejvyšší Lamě a přísahám jí věrně sloužit, dokud nás smrt nerozdělí, a nebudu lamit před svatbou. Lámen. Tak přísahám a slibuji."
A ony sborově řekly: "Vítáme tě, lamo *, do Sesterstva Nejvyšší Lamy!"

A bylo to. Díkybohu nechtěly nic víc, jako je třeba mít doživotní lamí cejch na zadku nebo něco podobně pošahaného.
Merline, co jsem to udělala?!

***

Gratulujeme umístěným a děkujeme za účast!

---

Pozn. redakce: Díla byla ponechána ve své autentické podobě a jsou netčená korektory a vizuálními mágy Corvina Declaratio, aby zůstala věrná podobě, ve které dosáhla svého umístění.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář