George McBrave o nezávislosti Godrikova Dolu
Stojím ve velké hale městské radnice a se zájmem si ihned všimnu, že se tu něco změnilo. Malý pojízdný vozík, u kterého v minulých týdnech byl vídán pan ředitel, zmizel. Na jeho místě se stkví poněkud nápadná narůžovělá šipka ověšená květinami. Nad touto volbou upozornění jenom pokrčím rameny, tiše a bez štiplavých poznámek. Mé rozhodnutí je jasné, mířím si to přímo šipkou doporučeným směrem – k otevřeným dveřím do kanceláře nového správce Godrikova Dolu.
Vstupuji do rozlehlé kanceláře a přepadne mne zvláštní pocit. Vybavím si, jaký kumbálek jsem dostal já, když jsem přišel na Příčnou ulici, zaprášený, s pavučinami a s haldou nevyřízeného papírování. To byla léta, vzpomínám na ně rád. Každému bych to přál, takže mi je trochu líto kolegy George, protože on místo toho dostal nablýskanou reprezentativní kancelář s masivním mahagonovým stolem a spoustou světla. Nikde ani smítko prachu, všechny papíry uspořádané v přehledných barevných složkách ve vitríně u zdi.
Z přemýšlení nad minulostí mne však vytrhne hlasitá výtka mířená kdesi z rohu místnosti. "Co tady děláte? Neumíte klepat?" Z otevřené skříně vykoukne hlava nového správce a rozzáří se veselým úsměvem. "U Merlina, to jste vy? No, pojďte dál a posaďte se!" mávnutím hůlky mi přičaruje velké pohodlné křeslo naproti jeho stolu. Trochu mne zarazí množné číslo, kterým mě dlouholetý kolega oslovil, tak jsem se bezděčně rozhlédnul kolem sebe, jestli tu se mnou není ještě někdo další. George přešel ke svému stolu a jedním pohybem ruky smetl do šuplíku bonboniéru i s malou srdíčkovou obálkou. Ze země však na stůl postavil vázu plnou vody a dal do ní velkou kytici květin.
"Vidím, že už jsi měl určitě hodně gratulací. Od kohopak jsi dostal tady luční kvítí?" zeptám se se značným zájmem.
George pokrčí rameny a jemně se začervená. "To je od Elennar, mé přítelkyně." Pomyslím si něco o tom, že by to mělo být naopak a spíš by měl dávat květiny George jí, ale přejdu to s pokývnutím.
„"Pojďme však k tématu, proč vlastně jsem tady. Proč ses přihlásil na post správce Dolu?" zeptám se, šetříc si ostřejší otázky na později.
George se nadechne, s úsměvem mi potvrzuje, že takovou otázku čekal. "Už jako malý kluk jsem toužil vést Godrikův Důl. Vždy mě fascinoval kouzelnický design, až jsem se mu před nedávnem začal věnovat," řekne zasněně a kouká přitom z velkého okna přímo k městskému parku. "V postu správce Godrikova Dolu jsem viděl novou příležitost, nový životní směr…,“ George se otočí do místnosti a s roztaženýma rukama pronese poeticky: "Nové životní prostředí."
To mě nerozhodí, už mám za sebou několik rozhovorů a na úlety dotazovaných jsem ostatně zvyklý.
"Ty jsi vedl návrhářský spolek DKD. Jeho úspěšnost však nebyla příliš velká, několikrát jsem zaregistroval pokus o obnovu, ale v podstatě s žádným ohlasem," pokrčím pochopitelně rameny. Vedení spolku je práce nevděčná a velmi těžká. "Stejně tak byla ale vcelku neúspěšná éra o propagaci knihovny, ve které jsi také působil. V čem si tedy více věříš v Godrikově Dole?"
George je očividně otázkou trochu zaskočen. "Ehm, jak bych to…," zakoktá se trochu. "Spolek DKD byl bohužel zrušen kvůli neaktivitě členů i studentů…," podá ne příliš dobré vysvětlení. "A…," pokračuje ve vysvětlení: "…ve školní knihovně byl zase neaktivní… a mezi námi, ještě nějakou dobu bude… hlavní knihovník."
Trochu alibistické vysvětlení, napadne mě. Ale to už George pokračuje v odpovědi. "V Godrikově Dole jsem však svým pánem, který se nemusí podřizovat studentům ani nadřízenému - žádného nemám."
To mě trochu zarazí. "Opravdu si myslíš, že je dobře, že nejsi přímo někomu podřízen? Nebojíš se, že zlenivíš, když Ti nikdo nebude dupat na záda?" zeptám se a dopíšu si pár poznámek k otázce.
Tato otázka Georgovi není moc po chuti, to jsem si uvědomil hned, jak jsem se zeptal. "Nemyslím si, že bych měl mít strach, že zlenivím," odsekne trochu podrážděně. Potom už s klidnějším výrazem dodá na odlehčení a s úsměvem. "Navíc, na záda nám všem dupe pan ředitel."
"Takže vlastně máš nadřízeného, ne, že ne," zkonstatuju věcně. "Co Tě motivuje k tomu, abys předčil očekávání a opravdu posunul Godrikův Důl tím správným směrem?" Trochu klidnější otázka, řeknu si. Ale to je potřeba, přiostřím později.
"Především má přítelkyně, která je mou oporou, která je mým zdrojem pozitivní nálady a činů…," tvrdí zamilovaně. "Nemohu však rovněž nezmínit podporu mé sestry Lucy McBrave a výraznou motivaci mi rovněž dodává každý malý čin, každá malá změna k lepšímu, kterou vykonám." Usměje se, očividně spokojen se svou odpovědí. Jako drzejšímu novináři mi však srdce plesá.
"Takže se máme trochu bát, že pokud se mezi tebou a Elennar stane nějaký nesvár, tak se to projeví i na tvém vedení Godrikova Dolu?" Výraz obličeje George změní během několika vteřin barvu asi třikrát. "Není to příliš křehká věc na to, aby se na tom dala motivace u tak vedoucího postu?"
--------------------------------------------
Zajímá vás odpověď na tuto otázku? Chcete vědět více o tom, jaká je představa správce Godrikova Dolu na jeho další rozvoj? A jak se radnice Godrikova Dolu postaví k problému s životu nebezpečného rozdrkocaného vozíčku? To vše a ještě více vyjde již zítra v druhé části rozhovoru s historicky prvním starostou Godrikova Dolu!
Zůstaňte s Corvinem Declaratio!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: John WerewolfVydáno: 4. 8. 2010
