Reportáž z lamího večírku!
Pořadatelkami se tentokrát staly naše Lama a Tlama... Tedy, samozřejmě mám na mysli naše modré studentky Isabellu Anne Swan a Linn Rose Lairovou!
A myslím, že není těžce uhádnutelné, čeho že se večírek týkal. Ano, správně. Byl to večírek plný lam, nazvaný "S Lamou a Tlamou za lamím pokladem"
Přesně v 18:00 hod to všechno vypuklo!
Pořadatelky se nezdržovaly dlouhými uvítacími řečmi a ihned zavolaly náš dopravní prostředek- lamu!
Ale v kolejce jsme ještě chvíli pobyli, jelikož přišla malá soutěž. Isabella nám položila tuto hádanku:
Na jih a na západ půjdeme směle,
kde hory pnou se výš a výš.
když potkáš lamu a uvítáš ji vřele,
s Lamím pokladem se záhy potěšíš.
Indián se plazí horami,
kondor se mile usmívá,
kam že to jdeme právě my,
havraní síla vábivá?
Ve které se skrýval název místa, kam jsme měli vyrazit. Po chvilce hádání vyřešila hádanku Elyssea Ellesméry, 
když vyřkla slovo "Andy".
Mezitím stačila lama poslintat křeslo pana kolejního, na což pan kolejní reagoval slovy "Ježiš, kšc potvoro!"
Náhle se od krbu ozvala rána, a před námi stála bílá lama (pozn. Opět oživl odér uleželých Jamových ponožek!)
Lama nám darovala svitek pergamenu a malý křišťálový flakónek. Nabádala Isabellu, aby si vše dobře schovala, popřála nám mnoho štěstí a zmizela.
Linn nám ukázala mapu a poté nás začala nabádat, a bychom vylezli na lamy! Některým se moc nechtělo, jiní se balí a další skákali salta ze závěsu přímo na lamí hřbet! (vůbec jsem to nebyla já!). Na našeho pana kolejního se musela lama dokonce zamračit a když ani to nepomohlo, chytila ho do zubů a hodila si ho na hřbet. To víte, že to trošku bolelo...
Lamy se rozběhly a k našemu úleku zamířily k oknu a vyskočily z něj. Všude bylo slyšet pištění havraspárských, ale když už se stačili všichni pokřižovat, lamy pád vyrovnaly a vznesly se do modrých obláčků.
Za chvíli jsme již byli v Andách a mohli z lam slézt, i když jsme si cestu nakonec užívali, vždyť havrani jsou ve vzduchu jako doma!
Byli jsme poučení o bezpečnosti. Bylo mi řečeno, že jsme zapomněli škrabky na mrtvoly, což mě dosti zarazilo!
Najednou se začala otřásat zem a my se propadli k nějakému vchodu vytesanému ve skále. Prolezli jsme vchodem a vylezli na konci nějaké jeskyně. Hned jak jsme se rozkoukali, spatřili jsme lamu, která vypadal nevinně. Chtěla jsem si ji pohladit, a tak jsem na ni mile zavolala, ale ta potvora vyvalila oči a poplivala mě! Vrhla jsem se po ní, ale uskočila mi a začala se přibližovat k naší skupině. Už to nebyla ta roztomilá lama, ale krvelama!
Elyssea neváhala a vytáhla svou velkou těžkou pánev po babičce a bacila lamu, která se sesunula k zemi, ale to se k nám už začalo přibližovat celé stádu krvelam! A Elyssea vzápětí o pánev přišla, jelikož největší krvelama ji jí odkopla přímo z rukou a rozbila jí.
Elyssea se však nenechala zaskočit a pomocí kouzla "Reparo" si pánev opravila. Ale těch krvelam bylo mnoho, a my nemohli použít kouzla, jelikož byly kouzloodolné! Vzápětí byla Elyss opět odcizena její pánev. Linn navrhla, že někoho obětujeme, ale to se neujalo. A tak jsme začali vyvolávat Nejvyšší lamu.
Vyvolávání se nám podařilo a zjevila se nám žena, která silně připomínala lamu. Lama s velkým L, tedy Isabella, byla vyzvána, aby vytáhla onu lahvičku od bílé lamy a otevřela ji. Jenže Is to moc trvalo a Linn už to nervově nevydržela, vyrvala ji lahvičku z rukou a rozbila ji o kámen. Vtom se začaly dít věci. Objevila se modrá m
lha a zhypnotizovala krvelamy! Elyss získala zpět svou pánev.
Nejvyšší lama nám řekla, abychom naskočili na krvelamy, které nás donesou až k jejímu pokladu, a zmizela. A tak jsme také učinili a zanedlouho jsme seskakovali z krvelam u jezera, kde nás čekal velký lamakvíz, který vyhrála Lilien.
Po kvízu jsme se vydali za pokladem, který jsme vzápětí objevili. Linn ho doslova chňapla a utíkala s ním z jeskyně, aby se čirou náhodou něco nestalo (jak řekla Isabella: "Aby se ještě něco nepotento..."), však to znáte! My ostatní jsme ji pronásledovali ven.
Mezitím venku přistála lamletecká společnost, která nás dopravila do kolejní místnosti, kde jsme otevřeli truhličku a našli sošku nejvyšší lamy, zlatý ementál splněných přání a sněžící kouli.
Citace rozhovoru, po vyndání ementálu z truhličky:
Elyssea Ellesméry > ementál je děsně smradlavej sýr...
Linn Rose Lairová > - mračí se na Elyss - Bude pořád smradlavý, když ti řeknu, že tohle je ementál, co plní přání? :P
John Werewolf > no a když mi nedá hromadu galeonů... mužu ho roztavit a zlato prodat?
Elyssea Ellesméry> Linn i kdyby mi vyčaroval sněhuláka na poušti, pořád bude smradlavej :P
***
Poté už přišlo vyhlašování předsoutěží, jejichž díla jsou uveřejněna přímo zde, v Corvinu Declaratio .
Končím tento článek o našem velmi povedeném kolejním večírku a těším se, až se bude zase nějaký pořádat!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 18. 7. 2010
