Nevinné povídání s dívkou před branami školy

Ráno jsem se chtěla vyplížit z hradu a vydat se na malou procházku do Godrikova dolu, vzít to přes Prasinky a kolem vrby mlátičky zpět do hradu. Jenže sotva jsem vykročila z brány, uviděla jsem před sebou malou osobu, která nakukovala do hradu jedním z níže položených oken. Chtěla jsem se odplížit a zavolat nějakého profesora nebo školníka, ale v tu chvíli se osoba otočila a já uviděla, že je to drobná dívka. Tipovala bych ji sotva na prváka. Jenže...

Chvíli jsme se měřily pohledem, když vtom se na mě dívka usmála a tichým hláskem mě pozdravila. Na její pozdrav jsem jí bez váhání odpověděla a posléze se s ní dala do řeči.

Jelikož jsem se nechtěla zdržovat blízko hradu, nabídla jsem jí, aby se šla projít se mnou, a ona souhlasila... Chtěla jsem vykročit, ale pak jsem se zarazila a otočila na dívku.

***

Lilien: Jak se vůbec jmenuješ?

Yasmin: Jmenuju se Yasmin Mia Madisson. A ty?

*

Řekla jsem si, že se to nestává moc často, aby se někdo ptal na něco mě, a tak jsem se jí s radostí představila.

*

Lilien: Já jsem Lilien Emity Meissed. Promiň, že se ptám, ale jak jsi přišla ke svému jménu, připadá mi neobvyklé?

Yasmin: Takže, Yasmin - to je vlastně jasmín, keř, který má matčina rodina v erbu. Toto jméno dostává první dítě v rodině. Mia - mé druhé křestní jméno znamená bílý medvěd. To má zase význam pro rodinu z otcovy strany. Někdy si říkám, že kdybych nebyla první ze sourozenců, měla bych nějaká běžnější jména.

Lilien: Mě se tvé jméno moc líbí. *usměje se*

*

Chvíli jsme šly mlčky a pak se přeci jenom projevila moje zvědavost redaktorky, musela jsem spustit tu svou a Yasmin mi s úsměvem odpovídala.

*

Lilien: Já vím, že jsem strašná, ale tlačí mě na jazyku otázka, a to: jak ses dozvěděla o naší škole?

Yasmin: Babička mi o ní vyprávěla, nemůžu se dočkat, až mi přiletí sova s přijetím.

Lilien: Babička? Já vždycky milovala, když mi babička vyprávěla. Co ti o našem hradu pověděla?

Yasmin: Říkala, že jsou tu čtyři koleje. A že do nich zařazuje Moudrý klobouk. Taky mi vyprávěla, že zde studovali velmi významní kouzelníci.

*

Neváhala jsem a ještě než jsme prošly branou do Godrikova Dolu, jsem ze sebe vychrlila další dotaz.

*

Lilien: Ano, to studovali a myslím, že mnoho jich tu ještě studuje a studovat bude. A mimochodem, už víš, do které koleje bys chtěla nebo to necháváš na Moudrém klobouku?

Yasmin: Zatím ještě nejsem rozhodnutá pro tu nebo onu kolej, Moudrý klobouk to asi bude muset rozhodnout za mne. Ještě uvidíme...

Lilien: Odkud vůbec pocházíš? Myslím, že klobouk často rozhoduje podle rodinných příslušníků, i když je mnoho výjimek samozřejmě.

Yasmin: Pocházím z napůl kouzelnické a napůl mudlovské rodiny. Máme malou farmu na venkově. Máma je malířka, momentálně se zabývá malováním kukuřičných polí za farmou. Táta předstírá, že je zemědělec. Ve skutečnosti se věnuje chování bulharských slepic. Ty snáší vajíčka, z kterých se líhnou zakrslí dráčci. Taky se snaží odchovat aljašské vlkodláčky.

Lilien: Wow, myslím, že tvůj tatínek by se líbil našemu kolejnímu!

*

Musela jsem se prostě smát a v hlavě jsem si promítala obrázek aljašských vlkodláčků a pana kolejního. Prošly jsme Godrikovým Dolem, aniž bychom se někde zastavily, a zabraně pokračovaly v rozhovoru.

*

Lilien: Jak se vůbec cítíš, takhle za branami hradu, musí to být hrozné viď?

Yasmin: No je to asi takové, jako když se Harry nemohl dočkat konce prázdnin. Úplně ho teď chápu - těšil se do školy a nemohl s tím vůbec nic dělat.

Lilien: Naprosto ti rozumím. Jak si krátíš to čekání? Není ti někdy venku zima?

Yasmin: Teď v létě ani ne. V zimě by to bylo horší. Čekání si krátím pročítáním časopisů a archívu. Jinak se ani nikam nedostanu.

Lilien: Och ano, ta kouzelnická opatření. Už jsi určitě o hradu slyšela hodně, viď? Je něco, na co se těšíš ze všeho nejvíc? A co si myslíš, že tě na hradě čeká?

Yasmin: Asi na to, že se konečně dostanu tam, kam teď bohužel nesmím. A co mě tam čeká? Asi parta fajn lidí. Sovy, díky kterým budu moct posílat poštu. Hledání tajných komnat, psaní úkolů. Létání na koštěti. Vydělávání galeonů. A hlavně rozvíjení tvořivosti a fantazie, na to se těším asi nejvíc. A hned potom na ty sovy. To bude paráda, až budu mít svou vlastní sovu

*

Zamyslela jsem se a chvíli jsme vedle sebe jen tak kráčely. A já opět prolomila ticho.

*

Lilien: Měla jsi už možnost mluvit s někým z obyvatel hradu? Nebo jsem první?

Yasmin: Mluvila jsem vlastně jen s organizátory soutěží. Všichni byli moc milí. Vážím si toho.

*

Zase jsem se zamyslela, vždyť přeci já jsem organizátorka soutěže. A pak mi blesklo hlavou! To je ona, ta dívka, která se jako studentka čekající na přijetí zúčastnila soutěže v Corvinu Declaratio!

*

Lilien: To jsi ty, co jsi se mnou mluvila ohledně soutěže "Na křídlech havranů"? Které soutěže se ještě účastníš?

Yasmin: Ano, jsem to já a kromě soutěže "Na křídlech havranů" se ještě účastním letní fotografické soutěže ve Žlutém Trimelovi a Drable maratonu. Přála jsem si v nich soutěžit a to se mi i splnilo.

*

Řeknu vám, svět je opravdu malý!

*

Lilien: Jak to tak vypadá, máš kolejní časopisy pročtené ze všech stran *směje se*

Yasmin: Ano, všechny časopisy se mi moc líbí. Je na nich vidět spousty práce a času, které do nich investujete. Denní věštec sleduji také, ale víc se mi líbí kolejní časopisy. Nevím proč, ale připadají mi víc sympatičtější.

Lilien: Víš, co by mě ještě zajímalo? Jak často tu jsi? Jako myslím, před branami. To jsi tu pořád? Nemám poprosit skřítky, aby ti něco donesli z kuchyně?

*

Já vím, že to byla hloupá otázka, ale nějak mi ulítla z pusy. A měla jsem o ni starost, no.

*

Yasmin: Pořád tu nejsem. Sem tam se taky musím doma najíst, když mě ti skřítci z kuchyně ještě nezmerčili. Ale možná bych tu mohla zůstat i přes noc... Ale z kuchyně bych si určitě nějakou dobrotu dala, před branou hradu člověku pořádně vyhládne.

*

Yasmin se velmi mile usmála a já měla sto chutí propašovat ji do svého pokoje, jenže paní Norrisová by mě s ní určitě do hradu nepustila! Ale přeci jen jsem se musela Yasmin zeptat, jestli ji už ta kočka zmerčila, že by jsme ji třeba mohly nějak obelstít, jenže její odpověď mé plány zhatila.

*

Yasmin: Tak tu potkávám na každém kroku. Už jsem se ji pokoušela přelstít, ale ona se nedala napálit. Od té doby ji mám neustále v patách.

***

Ani jsme se nenadály a opět stály před branami. A já se s Yasmin musela chtě nechtě rozloučit. Chtěla jsem jí donést něco z kuchyně, ale s úsměvem odmítla, že až někdy jindy, že stejně musí domů. Zamávala mi, poděkovala a odběhla. Já se za ní ještě dlouho dívala a říkala si, že se tahle skvělá dívka musí dostat mezi nás!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář