Lososovy první dny
Čekání na vpuštění do hradu jsem trávila čtením Školního řádu. Někteří další nováčci mě napodobili, jiní se nedočkavě věšeli na bránu. Následovala ta dlouho očekávaná chvíle - brána se nám otevřela. Nahrnuli jsme se dovnitř jako banda neposlušných štěňat. Všechno jsme očichávali, prozkoumávali, objevovali. Mnoho z nás ihned naklusalo do Velké síně, aby se seznámilo s ostatními obyvateli, já jakožto stydlivý jedinec jsem si procházela zákoutí hradu. Pořídila jsem si téměř rozpadlou školní uniformu, pro představu si přečetla seznam předmětů vyučovaných v minulém roce, pak se zašla podívat na soutěže.
Právě u nich jsem strávila nejvíce času. Poslala jsem téměř každou soutěž, která se objevila, nejvíce mě oslovilo psaní básniček a kreslení obrázků, i když mi obojí vůbec nejde. Psaní povídek mě bavilo také, ale zabralo mi nejvíce času.
Když jsem poslala soutěže, vydala jsem se na další průzkum. Strávila jsem mnoho hodin zíráním do výloh na Příčné ulici a snila jsem o tom, že až našetřím dostatečné množství peněz, budu si moci některou z věcí koupit.
Z Příčné ulice mě nohy odnesly rovnou do Prasinek, kde už na mě čekala Ďáblova jáma, v níž jsem si svou skoro rozpadlou uniformu kromě jiného ještě parádně zaprášila od samých pádů. Očekávaný průchod jámou zůstal bez ďáblíkovy odměny, což mě přivedlo k rozhodnutí jít dále na průzkum. V Agentuře Žlutá tlapa se mi podařilo vydělat pár svrčků, pak jsem objevila čaroku. Jakožto nadšený luštitel různých křížovek a kvízů jsem se do něho pustila. Když jsem měla čaroku vyplněné, rozhodla jsem se ho odeslat. V tom se však objevila paní Norrisová, která obratně pergamen s vyplněným čaroku sebrala a odnesla pryč. Teprve pak jsem si uvědomila, že jsem zapomněla nechat otevřená dvířka do Velké síně.
Dále se mi podařilo strčit nos do Siláckého ringu, kde jsem měřila své síly s jednou nebelvírskou studentkou, dokud se opět nevloudila chybička v podobě paní Norrisové, která se nějak připletla do ringu a já o ni téměř zakopla. Paní Norrisová zasyčela, což mě tak vyděsilo, že jsem z ringu utekla.
Rozhodnutá se do ringu již nevracet jsem se vydala nahlédnout do Velké síně. Ustrašeně jsem nakukovala do dveří. V síni se již seznamovalo několik lososových kolegů s ostatními studenty. Sebrala jsem všechnu odvahu a vešla dovnitř. Všichni na mě byli moc milí, někteří z nich mi nabídli pomoc, když budu mít nějaké dotazy. Po zodpovězení dotazů ohledně vysněné koleje jsem asi ve dvě ráno zmizela na chodbě.
Ráno jsem se vydala znovu na průzkum. Našla jsem sovinec, kde na mě již čekalo několik dopisů. Upoutal mě pergamen od jedné hodné modré dušičky, u kterého čekala sova, Štístko. Dostala jsem sovu! Páni. Rychle jsem odepsala a vyrazila na Příčnou ulici shánět nějaké krmení a košťátko, vy víte na co.
Moje kroky zabloudily do knihovny. Zprvu jsem si nevšimla, jak je obrovská. Překvapeně jsem zírala na police s knihami, které tolik zbožňuji. V seznamu jsem si našla několik knížek doporučených nováčkům, které jsem si ihned půjčila. Usadila jsem se na nepříliš pohodlné židli v čítárně a dala se do čtení. Ještě tentýž den jsem obě dvě knížky s poděkováním vracela. Obohacená novými radami jsem zamířila opět do chodeb hradu.
Po pár týdnech se mi podařilo našetřit si asi šestnáct galeonů. Nadšená z té částky jsem se rozhodla trochu si vyhodit z kopýtka a zamířila jsem na Příčnou ulici. Mé kroky směřovaly do Vetešnictví u Kšeftaře. Ceny pěkné, některé věci taky. Co mu však musím vytknout je to, že si do obchůdku nepořídil alespoň jednu zkušební kabinku jako Madam Malkinová. Díky tomu jsem si totiž nevšimla, že mi k sobě příliš nesedí jeden svetr a sukně, které jsem si za část úspor koupila. Mé další kroky vedli ke zmíněné Madam Malkinové, u níž jsem si vybrala svetr, nové černé polobotky k uniformě a tašku na učebnice. U pana Olivandera jsem vyměnila párátko za opravdovou hůlku a ve Velkoprodejně Mžourov jsem si koupila druhou sovu, Rory. Příčnou ulici jsem tak opouštěla o několik galeonů lehčí.
To by bylo k mým nováčkovským zážitkům vše. A abyste nečetli jen moje vyprávění, zeptala jsem se několika lososových kolegů na jejich první dny ve škole.
***
Evelina van Eyck: Mé první dny? To byl směs zmatku, nadšení, bloudění, hledání, netrpělivosti, plesnivosti, ztracení, lososování, nalezení, objevování, srážení s ostatními lososy... eew, ale to znáš, ne? *zamrká*
Vlastně, moc jsem si toho nestačila najít sama, protože někteří starší studenti byli až přeochotní a všechno mi to vyžvanili, ach jo *usměje se*
Mé první dojmy byly ohromující, jsem ohromená až do dnešního dne a pořád ještě nějakou dobu budu! Všechno je fantastické, nejradši jámuji. Nejvíc problémů mi dělá létání na koštěti, ať dělám, co dělám, nemohu chytit víc jak 33 terčíků a už mi to leze na můj plesnivý mozek *zakření se* Jinak s ničím problémy nemám, já je rozhodně nevyhledávám! *úsměv*
*
Alex Preskot: Takže, první den v Bradavicích byl jak jinak než zmatený, spousta chodeb, neposlušných schodů a strašidelných zákoutí. Nicméně si myslím, že jsem se zorientoval docela rychle, vše jsem našel, i když to někdy drhlo. Moje dojmy jsou jen pozitivní, s nikým jsem neměl problém a myslím si, že většina studentů je tady ochotna pomoci, když člověk něco neví *usměje se* Problémem je možná pro nováčky nedostatek peněz, ale člověk si může vydělat, když je šikovný *úsměv* Taky mě někdy trápí neposlušnost kuchyně, někdy se objeví a někdy ne, ale alespoň je to zajímavější. Takže, abych to shrnul, jsem nadšeným nováčkem a moc se mi to tady líbí. Ještě jsem zvědav, co přinese výuka, ale to asi každý kdo je lososový.
*
Kristie Smithová: První dny na hradě? *usměje se*
Moje první dny na hradě jsem převážně strávila v jámě, neměla jsem odvahu jít do VS, protože jsem si myslela, že se všichni baví jen se svojí barvou. Nevím, proč jsem si to myslela, ale když jsem se odvážila vstoupit do VS a do prázdna říct ahoj, hned se mě ujala Palačinka Med Džemová. To byla moje první kamarádka tady na hradě, ovšem teď už jich mám spousty v každé koleji i mezi námi lososovými *smích*
Největší problémy mi dělalo najít letovou plochu a přiznám se, že kdybych si nenechala poradit, tak bych jisnad nikdy nenašla.
*
Jane Karen Langley: Mé první dny byly čistě rozkoukávací. Nejdřív jsem vůbec netušila, co všechno se tu dá dělat, až mi pár dobrých lidiček řeklo, že penízky (ty své tři galeony jsem utratila prakticky okamžitě) se dají vydělat soutěžemi, tak jsem začala psát soutěže. Potom někdo začal mluvit o KNP a hnedle jsem se do jedné dostala na jeden Mrzimorský kvíz. Kuchyň jsem tušila, ale finální radu jsem musela dostat, není na to jak přijít, nikde není žádná stopa. No a letovou plochu jsem si rovnou nechala říct, páč jsem na to neměla trpělivost a teď už mám 38 terčíků *usměje se*
Co se dojmů týče, já jsem byla a stále jsem neskutečně nadšená, v současné době nemám tolik času, kolik bych chtěla Bradavicím věnovat, ale to se třeba zlepší. Každopádně doufám, že budu pro svoji kolej přínosem!
*
Leroy Marshová: Moje první dny na hradě probíhaly asi jako první dny na světě (i když si je teda nepamatuju *zasměje se*). Vše jsem si našla sama a jsem za to na sebe hrdá. Akorát k pár věcem, kterým jsem nedokázala přijít na kloub, jsem si vypomohla ostatními studenty a občas profesory. Zatím pro mne byl opravdový oříšek rozpoznat rozdíly mezi všemi čtyřmi kolejemi. Přiznávám, že si myslím, že kdybychom byli rozřazeni dříve než na konci prázdnin, bylo by to snazší. Jistě to má ale svůj systém, který by bylo nesmysluplné měnit *culí se*
***
Všem nováčkům tímto děkuji za odpovědi.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno: 28. 7. 2010
Anita | 30. 07. 2010
Kristie | 30. 07. 2010
Eveline | 29. 07. 2010