My a normální?

Normalita je relativní pojem, to je známá věc. A obzvlášť v hradních zdech zaznívají různé hlášky o tom, jestli obyvatelé Hogwarts jsou nebo nejsou normální. Co to ale znamená, být normální?

Jakmile jsem do Velké síně umístila video jedné nejmenované mudlovské slečny, ani jsem netušila, jaký rozruch tím vyvolám. Mezi studenty se to hned chytilo a začali se bavit o tom, jací byli a nebyli. A kdo je a není normální. Většina se shodla na tom, že lidé jako ta slečna z videa normální nejsou. Ale kdo dnes vlastně normální je? Co znamená pojem "být normální"? Je to vlastně poklona? Nebo je to spíš něco, čeho bychom se měli obávat?

Poměrně často slýcháme, že my jakožto obyvatelé hogwartského hradu automaticky spadáme do skupiny nenormálních. Slýcháme to zejména od lidí zvenčí. Mezi sebou dost často zaslechneme hlášky typu "my vlastně normální jsme, to ti venku ne, ale oni jsou v převaze a mohou si říkat, co chtějí."

Nu a tak jsme se v Corvinu přeptali, jak to vlastně hradní osazenstvo vidí. Co to ta normalita je? Jak ji můžeme soudit? A co z toho pro nás plyne?

***

Cerridwen Lowra Antares: Inu, když je něco normální, je to obvykle nenormální. Většina inteligentně uvažujících bytostí se považuje alespoň v nějakém ohledu za nenormální - nenormálnost je normální, není nikdo, kdo by byl stoprocentně normální, jelikož norma neexistuje.
Ti, kteří se naopak považují za zcela normální, jsou pochopitelně naprosto nenormální a pravděpodobně by měli být zavřeni do nějakého ústavu. Je navíc nutno zdůraznit, že se za normální opravdu jenom považují, jinak jsou stejně průměrně nenormální jako všichni ostatní a tím, že se označují jako normální, sami sobě dávají punc nadřazenosti. Pokud je někdo normální, nikdy se za normálního neoznačí!

Doufám, že jsem to vysvětlila srozumitelně. *vědoucně mrkne*

*

Jessamine Keats: Já jsem absolutně a jednou provždy nenormální, takže bohužel nemám nejmenší tušení. *zatváří se nevinně*

*

Thorhall Ranucull: Řeknu ti, že hranice mezi normálností a nenormálností ještě nikdo nestanovil. Jinak, když tě někdo osočí z toho, že nejsi "normální", obvykle to znamená, že tomu danému člověku nepasuješ do žebříčku hodnot. Ergo: je to subjektivní.

*

Larrie Larstonová

"Být normální" je hodně široký pojem na hodně dlouhou debatu. Asi nejčastější užívaným vysvětlením je ale být ve statistické normě většiny. Tedy, pokud sedm čarodějů z deseti nečistí svou hůlku, znamená "být normální" nečistit svou hůlku. Pokud by sedm čarodějů z deseti zabíjelo, bylo by "být normální" zabíjení. V tom tkví slabina tohoto vysvětlení. Proto by se dala normalita vysvětlit třeba spíše jako soubor společensky přijatelných chování. Ať už je ale vysvětlení jakékoliv, je nutné si uvědomit, že vyloženě "normální" není nikdo. Nikdo z nás není prototypem normality, každý někde vybočujeme, ať více, či méně. A také jak v čem. *usměje se*

*

Samael Raukowicz

No, to je těžká otázka. Pod tím pojmem bych si představil někoho, kdo se chová tak nějak "dospěle" a celkově nevyvádí žádné rošťárny... No, takže na škole asi není nikdo normální. *nevinně se zazubí*

***

Tak nevím, ono asi nebude tak jednoduché být normální. Myslím, že se raději všichni spokojíme s faktem, že jsme šíleně nenormální. Pak už ale zabředáváme do divokých vod, kde se řeší, zdali je dobré zapadat do většiny a nevybočovat, nebo ano. A jak v čem. Ale o tom zase někdy jindy, třeba u listů Corvina!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář