První pocity po nastěhování

Stalo se tak něco před půlnocí, opět. Pan ředitel si nechává tyhle významné momenty vždycky takto, pět minut před dvanáctou. Asi nás chce nechat napínat, zda to stihne ještě ten den. Budiž mu země lehká, až to jednou nestihne. Ale dost k téhle omáčce.

Jak jsem se tedy cítil při prvním kroku přes práh domku? No, chudej. Klasik by řekl, že "chudej jak kostelní myš". Já říkám pouze "chudej jak myš". Do kostela by mě totiž s tak prázdným měšcem nikdo nepustil, natož aby mě tam ubytoval.

Mé pocity nebyly ojedinělé. Schválně jsem sledoval kolegy, kteří zrovna seděli nad šálkem noční kávy ve Velké síni. Přítomní byli dva - Anseiola a David. Myslíte, že jejich první reakcí bylo nadšení z nově získané nemovitosti? Ale kdeže! Udělal jsem foto, jak se oba tvářili, a přidávám k tomu zvukový záznam přímo z Velké síně.

Takže prvně Ansí, jak jí, my mazáci, říkáme ve sborovně. Hezky se vymódila, o tom žádná. Určitě by se neztratila na žádném plese, dokonce i George by jí musel dát pět hvězdiček. Podotýkám, že zaslouženě. Ale nevím, nevím, jak moc bude nadšená, až se bude brodit blátem ke svému vytouženému mlýnu v tomto plesovém ohozu, ale jak se říkává - proti gustu žádný dišputát! Ansí byla dokonce v takovém šoku, že upustila svou drahou masku, kterou si jinak tak moc hýčká.

No, slzy brzy uschnou, na šatech snad nezůstanou fleky. Kouzla ale kdyžtak odstraní všecko. Ono nejvíc na tom vyhrají vlastně studenti, když se na to podíváme z jiného úhlu. Dokážete si představit ty přemrštěné reakce zchudlých profesorů na kohokoliv, kdo by jen trochu vyrušoval v hodinách? No, já se té představě raději vyhnu.

A to ještě nevíme, jak bude reagovat pan manžel. Ten totiž také přišel o celých 285 galeonů. A to ho navíc čeká náročná práce se stěhováním jejich manželské rakve.

Ještě přidávám zmíněný záznam z Velké síně, kde se nepříčetnou Ansí snažilo uklidnit hned několik lidí. Ne příliš úspěšně, jak vidno.

Ansí se mi bohužel nepodařilo zastihnout. Ne, popravdě. Běžela tak rychle, že jsem odmítl hnát se za ní jak za splašenou kozou. To není mířeno osobně, prostě má lepší kondičku, jak furt lítá po nocích za nějakou tou kořistí.

Ale dost bylo Anseioly - jak vzal odečet bezmála 180 galeonů kolega David?

Toto je jeho foto zachycené v první chvíli, kdy se podíval na své konto. Poté u něj přeci jen převládl blažený výraz z nově nabyté důležitosti a hlavně - prestiže. O tom vlastně celá ta věc s Godrikovým Dolem je, o prestiži z vlastnictví kteréhokoliv domku. David se rozhodl investovat nižší částku než manželé Renine. Možná proto se ten jeho prvotní šok změnil tak rychle na přívětivější výraz.

Přesto - co můžeme vidět v momentě šoku. Vlasy na hlavě mu v momentě pohledu na konto u Gringottů vstaly hrůzou. To David doplnil ukázkovým šklebem, myslím, že by se jím mohl pyšnit v kterékoliv soutěži typu Miss Hogwarts. To hned tak někdo neumí.

Ale my jsme si stihli všimnou i jiné anomálie. David u sebe, ostatně jako většina zeleně spjatých profesorů, nosí kolejní předměty, které si na zakázku nechala vyrobit kolej Zmijozel. To by nebylo ještě tak moc zvláštní. Zajímavější věcí je to, jak se v momentě šoku zachovaly drahé kameny na kolejnich předmětech či plamen svíce. Na hrotu knotu se na vteřinku zatřepotal fialový plamínek, což je vidět vcelku dobře. Čeho si ale všimne pouze bystřejší oko, je to, že smaragd na čelence změnil barvu také. A stejně tak původně zelené smaragdové oko na vycházkové holi. Klasicky zelenavé světlo, které je tak typické pro smaragdy, se změnilo na fialovou barvu.

Nevíme a také nebudeme zkoumat, proč se tomu tak stalo. Nyní už je vše v pořádku v zajetých zelených kolejích, takže se vlastně nestalo nic. Bohužel, bylo již pozdě v noci a nepovedlo se mi zastihnout ani Davida, aby se k tomuto podivnému úkazu vyjádřil.

Ještě však přinášíme poněkud klidnější zvukový záznam reakce Davidovy.

A jen tak mezi námi... ruku na srdce, kdo by si nepovzdechl?