Povídání se žlutou studentkou Vicky Charmant

Zajímalo vás někdy, co se honí v hlavě některým studentům? Mě každopádně, a tak jsem si popovídala o všem možném i nemožném s jednou milou mrzimorskou studentkou.

Dnes odpoledne jsem procházela hradem a náhodou narazila na Vicky Charmant, která se odkudsi vracela. Nějak mě osvítilo slunce, nebo to snad byla ona? Inu, kdo ví. Zastavila jsem Vicky na pár slov. Totiž, pár... Trošku jsme se rozpovídaly, ale to už uvidíte sami.

"Ahoj Vicky," zamávám jí a po chvilkovém tlachání o ničem se začínám vyptávat se safírovým brkem v jedné ruce a s pergamenem ve druhé.

***

Corvinus Declaratio: Mohla bys mi o sobě něco prozradit? Třeba něco o svém působení na Hogwarts?

Vicky Charmant: Ahoj Liluško. *usměje se* Nevím, co bys chtěla slyšet. Jsem mrzimorská studentka a prefektka, jdu do třetího ročníku a děsí mě, že už pomalu, ale jistě končí prázdniny. *usměje se*

*

Vím, že Vicky je mrzimorská prefektka, ale zajímalo mě, co si o své funkci prefekta myslí...

*

Corvinus Declaratio: Jsi mrzimorská prefektka, jak tuto pozici vnímáš? Máš mnoho práce na této pozici? A proč si myslíš, že zrovna ty jsi byla zvolena na tuto pozici?

Vicky Charmant: Ano, tenhle školní rok (Léto 2010, pozn. red.) to byla moje premiéra s odznakem. Přiznávám, že jsem se z toho rozkoukávala celkem dlouho, ale to neznamená, že bych to teď brala jako samozřejmost. Vnímám to jako velkou čest. Práce? Já myslím, že tady dost záleží na tom, jak moc si ty určité výsady vezme prefekt k srdci. Buďto se v čele koleje dá nečinně stát a nic moc nedělat, anebo naopak se snažit tu kolej zvedat, vymýšlet nové soutěže, podílet se na organizaci koleje. Ze všech sil se samozřejmě snažím být v té druhé škatulce. Proč jsem prefektka? Tak na to by ti asi měl odpovědět někdo jiný. Asi jsem byla tak moc hlučná, až si mě všimli. *rozesměje se*

*

Najednou mi v hlavě blesklo, že vlastně nevím, jak se Vicky do hradu vůbec dostala, a tak jsem neváhala a optala se jí na to.

*

Corvinus Declaratio: Jak ses vlastně o hradu dozvěděla? A pamatuješ si ještě na své první dny na Hogwarts?

Vicky Charmant: Dostala jsem se sem přes nějaký odkaz, tuším. První dny na hradě? Všechno bylo boží! *rozesměje se* Nejraději vzpomínám na setkání s Alaniskou, kvůli ní jsem tenkrát klobouku řekla, že chci do Mrzimoru a on mě poslal k ní.

*

Sleduji, jak můj brk dopisuje poslední slovo, a ihned se zajímám, jak asi tak probíhá den jedné neobyčejné žluté studentky.

*

Corvinus Declaratio: Prozradíš ostatním, jak probíhá tvůj "obyčejný" den na hradě?

Vicky Charmant: Zásadně mají přednost sovy. Jdu je nakrmit a zjistit, jestli tam nemám nějakého vetřelce, který mi přinesl nějakou zprávu. Pokračuju do kolejní místnosti, musím pochovat tu naši myš. Pak se snažím prolézt každý koutek zasedačky. Následuji opět do kolejky, kde si od někoho vypůjčím noviny a prostě čtu. Taky omrknu, jestli nepřibyla nějaká nová zajímavá soutěž. O školním roce se k tomu samozřejmě přidávají i úkoly.

*

Corvinus Declaratio: Co si vlastně myslíš o naší škole?  Je to pro tebe výhradně škola nebo to bereš úplně jinak? A co si bys řekla o lidech? A o organizaci celé této "instituce"?

Vicky Charmant: Já bych určitě nikdy neřekla, že je to jenom škola. V podstatě je to pro mě v poslední době hlavně o těch lidech. Hlavně se mi líbí, že i třeba introvertní člověk si tady může hrát na extroverta. Organizace? kdyby se mi nelíbilo, jak to tady funguje, tak tady asi nejsem. Vážím si každého, kdo se snaží tuhle naši hru ještě více zlepšit.

*

Corvinus Declaratio: Prozradíš mi, co si myslíš o kolejích na hradě, přijímání nováčků a našich drahých fialových?

Vicky Charmant: Na koleje se dnes dívám trochu jinak, než když jsem sem přišla. Přiznávám, že jsem třeba ze začátku vůbec, ale vůbec nemusela zelené (mohly za to především famfrpálové zápasy). *usměje se* Dneska už mám za sebou pár srazů a už jsem taky pochopila, že opravdu nejsou tak zlí... Věřím v to, že každá kolej je jedinečná, má své kladné, ale určitě i špatné stránky. Nicméně nesnáším, když koleje na sebe vzájemně hází špínu a podceňují se. To nepřidá nikomu. Nováčky vidím tak trochu jako oběti tohohle věčného handrkování. Chápu, že někteří z nich si teď myslí, že žlutí jsou naprostí ňoumové a zelení zase drsňáci, co si na něco hrají... *trochu posmutní* No a fialoví? Jsem ráda, že letos budou taky hrát famfrpál, jen ať si to taky odsedí, přeju jim to! *škodolibě se uculí*

*

Corvinus Declaratio: Na hradě jsou dost aktuální naše kolejní i mimokolejní časopisy (CD, ŽT, LT, HK, DV, SS). Dokázala bys o nich něco říct?

Vicky Charmant: Ano, mám mezi nimi své favority, ale čas od času projíždím téměř všechny. Čtu ale pouze to, co mě zaujme. Nejčastěji samozřejmě ten náš žlutý časopis, mám k němu samozřejmě nejblíže, navíc o každém novém článku vím i z kolejky, kde Sophia rozdává nová čísla. Hrozně se mi líbí i prázdninový Corvinus, je skvělé, když vám vychází alespoň jeden článek denně. Hlavně Elanius je drsná. *usměje se* Lví tlapou se taky krásně rozjel (nebo rozjela *zarazí se*). Obzvlášť rubrika Nebelvírské leporelo je nápaditá, narozdíl od jiných cizích kolejních časopisů v tom červeném vždy něco najdu. Hadí král jde tak trochu mimo mě, ale Denního věštce otevírám každý den. Narozdíl od Elanius se mi Okurková sezóna strašně líbí.

*

Corvinus Declaratio: A teď trochu odbočíme. Jak trávíš svůj volný čas na hradě?

Vicky Charmant: *rozzáří se nad jednoduchou otázkou* Tak v poslední době jsem úplně propadla Soubojovému klubu, počáteční nadšení ve mně zůstává docela dlouho. Čas od času se podívám i do Prasinek, hlavně se snažím zdokonalovat v létání (ne, že by to šlo) a taky si ráda vyluštím nějaké to čaroku.

*

Corvinus Declaratio: Jak vůbec probíhaly tvé prázdniny? A už jsi přemýšlela, co bude tvou prioritou v novém školním roce? Budeš se hnát za body nebo jak to vidíš?

Vicky Charmant: Ano, ty prázdniny utekly nějak moc rychle. byla jsem s rodinou u moře a jezdila jsem i na chatu do hor, tam to mám obzvlášť ráda. Nový školní rok? Začínám uvažovat nad předměty a jejich počtem, jsem strašně vybíravá. Bohužel jsem v poslední době vybíravá i v soutěžích, takže bych to asi nenazývala nějakou honbou za body. Tak nějak přiměřeně, uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí.

***

A zde rozhovor s Vicky končí. To, že na té chodbě, kde jsme se usadily, začínala být zima, nám vůbec nevadilo. Horší byl pohled na hodiny, protože jsme zjistily, že jestli si nepohneme, prošvihneme večeři! A tak jsem schovala safírový brk, srolovala pergamen do kapsy a i s Vicky zamířila rychlým krokem do kuchyně za skřítky...

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář